Reklama

Na Pokémonech mě děsně baví sledovat všechny možné spin-offy, které roztodivné příšerky vměstnají do roztodivných žánrů a vznikají tak více či méně povedené tituly jako legendární (a přitom jen docela OK) Pokémon Snap, RPG Pokémon Mystery Dungeon, bojovka Pokkén Tournament nebo loňský megahit Pokémon GO. Oznámení detektivní hry s Pikachu, které mluví hlubokým mužským hlasem, mě tedy příjemně potěšilo. Říkal jsem si, že takový bizár by mohl vlastně docela dobře dopadnout jako takový pokémonní Ace Attorney. No, bohužel to tak nedopadlo.

Detective Pikachu je totiž hra pro děti. A japonské teenagerky, které se za kvikotu „Kawaii desu neeee“ rozplývají nad pitvořící se animovanou postavičkou elektrické myši s čepičkou Sherlocka Holmese. Oba tábory si pravděpodobně přijdou na své při luštění triviálních záhad, hledání zjevných indicíí a jednoduché dedukci z dostupných informací. To samo o sobě není nic zlého, Detective Pikachu si na nic jiného nehraje, ale je škoda, že nemá v podstatě co nabídnout hráčům, kteří na Pokémonech vyrostli a je jim víc než deset let.

JAK PROSTÉ, DRAHÝ PIKACHU

Přitom základní premisa hry není nikterak špatná. Mladý Tim Goodman se vydává do města pátrat po svém zmizelém otci. Shoda náhod mu ale do cesty přinese detektiva Pikachu, který záhadně dokáže mluvit lidskou řečí, zní jako John Goodman (ten herec) a rozumí mu pouze právě Tim. Pikachu navíc pracoval s Timovým otcem na případu ohledně běsnících Pokémonů, ale něco se stalo, zřejmě došlo k nehodě a Timův otec se vypařil. A Pikachu jako na potvoru trpí amnézií a nemůže si na nic vzpomenout. Společně s Timem se pouští po stopách pátrání, dohromady odhalují, na co Timův otec asi musel přijít a zda za jeho zmizením někdo nestojí.

Ale co ty japonské školačky? Myslí na ně někdo? Detektiv Pikachu ano.

Samotná detektivní práce však žádný zázrak není. Tim běhá po v podstatě plochých lokacích, zpovídá lidi a s pomocí Pikachu zpovídá i Pokémony, zapisuje si stopy do notýsku a sbírá důkazy. Čas od času se Pikachu s Timem poradí o dalším směřování pátrání nebo dojde na snadnou QTE akční sekvenci, po které se třeba otevřou nové možnosti v rozhovorech, a celé kolečko se opakuje, dokud se všechno nevyčerpá a Pikachu neřekne, že nadešel čas momentální záhadu rozlousknout.

DÁT SI DVĚ A DVĚ DOHROMADY

V tu chvíli se otevře list nasbíraných indicií, ze kterých je třeba vybrat ty, které se k případu pojí a správně je zařadit do kontextu. Stylusem na spodní obrazovce se posouvají sebrané předměty, výpovědi a další stopy do příslušných chlívečků, načež Pikachu usoudí, zda kombinace dává smysl nebo zda je třeba dedukovat jinak. A v tom tkví největší problém hry. Záhady jsou tak triviální, falešné stopy tak zjevné a „tajné“ motivace podezřelých postav tak jasné, že často při hraní víte dopředu, jak se všechno stalo mnohem dřív než Tim s Pikachuem. Třeba hned na začátku hry hledáte přívěsek a jedinou stopou je vám černé pírko. Kdo Pokémony někdy hrál, ten už vykřikl Murkrow, ale Tim a Pikachu, dva detektivové, kteří žijí ve světě Pokémonů, musí pátrat dál a z ptačích Pokémonů, kteří v okolí bydlí, vymámit pírko na porovnání. To není jen tak a získání každého pírka na sebe navazuje další požadavky a vám nezbývá, než běhat od jednoho NPC k druhému jako slepička z pohádky o přidušeném kohoutkovi. Pozdější záhady spočívají třeba v luštění nápověd v básničce nebo dedukce informací z několika zdrojů, ale hlavu si nad tím nikdy nerozlámete.

Dospělákovi tedy hra moc nedá, ale co ty japonské školačky? Myslí na ně někdo? Detektiv Pikachu ano. Už jen to, že mluví hlubokým hlasem, je docela legrační a často v rozhovorech s Timem vyvádí nějaké roztomilé skopičiny, kýchá, pitvoří se, mlsá bonbony a tak podobně. Nikoho jiného než japonky asi trampoty žlutého maskota k afektovanému výskání nepřivedou. Co ale mě docela pobavilo, byly výkony dabérů všech přítomných Pokémonů, kteří museli tu konsternovaně, tu naštvaně opakovat jména příšerek jako Spritzee, Trevenant a Feebus. Jsou to hrdinové!

ZPÁTKY DO POKÉBALLU

Navzdory tomu, že Detective Pikachu je taková trochu pitomá hra pro jiné hráče než jsem já, z technického hlediska se jedná o jeden z nejzajímavějších titulů pro 3DS. Graficky ždíme z handheldu, co se dá, má pěkný a vcelku detailní styl a servíruje filmové záběry kamery během namluvených rozhovorů i akčních momentů. Může za to rozdělení hry do kapitol, která se vždy odehrává na ploše několika málo od sebe oddělených obrazovek, ale rozhodnutí pro menší a hezčí celky hře prospělo. Jejímu pomalejšímu, adventurnímu tempu načítací obrazovky tolik nevadí a za zvládnutí „filmových“ scén se hra ani na tak starém hardwaru stydět nemusí.

Je super, že se vývojářům povedlo se značkou Pokémon připravit prakticky to nejzajímavější, co jsme mohli za poslední roky vidět. Pokémoni, stejně jako Mario, můžou dělat naprosto cokoliv a detektivní adventura ze světa kapesních příšerek funguje dobře. Škoda jen toho zaměření na mladší hráče. Nemuselo by to být zrovna Pokémon Noire, ale s vyššími nároky na dedukci a sběr důkazů a třeba porovnávání výpovědí, by z tohoto fakt zajímavého spin-offu mohla být hra pro větší publikum. Takhle si velcí hráči moc neužijí, a jelikož Detective Pikachu s českými titulky nevychází, ani jejich mladší sourozenci z hraní nebudou dvakrát moudří.