Univerzitní profesoři, kteří mě od herního vývoje odrazovali, dnes sdílí moje úspěchy na sociálních sítích – rozhovor s Gabby Llanillo, vedoucí QA oddělení v Riot Games | Kapitola 4

Díky, Gabby, že ses se mnou podělila i o tyhle osobní a nepříliš radostné vzpomínky, vážím si toho! Ale mám v záloze i další pikantní otázky – ne tedy přímo o tobě, ale o sérii The Last of Us. Jako člověk, který je s TLoU navždy spjatý… Sledovala jsi první sérii HBO seriálu?

Samozřejmě, moc se mi to líbilo!

To rád slyším! Čekala jsi tak vysokou laťku kvality a významný celosvětový efekt i mimo herní komunitu? Přeci jenom víme, jak filmové a seriálové adaptace her obvykle dopadají… 

Čekala jsem, že ten projekt bude dělat vlny, protože jsem věřila HBO, které dle mého tvoří opravdu dobrý obsah. Věřila jsem i Craigovi Mazinovi, který udělal třeba minisérii o Černobylu. A jelikož se na seriálu podílel i Neil Druckmann (kreativní ředitel a spisovatel obou TLoU a spousty dalších her, filmů a seriálů – pozn. autora), bylo mi jasné, že to půjde správným směrem. Takže jsem věřila, že půjde o velkou věc a moc jsem se těšila, až se ten příběh dostane ven. První díl je moje nejoblíbenější hra vůbec a teď si jeho příběh můžou užít i „nehráči“.

Nebyla jsem si ale jistá tím, jestli bude seriál tak populární – to ostatně nikdy nevíš, dokud se nedostane mezi lidi. Takže jsem věděla, že bude skvělý, ale netušila jsem, že bude mít takový kulturní dopad. Že lidé budou každý týden čekat na nový díl, živě tweetovat s každou epizodou a sdílet svoje teorie – i když teda hráči už předem ví, jak to celé dopadne… (smích) Takže to bylo fantastické překvapení a jsem moc ráda, že to dopadlo takhle – o to víc lidí se dostane ke hrám a o to větší zájem pak bude i o seriálovou adaptaci TLoU 2.

Sledovala jsi reakce na třetí epizodu s Billem a Frankem? Čekala jsi, že budou pozitivnější, nebo naopak negativnější?

Někteří lidé budou vždycky naštvaní… Ale je to The Last of Us – pokud jsi hrál hru, tak víš, co se v ní děje, víš, kdo je Ellie, víš že Naughty Dog prostě dělají podobné věci. Pokud nemáš rád podobné scény, a přesto ten seriál sleduješ, je to tvůj „problém“ – věděl jsi, do čeho jdeš. Vlastně jsem tak nějak čekala, že lidé tuhle epizodu strhají už jen „z principu“, ostatně stejně to udělali i u herní TLoU 2. A pokaždé, když vyjde cokoliv s LGBT obsahem, budou nahlas křičet: „Sere nás to!“ Ale podívali jste se na to vůbec? „Ne!“

„Ale stejně to nesnášíme!“ (smích)

Samozřejmě! (smích) Takže jsem čekala, že reakce budou velmi vášnivé, ale osobně se ke mně dostaly spíše ty pozitivní. Byl okolo toho postavený opravdu dobrý příběh, což je něco, co mohou ocenit i lidé, kteří podobným záběrům neholdují. Já jsem z toho osobně byla nadšená – i z toho, jakým způsobem tvůrci ten vztah ukázali. Nemyslím si, že ve hře by se tenhle milostný příběh mohl odehrát v tak silné podobě, jako právě v seriálu.

S tím naprosto souhlasím! Ale pojďme se opět vrátit ke hrám. Hraješ i ve svém volném čase, nebo ti hry po denním testování lezou krkem?

Dobrá otázka! (smích) Budu k tobě upřímná, poslední dobou hraju snad jen Valorant. Občas zapnu Switch a dám si trochu Zeldy, ale… Před několika měsíci třeba vyšlo nové Diablo. Tu sérii mám ráda a pár mých dobrých přátel na něm pracovalo, takže bych si jej moc ráda zahrála, jenže… Znám se, věčně nemám čas. Takže něco rozehraju, řeknu si, že je to super, a pak se k tomu už nevrátím. Vím, že je to smutné, ale mám teď spoustu dalších projektů mimo herní svět, na které se potřebuju soustředit.

Dalo by se tedy říci, že ti práce zkazila hraní?

To si nemyslím, spíš jsem si momentálně našla jiné objekty zájmu. (smích) Doufám, že si k hraní zase najdu zdravý vztah. Ale poslední dobou je to bída, nehrála jsem toho mnoho. Je to vlastně jen ten Valorant. Ale ani ne kvůli práci, spíš jen tak, pro zábavu. Je pro mě opravdu složité vybrat si jednu singleplayerovou hru a dohrát ji až do konce. Hry jsou dnes obecně hrozně dlouhé, a taky často mívají otevřené světy a spoustu vedlejších úkolů. Já pak mám tendence udělat úplně všechno, jenže o to delší to pak je…

Mám úplně ten stejný problém… (smích) Takže ptát se tě na nějaký konkrétní titul, na který se v současnosti nejvíc těšíš, je nejspíš zbytečné?

Tak samozřejmě kdyby vyšlo třetí TLoU, to bych si zahrála hned… Čímž tedy nic nepotvrzuju, aby bylo jasno! (smích) Ale to by asi byla jediná hra, kterou bych si momentálně opravdu chtěla zahrát. Samozřejmě vím o spoustě nových hezkých nezávislých titulů, ale není to tak, že bych teď něco vyloženě očekávala.

V herním vývoji se dá setkat se spoustou lidí, které už v brzkých fázích jejich kariéry potkalo vyhoření. Dovedeš si představit, že strávíš celý svůj profesionální život v herním průmyslu, nebo dokonce specificky v QA?

Určitě chci zůstat u her, možná i do konce života. Nemyslím si, že existuje jiný průmysl, který by mě zajímal – který bych si tolik užívala, který by mému životu dal tolik smyslu. Byla bych moc ráda za dlouhou a udržitelnou kariéru v herním vývoji. Co se samotného QA týče, tam to asi nebude navždy, protože bych si ráda vyzkoušela i jiné věci. Původně jsem na škole studovala design, takže to by se mi jednou líbilo. Jenže na těchhle pozicích musí být člověk opravdu kreativní, což v sobě momentálně úplně nemám. (smích)

Každopádně baví mě i produkční a marketingová stránka – takže techničtější věci, ale klidně i více komunikace s hráči. V tuhle chvíli mi ale QA umožňuje vše, co dělat chci, takže tady ještě určitě nějaký čas pobudu.

A pokud bys mohla na tomhle průmyslu změnit jednu jedinou věc, co by to bylo? 

Rozhodně více diverzity. Existuje spousta systémových problémů, které jí ubližují. Ale myslím si, že pokud budeme mít více hlasů, různé lidi stojící za hrami… Pak budou rozmanitější i hry samotné. Více obsahu od více lidí. Změnila bych toho spoustu, ale tohle je za mě ta hlavní věc. Přestaňme být tou homogenní věcí, která se teď rozkládá celým průmyslem, a dostaňme rozmanité lidi i do vedoucích pozic.