Skokem ke slávě a nervům nadranc
Skok vysoký, skok daleký. Krom klasických atletických disciplín se tento pohyb stal základním kamenem několika herních žánrů, především plošinovek. Těch je, co si budeme nalhávat, ale na světě tolik, že jen málokterá dovede jakkoli zaujmout, ať už inovativním přístupem, či třeba vysokou, ba dokonce hardcore obtížností. Je vůbec vysoko stanovená laťka nároků na zvládnutí té či oné úrovně dobrým prvkem hratelnosti? Do jisté míry ano, ale pouze pro poměrně úzkou část hráčské obce. Těžko si lze představit fanouška casual her, kterak sedí hodinu u jedné jediné úrovně a snaží se přeskákat zdánlivě nepřekonatelnou soustavu překážek, aby se pak dostal do další, ještě brutálnější úrovně a započal ono trápení nanovo. It's a challenge, řekl by Angličan, a měl by pravdu. Mnoho lidí má rádo výzvy, rádo překonává sebe sama, popřípadě soupeří s kamarády o to, kterému se podaří dostat se dál. Pakliže mezi podobně smýšlející skupinku hráčské obce také patříte, zbystřete zrak, rozhodně si vyberete.
Exkurzi po extrémně obtížných skákacích titulech nemůžeme nezačít u Matta Thorsona, studenta z amerického státu Alberta, jenž stojí za vynikající sérií Jumper. V ní se představuje superhrdina Ogmo, hranatá to postavička disponující jednou základní schopností – poskočit si ve vzduchu ještě jednou. To by nebylo nic dvakrát neobvyklého, kdyby se Mattovi nepodařilo navrhnout úrovně tak skvěle, že jsou jak neskutečně obtížné, tak také zábavné. Živě si pamatuji moment, kdy jsem zdárně proskákal úrovní plnou elektrického vedení, abych se pak netrefil do cíle a spálil Ogma na černočerný popel. O to větší radost z vlastní šikovnosti následuje po pokročení do dalšího levelu, a je jedno, který z dílů si vyberete. Snad jen Jumper Three se více vymyká z celé série, jeho vývoj byl přímo uzpůsoben soutěži serveru YoYo Games ve tvorbě kooperativních her, kde získal krásné třetí místo. Superhrdina Ogmo zde nachází své bratry s jinými speciálními dovednostmi, značných změn doznala i obtížnost – hráč si může zvolit, zda se vydá cestou strastiplnou, anebo se omezí na jednodušší a vrátí se později… O oblíbenosti Jumpera svědčí i fandovské pokračování Jumper: Opposing Forces, jež sice úplně nedosahuje kvalit originálu, za vyzkušení ale určitě stojí.
Matt Thorson stojí vedle Jumpera ještě za několika tituly, z hlediska vysoké obtížnosti a návykovosti bych rád vypíchl FLaiL, jenž u vás bezpochyby vyvolá onen známý syndrom "ještě jeden level a jdu spát". Základní mechanismy z Jumpera jsou zde obohaceny o velké množství power-upů, obtížnost zůstává tradičně krvavě vysoká. Za zmínku stojí také parádní plošinovka Dim, čtyři roky staré dílko, na němž Matt pracoval se svým kamarádem známým pod přezdívkou Dexxent.
Pojďme dál. Byl by hřích vyjmenovávat vražedně obtížné skákací freeware tituly a nezmínit plošinovku Hurdler, sportovně laděnou zboku viděnou arkádu. V ní je cílem přeskočit daný počet překážek za využití jednoho ze čtveřice skoků. Vtip je v tom, že panáček běží neustále směrem kupředu a jednání je tak navýsost intuitivní a reflexivní.
Zahraniční nezávislé studio Free Lunch Design, jenž se proslavilo asi nejvíce svou roztomilou psí plošinovkou Happyland Adventures, vydalo před časem doslova geniální arkádu Icy Tower. Základním prvkem její hratelnosti je skok vysoký, cílem je totiž vyhopsat ve věži pokud možno co nejvýše a získat přitom co nejvíce bodů. Tvůrcům se skvěle podařilo zvládnout systém odměn za naskákaná patra „na jeden zátah“, a i když nejmenovaný Jan Vitík bez sebemenší známky studu prohlašuje, že jde o blbost, nevěřte mu a raději se o kvalitách Icy Toweru přesvědčte na vlastní kůži buď v originále, anebo v některém z předlouhé řady klonů.
Pokračovat budeme trojicí skvělých titulů, nad nimiž se ve svých recenzích doslova rozplýval Marek Král. You Found The Grappling Hook! od Messhofa rozhodně nepatří ke graficky krásným hrám, to od ní ostatně snad ani nikdo nečekal. Namísto skákání se zde využívá zejména vrhání kotvičky, ale to na nutnosti dokonale zvládnutého pohybu vzduchem nic nemění. Naopak I Wanna Be The Guy perfektně vystihuje žánr, o němž je tento článek. K jejímu zvládnutí je třeba milimetrově přesných odrazů a dopadů, jinak následuje skon a restart úrovně. Do třetice všeho dobrého, Mighty Jill Off sice nedosahuje kvalit dvou předchozích titulů, ono nekonečné sisyfovské úsilí na projití až do konce zde ale nalezneme velmi pěkně zpracované.
Zbytek už jen telegraficky, z nedávno dokončených her nelze nezmínit Hot Ninja Moon Moon, také účastníka poslední soutěže serveru YoYo Games. Tématem samo o sobě jsou Messhofovy Punishmenty, jak první, tak druhý díl disponují vysokou dávkou hratelnosti a obtížnosti. V současné době je ve vývoji i třetí pokračování, jež by se mělo odehrávat ve vesmíru. Datum vydání prozatím stanoveno nebylo. Conrad Dangerous sice nenabízí nikterak úchvatnou grafiku, hratelností však tento nedostatek zdárně zamaskovává, stejně jako flashová maličkost N, jejíž pokračování v současné době řádí na XBLA. A v neposlední řadě nesmíme zapomínat ani na diváky v poslední řadě. Tedy, promiňte, na svižnou hopsačku Megamunt 2, která svojí obtížností také dokáže připoutat na dlouhé hodiny.
Doufáme, že jsme vám dali dostatek inspirace na strávení dlouhých, předlouhých podzimních večerů, které se na nás nezadržitelně valí. Pakliže si vytvoříte mírnou závislost, nebojte, nebudete sami…
