Sega Mega Drive Collection/Capcom Classic Collection
Pro lidi, co by měli být už dávno mrtví, existují takzvané „Filmy pro pamětníky“, při kterých si můžou zavzpomínat na staré dobré časy. (Všimněte si, že dobré časy jsou vždycky staré. Neexistuje něco jako „nové dobré časy“. Přítomnost stojí vždycky za prd a teprve, když uplyne nějaká doba, stanou se z ní staré dobré časy. To je stejný jako se sejrem.) Teď však mohou propadnout nostalgii také hráči, protože i pro ně jsou připravené podobná pamětnická okénka. Jedno z nich se jmenuje Sega Mega Drive Collection a druhé Capcom Classic Collection vol. 2. Protože jsou si oba tituly dosti podobné, tak jsme se rozhodli je zrecenzovat dohromady.
První, co si trochu zkušenější hráč při provozování své oblíbené zábavy uvědomí, je to, jací jsme byli v mládí neskuteční borci. To už mladá generace nemá ani šajn, jak tuhý byl tehdy život počítačového hráče. Žádné cheaty, žádný internet a tudíž ani žádné návody. No a obtížnost her, tak ta byla přímo nelidská. Tvůrci ani nepočítali s tím, že by někdo mohl jejich výtvor dohrát do konce a dosáhnout kýžené odměny v podobě suchého nápisu YOU WIN. Ano, byli jsme opravdu gerojové počítačového věku, bohatýři herních konzolí, Iljové Muromci joysticků a klávesnic. Takoví jako my už se dnes nerodí.
Konec legrace
Teď už ale vážně. Samotné nás vždycky zaskočí, jak jsou staré hry v porovnání s těmi novými neskutečně tuhé. Dneska je výroba her obrovský byznys, a tak se tvůrci snaží hráče příliš nenaštvat. Umetají jim cestičku tak, aby se do finále dostal i člověk, který se nepyšní reflexy horského pantera. Setkání dnešního zhýčkaného hráče s videoherními vykopávkami tak může klidně zapříčinit deprese, ztrátu sebeúcty, chutě k jídlu i potence a v některých případech i změnu sexuální orientace.
Taky na jednu věc si už dnešní hráči zvykli - na výcvikové levely, čili tutoriály. Znáte to, na začátku je to jen takové malé rozpinkání, v podstatě se vám nemůže nic stát, jen se učíte co a jak udělat. Ve starých hrách nic takového neexistuje. Hned první obrazovka je většinou pekelná, a pak je to ještě drsnější. A když si vzpomenu, že hry tenkrát nenabízely možnost ukládání pozic, takže je bylo třeba dojet (pokud člověk nebyl odměněn kódy) na jeden zátah… už jsem řekl, že jsme byli chlapáci? Tak až někdo z vás potká na ulici staršího člověka, koukejte se k němu chovat slušně. Třeba se mu v mládí povedlo dohrát Alexe Kidda bez ztráty života.
Sega Mega Drive Collection
Dosti všeobecných plků. Podívejme se, co nabízí jednotlivé kolekce. Začneme kompilací her z konzole Sega Mega Drive/Genesis, která byla vždycky našim favoritem. Hlavně proto, že se jeden zástupce společnosti Sega prosadil ve filmu. Nebudeme tu však mluvit o Stevenu Segalovi. Podíváme se raději na to co Sega Mega Drive Collection nabízí. V kompilaci jest přítomno hned několik legend a mezi jinými i trilogie Golden Axe, která je jako jedna z mála dodnes skvěle hratelná. Coby jeden z hrdinů procházíte fantasy světem, mlátíte všechny kolem, vrháte kouzla a dokonce můžete jezdit i na ještěrech, tedy jen pokud je dokážete ukrást a nenecháte se z nich shodit. Jednoduchá animace i hratelnost, ale přesto to docela dobře funguje - hlavně proto, že v tomhle případě si můžete životy doplňovat a léčit se.
Celkově vzato je v Sega Mega Drive Collection skoro třicet her, z nichž si zmínku zaslouží hlavně tituly Super Thunder Blade, Vector Man, Altered Beast, Ecco the dolphin, Columns, či Shinobi III. A samozřejmě jsou tu i kvanta bonusových položek, od odemykatelných her (originální verze hry Altered Beast, či Zaxxon, s níž jsem se kdysi sám potýka) až po interview s tvůrci. Podobně jako u kompilace od Capcomu, tak i tady je přepínání mezi hrami jednoduché i rychlé a vůbec je celá sbírka po technické stránce dobře ošetřená.
Capcom Classic Collection vol. 2
Tak a máme tady druhou kolekci, která je až po okraj naplněna herní historií. Nechte si hrady, zámky prodejte místním zbohatlíkům a nám dejte Street Fightera. To je ten pravý klenot herní historie, který má dodnes až neuvěřitelný tah na bránu. Capcom Classic Collection vol. 2 nabízí kromě klasického Street Fighter II i Street Fighter II: Champion Edition a Street Fighter II: Turbo. U těch se však konverze/emulace trošku nezdařila a občas nesedí některé zvukové efekty. Na druhou stranu tu máte možnosti, které v původních verzích nebyly – třeba možnost pustit proti sobě bojovníky z různých verzí.
Je tu i letecká střílečka Last Duel, arkáda Mega Twins, středověká hack and slash záležitost Knights of the Round, perfektní sci-fi mlátička Captain Commando a spousta dalších kvalitních her včetně 1941, Avengers, Black Tiger, Block Block, Magic Sword, Quiz and Dragons, Side Arms, The Speed Rumbler, Strider, Three Wonders a Varth. Sbírka od Capcomu je zpracována stejně jako ta od Segy i se všemi speciálními bonusy, snadným ovládáním a přeskakováním mezi jednotlivými tituly. Hry jsou tedy zrekonstruované a pečlivě převedené tak dobře, že si budete připadat, jako byste byli zpátky u Amigy, SNESu, NESu, či jiného prachem zavátého přístroje a snažili se tomu prokletému bossákovi na konci ukázat, kdo je tady pánem.
Závěr
Obě kompilace jsou dobře udělané a ani jednu z nich nelze objektivně hodnotit. Pokud jste hry v nich obsažené v mládí nikdy nehráli, tak ani nemá cenu, abyste se o to pokoušeli. Leda byste chtěli mermomocí okusit herní historii. Je obdivuhodné, co programátoři dokázali s daleko menšími možnostmi, než mají teď. Taky je dobré vědět, odkud se jaký žánr vzal a že všechno, co je dnes populární, má kořeny v dávné minulosti. Ovšem, pokud si chcete jen tak něco zahrát pro chvilkové pobavení, tak to rovnou s oběma kompilacemi vzdejte. Čeká vás velká obtížnost, často primitivní grafika a koncepčně jednoduché hry s jednotvárnou náplní. Je to stejné, jako když se dneska díváte na seriál Čtyři z tanku a pes – na podívání zajímavé, ale že by u toho člověk zůstal a sledoval to pravidelně, tak to asi ne. Pokud se však řadíte mezi hráče-veterány a chcete si zavzpomínat na staré (dobré) časy, tak jsou pro vás obě dvě kompilace dobrou volbou. Zvlášť pokud zastáváte názor, že od roku 1990 žádná dobrá hra nevznikla, nebo že Pacmana nikdy nic nepřekoná.
Verdikt
Dvě kolekce klasických her, mezi nimiž najdete spoustu skutečných legend. Pro běžné hraní to však moc není a pokud nejste tvrdými nostalgiky, tak vás hry rychle omrzí… zvlášť, když budete každých pár vteřin mrtví.
