Recenze filmu Duna: Část druhá, sci-fi, od kterého by se mohli ostatní blockbustery učit
Režisér Denis Villeneuve prolomil prokletí, které se kolem filmových adaptací Duny dlouho vznášelo. Podařilo se mu totiž přivést jeden z nejlepších (nejen) sci-fi filmů posledních let.
Není žádným tajemstvím, že první Duna byla jakýmsi „antiblockbusterem“. Film začal na konci staletí trvající bitvy mezi šlechtickými rody, kterou vidíme jen letmo. Byli jsme hozeni doprostřed moře změn bez většího kontextu. Chybělo emocionální ukotvení, protože většina postav byla odsouzena k zániku od chvíle, kdy jsme je poznali, a chyběla i katarze, protože příběh ve skutečnosti neskončil. Denis Villeneuve začal svoji filmovou adaptaci velmi odvážně. A dalo by se jednoduše říct, že režisér Villeneuve v druhé části doručil to, na co se v té první připravil, podle mě však doručil mnohem víc. „Dvojka“ totiž přináší (podobně jako v druhé části knihy) mnohem více akce, epičnosti, ale prokreslenosti postav. Z na první pohled prázdných postav z prvního dílu se stávají charaktery, o které se zajímáte. Přibylo dokonce i trochu humoru.
Komplikované světy fungují nejlépe, když působí jednoduše. U filmů, které jsou adaptacemi bestsellerů, a u tak hutného zdrojového materiálu, jako je Duna, se často ukáže, že jde o problém, který se špatně překonává. Dává tedy smysl, proč se román Franka Herberta stal mezi filmaři jakýmsi prokletím. Alejandro Jodorowsky se o adaptaci díla pokusil, ale film nakonec nezvniknul a David Lynch se od své vlastní interpretace (která má ale své vlastní kouzlo) distancoval. Dlouho se zdálo, že Arrakis není možné věrně převést na filmové plátno, pak ale v roce 2021 režisér Denis Villeneuve uvedl vlastní verzi. A v roce 2024 z ní udělal druhou částí masterpiece.
Duna: Druhá část začíná hned po událostech prvního dílu. Paul Atreides (Timothée Chalamet) a lady Jessica (Rebecca Ferguson) se připojují k Fremenům v jejich dlouhém boji proti Harkonnenům. Zatímco horlivý Stilgar (Javier Bardem) a jeho stoupenci věří, že Paul je bájný Mahdí, mesiáš, který nás má podle proroctví „dovést do zeleného ráje“, mladší Fremeni, včetně partyzánky Chani (Zendaya), jsou skeptičtější. Zatímco Paul pomalu získává Fremeny na svou stranu tím, že dokazuje svou oddanost jejich věci a vede obnovené tažení proti harkonnenským armádám, baron Vladimir Harkonnen (Stellan Skarsgard) povolává svého divokého (a skvěle zahraného) synovce Feyda-Rautha (Austin Butler), aby Arrakis opět dostal pod svou kontrolu. Netuší, však, že Muad'Dib, jehož jednotky terorizují jejich válečníky a likvidují výrobu koření, je ve skutečnosti posledním přeživším členem jejich masakru v rodě Atreidů - což je tajemství, které ohrožuje baronovy ambice na trůn a mohlo by zcela svrhnout vládu Imperátora (Christopher Walken).
Villeneuveovi a spoluscenáristovi Jonu Spaihtsovi se podařilo obratně proplést spletité příběhy a vzájemně se prolínající ambice Duny. Druhou částí je se line začínající románek mezi Paulem a Chani, který je emocionální kotvou filmu. V jejich společných scénách - ať už ho Chani učí chodit pískem, nebo ji Paul zachraňuje před blížící se střelou - je cítit něha a upřímnost, které tvoří hřejivý a příjemný kontrast k brutalitě, jež prostupuje zbytkem filmu. Jestliže Duna nechávala diváky chladnými kvůli údajnému nedostatku emocionálního jádra, druhý díl jim tento „nedostatek“ po všech stránkách uspokojuje.Ve filmu se objevuje velké množství dějových linií, a to i v rámci 165minutové stopáže filmu. Ale i přes obrovské množství zápletek se druhý díl ani jednou neprohýbá pod jejich tíhou a jede ve svižném tempu. Někdo by mohl vytknout, že zejména ke konci je možná tempo až moc rychlé a zkratkovité a začátek naopak pomalý. Příběh ale i tak funguje skvěle.
Celou atmosféru filmu navíc dokonale doplňuje hudba od mistra Hanse Zimmera, který je podobně působivý a geniální jako v prvním dílu. Tohle se špatně popisuje, to prostě musíte zažít, nejlépe v kině.
Na předpremiéru jsme vyrazil díky českému zastoupení Xboxu. Na místě bylo k vyzkoušení i bezplatné rozšíření do Microsoft Flight Simulatoru, které je na novou Dunu navázané.
Verdikt
V kultuře přesycené velkolepostí je pochopitelné, že jsme blockbustery poněkud znaveni. Mezi neustálým přívalem filmů a seriálů se z nás stalo publikum, které je tak trochu otupělé a už ho nic moc nepřekvapí. Denis Villeneuve však dokázal předvést blockbuster, který i přes svou „nemainstreamovost“ dokáže zapůsobit na všechny skupiny diváků. Věřím, že režisér přinesl film, ze kterého se stane filmová klasika.
