Enemy Front

Vývojáři o Enemy Front sebevědomě prohlašovali, že půjde o „první skutečně moderní FPS z druhé světové války“. A samotnou akci pak popisovali jako sandbox odehrávající se na vysoce interaktivních otevřených bojištích. Vzbudili tím neúměrně vysoká očekávání a za nenaplněné sliby se na jeho adresu nyní snáší pochopitelná a oprávněná kritika. Enemy Front se prezentoval značně sebejistě a jeho autoři nešetřili silnými slovy, zvláště přihlédneme-li k tomu, že vychází zhruba ve stejné době jako Wolfenstein: The New Order a Sniper Elite III. Ve skutečnosti se ale jeho vydáním CI Games, dříve známí coby City Interactive, pozvolna pronikající díky titulům jako Sniper: Ghost Warrior mezi prvoligové týmy, vrací zpátky na start a připomínají vlastní budgetové kořeny.

AKCE NOVÉ GENERACE? ALE KDEŽE

Věřte, že to člověku nečiní ani tu nejmenší radost, ale titul od samého počátku sužuje takové množství chyb, že to lze jen stěží velkoryse přehlédnout. Většinu z nich lze navíc velmi pravděpodobně připsat na vrub zapeklitému a zdlouhavému vývoji, s nímž polský tým začal už v roce 2011, což je opravdu dlouhá doba na jeho poměry i možnosti. Ze hry bylo zcela očividně vypuštěno množství původně zamýšlených prvků a obsahu, stejně jako je patrné, že se nové věci na titul nabalovaly dost chaoticky a ne vždy ku prospěchu výsledného produktu. I kvůli tomu se Enemy Front, kterým by jeho autoři rádi vytřeli zrak tradičním sériím, ve skutečnosti hraje jako deset let starý díl Medal of Honor nebo Call of Duty a ještě k tomu tak i vypadá. A rozhodně to není míněno jako poklona či kompliment. Nepříliš lichotivá vizitka pro hru, která se prezentuje jako akce nové generace zasazená do kulis druhé světové války.

Už samotný výběr hlavního hrdiny musí hráče zarazit. Z jakého důvodu je titulní postavou Američan?

Ve skutečnosti vás díky velmi podprůměrnému výsledku rychle opustí jakákoli nostalgie a vy rázem začnete pochybovat, zdali vlastně stojíte o návrat jednoho z nejzprofanovanějších témat v historii videoher. Enemy Front se totiž může pochlubit celou plejádou nenáviděných nešvarů, kvůli kterým jsou mimo jiné v tuto chvíli FPS ze druhé světové války u hráčů a zřejmě i vývojářů v takové nemilosti. Nechybějí tu nekonečné vlny přihlouplých nepřátel, otravné skripty, generické úkoly, absurdní záplavy pozabíjených protivníků ani úsměvná story o americkém válečném korespondentovi Robertu Hawkinsovi, který ve stylu Forresta Gumpa procestoval půl Evropy, všude byl, všechno viděl, všechny zachránil, zvrátil průběh celé války a přitom ještě stačil vyhrát Pulitzerovu cenu. Dvakrát. A přitom stačilo, aby nám vývojáři odvyprávěli komorní, ale emotivní a smysluplný příběh o varšavském povstání, které je samo o sobě tak zajímavou dějinnou událostí, že rozhodně nepotřebuje podobné berličky.

MEDAL OF DUTY A.K.A. CALL OF HONOR

Už samotný výběr hlavního hrdiny musí hráče zarazit. Z jakého důvodu je titulní postavou Američan? Snažil se tím snad vydavatel zavděčit západnímu publiku? Výsledek pochopitelně působí křečovitě a téma povstání ani nedokázali autoři beze zbytku vytěžit, když se na pozadí těchto událostí odehrává přibližně jen necelá polovina hry. Zbytek úrovní představuje retrospektivní vzpomínky Hawkinse tu na pomoc francouzskému hnutí odporu, jindy na misi v Norsku nebo likvidaci rakety V2 v samém srdci Třetí říše... Přitom nacisty okupovaná Varšava působí mnohem přesvědčivěji než všechny zbývající lokace a právě v těchto kulisách se autoři očividně cítí nejjistěji. I tady by ale mohli citelně přitlačit na pilu, protože realita byla mnohem strašlivější, než se hra snaží jen opatrně naznačit, a je zklamáním, že se autoři neodvážili k hlubší reflexi událostí. Enemy Front tak selhává i coby interaktivní hodina dějepisu.

Pokud existuje něco, v čem Enemy Front naznačuje svůj nenaplněný potenciál a dokáže shovívavého hráče zaujmout, pak je to bezesporu relativní svoboda v tom, jak se rozhodnete hru hrát. Velkou část totiž skutečně můžete absolvovat jako klasickou střílečku, ale i stealth akci či simulátor snipera, jak vývojáři slibovali. Pokud jde o akční pasáže, ty jsou poměrně staromódní a až křečovitě tradiční, díky čemuž neurazí ani nijak nevyniknou. Plížení by si rozhodně zasloužilo větší plejádu dovedností i péči ze strany autorů, a ačkoliv můžete brát rukojmí, potichu likvidovat oficíry nebo odklízet usmrcené nepřátele, celkový dojem z těchto pasáží je nevalný. Především díky kolísajícím schopnostem umělé inteligence. Ta vám nejednou dovolí projít nepozorovaně přímo před zraky nepřátel, aby je jindy obdařila nadpřirozeným rentgenovým pohledem, díky kterému vás odhalí na vzdálenost několika desítek metrů i za překážkou. Naproti tomu coby odstřelovač si přijdete v Enemy Front opakovaně na své. Hra očividně nezapře své kořeny a společný rodokmen s titulem Sniper: Ghost Warrior. Tuto část hry zvládli autoři asi nejlépe - prostudovat si z bezpečí nepřátelský terén a následně zaútočit, je často tím nejzábavnějším na celé hře.

HLAVNÍ POZITIVUM? DRUHÁ SVĚTOVÁ

Pochvalu si autoři zasluhují také za snahu obohatit příběhové mise nejen o sběratelské předměty a aktivity, ale i některé zajímavé vedlejší úkoly, které dovedou prodloužit kampaň, kterou jinak pokoříte s přehledem za pět až šest hodin. Pokud se vám stýská po tradičním arzenálu her z druhé světové války, Enemy Front vás rovněž potěší, navíc se vedle obvyklé plejády pušek, pistolí a samopalů dočkáte několika specifických kvérů v rukou polského odboje. Radost dokáže udělat i lehce interaktivní prostředí s několika aktivními prvky, o nějaké velké svobodě ale nemůže být rozhodně řeč. A konečně musím také říct, že náznaky vyšších kvalit obsahuje i soundtrack, do nějž se možná s chutí zaposloucháte, pokud vám tedy jeho poslech nezkazí některé z četných chyb ve smyslu nenadálého začátku či konce a neschopnosti „sledovat“ dění na obrazovce.

Technologii CryEngine 3, která titul pohání, dělá Enemy Front opravdu nevalnou reklamu.

Když už jsme u ozvučení, postěžovat si lze i na šestákový dabing a vůbec podání příběhu, v němž hrají prim nesympatické odlidštěné postavy bez jakýchkoli emocí a charismatu. Scénáři navíc podkopává nohy podivná prezentace s topornými výkony virtuálních aktérů. Všechna příběhová videa jsou sice původem z enginu hry, ale předrenderovaná dopředu a zdeformována tak nepodařenou kompresí s mnoha fragmenty, že je výsledek skutečně odpudivý. Ne snad že by hra jako taková byla bůhvíjak krásná, ale rozhodně vypadá líp než videa, což je opravdu paradox, který nepamatuji od prvního trojrozměrného Spider-Mana z roku 2000. Na druhou stranu technologii CryEngine 3, která titul pohání, dělá Enemy Front opravdu nevalnou reklamu. Otázkou ovšem je, nakolik je to vinou enignu, nebo spíš neschopností samotných autorů. Těžko říct, jestli hru brzdil v rozletu vývoj na dosluhují generaci konzolí, ale vedle svých aktuální konkurentů vypadá opravdu bídně.

VYPADÁ TO JAKO OŠKLIVÁ MODIFIKACE

Spíše než na pohled vás ale trápí technické zpracování v jádru hry – špatně rozmístěné checkpointy, kvůli kterým opakujete zbytečně nesmyslně dlouhé pasáže, poskakování lidí i animací, které se mají tendenci cyklit, třeba když dvakrát po sobě postava zavře stejné dveře a pak je tu samozřejmě umělá inteligence. Nepřátelé nabíhají před hlaveň vaší zbraně jako idioti jeden po druhém na popravu, přičemž nejsilnější zbraní ve hře je obyčejná pistole, díky níž každého odpravíte jedinou ranou na libovolnou vzdálenost. A nebo vás naopak protivník pošle do věčných lovišť výstřelem ze samopalu, který prochází skrz zeď. V takovou chvíli mátě chuť překousnout klávesnici vejpůl.

I když tedy chce člověk vývojářům fandit a drží jím palce, svou šanci spálili. V mnoha ohledech hra připomíná nikterak slavně přijatý Medal of Honor: Airborne z roku 2007 a za tímto titulem možná ještě zaostává. Pochvalu si nezasluhuje multiplayer, který je tu jen dopočtu, ani nepochopitelně odbytý konec, jenž vám zcela pokazí dojem ze závěrečné a jinak snad nejzdařilejší mise. Když vezmete v potaz, že hra vypadá jako budget, ale stojí v podstatě tolik, kolik AAA titul, je na místě velká ostražitost. O Enemy Front by se proto měli zajímat jen fanoušci historie ochotní odpouštět množství chyb, které můžete v roce 2014 jen stěží ignorovat nebo nad nimi velkomyslně přimhouřit oko.

Hru Enemy Front si můžete koupit v obchodě GameExpres!