Zone of the Enders: The 2nd Runner - Mars Recenze Zone of the Enders: The 2nd Runner - Mars

Zone of the Enders: The 2nd Runner - Mars

Martin Synek

Martin Synek

4. 10. 2018 14:04 22
Reklama

Remastery, remaky, enhanced edice nebo jednoduše předělávky. Pod tímto označením k nám připlouvají hry, na kterých se již podepsal zub času, avšak vydavatel nabyl dojmu, že je čas oprášit jejich zašlou slávu. Tím pádem je může nám, chtivým hráčům, znova prodat. Za poslední roky jsme jich na svých zařízeních spustili desítky a zřejmě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že aktuální generace konzolí je právě generací remasterů. Dnes si beru na paškál hru, která má své výsostné místo na mé poličce hned dvakrát. Jestliže jste si přečetli nadpis, tak víte, že půjde o Zone of the Enders: The 2nd Runner MARS. Neuvěřitelně rychlou robotí rubanici, jejíž základy položil před sedmnácti lety samotný Hideo Kojima.

Zde jde o remaster druhého dílu v sérii, a když tato hra zhruba před patnácti lety vyšla, šlo o zjevení z čistého nebe. Hyper rychlá robotická akce v lehce cellshadové grafice, proložená skvělými anime kreslenými předěly, vypadala na mé tehdejší PS2 neuvěřitelně. Druhý Zone of the Enders použil stejný engine, jako pozdější Metal Gear Solid 2 i třetí v řadě, Snake Eater. Tudíž šlo opravdu o pastvu pro oči. Přesto, že byl pod hrou opět podepsán i Hideo Kojima coby producent a také tvůrce prvního dílu, kompletní režii měl v rukou jeho nejbližší spolupracovník Noriaki Okamura, který přejal jeho vizi za svou. Jenže to bylo před patnácti lety. Nyní jsme si však zvykli na jiné standardy a lecjaký remaster už neukojí naše herní choutky. Jak si na tom zdejší MARS edice stojí, to si rozebereme v dalších odstavcích.

PŘÍBĚH AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Příběh nás přenese do kůže Dinga Egreta, který pracuje pro těžební společnost na Callistu, tedy na jednom z měsíců Jupitera. Při těžbě zaznamená jeho robot zvláštní objekt, ukrývající se pod zemí, tudíž se jej rozhodne prověřit. Při bližším průzkumu však přijde na fakt, že vlastně objevil jednoho z obřích bitevních robotů, zde pojmenovaných Orbital Frames. Celou objevitelskou akci ale posléze hatí útok vojsk BAHRAMu, což je zdejší záškodnická organizace vedená zlotřilým Nohmanem. Dingo je donucen aktivovat robota a pustit se do akce. V průběhu boje se dozvídá, že jde o bojového robota jménem Jehuty, jednoho z nejmocnějších Orbital Framů ve známém vesmíru.

Staneme se svědky touhy po odplatě, a kromě všeho také pouti za záchranou vesmíru.

Když se s Jehutym dostane až na velící loď Bahramu, ocitne se Dingo tváří v tvář jinému Orbital Framu. Jde o Anubise, který je mocnějším robotickým dvojčetem Jehutyho a v jeho útrobách není nikdo jiný, než samotný Nohman. Ten je, kromě posedlosti zničením vesmíru, i Dingovým bývalým velitelem z doby, kdy ještě byl součástí BAHRAM. Po nabídce, že se může Dingo znova přidat k jeho vojskům, kterou však odmítne, schytává od Nohmana pěkných pár kulek do zad. Po probuzení ovšem zjišťuje, že jeho zranění byla tak vážná, že jedinou záchranou bylo trvalé propojení s jeho novým společníkem a bojovým robotem Jehutym.

Nakonec se samozřejmě staneme svědky touhy po odplatě, a kromě všeho také pouti za záchranou vesmíru. Nohman totiž plánuje likvidaci „všehomíra“ pomocí tajemného projektu Aumaan. Nejde o nic jiného, než o obří bitevní stanici, která je schopna likvidovat vše v dohledu včetně toho, čemu říkáme známý vesmír. Dingo se této misi samozřejmě podvolí velmi rád, ovšem nikoli pouze z osobních důvodů ale také proto, že mu prakticky ani nic jiného nezbývá. Chce-li žít, musí chránit Jehutyho a tím i sám sebe. Likvidace sil BAHRAM a projektu Aumaan budou jen další překážky k naplnění jeho touhy po odplatě.

JAK SE TO HRAJE?

Hratelnostně je na tom zdejší dílo stále stejně. Své nepřátele budete pomocí svého Orbital Framu likvidovat jak na dálku, tak i na těsnou vzdálenost. Vzdušné souboje na delší vzdálenosti obstará hromada palných zbraní nebo naváděných laserů. V bitvách tělo na tělo si přijde na své hlavně Jehutyho plasmový meč a další vychytávky v podobě náloží nebo třeba plamenometu s širším záběrem. Mějte na paměti, že zdejší akce je docela svižná a na první pohled se může zdát, že její uchopení nebude nic jednoduchého. Nemýlíte se, přestože je základní ovládací schéma v podstatě velmi jednoduché. Nechybí útok na blízko, na dálku, kryt a úchop, kterým svého protivníka můžete mrštit po nejbližší překážce nebo skupince jiných nepříjemně dotírajících záškodníků. Na co nestačí standartní zbraně, tam si vypomůžete obří traverzou nebo sloupem.

Zone of the Enders: The 2nd Runner - Mars
i Zdroj: Hrej.cz

Tvůrci z CyGames, kteří mají aktuální remaster na starosti, sice do hry přidali nové ovládací schéma, které se tváří moderněji. Z mého pohledu jde však o tu horší možnost, jak se s hrou poprat, takže jsem skončil u použití starého a osvědčeného ovládání. S tím se také pojí jedna z mých největších výtek. Jak už jsem psal výše, akce je místy opravdu frenetická a ve vypjatých momentech i dosti zmatečná. Na to nedokázali tvůrci naroubovat ani jedno ze zmíněných ovládacích schémat, a proto mi celková ovladatelnost mého bojového stroje přišla dosti prkenná.

Ať se tedy dívám na hru z jakéhokoli úhlu, musím uznat, že hra velmi zestárla, což zbytečnost aktuálního remasteru jen podtrhuje.

Hru mám doma jak ve verzi pro PS2, tak i HD kolekci z roku 2012 pro PS3, se kterou jsem zdejší port porovnával. Na žádné z nich mi ovládání nedělalo takový problém, jako při hraní aktuálního remasteru. Přikláním se však tomu, že je to způsobeno zastaralostí ovládání samotného. Jak už jsem psal na začátku této recenze, akční vložky střídají poměrně často filmové předěly. Těm nechybí tradiční anime styl a všichni fanoušci políbení seriálem Neon Genesis Evangelion budou jistě slintat blahem. Evangelion zmiňuju schválně, protože tvůrci (konkrétně Yodži Šinkawa) čerpali inspiraci právě z něj při tvorbě Orbital Framů. Nicméně i pro filmečky platí to, že na nich jde vidět zub času více než by bylo zdrávo. Neprospěje jim ani přechod do vyššího rozlišení, protože na velké obrazovce to zrovna nejlíp nevypadá.

OMLAZOVACÍ KÚRA

Omlazením neprošlo jen ovládání. Graficky jde zase o kus detailnější záležitost. Zvedlo se rozlišení a vše běží v šedesáti snímcích bez jediného zaškobrtnutí. Je to sice fajn, jenže pokud máte doma, stejně tak jo já, HD edici pro třetí Playstation nebo Xbox 360, rozdíly budete pozorovat jen velmi zřídka. Nenahrává tomu ani grafický styl, který je v původní hře použit. Ať se tedy dívám na hru z jakéhokoli úhlu, musím uznat, že hra velmi zestárla, což zbytečnost aktuálního remasteru to jen podtrhuje. Abych jenom nehaněl. Do hry je přidána podpora Playstation VR, kterou jsem na chvíli odzkoušel, a vše v ní běží velmi plynule. Bohužel hraní ve VR příliš neholduji, pro jiné však může jít o příjemný bonus a rozhodně to za vyzkoušení stojí.

Zone of the Enders: The 2nd Runner - Mars
i Zdroj: Hrej.cz

Sám jsem dlouhou dobu přemýšlel nad tím, pro koho vlastně vývojáři tento remaster dělali. My pamětníci jej už dávno máme doma minimálně dvakrát, a ten zbytek o hře beztak nikdy neslyšel. Z hratelnostního hlediska nejde v dnešní době o bůhvíjakou špičku, protože letitý soubojový systém je již dávno překonán. Jediným lákadlem pro mne v tomto smyslu zůstává příběh, který má stále co nabídnout a podpora virtuální reality. Ten zbytek, o kterém jsem psal výše, žádnou díru do světa neudělá. Je tedy hlavně na vás, jak na celou sérii pohlížíte. Jde-li u vás o srdcovou záležitost, přidejte si k hodnocení pomyslný bodík navíc.

Zone of the Enders: The 2nd Runner - Mars
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Naprosto zbytečný remaster klasiky z PS2, který zájemce bude spíše frustrovat než bavit. Jedinou přidanou hodnotou je podpora VR a fakt, že zdejší příběh je stále výborný i po všech těch letech.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama