ZombiU

Zombie apokalypsa způsobená neznámým virem: kolik (nejen) herních scénářů už začínalo touhle premisou? Launchový titul pro Nintendo Wii U od Ubisoftu tak sice vhodně zaplňuje místo určené dospělým hrám, ale zároveň se musí poprat s těžkotonážní konkurencí v podobě emocionálních Walking Dead, akcí dýchajícího Resident Evil 6, arkádového Deadlightu, naturalistického Day Z, anebo "držáku" Left 4 Dead. ZombiU sází na působivé prostředí zdevastovaného Londýna a dýchá atmosférou, jež by se dala popsat jako "impérium v rozkladu". K tomu se snaží využít zajímavým způsobem dotykového ovladače Wii U k obohacení hratelnosti a zesílení zážitku štvané zvěři, která je mimo několik málo bezpečných míst neustále v ohrožení holého života.

Stačí jedno kousnutí

Jeremiáš Steele nikdy neměl nejpevnější nervy. Setkání s oživlou moderátokou CCTV ho tak stálo menší srdeční zástavu, zahnědlé spodky a kriketovou pálku od krve. Nucen nevyhnutelností, objevil pro společenství kanálovou cestu do blízkosti supermarketu. Zahynul při lootování starší dámy opřené o vrak taxíku. Babka se mrtvou jenom dělala... SKÓRE: 220

Nejcennější věcí na singleplayeru ZombiU je důsledně budovaná tísnivá atmosféra. Jejím základem je přísný koncept permanentní smrti. Hráči se vydávají na výpravu za oživením kamerového systému, zásobami či léky v kůži jednoho ze členů komunity přeživších. Ulicemi Londýna bloudí menší i větší skupiny mrtvol. Zombie nejsou zvlášť rychlé ani chytré, jdou po zvuku a živé potravě. Hráč je může relativně snadno likvidovat pistolí či o něco svízelněji, ale tiše pálkou. Proč se tedy bát? Jediné kousnutí znamená nákazu a ta zase nevyhnutelnou smrt, které nelze nijak zabránit. Hrdina padne na zem i s cennou výbavou nashromážděnou v batohu a hráč se převtělí do jiného z přeživších. Novou výpravu začíná opět s minimálním vybavením... a když se mu povede prodrat na místo, kde jeho předchozí alter ego zahynulo, musí se připravit na setkání se sebou samým v o něco shnilejší a vrásčitější podobě. Perzistentní systém zesiluje hráčovo ponoření do herního světa a i když není dokonale konzistentní (postava zadávající úkoly s nově probuzenými postavami zachází, jako by si pamatovaly předchozí peripetie jiných lidí), elegantně řeší save/load systém a umožňuje nastavit laťku obtížnosti relativně vysoko, aniž by to hráče frustrovalo.

Život počítaný na minuty

Alice Davisová bývala baletní tanečnicí. Její pohyb troskami byl ladný jako kdysi a kdyby ji měl kdo sledovat, zaplakal by nostalgií nad tím, co bylo a nikdy už se nevrátí. Jeremiáše zastřelila zezadu a obrala o zbytek munice. Zahnula, když omylem spustila alarm u skladiště řeznictví. Policejní jednotka dorazila bleskově... ale smrt to stihla dřív. SKÓRE: 350

Hniloba a rozklad v kombinaci s dobře známými místy v centru Londýna včetně interiérů Buckinghamského paláce dávají ZombiU skutečně tragický nádech. Atmosféru umně zesilují decentní zvukové efekty, které jen tu a tam naruší velkolepější motiv, jako je z traileru známé spojení britské hymny u vstupní brány do královského sídla, kde patrolují zombie těžkooděnci a chodci v honosných uniformách stráže. ZombiU je velmi pravověrným survival hororem díky prakticky neustálé nouzi o náboje, lékárny či světlice. Nejlépe funguje v interiérech, kdy se hráč doopravdy bojí otevřít dveře nebo nakouknout za roh. Prostornějším lokacím by prospěla větší míra náhody – některé efektní scény jako přepadení stádem zombies na náměstí kazí skript, který tupě žene mrtvé z jediného směru přímo před ústí příhodně umístěného kulometu. I tak je to ale nervydrásající okamžik, při kterém pot stéká na ovladač po litrech. I sebešikovnější hráč tu a tam zaváhá, zachybuje – a je potrestán nutnosti projít několik známých míst a pokusit se pokročit o kousek dál. Tenhle backtracking ale příliš neotravuje a umožňuje sebezpytování a plánování dalšího postupu. Setkání s předchozím já je pak stejně zneklidňující jako nasprejované nápisy na zdech. Konečné skóre hodnotící splněné úkoly, zabité zombie a loot je pak vtipnou motivací. Příště vydržím déle, řekne si hráč – a vrhne se do apokalypsy s novým já a novou chutí...

Kdo bude nový král?

John Crooney si vedl se zdatností profesionálního vojáka. Ulice Londýna vyčistil od desítek chodců a objevil vchod do královského bunkru. V podzemní laboratoři, odtržen od světa, pracoval jeden z lékařů stále na vakcíně. Jeho oprávnění otevřelo královské komnaty... plné jed a sliz plivajících nakažených. Smrt Johna zastihla na útěku přijímacím sálem. Bolestí křičel jenom krátce, než se jeho střevy nakrmili čtyři gardisté. SKÓRE: 1040

Singleplayerový zážitek pozvedá obstojný bojový systém. Střelba i boj na blízko vyžaduje správné načasování a není možné se pustit do křížku s větším množstvím nepřátel. Jednotlivé šarvátky už se po pár hodinách opakují, ale není to nic tragického, stejně tak menší variabilita zbraní hře a její atmosféře spíše prospívá. UbiSoft také relativně zdatně využil GamePadu. Dotykový ovladač slouží jako skener a batoh v jednom – když se na něm hráč začne hrabat v inventáři, i jeho postava na velké obrazovce televize složí náklad ze zad a stane se zranitelnou. Vynikající nápad, který přispívá k ponoření do herního světa. Škoda, že si autoři ještě trochu nepohráli s dost zbytečnými quick time sekvencemi, kdy je potřeba pro vypáčení zámku nebo odstranění zábrany pár vteřin nesmyslně bušit do malé obrazovky. Rozporuplné je i využití skeneru, který dovede odhalit, zda je v té či oné popelnici něco k sebrání – a dělá tak z průzkumu okolí dost sterilní a "mechanickou" činnost.

Skutečnou sílu ZombiU odhalí na začátku a v závěru své zhruba desetihodinové kampaně... a pak také v multiplayerovém režimu, který aplikuje nintendovskou teorii asymetrické hratelnosti. Hráč s GamePadem se stává králem zombie a vysílá různé druhy nemrtvých na svého kolegu, který se s ovladačem v ruce snaží navigovat lidského hrdinu ulicemi a přežít co nejdéle. Oba jsou pak hodnoceni za obsazené vlajky. Akčnější, svižná, ale stále velmi tísnivá atmosféra módu King of Zombies z něj dělá víc než jen malou třešničku na dortu.

Špinavá, krásná hra?

Magee Chomská byla ve světě předtím studentkou filosofie. Po probuzení v krytu musela čelit nenadálému útoku mrtvých, kteří překonali zabedněné turnikety. Tváří v tvář svému profesorovi, kterému k dokonalému vzhledu scházelo jen půl obličeje a kravata, si prohnala kulku hlavou raději sama... a dala tak za pravdu sílícím hlasům o neužitečnosti absolventů humanitních oborů. SKÓRE: -60

Jakkoliv by mohla nová konzole dostat krátkou dobu hájení, nelze zcela zavírat oči nad slabší úrovní grafického zpracování. Nízké detaily modelů a rozlišení textur prostředí tvůrci dohánějí důslednou "zašpiněnou" stylizací, ale přesto se nelze zbavit dojmu, že nejde o titul, jímž by Nintendo mohlo argumentovat při hádce o to, zda Wii U je či není next-gen.

Na launchový titul si nicméně ZombiU vede zdatně. Kdo se smíří s nemluvícími hrdiny, scénářem, který dnes působí už jako trochu ohraná písnička, a relativně náročnou obtížností, užije si tísnivý a nesmlouvavý survival horor, citlivě těžící z možností dotykového ovládání.