Zombie Army 4: Dead War

Jsou kooperativní hry... a kooperativní hry. Řekněme, že v poslední době se některá studia zabývala „kooperativními hrami“ á la Division nebo Wildlands/Breakpoint, zatímco těch druhých „kooperativních her“ po vzoru Left 4 Dead tolik nebylo, alespoň ne těch kvalitních. Zombie Army bezesporu patří do druhé kategorie... kooperativních her..., a snaží se, aby i tato skupina měla svého kvalitního zástupce. Rebellionu se to částečně povedlo, ale hned v úvodu musím říct, že je to dáno především tím, jak mrzké soupeře v této skupině her vlastně má.

KVALITATIVNĚ A KVANTITATIVNĚ

Co se týče Zombie Army 4, Rebellion podle mého udělal před vydáním maximum, co v rámci mezí žánru mohl. Sliboval bezbřehou akci, hromadu nepřátel a způsobů, jak se s nimi vypořádat, a především spoustu obsahu, aby to všechno nepřišlo za pár hodin vniveč, protože byste dokola hráli to samé. To se naštěstí neděje. Všechny tyto aspekty hry nicméně spojuje jedna veličina – množství. Sliboval hodně akce, hodně nepřátel i způsobů jejich likvidace, i hodně stráveného času s unikátním obsahem. Ale jak už od základní školy víme, kvantum není kvalita. To, že Rebellion nasliboval hory a doly, neznamená, že budou plné blyštícího se kovu, pro který byste se chtěli spolu s kamarády vydat.

Příběhová kampaň vám opravdu zabere přes deset hodin. 

To mu ale těžko můžeme mít za zlé. Spousta podobných her poslední doby troskotá na tom, že v nich nemáte kde trávit čas. Třeba by vás i bavili, třeba byste jim i odpustili všechny ty chyby, kterých se dopouští, ale za pět hodin už budete jen recyklovat to, co jste viděli dřív. Rebellion tak vsadil na to jediné, co mohl formou trailerů prezentovat, a to je množství, které chce na hráče vybalit. Sliboval masivní kampaň, hordu... sice nic revolučního, ale co do rozsahu něco, na co nejsme v podobných hrách úplně zvyklí. V tomto ohledu můžeme konstatovat, že všechno slíbené splnil. Příběhová kampaň vám opravdu zabere přes deset hodin. Horda má minimálně stejně velkou trvanlivost, mimo jiné proto, že do ní budou přibývat další mapy. A hra s tím samozřejmě počítá, takže si na spoustu věcí sáhnete při druhém, možná i třetím průchodu.

Jenže. Příběh sledovat nebudete. Slouží jako kulisy, abyste věděli, kdy máte kam jít a tam zabili hromadu nepřátel, a pak se posunuli o několik ulic dál. Během devíti kapitol vás hra protáhne po italských a chorvatských březích, podíváte se do Milána, Benátek, do zoologické zahrady, budete bojovat ze zombie tanky, čeká vás i der Führer, ale jediné, co řešíte, je počítadlo vašeho násobiče skóre, případně to, jestli se váš parťák neválí za rohem pod hromadou nemrtvého šmejdu. Stejně jako v jiných podobných hrách, Zombie Army 4: Dead War má ukrutně rychlé a zběsilé tempo, a to jak ve dvou, tak stoprocentně ještě hůř i ve třech nebo čtyřech. I kdyby vás snad zápletka chytla, v týmu budete mít jistojistě hráče, kteří budou lačnější po krvi než po vatě, kterou příběh v takových hrách bezesporu je.

TAK TEDY KVALITATIVNĚ?

Bavíme-li se o kvalitách, musí jít tak trochu stranou. Možná si budete klepat na čelo, ale při hodnocení takové hry musí jít vlastně stranou. Kdyby nešel, vzala by hra velice rychle za své. Ne, vážně ani přes snahy autorů titul neobsahuje kvalitní kampaň. Ne, vážně nemá zapamatovatelné postavy, samozřejmě kromě Karla Fairburna, kterého ale známe ze Sniper Elite (i když to, s jakou frekvencí na mě Karl pořvával, ať se moje Shola nefláká, mi do hry nesmazatelně zapsalo i její jméno). Vlastně si ani nemyslím, že bychom museli hru chválit za technické zpracování, které ve skutečnosti není zlé, ale k optimálnímu má také daleko. Střílet od boku například nemá vzhledem k podivně nastavené citlivosti smysl.

I když se zřejmě nejedná o hru, v níž byste strávili víc než dvě hodiny kontinuálního času, jedná se o hru, kde je strávíte veskrze příjemně.

Ke kvalitnímu zážitku nepomáhá ani to, že horda je v podstatě směsicí míst, na nichž jste už byli v rámci příběhu. A ani tak jich není moc. Navíc na mnoha místech hordu likvidujete i v kampani, i když tam jde převážně o jednu vlnu, zatímco ve vlastním stejnojmenném režimu jich je třináct. A i přestože se o mě v posledních dnech říká, že jsem negativní, vlastní si myslím, že bych tady mohl přitlačit na pilu mnohem víc a nikdo by nemohl říct ani popel. Jak je ale možné, že Dead War, ani jemu podobné hry, kterým můžeme vyčítat to samé v bledě modrém a nad to jim můžeme na hrb naložit ještě větší prohřešky, vlastně nedopadají tak špatně, jak by někdo mohl myslet?

PROTOŽE KVANTITATIVNĚ

Protože ve výsledku jsou zábavné. Dávají vám motiv, proč oslovit kamarády a vyrazit s nimi do první linie. Samozřejmě tento fakt není všespásný, proto také tyto hry spadají nejčastěji do průměru... ale myslím, že se z něj Zombie Army 4 snaží dostat zuby nehty a docela obstojně se mu to daří. Je to právě proto, kolik toho nabízí. I když se pobíhání zvrtne ve střílení po všem, co se hýbe, je to zábava. Opravdu máte chuť vybičovat se k co nejlepším výkonům a svoje kombo dostat přes magickou stovku. Jste zvědaví, co vám hra představí příště, a minimálně z počátku jí nápaditost nechybí. A i když se zřejmě nejedná o hru, v níž byste strávili víc než dvě hodiny kontinuálního času, jedná se o hru, kde je strávíte veskrze příjemně.

To neznamená, že Rebellion vytvořil bezchybnou hru. Kdyby vývojáři trochu lépe přemýšleli nad tím, co dělají, mohla by být jízda ještě hladší. Takhle vás bude permanentně štvát závěrečná obrazovka po každé části misí (takže ji uvidíte 36krát!), budou vás v druhé polovině obtěžovat určití nepřátelé, kteří nemohou v každé větší šarvátce chybět aniž by patřili k těm nápaditějším, bude vás iritovat, že se timer vašeho komba sníží o několik sekund, pokud minete výstřelem svůj cíl (bože, mám samopal!), takže dost možná pokaždé na závěrečné obrazovce uvidíte (36krát!), že jste horší než váš kamarád (který ale nemá samopal!). To jsou vážně věci, které mohli vývojáři vyladit a nestálo by je to tolik námahy. I přes to ale svým způsobem zombie odnož Sniper Elite zaslouží ocenit.

i Zdroj: Hrej.cz

Jako v žádné jiné podobné hře, která vyšla za posledních X let, ani tady nemůžeme mluvit o tom, že by se ze hry měl stát instantní hit. Své publikum si ale najde, mám ale pocit, že to by si Zombie Army 4 našlo, i kdyby toho nabízelo polovinu. Možná za to může „efekt socializace“ (terminus technicus, pozn. autora), který jsme v redakci Hrej.cz definovali u World War Z. Podobných her zkrátka není tolik, abychom si mohli vybírat. Z mého úhlu pohledu je ale důležité, že za své peníze dostanete velkou porci bezmyšlenkovité zábavy, která vás sice bude místy štvát a rozhodně se z ní neposadíte, ale nic jiného než hrát dál vám stejně nezbyde. Tady to jen nebude takové utrpení.