Zaklínač Recenze Zaklínač

Zaklínač

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

29. 10. 2007 23:59 18
Reklama

Zaklínač je fenomén o několika tvářích. Jedna mě zrovna sleduje z obálky Stříbrného meče, povídkové knížky, co mi Geralta čtrnáct let nazpátek představila. Uhrančivý obličej kupodivu patří černovlasému rekovi v šarlatovém kabátci, s ohromným štítem a kyprou krasavicí při ruce. Měl jsem tu obálku vždycky rád, dokonce tolik, že jsem v rámci četby zcela pominul informaci o zaklínačově skutečném vzezření a zřejmě ani neviděl pár výmluvných ilustrací uvnitř. O to větší šok pak bylo potkat Zaklínače televizního: jednak byl seriál ve své formální i obsahové lacinosti směšný až na půdu, jednak v něm pobíhalo cosi, co nemělo s mým hrdinou z obálky společnou ni barvu nebo délku vlasů, natož charisma. Cítil jsem se podveden - zanevřel jsem na televizi, Sapkowského a šermíře, co se nůžkám a šampónu vyhýbají jako čert kříži. Na hru jsem se odmítal těšit a dobře jsem dělal, protože to chvílemi vypadalo, že možná nakonec vůbec nevyjde.

Nakonec vyšla a já bych se měl chytit za nos: nezávisle na Geraltově image je velice dobrá.

Děvky, chlast a čemeřice

Zaklínač
i Zdroj: Hrej.cz
Někde na startu krkolomného vývoje udělali polští bratři to nejlepší možné rozhodnutí nepasírovat Zaklínače do zavedené šablony (akčního RPG, například), ale postavit herní zážitek na pilířích Sapkowského fantasy. Teď se můžeme začít hádat, které že pilíře to vlastně jsou, ale já ze svého pohledu vidím tři: alchymii, venkovské povídačky a chlast. Zaklínač je nájemný lovec démonické havěti, kterou se to ve vyprávěních prostého lidu jen hemží. Aby havěť porazil, prolévá si hrdlo všemožnými lektvary síly a odolnosti a černé krve a bůhvíčeho ještě. Aby havěť našel, musí se vyptávat po návsích a hostincích. Aby řeč nestála, musí se pít. Když jsem pak na káry zlitého Geralta vedl nocí směrem k nejbližšímu noclehu a odrážel útoky posedlých vlčáků, bylo mi zřetelně jasné, že hraju výjimečnou hru.

Zaklínač je samozřejmě RPG a samozřejmě v něm jde o víc, než jsou bubáci a pálenka. Důležitý ale zůstává fakt, že v každém okamžiku je hrou výsostně osobitou, a i tam, kde selhává, selhává se ctí. Co všechno můžete uvnitř dělat? Bojovat, chlastat, svádět selky, čarovat, rozpoznávat a sbírat bylinky, míchat z nich lektvary, hrát kostky, bít se na pěsti, plnit hromadu vedlejších úkolů a vůbec si užívat Zaklínačův svět, kde strigy dávají dobrou noc. Je to drsná krajina a ze strany autorů do ní šly náruče lásky: pozornost k detailům je vynikající a herní prostor trefuje ideál mezi Fable a Oblivionem - je přísně ohraničený, ale máte z pohybu v rámci těchto hranic pocit skutečného cestování, skutečného objevování. Kde v jiné hře "jít podél řeky" neznamená nic víc, než že jdete podél takové a makové textury, v Zaklínači má země svůj slovanský ráz a každé nové zákoutí je příležitostí k novým zážitkům. Svět je navíc zabydlený a jeho obyvatelé, ať už to jsou sedláci, měšťané, nebo husy a slepice na návsi, se chovají jako živí. Nevím jak vám, ale přesně tohle mi ve většině moderních her schází - nezajímá mě, na jakých algoritmech tu pracuje umělá inteligence, zajímá mě, jestli se tu můžu postavit doprostřed ulice a sledovat uvěřitelný cvrkot virtuálního života. Tleskám.

Zaklínač
i Zdroj: Hrej.cz

Klik sun klik

Zaklínač
i Zdroj: Hrej.cz
Krom putování od krčmy ke krčmě strávíte v té rázné slovanské krajině spoustu času samozřejmě bojem. Zaklínač nabízí tři způsoby, jak se s ním (a ovládáním vůbec) popasovat: ptačí perspektivu, isometrický pohled nebo kameru přes rameno. Zatímco první dva odkazují spíš k Diablu nebo Neverwinter Nights, třetí jde moderní cestou a hra v něm vypadá nadmíru báječně. Ve zmiňovaném boji sice ztrácí na přehlednosti, ale tenhle nedostatek zcela vyvažuje způsob, jakým jsou časté šarvátky vedeny. Rovnou zapomeňte na klikfest a podobné přežitky dob dávno minulých. Souboje v Zaklínači jsou unikátní a po nějakém čase zvykání jsem si je zamiloval. Geralt je prvotřídní šermíř, co metá přemety a roztáčí smrtící piruety, a přesně tohle hra zpracovává na jedničku. Novým věcem se učíte klasicky s postupem na další úroveň a práci s meči je věnována podstatná část stromu schopností. V praxi stojí celý systém na správném načasování - skrze přesně trefené výpady můžete dosáhnout souvislých útoků, které smetou cokoliv bude tak bláhové a vstoupí vám do cesty. K tomu přidejte jednoduchý koncept znamení (tedy kouzel) a úskoků a jsou z toho souboje jako víno. Tedy skoro...

Z nějakého podivného důvodu totiž ovládání trpí akutním syndromem zpožděné reakce. Část toho jistě padá na vrub poměrně vysoké hardwarové náročnosti Zaklínače, ale i mimo situace, kdy vás zrovna v deseti snímcích za sekundu hryže hejno utopenců, Geralt často reaguje pozdě a někdy si postaví hlavu docela. Tohle podcenění plynulosti pohybu je bůhvíproč typickým prokletím východních produkcí a je velká škoda, že potkalo i hru s takhle efektním bojem. Hráč si samozřejmě zvykne, ale mohlo být výrazně líp, navíc z těchhle "lagů" pramení spousta frustrace.

Časy sú zkurvené

Zaklínač
i Zdroj: Hrej.cz
Zaklínač u nás vychází v kompletní, profesionální, draze zaplacené a jistě velice úmorně realizované lokalizaci. CD Projekt dobře věděl, že má v rukou potenciální bombu a dal si na jejím vydání velice záležet - to není obdivný vzdech, to je prostě fakt. Bohužel, výsledek se povedl jen napůl. Dabing sám o sobě je na úrovni a některé postavy jsou namluveny se slyšitelným gustem, jenže... nic nesedí pohromadě. Potkat rozhovor, ve kterém jdou souvisle alespoň dvě repliky za sebou, je docela vzácnost. Nevím, kde na trase došlo k chybě, ale nasazené hlášky nejenže často intonačně poskakují jak čamrdy, ony dokonce nedávají smysl, respektive si ho tam musí hráč pracně domýšlet. Mechanický proces dabování bez kontextu se na způsobu, jakým Zaklínač zní, podepsal opravdu hodně ošklivě a nemůžu si pomoct - když mě příběhová hra nutí, abych klopil uši před dialogy, tedy jednou z jejích nejdůležitějších složek, máme problém, Varšavo.

Překlady textů dopadly naopak bez ztráty kytičky a fanoušci Sapkowského se můžou těšit ze správných termínů na správných místech. Hra je extrémně upovídaná, ať už v rozhovorech nebo popisech snad všeho, o co Geralt byť jen zavadí svou stříbrnou hřívou. Obsáhlé výklady uvítá samozřejmě i člověk neznalý Zaklínačova světa; jen probírat se třeba bestiářem je poutavé čtení. Cenná je také snaha o dospělou mluvu, i když všechno to rozšafné klení občas zavání samoúčelností. To už samozřejmě není problém překladu, ale scénáře, který má svoje výborná místa, ale stejně tak dokáže spadnout do bláta těch největších klišé.

Zaklínač
i Zdroj: Hrej.cz

Za klín? Nač?

Geralt se vrací ze světa zdánlivě mrtvých obdařen ztrátou paměti a brzy je na stopě kultu, bažícím po tajemstvích zaklínačů. Příběh uvádí na scénu hromadu známých postav a představuje nové, bere se možná až příliš vážně, ale rozhodně je velkolepým dobrodružstvím, ke kterému se s chutí vrátíte. Důležitá rozhodnutí se odrážejí na vývoji hry a způsob, jakým atmosféra postupem času houstne, je k nezaplacení. Nemusíte se bát, že by zápletka v pokročilých fázích ztrácela dech, naopak - čím dál se prokoušete, tím spíš vás Zaklínač odmítne pustit na desktop nebo denní světlo. Je v tom nejspíš nějaká špinavá magie, tahle hra přece měla skončit katastrofou: měnil se koncept, měnil se engine, měnil se hlavní hrdina (!).

Vstříc úskalím svého vzniku je tedy Zaklínač jednoznačným triumfem. Vstříc kritickému oku náročného hráče má co dohánět, aby zasloužil bezmezný obdiv, ale naše sympatie vyhrál na celé čáře. Tohle je cesta, jakou by se měl rozvrzaný povoz her na hrdiny ubírat. Tohle je výpravná a pohlcující zábava, co stojí za každý halíř své ceny. Bývá doporučováno zaklínačům nevěřit, ale Geraltovi své peníze s klidným svědomím svěřte. Odvedl dobrou práci.

Zaklínač
Windows PC

Verdikt

Nejzajímavější počítačová fantasy od Arx Fatalis? Tak nějak. Zaklínač se povedl náramně a přes nedostatky vyplývající z nezkušenosti vývojářského týmu dokáže chytnout jako ty nejlepší klasiky žánru. Pokud ovšem rozumíte polsky, uvažujte o nákupu za severními hranicemi.

Co se nám líbí a nelíbí?

Věrné vystižení předlohy, krásně zpracované a živé prostředí, zajímavě řešený soubojový systém a vůbec ta spousta dalších dobrých nápadů.
Dabing hře víc ubližuje, než pomáhá, dýchavičné loadingy i ovládání, nepřehledný inventář.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama