Zack & Wiki: Quest for Barbaros Treasure Recenze Zack & Wiki: Quest for Barbaros' Treasure

Zack & Wiki: Quest for Barbaros' Treasure

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

23. 1. 2008 23:50 2
Reklama

Charakter člověka se prý pozná podle odpovědi na otázku, jaké tři věci by si vzal na opuštěný ostrov. Zack by si vzal mapu k pokladu, lopatu a flašku rumu. Ano – je to pirát. Zatím se tedy po pořádném loku spíše zakucká a jeho tváři do otřískání slaným větrem ještě leccos schází. Vlastně: je hladká jako dětská zadnička. Ale s poklady to tenhle mladistvý renegát umí už nyní. Mezi jeho prominentní kořist patří Wiki. Tuhle malou zlatou opičku Zack vysvobodil z jedné hluboko uložené truhlice a Wiki se k němu z vděčnosti a nudy přidal. Je fakt, že se Zackem se člověk (ani mechanická zvířátka pochybného původu) nenudí. Zrovna se dostal na stopu lodi piráta Barbarose a slavného Ostrova pokladů, což znamená vzácnou příležitost stát se nejslavnějším pirátem všech dob. Ať už to vyjde nebo ne, bude to výprava, o které stojí za to vyprávět!

Dobrodružství = adventura?

Když se řekne "pirátská adventura", následují automaticky nostalgické vzpomínky na chvíle strávené u Monkey Islandů. Zack & Wiki ale nejsou ani ve dvou tak styloví jako jediný Guybrush Threepwood, humorem nesrší a jejich hádanky mají k adventurní klasice "použij ztuhlou opici jako klíč k otevření hydrantu" daleko. Zato kdo si vzpomene na tři díly Gobliiins, bude realitě blíž. Podobně jako ve skřetích eskapádách i tady vede k cíli především dovedné využití prostředí, řešení hádanek mechanického rázu, kdy roli hraje i správné načasování a – to je novinka – provedení správného pohybu ovladačem. Zack a Wiki se snaží posbírat dohromady šestnáct zlatých kostí piráta Barbarose. Ty byly někým obzvlášť zlovolným rozmístěny do uzamčených truhlic. Jejich otevření obvykle není problém, dostat se k nim už ale ano. Každá truhlice znamená jednu uzavřenou úroveň o několika málo obrazovkách, v níž musí hráči překonat sérii pastí, vypořádat se s nepřátelskými tvory a bezpečně se dostat až k pokladu.

Práce šlechtí

V prvních pár desítkách minut hráči Zack & Wiki propadají deziluzi menšího králíka z klobouku. V téhle hře jim totiž nic nespadne jen tak z nebe. Klasický adventurní přístup "kliknu na hotspot, ono to něco udělá" odpovídá lenivému polehávání v Pokustónově klobouku. Ano, sem tam se hra smiluje a posune i tak hádanku vpřed nebo nahodí nápovědu. Většinou je ale potřeba zapojit "bobovský" přístup. Potřebuji kokosový ořech, který visí vysoko na palmě? Není nic snazšího, než zatřást s kmenem. Jak? Chytím ovladač kolmo a několika prudkými pohyby vpřed palmu rozkývu. A jak se otevírají dveře? Kdepak, kliknout na klíč a pak kliknout na dveře nestačí – v kolika letech tě, hráči, maminka učila odemykat? Tak si vzpomeň, kterým směrem se má otočit, a pak úplně stejně zatoč ovladačem... Podobně i řezání pilou, nahazování rybářského prutu, točení klikou, otevírání poklopů a nespočet dalších činností se ovládá intuitivním pohybem, nikoliv neosobním mačkáním tlačítek. Paleta různých držení, točení a máchání wiimotem je snad ještě širší než u WarioWare: Smooth Moves, ale vždy velmi intuitivní, takže je nápověda v podobě symbolického panáčka v pravém horním rohu obrazovky nadbytečná.

Tahle hra je poklad!

Hratelnost Zack & Wiki je pozoruhodně vypilovaná. Dojem přirozenosti nenarušuje žádná nelogičnost v ovládání, jemuž lze vyčítat snad jen to, že je dost těžké rychle utíkat. Dospělého hráče potěší, že i když se celá hra nese v infantilním duchu, obtížnost hádanek brzy vystřelí tak vysoko, že bude muset roztočit mozek do vysokých obrátek – a otevření další truhlice s pokladem tak bude skutečnou satisfakcí. Samotná cesta ke zlatým kostem může trvat třeba jen minutu nebo dvě, a zahrnovat dvě tři interakce s předměty, využití Wikiho schopností (když hráč patřičně máchne wiimotem, stane se Wiki zvonem a cinkáním přemění divoká zvířata v užitečné předměty) a úprk z jedné či dvou pastí. Vymyslet takový postup může ale zabrat klidně hodinu. Řešení stylem pokus-omyl naštěstí není nijak penalizováno, naopak, animace smrti jsou často tak zábavné, že hráč tvůrcům odpustí i to, že jich rozeseli do úrovní víc, než by bylo nezbytně nutné (náhle se probořivší útes atp.). Dlouhé marné zkoušení vyvolává občas frustraci, naštěstí si lze mezi úrovněmi za posbírané mince nakoupit nápovědy od vědmy, které v pravý okamžik pošťouchnou hráče vpřed.

A tak je jenom škoda, že příběh není aspoň o něco málo "dospělejší" , dospělejší ve smyslu menšího počtu klišé, vtipnějších dialogů a postav, které nelezou na nervy, jen co se objeví na scéně a řeknou dvě tři slova. Pak by Quest for Barbaros' Treasure aspiroval takřka na dokonalé hodnocení. I tak lze ale říci: kdo pohrdne na pohled infantilním zpracováním a nevstoupí aspoň na začátek cesty za pokladem plné dovedně navržených mechanických hádanek, udělá chybu srovnatelnou s Napoleonovým vpádem do Ruska.

Zack & Wiki: Quest for Barbaros Treasure
Wii Wii

Verdikt

Zack a Wiki ukazují, jak by se měly dělat hry na Wii. Výtečné pirátské dobrodružství je prvním opravdovým hitem začátku roku.

Co se nám líbí a nelíbí?

intuitivní ovládání, originální hádanky, jež vycházejí přirozeně z prostředí a vystačí si s minimálním množstvím předmětů, obtížnost, která je výzvou i pro zkušenější hráče, roztomilá grafika
slabý příběh, občas zbytečně suché dialogy, obtížnost někdy může být až frustrující
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama