Yooka-Laylee Recenze Yooka-Laylee

Yooka-Laylee

Jiří Bigas

Jiří Bigas

24. 4. 2017 08:02 12
Reklama

Nostalgie je zpropadená záludnost. Brání nám totiž vidět věci takové, jaké skutečně byly, když se po několika letech ohlédneme nazpět. Díky selektivní paměti ze vzpomínek vytěsníme vše nepříjemné a v mysli se zdá být domnělá skutečnost lákavější, než jakou prachobyčejná realita skutečně byla. Když tak vývojáři v poslední době jitří naše zážitky s plošinovkami, které se v minulých letech ocitly na seznamu ohrožených druhů, pochopitelně jako příznivci skákání a hopsání všeho druhu vzpomínáme především na ty nejvýjimečnější počiny. Jenže vedle těch nesporných hitů tu celou dobu byla i nezanedbatelná a ve skutečnosti nesporně větší skupina průměrných a nikterak objevných her. A o jejich návrat určitě nikdo z nás nestojí.

PLOŠINOVKA NENÍ AUTOMATICKY HIT

Nechtěl jsem vám hned zpočátku zahrát na takhle depresivní strunu proto, abych předznamenal závěr této recenze. Myslím, že je jen dobré si uvědomit, že každá plošinovka nebyla ani před 15 lety výjimečná, a nelze proto očekávat, že tomu tak bude dnes při snahách o jejich renesanci. Opojeni úspěchem modernizovaného Ratcheta & Clanka a v nadšeném očekávání návratu Crashe Bandicoota je snadné vytěsnit z mysli skutečnost, že se podobná hra může také navzdory chvályhodnému záměru vyvést o něco méně. Naneštěstí Yooka-Laylee od studia Playtonic Games mi tuto skutečnost bolestně připomněla.

Kdyby takto vypadaly ty nejlepší plošinovky na přelomu milénia, jen stěží bychom na ně dnes vzpomínali s takovou nostalgií.

Multiplatformní plošinovka inspirovaná Banjo-Kazooie od Rare se odvolává na zlatý věk Nintenda 64 právem. Stojí za ní totiž několik bývalých klíčových zaměstnanců Rare, a tak není divu, že se autorům podařilo se svou retro vizí oslovit početný zástup fanoušků na Kickstarteru, kteří byli ochotní finančně přispět na vývoj hry. Musím naneštěstí prohlásit, že genialitu proslulého studia Rare jsem v novince hledal marně a brzy nabyl přesvědčení, že kdyby takto vypadaly ty nejlepší plošinovky na přelomu milénia, jen stěží bychom na ně dnes vzpomínali s takovou nostalgií. Loňský remake Ratcheta & Clanka, který je pro leckoho spíše 3rd person akcí než plošinovkou v pracém slova smyslu, zafungoval na výbornou v tom, jak dokázal organicky smísit staromódní hratelnost s moderními postupy. A to přitom byli jeho autoři z Insomniac Games omezeni původním návrhem.

TO NEJLEPŠÍ Z OBOU SVĚTŮ

Playtonic Games měli oproti nim tu výhodu, že si mohli vybrat to nejlepší z nejpopulárnějších 3D plošinovek a na druhou stranu se vyhnout všemu, co dnes už považujeme za zastaralé a překonané. V mnoha směrech se jim to ale nepovedlo. A netěší mě ani trochu, že to musím říct, protože jsem měl od Yooka-Laylee velká očekávání. Příběh je velice prostý, ale to by samo o sobě nemuselo být na škodu, pokud by nepostrádal vtip a lehkost. Hráč ovládá současně dvojici hrdinů. Yooka je optimistický chameleon a Laylee poněkud prostořeká netopýrka. Společnými silami se snaží překazit plány hlavního záporáka, kterým je Capital B. Při pohledu na něj si nelze nevzpomenout na film Já, padouch. K ruce má pochopitelně i vlastního poskoka Dr. Quacka, jehož šílené kvízy vás budou budit hrůzou ze spaní.

Navzdory tomu, že celou zápletku a současně úkol lze shrnout do konstatování “zlobivci se snaží ukrást veškerou literaturu, zabraň jim v tom a osvoboď všechny stránky”, je hra překvapivě ukecaná, dialogy rozvleklé a vše zbytečně překombinované. Což považuji u hry, která má oslovit mimo jiné rodiče s dětmi, za dost podstatnou chybu. Stejně jako skutečnost, že titul neobsahuje dabing v pravém slova smyslu, ale nevýslovně otravné skřeky, které vám znepříjemňují prokousávání textem. Jinými slovy, vývojáři učinili několik hodně nešťastných rozhodnutí, jejichž následky vás budou pronásledovat po celou hru a mohou do značné míry zkreslit dojem z těch povedenějších částí, pokud se jimi necháte otrávit.

SVĚT VÁM ROSTE POD RUKAMA

Musím se přiznat, že minimálně zpočátku se to stalo i mně a bylo pak obtížné přimět se k tomu, aby člověk nebyl tak negativní. Jenže navzdory vší snaze a některým povedeným nápadům a pasážím je výsledkem stále přinejlepším jen lehce nadprůměrná hra. Yooka a Laylee si časem osvojí několik velice užitečných schopností, které se odemykáte v průběhu skoro celé hry. Díky tomu se vyplatí vracet i na místa, která už jste navštívili a zdánlivě vytěžili na maximum. Svět hry je totiž rozdělen na několik samostatných tématických lokací, kam se vydáváte z věže hlavního záporáka. Postupně se tak vypravíte třeba do tropického ráje, polární krajiny nebo kasina. Každý svět reprezentuje kniha, kterou je nejprve potřeba odemknout za příslušný počet stránek. Ty sbíráte během svých cest. Když jich máte dost, můžete si otevřít portál do nového prostředí a za další obnos pak takový svět nechat rozrůst, což je poměrně originální způsob, jak hráče přimět, aby se znovu vrátil do již navštívené lokace, protože se vám doslova rozšíří obzory.

Úlisný had, zdejší obchodník, vás ochotně naučí spoustu nových triků, ale jen zlomek z nich si osvojíte bezplatně.

Každé z prostředí má nějaké téma a celkovou stylizaci. I když jejich kvalita kolísá, pro všechny platí, že je obývají různí tvorové, pro které plníte drobné úkoly, a výměnou za ně získáváte další stránky. V honbě za stránkami řešíte logické hádanky, závodíte, bojujete s nepřáteli a překonáváte všemožné překážky. Brzy přitom zjistíte, že stránky nejsou jediným zdejším platidlem. Úlisný had, zdejší obchodník, vás ochotně naučí spoustu nových triků, ale jen zlomek z nich si osvojíte bezplatně. Většinou musíte zaplatit prostřednictvím zlatých per. Dvojice se tak naučí kutálet, používat sonický puls, dokonce i létat. Jednou z nejužitečnějších schopností Yooky je možnost dočasně slupnout nějakou speciální schopnost. Ty mu propůjčují nejrůznější bobule, díky nimž může Yooka chrlit oheň, plivat led anebo se třeba zapatlat medem, aby nesklouzl ze zledovatělých povrchů.

CHYBY NEJSOU RETRO

Takových nápadů hra obsahuje celou řadu. Jako chameleon se časem naučí zamaskovat, aby obešel bezpečnostní kamery, dokáže se potápět, ale i pohybovat po dně ve vzduchové bublině, která chrání dvojici před dotěrnou vodou. Na můj vkus ale trvá zbytečně dlouho, než hra naplno rozvine svůj potenciál a minimálně částí schopností by měla být dvojice vybavena od samého začátku. I když na věc můžete pohlížet tak, že titul neustále hráči ukazuje něco nového, vážně hrozí, že méně trpělivého zákazníka znudí dříve, než mu předvede, co vše v něm dřímá. Nemám nejmenších pochyb o tom, že spousta lidí bude ochotná hře odpustit i zjevné nedostatky a bude je omlouvat tím, že je to retro. Za nostalgii se ale nemohou schovávat špatné nápady nebo technické nedostatky.

I když by si člověk moc přál, aby titul jako Yooka-Laylee uspěl, autoři nám to ani trochu neusnadňují. Framerate na PS4 není optimální, nahrávací obrazovky jsou velmi zdlouhavé a znepříjemňují pohyb po centrálním hubu, který je rozdělen do mnoha menších oblastí. Ovládání je přecitlivělé a nepůsobí tak, jak jsme si v posledních letech zvykli. Asi největší problémy technického rázu pak působí kamera, která se špatně vyrovnává se stísněnými prostory a všemi překážkami v prostředí, kterým se nedokáže vyhnout a pohled se neustále podřizuje okolním nerovnostem. I za cenu toho, že vy úplně ztratíte orientaci. V mnoha směrech Yooka-Laylee působí jako projekt, který svým autorům přerostl přes hlavu, a i když bych v něm rád viděl to nejlepší ze zlatého věku plošinovek, často mě nechával zavzpomínat na nepříjemnosti, které už jsem z paměti raději dávno vytěsnil.

VYBÍREJTE SI

S výjimkou prostředí kasina musím ocenit zpracování jednotlivých světů, i když jejich stylizace mi přišla poněkud nevkusná. Díky svému pojetí vám Yooka-Laylee vydrží na hodně dlouho, pokud se hru rozhodnete vytěžit od A do Z. Není výjimkou, že až ve čtvrtém světě získáte cosi, co vám umožní pokračovat v prvním světě na místě, kde jste se zasekli třeba přes šesti hodinami. Časem se ale naučíte tyto situace rozpoznávat a dojde vám relativně rychle, že dál se zřejmě nedostanete, dokud vás hra nenaučí nějaký nový trik. S tím souvisí i skutečnost, že se mi docela líbilo, že hra může představovat v určitých pasážích zajímavou výzvu. Otázkou je, co by na některé úkoly a úseky řekli mladší hráči. Naštěstí zdaleka ne vše je povinné, takže si můžete z každé knihy vybrat jen takové aktivity, které se vám líbí. V tomto smyslu se povedlo Yooku zkombinovat s určitým sandboxem. A tyto otevřené světy také ukrývají spoustu tajemství, zkratek a tajných oblastí, jejichž objevení vám přinese značné uspokojení.

Kooperativní mód je k ničemu a kompetitivní minihry jsou jen sbírkou nenápaditých disciplín bez fantazie, v nichž kvantita přebila kvalitu.

Na každý šťastný nápad je tu ale jeden zoufalý, což asi nejlépe vypovídá o tom, že hra je ze všeho nejvíc průměrná. Verdikty ve světě kolísají mezi vynikajícími a příšernými. Já se nechci přiklonit k žádnému z těchto extrémů, ale stěží dokážu vývojářům odpustit opravdu tragická rozhodnutí, jako je nutnost splnit opakovaně zdlouhavý vědomostní kvíz, kterým podmiňují další postup ve hře. Ten kromě pár zajímavých a nápaditých otázek, kdy máte identifikovat třeba místo na obrázku, hráče terorizuje i naprosto stupidními dotazy jako například, kolik jste čeho posbírali nebo jak dlouho už hru hrajete. Yooka-Laylee obsahuje i lokální multiplayer, ale jeho kvality jsou tak špatné, že je to stejné, jako kdyby nic takového hra nenabízela. Kooperativní mód je k ničemu a kompetitivní minihry jsou jen sbírkou nenápaditých disciplín bez fantazie, v nichž kvantita přebila kvalitu.

MOHLO TO DOPADNOU I HŮŘ

Co dodat závěrem? Yooka-Laylee je zklamání. Není to nakonec takový průšvih, jak naznačovaly první hodiny, musím připustit, že má jisté kouzlo, ale autorům se nepodařilo dostát vysokým očekáváním. Některé z nedostatků by jistě bylo snazší omluvit, pokud by se hra prodávala dejme tomu za cenu Snake Passu, ale i když se vývojáři snažili ze všech sil zbavit nálepky AAA hry, úspěch na Kickstarteru a vyšší cena je předurčují k souboji s vyšší váhavou kategorií. Nezapomínejme ostatně na to, že i vynikající Ratchet & Clank přišli loni na trh za sníženou cenu. A nabídli po všech stránkách lepší zábavu. Kdyby Yooka-Laylee debutovala na třeba PS2 v mnohem tvrdší konkurenci, jsem přesvědčený, že by ji rozdrtily i hry jako Ty the Tasmanian Tiger, které dávno upadly v zapomnění. Se špičkou se prostě měřit nemůže.

Yooka-Laylee
Xbox Xbox One
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Pokud by comeback plošinovek závisel na úspěchu Yooka-Laylee, jejich renesance bychom se nikdy nedočkali. Je to průměrný titul, jehož chyby ochotně přehlédnou jen největší fanoušci tohoto žánru.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama