Yakuza 0 Recenze Yakuza 0

Yakuza 0

Jiří Bigas

Jiří Bigas

31. 1. 2017 10:55 5
Reklama

Nebudu vám lhát, nebyla to rozhodně láska na první pohled. A jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se rozjedeme ve zlém. Přitom jsem se do ní zakoukal a její příchod vyhlížel s velkými nadějemi. Všichni ostatní o ní tvrdili, že je skvělá, ale já jsem zpočátku jen marně hledal její kvality. Nakonec jsem však v ní přeci jen našel zalíbení. Nemohu vám ale slíbit, že to budete mít stejně. O kom je řeč? No přeci o Yakuze 0.

JAK TO VŠE ZAČALO

Yakuza 0, jak už samotný název napovídá, je prequel rozvětvené akční kriminální ságy od Segy, která debutovala už v roce 2005 na PS2. Za těch více než deset let, které od té doby uplynuly, se změnila jen velmi málo. Alespoň to tak bude připadat nezúčastněnému pozorovateli, jemuž nutně musí jeden díl splývat s druhým. Coby prequel zasazený do roku 1988 je ale Yakuza 0 ideální vstupní branou do této série. A protože jsem už pár let koketoval s myšlenkou, že se s ní musím obeznámit podrobněji, umanul jsem si, že se stane i mou vstupenkou do tohoto světa. Snaha vystihnout beze zbytku podstatu hry a obeznámit s ní někoho, pro koho jde o velkou neznámou, je srovnatelná s mou předloňskou premiérou ve Farming Simulatoru. Je to jako byste zjistili, že existuje nějaký Assassin's Creed až s Black Flag. A teď by vám dal někdo za úkol to vše vysvětlit a ještě k tomu nějak zhodnotit.

Yakuza je veskrze klasická beat 'em up jako Double Dragon, Streets of Rage nebo Final Fight.

První věc, kterou musíte vypudit z hlavy, je mylná představa, že Yakuza je “takové to japonské GTA”, nebo přesněji Sleeping Dogs. Na to zapomeňte, možná se to tak může zdát při letmém pohledu na obrázky nebo z nějakého efektně sestříhaného videa, ale Yakuza není městská akce a ani jí nechce být. I když se pyšní sanboxovou hratelností a otevřeným světem. Jenže hodnotit tuhle sérii optikou výše uvedených titulů by bylo nejen nespravedlivé, ale hlavně zavádějící. I když Yakuza nabízí leccos z toho, co klony GTA, neřídíte tu auta, nemáte k dispozici obrovskou mapu, nepřeberné množství střelných zbraní ani další vymoženosti open world akcí. Yakuza je totiž veskrze klasická beat 'em up jako Double Dragon, Streets of Rage nebo Final Fight, akorát zasazená do otevřenějších kulis, vyšperkovaná napínavým příběhem a obalená neuvěřitelným, ale neuvěřitelně neuvěřitelným množstvím vedlejších misí, aktivit a kratochvílí.

NEJLEPŠÍ DÍL SÉRIE

Je naprosto klíčové, abyste v Yakuze nehledali něco, čím není, jinak budete strašlivě zklamaní. Musíte ji naopak vnímat jako velkolepou chodičku-mlátičku, kterou stále zůstává a nic nasvědčuje tomu, že by se autoři snažili o něco jiného. Jedním z mnoha důvodů, proč jsem se rozhodl začít právě prequelem, je skutečnost, že získával v zahraničních recenzích fantastická hodnocení. Po dvanácti letech od vydání originálu, množství pokračování a mnoha spin-offech jde minimálně podle GameRankings.com o nejlepší díl z celé ságy. A to už něco znamená. Musí znamenat. Recenzenti se předháněli v superlativech a vychválili novinku až do nebes. Já ji ale prvních pár hodin v jejich chvalozpěvech jen stěží poznával. Až později jsem měl přijít na to, že jídlem roste chuť. I když jejich nadšení bych přesto opatrně brzdil.

Yakuza 0 představuje dva hlavní ovladatelné hrdiny, kteří prožívají své vlastní na sobě zdánlivě nezávislé příběhy. Dokonce se každý pohybuje v jiném městě. Příběh střídá dvě dějové linky. Ta první je zasazena do fiktivní čtvrti Kamuročo v Tokiu, druhá nás zavede do Sotenbori v Ósace. Když mluvím o čtvrtích, musím zdůraznit, že svou velikostí ani vzdáleně nekonkurují klasickým městským akcím, o to propracovanější ale jsou. Jsou to vykřičené čtvrti plné nočních podniků, barů, heren a kabaretů. Díky tomu, že si s nimi ale autoři vyhráli do nejmenších detailů, má ovšem každá vlastní specifickou atmosféru a kouzlo. Snadno je tak odlišíte a rádi se budete do obou vracet. Jsou to skutečně živoucí, pulzující místa překypující energií. Na oslnivou neonovou záři reklamních poutačů jsem vzpomínal dlouho poté, co jsem hru vypnul. A není skutečně těžké uvěřit tomu, že autenticita prostředí je na mistrovské úrovni. Jen málokdy se také vypravíte za hranice tohoto světa do několika oddělených prostředí.

SPOUSTA VIDEA, MÁLO AKCE

Co ale v tomhle světe vlastně hráč dělá? Bojuje o holý život. V obou případech. Jakkoli je příběh páteří celého titulu, nemá smysl se jej ani snažit nastínit. Yakuza je ta nejukecanější hra, s jakou jsem se kdy setkal, vedle níž i autor Metal Gearů Hideo Kodžima vypadá jako stručný vypravěč se sklony ke zkratkovitosti. Čekají vás hodiny a hodiny filmečků, které často přerušují jen několikaminutové úseky samotné hry. Pokud vás tahle představ děsí, upřímně se vám nedivím. Pak je třeba říct si otevřeně, že Yakuza není pro vás. Jde o interaktivní drama v pravém slova smyslu a nemá smysl s její povahou bojovat. Stejně byste prohráli. Na plné čáře. Všechny postavy jsou tak neuvěřitelně užvaněné, že není výjimkou, že před vedlejší misí sledujete pět minut dialogů, abyste následně během pár sekund vyřídili tři padouchy, a sledovali další rozvleklé povídání. Ohromné množství textu vedlo k tomu, že část hry ani není nadabovaná. Platí to především pro interakci s vedlejšími postavami. Ať chcete, nebo nechcete, tohle je Yakuza. Když jsem se ale jejímu stylu podvolil, začal jsem si ji konečně pořádně vychutnávat. A postupem času se vám přeci jen hra víc otevře, nechá vás víc hrát i experimentovat a nepůsobí tak sešněrovaně. Jinými slovy, pokud vám přišel úvod Assassin's Creed III rozvláčný, u regálu s Yakuzou se ani nezastavujte. Vedle ní šlo o velice svobodný počin.

Dohromady máte k dispozici šest poměrně odlišných druhů bojových umění, které lze dále vylepšovat za pomoci jednoduchého RPG systému.

Oba hlavní hrdinové si postupně osvojí trojici unikátních bojových stylů, mezi nimiž můžete plynule přepínat, anebo se zaměříte jen na jeden. Dohromady tak máte k dispozici šest poměrně odlišných druhů bojových umění, které lze dále vylepšovat za pomoci jednoduchého RPG systému. Klasicky mezi nimi najdete pomalé, ale silné, vyrovnané i rychlé, ale slabé útočné vzory. Samotný boj je poměrně dost staromódní, ať už mluvíme o zpracování, systému i ovládání. Je to jako byste hráli Tekkena nebo jinou automatovou bojovku a měli možnost se svobodně pohybovat ve světě, kde na vás číhá za každým rohem skupinka nepřátel, kteří se s vámi chtějí pustit do křížku. Prostřednictvím bitek také vyděláváte další peníze, protože ty se z vašich nepřátel během boje doslova sypou. Získané finanční prostředky pak investujete do zlepšení a rozšířeních vlastních schopností, případně si za ně můžete něco koupit nebo je utratit za nějakou legrácku.

HRY VE HŘE

Hromadit majetek ale můžete rovněž prostřednictvím vašeho podnikání. Pro každou postavu je unikátní. Zatímco v Tokiu budete investovat na realitním trhu, v Ósace povedete vlastní noční klub se společnicemi, které budete verbovat, trénovat, oblékat a následně i řídit na place. Možná se vám to zdá jako pěkný slepenec, ale věřte, že to se pohybujeme stále na povrchu. Je to jen špička ledovce, která nesměle vykukuje nad hladinu, zatímco pod vodou se skrývá ledový masiv úctyhodných rozměrů. Chcete si dát na chvilku pohov od bitek a japonského podsvětí? Nuže dobrá, žádný problém. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak zabít čas. A spousta z nich má nějaký lechtivý nádech nebo erotický podtext, což ostatně platí i pro vedlejší mise, které jsou plné pikantních situací. Jednou učíte submisivní dívku, jak být správnou dominou, jindy se pro změnu snažíte rozbít obchodní síť středoškolaček, prodávajících své použité spodní prádlo. Yakuza je totiž unikátní i v tom, jak míchá vážně míněné drama s fraškou, nadsázkou a odlehčenými situacemi. Neustále ale překypuje pohlcující atmosférou.

Když už nevíte kudy kam, zajdete si na ilegální dívčí zápasy a třeba vsadíte pár tisíc jenů na vítězku. Anebo si v herně vyzkoušíte některý z autentických automatů od Segy. Můžete si dokonce v soukromí pustit erotické video nebo se seznamovat s dívkami. Pokud nemáte zrovna náladu na holky, pořád je tu karaoke, disko, šipky, kulečník, karty, ruleta, bowling… Tohle vážně není vše a dost možná to není ani polovina všech aktivit. Je jich neuvěřitelně moc. Tak moc, až se vám z toho zatočí hlava. A je jen na vás, jak si je budete dávkovat. Jenže dříve či později se stejně vrátíte zpátky na ulici a pokud o sobě víte, že mlátičky vám nic neříkají a ke sledování zdlouhavých animací máte odpor, nic z toho vás nepřesvědčí, že Yakuza je dobrá hra. Nebo alespoň dobrá hra pro vás.

ORIENTÁLNÍ ZBOŽÍ

Více než pro kteroukoli jinou japonskou hru pro ni platí, že musíte mít zájem o zemi vycházejícího slunce. Skutečný zájem. Měli byste ji milovat. Nemusíte ji nutně znát, nic takového se po vás nechce, Yakuza 0 je z hlediska příběhu a reálií velice přístupná a stojí na vysvětlování všemožných principů a zvyklostí. Ale měli byste Japonsko chtít poznat, pokud se s touto sérií pustíte do křížku. Poslední vydaný díl na západních trzích podle mě alespoň zčásti slaví takový úspěch, protože samotný fakt, že hra do Evropy a USA přišla, je důvodem k oslavě. Člověk si tak nějak uvědomuje, že je to příležitost okusit něco skutečně exotického, ale přitom zůstat v bezpečných vodách něčeho, co my tady u nás známe, jen v jiném balení. Okusit Yakuzu 0 ale také znamená udělat velkou spoustu kompromisů a ústupků, to nemá smysl si tajit. Předně se stačí podívat na datum vydání. Yakuza 0 vyšla v Japonsku už v březnu 2015, tedy před bezmála dvěma roky. A ne hře je to zatraceně znát. Stejně jako skutečnost, že vznikala současně na PlayStation 3, který nedovolil autorům pořádně se rozmáchnout, pokud jde o schizofrenní technické zpracování.

Dostáváme se ke zboží, které má sice výbornou pověst, ale na domácím trhu už byste ho našli ve výprodeji.

To na jednu stranu nabízí úchvatné filmečky se skvostnými hereckými výkony, perfektním dabingem a detailními obličeji. Na straně druhé vás grafika nepříjemně překvapí řadou jednoduchých modelů vedlejších postav s minimem detailů, zastaralými animacemi a soubojovým systémem, který na západě dávno překonaly hry jako Batman: Arkham nebo už zmíněná městská akce Sleeping Dogs. Dokonce i ty mocné fatality působí sice brutálně, ale ve srovnání s kreativitou hongkongského dobrodružství poněkud stereotypně. A to přitom můžete během bitky čapnout do ruky třeba jízdní kolo, silniční kužel anebo některou z nepřeberného množství zbraní, mezi nimiž nechybí ani ty střelné. Na klasické střílení ale zapomeňte, váš hrdina “jen” během bitky ve vhodný moment nasází trochu olova do pohyblivých boxovacích pytlů. Kulisy také působí příliš sterilně a chybí jim větší destrukce prostředí. Fakt, že je hra v mnoha ohledech zoufale zastaralá, je částečně úmysl, drží si svou specifickou fazónu. Ale když se podíváte na videa z Yakuzy 6, která v Japonsku vyšla už loni v prosinci a k nám dorazí až v roce 2018, dojde vám, že některé beznadějně překonané mechanismy už odepsali i samotní autoři. A my se prostě jen dostáváme ke zboží, které má sice výbornou pověst, ale na domácím trhu už byste ho našli ve výprodeji.

DILEMA

Yakuza 0 ale na druhou stranu nabízí komplikovaný a dospělý příběh, desítky hodin zábavy, spoustu rozptýlení a leckdo o ní tvrdí, že má blíž k RPG. Ne v tom tradičním slova smyslu, ale je to skutečně velkolepá hra na hrdinu, v tomto případě spíše antihrdinu. Čeká na vás spousta postav, mnoho postranních úkolů, hodiny dialogů, ohromující počet vedlejších aktivit, levelování postavy i správa inventáře. Pokud hrajete převážně akční hry, klasickým RPG se vyhýbáte a fantasy prostředí vám nic neříká, Yakuza přes veškerou kritiku představuje jedinečnou příležitost seznámit se s nějakou typicky japonskou videohrou. I když je navzdory vší pestrosti občas neskutečně repetitivní, slovo hra ji ani neoznačuje moc přesně a mnohdy je obtížné rozhodnout se, zda je v ní něco tak pitomého záměrně, anebo pouhým nedopatřením. Jenže ono to není tak černobílé. Yakuza 0 nedostává vynikající hodnocení s průměrem okolo 85 procent jen tak pro nic za nic. Má nezpochybnitelné kvality pro svůj scénář i velkolepost, s jakou přistupuje k něčemu tak banálnímu, jako je žánr beat 'em up. Ale má i své chyby a je otázkou, zda si 90 procent zaslouží i hra, o které by drtivá většina hráčů prohlásila, že je to blbost. A jejich důvody by nebyly malicherné.

Já na to upřímně řečeno nedokážu s jistotou odpovědět. I když by člověk neměl při recenzi brát ohledy na nic kromě hry samotné, tak nějak podvědomě všichni tušíme, že Yakuza 0 může být v rámci svého žánru vynikající hra, ale důležitý je i kontext. A ten nám říká, že tak vysoké hodnocení vzbuzuje v hráčích pochopitelně automaticky dojem, že jde o téměř bezchybný klenot, který se zalíbí všem. Nemusíte být znalec ságy, abyste pochopili, že tento díl asi dělá spoustu věcí dobře, ba přímo výborně. Na druhou stranu nelze ignorovat ani množství jeho chyb, nedostatků a zvláštních libůstek. Když se přitom začtete do recenzí třetího nebo čtvrtého dílu, které vyšly v roce 2009 a 2010, s hrůzou zjistíte, že jim kritici vyčítali v podstatě totéž, co by šlo vytknout i novince. Po našem vysílání by proto leckdo mohl být převážně pochvalnou recenzí zmatený. Jenže Yakuza není hra, kterou by bylo snadné ukázat. Její kouzlo v hodinovém přenosu nevynikne. Není to fotogenický instantní hit. Přesto mi můžete věřit, že s každou další hodinou jsem se do ní nořil hlouběji a hlouběji, i když jsem se zpočátku domníval, že můj zájem naopak s přibývajícím časem ochladne. Těžko říct, čím to je. Výsledkem tak není trojka s odřenýma ušima, ale hodně dobrá trojka, která má blíž ke čtyřce, než byste mysleli. Ano, tak nevyzpytatelná tahle hra je.

Yakuza 0
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Opojný výlet do země vycházejícího slunce není pro každého, kdo má na letenku. Yakuza se nepřizpůsobí vám, ale vy se musíte podřídit jí. Pokud s ní budete válčit, prohrajete. Pokud se rozhodnete hrát podle jejích pravidel, může z toho být láska na celý život.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama