Xenonauts

Diegova oblíbená kratochvíle je rozbíjení talířů. Létajících.
Nejlepší pilot napříč xeno-bázemi po celé Zemi zaznamenal už jedenáct úspěšných sestřelů. Mig-32 pod jeho pečlivýma rukama roztává jako něžná valkýra. „Hrist. Mist. Skeggjöld. Skögul. Hild. Trúd. Hlökk. Herfjötur. Göll. Geirahöd. Randgríd. Rádgríd. Reginleif,“ šeptá si Diego dokola při náletu.
Na třetí Skögul přetne dráhu průzkumníka. Trúd, kulometná salva. Geirahöd a klička za levým křídlem. Hrist. Mist. Úhybný manévr. Hlökk. Laser ožehne prostor nad kabinou Diegova tryskáče. Randgíd, Rádgríd, pal, odpočítávání končí. Torpéda Avalanche sundají mimozemský křižník z oblohy. „Reginleif,“ zašeptá Diego na rozloučenou a otevře komunikátor.
„Charlie? Čajník sestřelen, opakuji, čajník jde k zemi i s podšálkem. Návrat na Kyselou Prdel za pět, čtyři, tři, dvě, jedna. Hoši, dál už je to na vás...“

EMZÁCI UŽ ZASE ÚTOČÍ

Úspěšný Kickstarter

Xenonauts získali část prostředků na vývoj i přes Kickstarter. Jejich kampaň žádala skromných 50 tisíc dolarů, vybralo se téměř 3x tolik. Peníze posloužily zejména k obohacení herního obsahu.

Tahová strategie UFO: Enemy Unknown bratří Juliana a Nicka Gollopových zanechala hlubokou stopu v herní historii. Tísnivá atmosféra zdánlivě beznadějné snahy ubránit planetu Zemi před útokem vetřelců z jiné planety, kterou doplnil jedinečný mix herních systémů. Starání se o základny, výzkum, výroba vybavení a vojáci obranné agentury XCOM nad glóbem střídaly tahové bitvy náročné na taktiku i pečlivost velitele.

Původní hra má dodnes velkou skupinu zapálených fanoušků a mezi její obdivovatele patří i řada vývojářů. V posledních letech se až zdá, jako by tvorba vlastního remaku a „pocty“ klasice byla novým sportem. Vedle open-sourcového Open XCOMu lze hrát postarší, ale zajímavou UFO trilogii českého Altaru, UFO: Alien Invasion, UFO2000, UFO: Extraterrestrial a samozřejmě velký XCOM: Enemy Unknown od Firaxisu. Xenonauts se vůči veškeré žánrové konkurenci vymezují jednoznačně: snahou o maximálně věrné převedení prověřených herních mechanismů s minimem úprav zejména v bojovém systému a výstavbě základen. Výsledkem je tak titul, který je nejblíže zážitku z původní hry z roku 1994, a přitom s interfacem a uživatelským pohodlím odpovídajícím 21. století.

Ano: nelze říci, že by realitě roku 2014 zcela odpovídalo audiovizuální zpracování. Xenonauts vyvíjelo malé londýnské studio Goldhawk Interactive za peníze nesrovnatelné s těmi, za které vznikal moderní XCOM. Zejména grafika je tak hodně účelová, izometrické zpracování funkční, ale nijak oslnivé, a na řadě prvků (modely a animace vojáků, ilustrace UFOpedie) je vynucené šetření znát. Zážitek ale tyto projevy indie vývoje zásadním způsobem nenarušují a ti, kdo Xenonauts sledují už delší dobu a těší se na něj právě pro dodržení tradičních postupů hratelnosti, nejspíše tyto nedostatky přehlédnou docela.

Prostředek kampaně spojuje zajímavé výzvy v bojích, důležitá rozhodnutí na globální mapě a skutečně napnutou atmosféru.

VYHYNE TENTOKRÁT LIDSTVO?

Xenonauts v číslech30+ zbraní
10 granátů
6 brnění
12 typů UFO
40 druhů emzáků

Tak jako původní UFO začínají Xenonauts výstavbou jedné základny. Na rozdíl od XCOMu to ale není báze jediná. V globální fázi jde o to co nejrychleji dosáhnout se svou organizací optimálního pokrytí. Ochranu Země financují jednotlivé regiony, a tak se hráč musí snažit patrolovat nad jejich územím, sestřelovat cizí objekty, zabraňovat teroru ve městech nebo čistit emzácké báze. Základny mají omezený prostor na výstavbu a stejně tak jejich radary pokryjí vždy jen část území. Rozvaha mezi tím, kdy postavit základnu novou, a kdy investovat do lodí anebo výbavy vojáků, patří k těm nejzajímavějším.

Dynamika kampaně by zřejmě snesla trochu ladění. Zpočátku má mimozemská invaze spíše formu opatrného oťukávání – asi stejného, jaké prožívá hráč neznalý mechanismů UFO se samotným základem herních mechanismů. Této úvodní fázi schází drajv v podobě rozmanitosti misí i vybavení; hráč desetkrát za sebou bojuje v podobných kulisách se dvěma typy nepřátel pomocí útočných pušek a jedné sniperky... A místo, aby se v taktických misích bál následujících událostí, začíná mít pocit otravné rutiny. Výzkum běží pomalu, k laserovým zbraním je daleko, a jedinou vážnou starostí je ufinancování většího počtu vojáků i vědců.

Po několika hodinách jako mávnutím kouzelného proutku Xenonauts nasadí vyšší obrátky. Objeví se nebezpeční Reapeři, obrněnější či lepšími zbraněmi vybavení emzáci a přibude obtížných Terror misí ve městech. A jakmile se hráči dostanou do rukou pokročilejší zbraně a mimozemské technologie, začne se rázem těšit na každou novou bojovou misi. Prostředek kampaně spojuje zajímavé výzvy v bojích, důležitá rozhodnutí na globální mapě a skutečně napnutou atmosféru založenou na neustálém nedostatku materiálu i času. Naopak závěr už zase trochu spadne do rutinního čištění, kdy by hráč raději sestřelené talíře nechal pouze vybombardovat, kdyby mu nebylo líto ztracených zkušeností pro vojáky a peněz z ukořistěné výbavy.

ZEMĚ, DO ZBRANĚ!

Změn, které autoři oproti UFO udělali, není skutečně mnoho. Mezi ty zajímavější patří minihra, jejímž prostřednictvím se řeší sestřelování talířů nad povrchem. Hráč určuje trasy svým letounům a okamžik, kdy odpálí rakety. Chvíli je to celkem zábava, ale po čase je téměř každý rád za možnost automatického vypočítání. Příjemnými změnami jsou pak zjednodušení péče o výbavu, kdy základní věci jako projektilové zbraně, zásobníky, granáty apod. jsou k dispozici v nekonečném počtu a hra si pamatuje, co má nést ten či onen voják do bitvy, takže odpadá zdlouhavá fáze úvodního nastavování.

Přímo na bojišti pak UFO-veteráni pookřejí nejvíce. Přesně zachovaný systém postavený na časových bodech, jimiž vojáci platí za provádění jednotlivých akcí, umožňuje dle chuti popojít, vystřelit, schovat se, otočit, krýt a celkově tak více taktizovat s osmičkou vojáků různých typů. AI je celkem dobrá a mnohem akčnější než v XCOMu od Firaxis. V nočních misích umí využít větší dohled, proti skupině vojáků namačkaných u sebe si pomůže granátem, a po posledním patchi už ani příliš nekempuje uvnitř spadlého létajícího talíře. Daní za nervydrásající přestřelky je tak snad jen otravně dlouhé provádění nepřátelského tahu, při kterém hráč civí na stále stejný artwork „Hidden Movement“ a v duchu popohání umělou inteligenci, aby se už koukala rozhodnout.

„Xenonauts a XCOM si zase tolik nekonkurují. Lidem bych doporučil koupit obě hry.“ - Chris England

Drobným problémem hry jsou také mapy, které nejsou procedurálně generované, ale připravené dopředu autory. To znamená, že jsou plné zajímavých míst pro krytí a vzájemnou spolupráci vojáků, bohužel je ale možné narazit několikrát na tutéž mapu během jediného průchodu kampaní. Řešení zřejmě brzy nabídne komunita, už nyní je k dispozici balíček s přídavnými lokacemi, a jeho instalaci nelze než doporučit.

Výsledkem snahy Goldhawk Interactive je ale i přes všechny možné výhrady velmi působivý remake UFO: Enemy Unknown. Nejvíce jej ocení ti, kdo původní UFO milují a nesedl jim ani (jinak výborný) moderní remake od Firaxis. Pro ty, kdo se k žánru „válka s emzáky“ dostali až prostřednictvím této či jiné aktuálnější variace, mohou být Xenonauts krokem dopředu k náročnější, ale zároveň trvanlivější hratelnosti. A každopádně jde o velmi poctivou porci desítek hodin strategické zábavy.

Jen jedno varování. Kdo si po pohledu na obrázky řekl: „Tfuj, to je ale laciná indie ptákovina,“ ať se raději vrátí ke svému call-of-battlefield-raider-crysis. Xenonauts prostě nejsou pro každého.

Na konci stojím nad mrtvolou Reapera s prstem zaseknutým na spoušti. „Za Mika. Za Francine. Za Judy. Za Andyho.“ Co jméno, to kulka do hromady masa a jedovatého slizu. Cvak, plesk. „Za Percyho.“ Cvak, cvak, cvak. „Za Johna. Za Quentina. Za Adele.“ Čvacht. Plesk. „Za Leona.“ Cvak, cvak, cvak, cvak...
Závěr pušky už dávno cvaká naprázdno, ale mně to nevadí.
„Za maminku. Za tatínka. … A, bože, lásko... za Tebe.“ Slzy, které spadnou na jezírko rudé plazmy, tichounce syčí do noci.