Xenoblade Chronicles: Definitive Edition

Nejsou to ani dva měsíce a máme tu další návrat JRPG hry, o které mnozí básní jako o tom nejlepším JRPG všech dob. Původní Xenoblade Chronicles mělo na Wii nesnadnou cestu - alespoň pro západní publikum, které si jeho překlad před 10 lety muselo v podstatě u Nintenda vydupat. Za svoji hlasitost na internetu si fanoušci mohli vychutnat JRPG, jehož svět svojí rozhlohou strká do kapsy kdejakou konkurenci. Obří Xenoblade Chronicles působil na podvyživeném Wii skvěle a následný port hry na kapesní 3DS taky dost lidí překvapil. Současný remaster hry pro Switch stále to kouzlo skutečně gigantického světa obsahuje, ale prošel i zásadním grafickým makeoverem, za který by se nemusela stydět ani Fab 5 a který hru děla stravitelnější pro nové hráče. A vývojáři nezapomněli ani na ty staré a přidali k remasteru patnáctihodinnový epilog, který uzavírá příběh Shulka a Melie v dosud neprozkoumané oblasti. Tak co, máte několik desítek hodin na tuhle japonskou mňamku?

Xenoblade Chronicles se odehrává ve světě, kde nad nekonečným oceánem ční mrtvoly dvou obřích robotů Bionise a Mechonise. Obří tady skutečně znamená obří. Na jejich tělech vyrostly celé civilizace - na Bionisu organické formy života a na Mechonisu zase umělé. Lidé na Bionisu si žili tak nějak spokojeně, dokud se zčistajasna neobjeví armáda robotů a nezačne pojídat lidi. Konvenční zbraně na roboty nefungují a jedinou naději představuje legendární meč Monado schopný roboty zranit. Chlapec Shulk se meče chopí a se svými kamarády se robotí invazi postaví. Cesta za odplatou ho provede po celém těle Bionisu, od rozhlehlých plání na levé noze, po husté džungle na zádech robota či zmrzlý svah vedoucí po pravé ruce až k palci a ještě dál. Postupně potkává další rasy, které čelí robotímu nebezpečí, a jeho parta tak začíná tvořit alianci všech ras Bionisu proti hrozbě z Mechonisu.

ZNÁMÁ POHÁDKA

Jestli vám to zní trochu... klasicky, pak máte pravdu. Xenoblade Chronicles vycházejí ze zvyklostí žánru, někdy příliš okatě, jindy méně, ale ani jedno mi příliš nevadilo. Je to prostě japonské melodrama plné silných emocí, pevných přátelství, překvapivých zvratů, zrad, pomsty a lásky, jak to od JRPG ostatně chceme. Příběh se postupně rozjede, začne se odkrývat historie a schopnosti Monada, jeho spojení se Shulkem, politikaření ostatních ras, pozadí dalších členů party i motivace samotných Mechonů. Tyhle důležité příběhové momenty celou dobu držely moji pozornost a táhly mě ve hraní dál i přesto, že vyprávění mezi nimi kvalitativně kolísalo.

Xenoblade Chronicles je JRPG jak řemen a chcete-li se do něj pustit, stravíte v něm desítky hodin.

Něco asi zůstalo ztraceno v překladu nebo nevím, ale rozhovory mezi postavami bývají v Xenoblade Chronicles až vyloženě stupidní. Hru postihl JRPG mor nicneříkajících zlověstných replik a nedořečených vět, které mají předvídat vývoj děje, ale jsou tak četné a neprůhledné, že dialogy působí někdy až legračně. Také to způsobuje, že u některých postav ani po 20 hodinách vlastně nemusíte vědět, zda jim můžete věřit nebo ne, neboť říkají jedno, ale jejich potutelné úsměvy a neznámé plány mohou znamenat cokoliv jiného. Tohle umělé budování napětí v tak velké míře nefunguje, ale pokud tento princip JRPG znáte, také to překousnete a budete chtít pokračovat dál kvůli vývoji hlavního děje. A to i navzdory všem zlověstným monologům, nesmyslným odhalením, příběhovým odbočkám nebo několika zbytečným dungeonům, které natahují herní čas.

MOŽNÁ AŽ MOC VELKÝ SVĚT

XENOFASHION

i Zdroj: Hrej.cz

V XC můžete hrdiny obléknout do spousty různých druhů brnění, které se pak ve hře na postavách ukážou. Některé sety vypadají fakt dobře, ale najdete i speciální oleje, které hrdiny a hrdinky vysvlečou do plavek. Někdy totiž i bikiny mají obranu vyšší než těžké brnění.

Xenoblade Chronicles je JRPG jak řemen a chcete-li se do něj pustit, stravíte v něm desítky hodin. Herní lokace bývají šíleně rozsáhlé, několikaúrovňové mapy plné obří architektury, nepřátel všech levelů, ale také přátelských táborů s obchodníky a sidequesty a samozřejmě spoustou skrytých lokací s tajnými bossy. Díky proměnlivé denní době i počasí dokážou některé mapy uchvátit svým vzhledem, zvlášť když se dostanete na nějakou z četných vyhlídek a můžete si celou tu nádheru vychutnat nebo když daleko od vás krajinou kráčí nějaké obří monstrum. Velikost světa bývá ohromující, ale rozloha nezřídkakdy kompenzuje nízkou hustotu map a dává vzpomenout na nejhorší ubisoftovky.

Oblasti zájmu jsou od sebe dále než by musely, a tak hodně času strávíte vlastně jen pomalým během od bodu A k bodu B a mydlením stále stejných příšer, které vám stojí v cestě. Trochu té prázdnotě pomáhá nadměrné množství sidequestů v každé oblasti, které zpravidla spočívají z poražení nějakých příšer, sesbírání nějakých předmětů nebo doběhnutí do určitého místa. Při grindu nebo jen tak při postupu dál v příběhu tak pořád máte co dělat, i přesto, že je to taková repetitivní výplň bez většího smyslu.

JRPG NEBO ARPG?

Asi nikoho nepřekvapí, že v tomto JRPG strávíte většinu času v soubojích. Zdejší systém není tak lahodně/absurdně komplexní jako v Xenoblade Chronicles 2, ale vyřádit se v něm pořád dokážete. Souboje probíhají v reálném čase, postavy útočí automaticky a na vás je vybírání speciálních útoků a dovedností z nabídky na spodu obrazovky, jako v typických MMO hrách. Nad tento základ staví hra několik systémů, které dovolují poměrně slušné strategizování při výběru parťáků do aktivní trojice. Každá z celkem 7 postava má jiný způsob boje - Shulk staví hodně na pozicování, neboť jeho skilly mají bonusy při útočení z boku nebo zezadu, Riki je tank-debuffer, který spoléhá na skilly, co dávají zranění po nějakou dobu, sniperka Sharla je vybavená spoustou léčivých skillů, ale léčit dokáže i Melia, jejíž kouzla vždy nejprve vyžadují vyvolání příslušného elementála, který sám o sobě dělá nějaký efekt.

Automatické útočení nabíjí postavám speciální dovednosti, které pomáhají určit jejich roli v boji, ale také ve vztahu k dalším postavám. Například skilly Shulka a tanka Reyna se doplňují a dokážou nepřátele povalit a omráčit, čímž lze přerušit některé smrtící útoky. Ale skladba party může vypadat úplně jinak a místo trojice DPS, tank a support můžete zkusit rychlou destrukci se dvěma DPS a tankem. Navíc i skilly lze přiřazovat z většího výběru, a tak, pokud chcete, můžete Melii místo kouzel dát fyzické útoky, se kterými také dokáže nepřátele povalit, a vytvořit tak nové příležitosti pro úplně jiné postavy. A jelikož při hraní ovládáte vždy jen jednu postavu, zatímco zbytek party má za volantem umělou inteligenci, záleží dost na tom, kterého hrdinu si vyberete, protože ten především bude určovat směřování boje a aktivně začínat comba.

BOJOVAT JE TŘEBA PŘEDEVŠÍM HLAVOU

AŽ DO MRTĚ

i Zdroj: Hrej.cz

Chcete hru vytěžit na 100 %? Pomůžou vám v tom herní achievementy, přehledy vztahů s NPC i mezi lidmi v partě, drahokamy, které boostují statistiky hrdinů, celková rekontrukce zničeného města, nepovinné rozhovory mezi parťáky a kompletářský deníček pro každou z 15 oblastí. Tak šťastný lov!

Dalším systémem jsou vize budoucnosti, které Shulkovi propůjčuje Monado. Někdy, když se nepřítel chystá provést speciální úkol, dostane Shulk varovnou vizi a 8 - 12 vteřin na to, aby budoucnost změnil. Třeba tím, že nepřítele omráčí, že varuje parťáka, na kterého útok směřuje, že zařídí přesunutí aggra na jinou postavu nebo seslání ochranné bariéry, která zranění odblokuje. Dále při soubojích pracujete se zápalem, který se každé postavě zvyšuje čím déle úspěšně útočí. Víc zápalu znamená vyšší zranění a rychlejší růst týmové energie, za kterou lze buď oživovat padlé parťáky nebo po nabití tří dílků provést řetězový útok. Při něm se vyplatí použít napříč partou skilly stejné barvy, které pak zvyšují pravděpodobnost, že dostanete příležitost na bonusové útoky a zranění navíc.

Navzdory automatickému útočení je při soubojích pořád co dělat a téměř každá potyčka vyžaduje aktivní participaci. Ale kvůli tomu, že v jedné oblasti se nachází jen omezený počet druhů příšer, vyžadují souboje třeba i po několik hodin stále ten stejný přístup. Většinou tak jde jen o urubání potvor vším možným a bohužel se to týká i většiny bossů. Jen hrstka z nich vyžaduje vyloženě strategické využívání skillů nebo specifické postavy v partě. Je to škoda a o to větší, když před nedávnem Final Fantasy 7 Remake předvedl, že snad každého bosse lze koncipovat jako takový malý hlavolam. Tady vždy víte, že potvoru nějak porazíte, pokud je váš level blízko jejího.

ZÁVAN DOB MINULÝCH

Xenoblade Chronicles je totiž deset let stará hra s neduhy, které většinu JRPG z minulé generace postihovaly než se žánr začal modernizovat (nebo spíš podvolovat západnímu vkusu?). Při pohledu na trailery a screenshoty byste to asi ale nepoznali. Grafický update Definitive Edition je v porovnání s původním rozmazaným vzhledem hry na Wii naprosto fenomenální. Ostré textury, detailní tváře, komplexnější modely, světelné efekty dělají z Xenoblade Chronicles hru, která na Switchi vypadá fakt dobře. Samozřejmě v žádném ohledu není tak detailní, jako předvádí hry na jiných platformách, ale v rámci anime stylizace, možností Switche, a vezmeme-li opět v potaz původní vzhled hry, je nový kabátek působivý. Možná hra nevypadá tak dobře jako XC2, ale zase zde nedochází k takovému častému a znatelnému poklesu dynamického rozlišení při graficky náročnějších scénách.

i Zdroj: Hrej.cz

Je asi škoda, že jsem původní Xenoblade Chronicles nehrál. Návrat na Bionis a Mechonis by pro mě mohl být působivější díky novému vzhledu, remasterovanému soundtracku i lákavém přídavku v podobě epilogu Future Connected. Takhle se nemůžu zbavit pocitu, že je hra v mnoha ohledech zastaralá, což vzhledem k původnímu datu vydání dává smysl, ale nová grafika XC:DE maskuje tak dobře, že působí jako současná hra pro Switch a šálí mé vnímání. Repetitivní vata mezi hlavními příběhovými momenty a místy příliš velký svět s příliš málo věcmi, které se v něm dají dělat, kazí dojem z jinak správně zamotaného příběhu se spoustou zvratů a bojovým systémem, který se dá vesele customizovat a snažit se rozbít novými kombinacemi (dívám se především na nepřemožitelného Rikiho). Věřím, že pamětníci asi návratu do Xenoblade Chronicles neodolají, ale nováčky nejspíš ani grafický update nepřesvědčí o tom, že by tohle mělo být to nejlepší JRPG všech dob.