WWII: Battle Over the Pacific

Nachytali jste se? Myslíte, že vás čeká slušný letecký simulátor? Mám rád letecké simulátory. Tím spíš je mám rád na PSP, protože je jich málo. Nemám rád WWII: Battle Over the Pacific (jak inovativní název), protože to rozhodně není slušný letecký simulátor na PSP. Je to špatný simulátor a je jedno, že na PSP. Hráče varuje už absence intra, potažmo tréninkové mise. srdéčko sice zaplesá, že se zde mimo jiné objevuje i P-38, ale upřímně, ono brzy plesat přestane. Po vzlétnutí z tmavé placky (letadlová loď) a prvním rozplácnutí se o tuto placku. Po prvním manévru pomocí kloboučku, které sice vypadá obratně, ale není. A což teprve samotná kampaň...

Jsem Joe. Mám problémy se zažíváním a je to na mně vidět.

Když poprvé uvidíte své herní alter ego, budete dlouho přemýšlet, zda mu někdo vetkl knipl do rekta a nebo prožil v dětství nějakou nešťastnou nehodu. Každopádně během tristní dějové linky symbolizované dvěma nakreslenými obličeji (to druhé je váš velící důstojník) a dialogy, které napsal nudící se žák ZŠ během tělocviku na futra od dveří, se nic zajímavého nedozvíte a vlastně musíte jen poslouchat příkazy, které se vám vypisují. Jsou velice různorodé. Leť tam a prozkoumej, zda jde o nepřátelskou loď, vrať se a sestřel nepřátelské stíhače. Lodě jsou černé, lehce modelované kvádříky plující na modré placce (voda). Stíhači jsou lépe rozeznatelní, tedy pokud postojí a vydržím vám před miřidly. Bombardujte cizí radar (šedá kostka na zelené placce s šedivější vidličkou) a zničte nepřátelské stíhače. Super. Mise prostě příliš inovativní nejsou a takřka vždy končíte povinným dogfightem.

Jsem Yakamura, vyoperovali mi mozek, toužím být sestřelen pilotem se zažívacími problémy.

Nepřátelé jsou bohužel naprosto tupí. Ačkoliv by měli útočit na vaše lodě, ve skutečnosti popolétávají kolem vás a snaží se vás sundat, pokud mají dobrý den, pokud špatný, jen polétávají. Ono to stačí, protože ovládání je skutečně mizerné. Většinu času strávíte snažením udržet letadlo před sebou, ale nepočítejte, že byste se mu dostali za ocas, to váš prstík nezvládne. Souboje je tak omezují na tupé ostřelování na absurdní vzdálenost, protože není v lidských silách zvládnout složitější manévrování. Mimochodem ještě k inteligenci protivníků, když máte zlikvidovat kamikadze, ničeho se nebojte, hrdinní letci si svou misi rozmysleli a místo toho, aby to šlehli do lodi, raději bezradně létají kolem ní a čekají na vás, abyste je poslali do nebes vy. Pohled na hru skoro bolí. K čemu vám je, že si můžete odemknout experimentální prototypy, když se stejně pohybujete uvnitř hnusného světa, který je navíc tak malý! Přidejte trochu plyn a hned jste na okraji bojové zóny a hra vás automaticky otočí o sto osmdesát stupňů. Zvuky na tom nejsou o nic lépe, zvuk travní sekačky občas přeruší zvuk broků sypaných na vlnitý plech (když střílíte).

Jsem levná hra. Myslím si, že je to polehčující okolnost. Není.

Grafická a celkově technická nedokonalost by snad šla opustit, kdyby hra nebyla tak děsivě nudná. Nulový obsah, nulová výzva mimo té "nevymlátit se o zelenou/ modrou placku" stále stejné a od první minuty nezáživné souboje. Rozdělení hry na létání s bitevníkem (máme bomby, ale jsme méně obratní v soubojích, takže se nudíme déle) a stíhačem (nemáme bomby, takže než zničíme pozemní cíle, upadnou nám prsty a vypne mozek) hru nijak neinovuje. De facto bylo jediné co mne u ní udrželo byla morální povinnost posoudit ji s co největšími herními požitky. Dá-li se tomu tak říkat. Jistě, někdo může namítnout, že se tu takhle opírám do budgetovky, ale upřímně, ona vás ta hra bude víc bavit, když si budete opakovat, že jde o budget?