WWE 2K16

Byly doby, kdy se wrestlingové hry i v České republice řadily mezi zajímavé tituly s ne úplně jasnými pravidly, ale mimořádně zábavnou hratelností. Pojily se totiž s osvětou, kterou zde prováděly první PlayStation magazíny. Postupem času se však virtuální obroda tohoto sportu stále více uzavírala do sebe, až jsme ji z našeho radaru kompletně vytěsnili. WWE 2K16 ale rozhodně stojí minimálně za pozornost. Už od prvního okamžiku vás doslova zarazí obrovským výběrem módů, typů zápasů a hlavně soupiskou, která v základu čítá několik desítek borců a borkyň, přičemž postupným hraním se dostanete až na číslo 120. Směle se tak může řadit po bok her jako FIFA, Madden nebo NBA 2K, které chválíme za jejich pestrost.

PŘEKVAPIVĚ PESTRÁ NABÍDKA

Nejedná se naštěstí jen o statistická čísla, ale každý z módů skutečně má své místo, je zpracován trochu odlišně od ostatních a zároveň nežehrá na to, že by zapadl v obří konkurenci. Hrát můžete klasické zápasy 1 na 1, 2 na 2 a 3 na 3, případně jejich varianty v klecích, s aktivními manažery, nebo mimořádně adrenalinovou „obíhačku“ v šesti lidech v ringu a dalších 24 na čekané. Během testování jsem si nejvíce oblíbil free-for-all mód ve čtyřech wrestlerech, kdy polovinu obstarávalo AI. Vzhledem k tomu, že hra nabízí hned dva plnohodnotné kariérní módy (jeden s vytvořeným wrestlerem dle vašich preferencí, druhý je složený z důležitých momentů kariéry Stevea „Stone Cold“ Austina), je záhodno, aby umělá inteligence stála za to. Bohužel je zcela nevýrazná. Zajímavé momenty máte na svědomí prakticky pouze vy tím, že minete útok nebo se nedokážete správně vykrýt. Soupeři vás dovedou se strojovou přesností dostat na zem a tam s vámi chvilku laškovat, ale abyste jim uvěřili, že vás doopravdy chtějí nějakou strategií porazit, to nepřipadá v úvahu.

Stejně tak je obtížné se sžít s tím, že se ve hře sice občas objeví náznak rivality mezi vámi a některým ze zápasníků, ale o „divadle“, které zápasy WWE pravidelně bývají, se hovořit nedá. Často vás v singleplayeru hra vybídne, abyste splnili určitý scénář, a jeden z protivníků s vámi postupně projde celou kariérou, abyste ho na konci mohli zostudit stejně jako na začátku, ale je prostě to málo. Zcela zde chybí drama a aktivní zapojení hráče do nějakého příběhu. Je sice pravda, že v rozhovorech můžete trochu směřovat svůj příběh do agresivního nebo pasivního režimu a dokonce tvořit aliance s ostatními, ale reálný výsledek působí dost chudě a nezáživně. Stejný problém pak nastane během prezentace zápasů. Pokud je sleduje nezúčastněný divák, tak se nudí. Kamera se pohybuje zcela minimálně, sem tam se ukáže ostudně provedená přiblížená animace nějakého úspěšného chvatu a po několika minutách fackování a suplexů je konec.

Zcela zde chybí drama a aktivní zapojení hráče do nějakého příběhu.

To je v ostrém kontrastu s tím, jak hra dovede zabavit vás – tedy hráče. Souboje sice nejsou vrcholem kreativity a často sklouznou k tomu, že neustále používáte několik osvědčených chvatů v řadě za sebou, prokládaných kopancem a šťouchancem do provazů. Přesto, zejména v ostré mele několika borců najednou, není nouze o zajímavé (nikoliv zajímavě vypadající) situace. Zábavnost je přímo úměrná kvalitě vašeho wrestlera, tudíž s Johnem Cenou, Triple H, Randym Ortonem nebo dokonce samotným Arniem Schwarzeneggerem v roli Terminátora T-800 nejen déle vydržíte v ringu, ale také si vyzkoušíte všechny jejich signifikantní pohyby. Za to si mimochodem autoři zaslouží takřka absolutorium. Variabilita u drtivé většiny zápasníků dosahuje maxima a nebýt jejich mrtvolného výrazu těla i obličeje, tak bez problémů uvěříte, že každý byl modelován jako originál.

OSAMOCENÝ VOJÁK V POLI

Je zvláštní, že ačkoliv jde o jedinou wrestlingovou hru na trhu, tak se jí nedostává ani zdaleka takové péče, jako například podobně osamocené sérii NHL. Zdejší diváci strnule stojí, sedí, fotografují, to vše zcela bez zájmu, bez energie, která je pro tyto zápasy tolik typická. Statické obrázky mohou vypadat slušně a určitě nelze bez rozmyslu říci, že hra je jednoduše ošklivá. Jenom postrádá jakýkoliv náboj, který by ji dovedl jednoduše vyšvihnout do kategorie „eye candy“ titulů, schopných si získat hráče pouze skrz svou vizuální prezentaci. U bojovníků je nicméně cítit jejich hmotnost, pokud jde o hromotluka, a na druhou stranu atletická mrštnost u tintítka, případně jedné ze slečen. Stejně tak jejich pohyby na sebe plynule navazují a k prolínání pixelů a polygonů dochází v minimálním procentu případů.

i Zdroj: Hrej.cz

To, co na WWE 2K16 potěší abnormálně, je schopnost pochopit celou hru s opravdu základními znalostmi wrestlingu. Pokud alespoň tušíte, že The Rock a přibližně polovina soupisky filmových Expendables se kdysi proháněla v ringu či právě teď wrestluje a minimálně jednou jste o wrestlingu slyšeli v radiu, nebude vám dělat problém do hry proniknout. Rozhodně nejde o neprostupný monolit, který si užijí jenom pivem polití Američané. Překvapivě jde také o velmi slušnou zábavu v online a hlavně lokálním multiplayeru. Na Xboxu One si můžete dokonce zahrát v kompletní šestičlenné sestavě (PS4 podporuje najednou připojené 4 ovladače) a poctivě jsme vyzkoušeli za vás, že gigantická mela potících se borců uvnitř i vně ringu dovede zabavit na delší čas, než jste si ochotni připustit.

Při absenci nových klasických bojovek i „tematických“ sportů typu sérií Fight Night nebo UFC je WWE 2K16, i přes svou jistou teatrálnost a ne úplně ryzí zaměření na bojová umění, příjemnou alternativou. Sice nedosahuje kvality skutečně špičkových sportovních sérií a je problematické ji doporučit někomu, kdo o wrestlingu nikdy neslyšel, ale velký počet módů, široká nabídka zápasníků a návyková hratelnost investici jednoznačně ospravedlní.