Wreckfest
i Zdroj: Hrej.cz
Wreckfest Recenze Wreckfest

Wreckfest

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

9. 7. 2018 11:00 10
Reklama

Troufám si říci, že značka Flatout je u nás jednou z nejpopulárnějších vůbec. Není se ostatně čemu divit – legendární druhý díl byl svého času přibalován snad i ke sladkému pečivu. Kdo si ale chtěl zahrát nějakou novou hru pod slavnou hlavičkou, neměl po vylepšení druhého dílu s názvem Ultimate Carnage vlastně moc po čem sáhnout. Třetí a čtvrtý díl totiž místo Bugbearu dostala do pracek velmi nezkušená studia, což rezultovalo v totální… Inu, byl to prostě průser, co si budeme nalhávat.

Původní vývojář Bugbear se mezitím po povedeném, ale nepříliš prodávaném Ridge Racer Unbounded, uzavřel do svých finských podzemních kobek a potají začal kutit Next Car Game, duchovního pokračovatele Flatoutů. Příběh Next Car Game poté zahrnuje obrovské finanční problémy, blamáž na Kickstarteru, zprvu úspěšný Early Access, přejmenování, další finanční problémy, neúspěšné shánění distributora, neskutečně dlouhý vývoj takřka bez updatů… A teď, po šesti dlouhých letech vývoje, tady konečně stojí nová automobilově-destrukční hra, nesoucí název Wreckfest. A zasvěcení určitě předpokládají, že tak turbulentní vývoj prostě nemůže dopadnout dobře.

NOWHERE RIDE

Než si ale tyto domněnky potvrdíme/vyvrátíme, pojďme si vlastně říci, co vlastně na Wreckfestu trvalo tak dlouho. Pokud bych vám totiž měl říci, čím se vlastně nový výtvor od Bugbearu liší od těch starých, tak vám nedovedu příliš odpovědět. Wreckfest je prostě hezčí, propracovanější, na druhou stranu ale také méně šílený a obsahem nabitý Flatout.

Pod pokličkou je hra klasickým závodním titulem, tratě se však oproti časům dřívějším sestávají pouze z okruhů, které bohužel nejsou ničím zajímavé (sprinty tedy chybí úplně). Navíc pokud si láskou vzpomínáte na kanály, zběsilé průjezdy obchoďákem nebo proskakování stodol na rančích, budete muset slzu buď zamáčknout, nebo se vrátit k příslušnému dílu.

Ale když zjistíte, že 80 % herní doby budete projíždět jen anonymními loukami a lesy, nadšení vás rychle přejde.

Regulérních tratí – tedy těch, které nejsou oválem, osmičkou nebo derby arénou, je tady všehovšudy 13, přičemž celá desítka je zasazená do lesnatého venkova, dva na písčitou poušť a pouhopouhý jeden do města. Okruhy sice mají svoje variace, díky kterýmž si je můžete projet i z druhé strany – pokud však chcete dohrát kariéru, bude vás čekat minimálně dvacet hodin ježdění. A to je vlastně skvělá zpráva, že v singleplayerové části hry strávíte tolik času. Ale když zjistíte, že 80 % herní doby budete projíždět jen anonymními loukami a lesy, nadšení vás rychle přejde. Okruhy navíc postrádají charakter, jako by vypadly z náhodného generátoru. Podobně pak působí i klasické flatoutovské osmičkové okruhy nebo derby arény. Žádný nápad, žádná invence.

SYMPHONY OF DESTRUCTION

Pokud ale čekáte, že v tomto smutném kritizování budu pokračovat i dál, budete se mýlit. Tratě a jejich originalita jsou sice velkým problémem Wreckfestu, ale koho zajímá originalita a pestrost, když se dovedete královsky bavit i bez ní? Vždyť mluvíme o hře, ve které můžete všechno rozflákat doslova na maděru! A to se opravdu bavíme o destrukci, která překonává vše, co jsme tu doposud měli. Řeč není jen o promáčklém plechu nebo upadnutém nárazníku, tady můžete auto opravdu vytvarovat, jak se vám zachce – což si ostatně můžete sami vyzkoušet i ve dříve vydaném technologickém demu. Deformuje se dokonce i interiér, což mě překvapilo ve chvíli, kdy jsem se přepnul do pohledu z vlastních očí a můj bezruký avatar řídil naprosto pokrouceným volantem.

Jakmile ale poškození nastavíte na realistické, začnou se teprve dít věci – a to do takové míry, že po dvou kolech už nemusíte mít s kým závodit.

Kouzelnou věcí na zdejším modelu poškození je možnost jeho nastavení. Pokud chcete Wreckfest hrát vyloženě jako arkádu, dáte si posuvník do odpovídajícího režimu a bouráte, jako by se nechumelilo. Plechy se stále budou mačkat, jen ne tak moc, navíc vaše šance na dojetí do konce závodu bude velice vysoká. Jakmile ale poškození nastavíte na realistické, začnou se teprve dít věci – a to do takové míry, že po dvou kolech už nemusíte mít s kým závodit. Tedy za předpokladu, že se nerozflákáte vy. Hra toho výborně využívá na okruzích, kde se kříží trajektorie jízdy, tedy kupříkladu na již zmiňovaných osmičkových tratích. Do absurdna se potom realistický model poškození vyhání v derby arénách, kde takový závod trvá většinou jen něco okolo minuty, déle se totiž nikomu přežít nepodaří.

DEMON SPEEDING

Závodění samozřejmě nedělají jen karamboly, ale také jízdní model. Ten je ve své arkádovitosti poměrně zábavný. Většina automobilů, které zde potkáte, jsou nepříliš dobře ovladatelné vraky, s čímž souvisí nutnost častého používání ruční brzdy. Potěšitelné však je, že podobně rozevlátě jezdí i umělá inteligence, závody tak působí opravdu živočišně a je radost s počítačem řízenými jezdci bojovat. Zkušení závodníci sice nenajdou konkurenci ani v jednom ze tří obtížnostních stupňů, pro potřeby arkádové hry však mohu AI jen pochválit. Ve hře navíc nefunguje žádný catch-up systém, do boje o první místa se tak po dobrém startu můžete pustit hned od začátku a zbytku pole se dá i celkem slušně ujet. Navíc se nikdy nevyplatí závod po nepovedeném startu vzdát, jelikož čtyřiadvacet bláznivých jezdců na jedné úzké trati je vždycky receptem na hromadu bouraček, které můžete využít ve svůj prospěch.

Poněkud zvláštní mi přišlo, že si nemůžete pořídit třeba lepší brzdy nebo vlastně cokoliv, co by zlepšilo ovladatelnost vozu.

Svého plechového miláčka po závodech naštěstí nemusíte opravovat, ale pro každé auto je k dispozici tuning, který zahrnuje nejen funkční vylepšení, do kterých patří upgrady motoru nebo převodovky, ale i kosmetické záležitosti, zahrnující nejen barvy a vinyly, ale i spoilery, kola, výfuky a další vychytávky. Poněkud zvláštní mi přišlo, že si nemůžete pořídit třeba lepší brzdy nebo vlastně cokoliv, co by zlepšilo ovladatelnost vozu. V tomto případě je však možné, že je záměrem autorů, aby se vozy s vyšším výkonem řídily hůře. Po vzoru závodních simulátorů se pak do hry dostalo i několik posuvníků ovlivňujících délku převodů či rozložení brzdného účinku, ovladatelnost vaší plečky lze tedy přizpůsobit alespoň tímhle způsobem.

ROAD TO ROUEN

Pokud jste recenzi dočetli až sem, určitě čekáte, že se teď rozepíšu o akrobatických skopičinách s vystřelovací figurínou. Inu, rád bych, ale ve hře se bohužel žádné nenachází. Těžko říci, jestli si tyhle odlehčené kratochvíle tvůrci schovávají do Stuntfestu, na který by měla přijít řada po Wreckfestu, hra nicméně i tímto dokazuje, že už nemíří jen na rozjívené puberťáky. Ve hře nenajdete nitro, vtipné popisky ani moji oblíbenou Katie Jackson. I tak se ale dostane na pár opravdu povedených výzev, kdy se třeba s tříkolovým Reliantem snažíte přežít závod na oválu plném autobusů. Pokud máte v tu chvíli zapnuté realistické poškození, budete se cítit trochu jako sotva osmnáctiletá asiatka na gangbangu v Kongu.

Ve hře se navíc potkáte i s majestátními kombajny či sekačkami. Nechybí pak ani velmi zábavný online multiplayer, který má potenciál zabavit na opravdu dlouhou dobu, obzvláště pokud si Wreckfest pořídíte s dalšími kamarády. Gaučový multiplayer bohužel tradičně chybí, potěší ale plná podpora módů, která se dá počítat za velký trumf hry – ve Steam Workshopu se již teď dají nalézt takové perly, jako figurínový mód nebo automobilový pinball, uživatelé navíc přidávají i nová auta a tratě, přičemž druhé jmenované jsou mnohdy i kvalitnější a zajímavější než originální obsah (obzvláště doporučuji obrovský balíček The Very TrackPack, který svojí šíleností bez problémů zahanbí originální tratě).

Jako klad lze navíc uvést, že se ve hře nenachází žádná skladba od Nickelback, ďábelského kanadského plánu na zničení rockového světa.

Jedním z největších kouzel Flatoutů býval soundtrack. Pokud čekáte Roba Zombieho, Alkaline Trio, Rise Against nebo Yellowcard, budete pravděpodobně zpočátku zklamáni. Skladba soundtracku se přibližuje spíše prvnímu dílu, potažmo Ultimate Carnage – nenajdete zde tedy již profláklé pecky, ale spíše mladé a nepříliš známé interprety. To není nutně na škodu, zajímavých rockovo-metalových melodií se ve hře nachází více než dost, jejich názvy si ale bohužel budete muset zjišťovat pomocí identifikátorů hudby, hra vám jejich názvy bohužel neukáže. Jako klad lze navíc uvést, že se ve hře nenachází žádná skladba od Nickelback, ďábelského kanadského plánu na zničení rockového světa.

Audiovizuální stránka díla pak neurazí, ale ani výrazně nenadchne. Pokud si potrpíte na zvuky plnotučných amerických motorů, uděláte lépe, když je ve hře úplně vypnete a budete si je raději broukat pod vousy. Smutným faktem totiž je, že motory ve Wreckfestu zní jako prdění ve vaně. Po grafické stránce je na tom hra lépe, nesmíte se však začít kochat ničím jiným než automobily a jejich poškozením. V rychlosti, ve které budete zdejší svět míjet, si toho nebudete moc všímat, nicméně okolí tratí je vysloveně ohyzdné. Hardwarová náročnost přitom není zrovna nejmenší, což se ale dá přisoudit propracovanému fyzikálnímu enginu, který opravdu nehezky dráždí grafické karty. Na sestavě s Intel Core i7 6700, 16 GB RAM a Nvidií GTX 1060 6 GB se hra ve Full HD hýbala v 60 FPS na směsi středního až vysokého nastavení, přičemž na městské trati a při velkém počtu karambolů na scéně občas docházelo k propadům pod onu magickou hranici.

7 MINUTES IN HEAVEN

Wreckfest se tedy nevyhnul několika menším chybám i jedné velké v podobě nezajímavých tratí. Veškeré nedostatky však vynahrazuje úžasná destrukce a zábavné závodění, které způsobí, že se od hry prostě jen tak neodtrhnete. Nejnovější počin od Bugbearu je v současnosti jedním z mála způsobů, jak si vychutnat opravdu intenzivní, bouraček plný zážitek blízký původním Flatoutům. Pokud jste tedy po podobném novém zážitku stejně jako já volali, není důvod váhat.

Wreckfest
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Wreckfest možná ztratil nemalou část duše, kterou v sobě měly předchozí hry od Bugbearu, přesto se jedná o velmi povedené arkádové závody. A hlavně ta destrukce… Ach, ta DESTRUKCE!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama