World War Z Recenze World War Z

World War Z

David Plecháček

David Plecháček

9. 5. 2019 10:00 3
Reklama

Tyhle hry v sobě mají něco, proč se mi velice špatně hodnotí. Nazvěme to efektem socializace, což je pro herního asociála něco jako objev Severní Ameriky pro Kryštofa Kolomba. Čím dál častěji na něj ve svých textech narážím, a tak si myslím, že si zaslouží své pojmenování a také exaktní definici, k níž se budeme moci později vracet. Efekt socializace je jevem, při němž je hráč hrající ve společnosti jiných osob schopen a ochoten (částečně) ignorovat určité nedostatky, které by mu za jiných okolností vadily. Vědci z akademického herního ústavu v Hrej.cz ale poznamenali, že tento jev se objevuje jen u zhruba poloviny subjektů, zatímco ta druhá je tak zdegenerovaná, že přítomnost druhých hráčů nepovažuje za klad, anóbrž přímo za zápor, který jen stupňuje negativní přijetí takového produktu. Nevíme, jestli náš objev bude aspirovat na Nobelovu cenu, ale minimálně vysvětluje, proč je World War Z tak úspěšné, i když si někteří při pohledu na hru klepou na čelo.

HOMO SOCIALIS

Vědci dodnes tápou, kde se v historii lidstva nachází výhybka, která společnost poslala do dvou oddělených evolučních větví, z nichž jedna preferuje přítomnost druhých (nazývejme je třeba extraverti), zatímco ta druhá se ráda utápí ve společnosti ticha a osamění (někdo je prý nazývá introverty). Oba dva rysy ale lidstvu zevšednily a ani jedna skupina té druhé nepřipadá nijak podivná, jen je zkrátka jiná. Za stovky let lidského vývoje jsme si zvykli, že někteří preferují ruch velkoměsta, zatímco jiní dávají přednost žití na samotě u lesa. Jenže jak poslední léta ukazují, tato klidná koexistence byla jen bláhová. Stará rána se nezahojila a naopak se s příchodem internetu znovu otevřela a způsobuje nešvary. Ve hrách je tento trend ještě násobný. Videohry byly totiž produktem pro uzavřené introverty, kteří jen velice těžko chápou jejich možný socializační prvek, jehož podstata se právě na přelomu tisíciletí začala s příchodem internetu objevovat v celé své nahotě. Tichým a plachým nerdům tak stále přijde zvláštní, proč by někdo chtěl usednout před obrazovku a tlachat s někým přes mikrofon během původně samotářské činnosti. A ještě navíc stále nechápou, proč tak činí někdy u naprosto tristních projektů, po kterých by vlci samotáři nesáhli ani s gumovou rukavicí.

Právě tady ale přichází na scénu nový pojem, terminus technicus, efekt socializace, který degraduje kognitivní procesy hráčů, kteří tak nejsou schopní rozeznávat to, co je dobré, a co nikoliv. World War Z není dobré. Z čistě badatelského hlediska se jedná o naprosto průměrnou hru, kterou člověk nespolečneský viděl nesčetněkrát a nikdy o ní neprojevil byť sebemenší zájem. Na svou dobu se jedná o hru nehezkou, ničím zajímavou, skoro až fádní, a ještě by za ní měl utrácet nekřesťanské peníze, protože v jeho očích by měla šanci jedině tehdy, byla by zadarmo. Řekněme, že tento pohled nespolečenského člověka je ale jen hodnocením pro své druhy, kteří než aby se měli na koho obrátit a zeptat se na další názory, raději zamíří do nějaké diskuze, potvrdí si svůj názor s podobně smýšlejícím jedincem a zhnuseně odkráčí zase zpátky ke svému, naprosto podmíněně soukromému, zážitku ze singleplayerové hry XY. Poněkud překvapivě ale v těch diskuzích naráží i na názory zcela opačné, byť jich zdaleka není tolik, kolik by kdekdo myslel. Pokud přijmeme fakt, že evoluce byla v případě lidí férová a rozdělila je na dvě stejně velké poloviny extravertů a introvertů, tak je zvláštní, že mnohem více převládá názor lidí, kteří vůbec nechápou, proč by někdo měl WWZ pořídit a následně hrát.

V mnoha ohledech bych si přál, aby Saber čerpali ještě víc, ať už z Left 4 Dead, nebo z uvirza Maxe Brookse. Ani jedno totiž netěží úplně do dna.

Za novinku ale hovoří čísla, ne lidé. Během prvních dní si titul na motivy knihy Maxe Brookse a filmu Marca Fostera z roku 2013 pořídilo přes milion hráčů a nelze namítnout, že by se nebavili. Možná u svého hraní neřičí nadšením a nesnaží se zbytek světa přesvědčit, že Saber Interactive z ničeho nic vytvořili naprosto nekompromisní a po všech stránkách perfektní titul, to ale neznamená, že by odcházeli vyloženě naštvaní a že by se o World War Z mluvilo stejně jako o nedávném Overkill's The Walking Dead, což byl po všech stránkách (dovolte mi nevědecké označení) průser jak hovado. Vzhledem ale k tomu, že spousta z nich hraje se svými přáteli, můžeme se právem domnívat, že jsou ochotní leccos vývojářům odpustit a přejít i zjevné neduhy, s nimiž se multiplayerová akce potýká. A není jich zrovna málo.

RES COGITANS, RES EXTENSA

Není třeba namítat, že nespolečenci mají v mnoha věcech pravdu. Zopakujeme si to, ale tentokrát ne jako jejich názor, nýbrž jako fakt. World War Z není příliš hezká hra. Někteří badatelé ústavu Hrej.cz se nebáli označení, že se jedná o hru patřící skoro až do minulé generace. Tak přísný bych ale zdaleka nebyl a doporučil bych jim, aby si osvěžili nějakou podobnou hrou svou stárnoucí mysl. Rozhodně ale hra nepatří k tomu nejhezčímu, a je otázka, zda-li vůbec patří k průměru. Rád na tomto místě též podotknu, že WWZ pochází od studia Saber a především je financována vydavatelstvím Focus Home, jehož hry nikdy nepatřily mezi skvosty, ale vždy obsahovaly něco, co lákalo specifický druh hráčů, ačkoliv se nejednalo ani o AAA produkci, ale ani o nezávislou tvorbu. I herní adaptace knižní předlohy stojí rozkročená někde na půl, třeba u písmene B jako „béčková“, a tak logicky nedosahuje kvalit ani hodnot, které známe od Ubisoftu a jeho Divisionu, Activisionu a jeho Destiny, nebo EA a jeho zmrvenému Anthemu. Vzhledem k omezeným zdrojům se ale američané nesoustředí na omáčku okolo, nesnaží se představit low-cost model looter shooter hry nebo jiných moderních žánrů, ale staromilsky sází na jednu kartu v podobě obyčejné kooperativní přímočaré střílečky, kterou nejlépe reprezentuje Left 4 Dead.

Tento název zde musel chtě nechtě zaznít. L4D je etalonem a korunovaným králem žánru a jeho jedinou chybou je to, že nikdy nevyšel (a jak známe Valve ani nikdy nevyjde) třetí díl. Kdyby vyšel, natrhne World War Z zadnici, ale ať se dívám jak se dívám, kde nic, tu nic. WWZ má volné pole působnosti a široko daleko žádnou na první pohled očividnou konkurenci. A plně toho využívá. Neštítí se kopírovat, kde se dá. Ten nejzjevnější rozdíl je v pohledu z třetí osoby, ale ze zbytku by se mohlo zdát, že hrajeme třetí díl jen od někoho jiného. Jak víte, my badatelé tento nešvar obvykle považujeme za problém... ale od druhého Left 4 Dead nás dělí deset let a jednoduše kdyby nevzniklo World War Z, nezahrajete si nikdy nic modernějšího než druhý díl z roku 2009. I to dává novince bezprecedentní výchozí pozici, z níž muže čerpat. V mnoha ohledech bych si navíc přál, aby Saber čerpali ještě víc, ať už z Left 4 Dead, nebo z uvirza Maxe Brookse. Ani jedno totiž netěží úplně do dna, a ani v jednom případě to není ku prospěchu věci.

Čekáte-li příběh, anebo Brada Pitta, bude zklamáni.

Co se týče Left 4 Dead, to by mohlo WWZ učit rozmanitost a především nestereotypnost celého zážitku. Série od Valve tak činila prostřednictvím tzv. Directora, který měnil při každém průchodu určité proměnné a staral se tak o to, abyste neměli pokaždé ten samý zážitek. Samotná licence World War Z by mohla přinést více než lokace (New York, Moskva, Tokio, Jeruzalém) a především ikonické hordy nemrtvých, jejichž likvidace je sice ústředním motivem hry, ale hru dostatečně navariuje a snaha o přežití je tak pokaždé stejná a liší se jen náročností a schopnostmi vašich druhů ve zbrani. Čekáte-li příběh, anebo Brada Pitta, bude zklamáni. Jednotlivé kapitoly z daných ikonických míst sice provádí jakási linka, kterou bychom mohli nazvat příběhem, je ale tak tenká a tak povrchní, že je lepší tvrdit, že ve hře nic jako příběh neexistuje.

A NIHILO NIHIL

Nedá se říct, že i přes všechno výše zmíněné by toho hra nabízela málo. Samotných kapitol a v nich obsažených misí není moc, ale budou přibývat. Pokud si však říkáte, že to nevadí, že je stejně budete hrát opakovaně, s čímž hra počítá, tak vás jen upozorním na to, že si jednotlivé průchody vážně ničím neliší. Horda bude hordou na stejném místě, kuše bude kuší stále na stejném místě, všechno zkrátka bude stále na stejném místě. Neřekl bych, že hratelnost je natolik dobrá, aby vás přese všechno přetáhla a vy se na důvěrně známá místa vraceli s chutí, a právě nepřekvapivost je největším neduhem World War Z. Když už vám ale dojde nálada, můžete se zapojit do klasického multiplayeru. Saber si pro vás připravili tradiční režimy, které jsou okořeněné přítomností zombie. Nejedná se o nic světoborného, ale z určité letargie vás multiplayer dokáže vcelku spolehlivě vytáhnout a dopřeje vám odpočinek, než se zase odhodláte vrátit do královského kooperativního režimu.

Skrze něj budete levelovat, a to jak sebe, tak zbraně, které budete používat. Je jich dostatek, odhadem tak tři desítky, navíc jejich levelováním si odemykáte jejich silnější verze. Někdy je vývojový strom jen jeden, jindy volíte mezi dvěma alternativami, které alternují kadenci za přesnost a tak podobně. Vaším postupem si nicméně odemykáte pouze možnost těchto vylepšení, stejně jako možnost zakoupení specifických perků, pro jejich aktivaci ale potřebujete i herní měnu. Jak asi tušíte, vždy byste jí ocenili více, takže mnohdy volíte, zda vám za to spíše stojí upgrade nějaké zbraně, nebo spíše nějaký z pasivních bonusů vaší postavy. Pokud si ale vyberete jinou třídu, nebo budete na mapě používat jinou zbraň, pochopitelně o svoje bonusy přicházíte. Myslím, že hra dávkuje obojí poměrně férovým tempem, ale abyste měli všechny zbraně na úrovni 5 a každou postavu vylepšenou na maximum, nechci ani odhadovat, kolik desítek, možná stovek hodin byste museli hře věnovat.

Ten základ, postavit se vedle sebe s přáteli a hlava nehlava likvidovat zástupy nemrtvých, funguje. Nic hlubšího ale WWZ nenabízí.

Něco mi ale říká, že není cílem hry, aby vás do něčeho takového nutila. Důležité je, že máte stále alespoň nějakou motivaci v postupu, a vidinu, že na konci mise nezískáte prašulky zbytečně, ale že je můžete někam investovat. Jak ale asi seznáte, už se dávno nebavíme o věcech, které rozhodují o případné koupi nebo o ignoraci kooperativní novinky. Chleba se lámal jinde – už v samotném úvodu. Pokud podobné hry vyhledáváte, World War Z vás nezklame. I přes fádní náplň je v něm pořád zábava, kterou výrazně ovlivňuje socializační efekt definovaný v úvodu. Ten základ, postavit se vedle sebe s přáteli a hlava nehlava likvidovat zástupy nemrtvých, funguje. Nic hlubšího ale WWZ nenabízí a ani nabízet nebude. Hektická hratelnost brání jakékoliv imerzi a pocitu beznaděje, a ani absence matchmakingu a soukromé párty doplněné boty nepomáhá tomu, abyste si užili pomalejší a plíživější postup ve chvíli, kdy nejste rovnou čtyři. Jako v každé jiné hře, i zde jste v tu chvíli vydání napospas vašim dalším spoluhráčům. A pokud patříte na druhou evoluční větev, budete tohle všechno kousat jen velice neochotně.

World War Z
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Naprosto průměrná hra, kterou z bryndy tahá to, že jí můžete s někým hrát. Přesto se nedá říct, že by se správné publikum událostmi na obrazovce nebavilo.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama