World of Warcraft: Shadowlands Recenze World of Warcraft: Shadowlands

World of Warcraft: Shadowlands

Lukáš Černohorský

Lukáš Černohorský

15. 12. 2020 13:25 3
Reklama

„Smrt není konec jak jsem si myslel. Žádná radost ani odpočinek na mě ve Světle nečekala. Čeho jsem byl svědkem změnilo vše, co jsem znal. S mým posledním dechem jsem viděl neuvěřitelná místa… Svět, který slova nedokážou popsat. Ale nebylo tomu tak, dokud jsem si nenasadil Korunu Dominance. Teprve pak jsem pochopil pravdu, kterou jsem musel vidět. Smrt není konec… Je to začátek.“

Je pozdě večer a já stále hraju své oblíbené MMORPG. Tahle hra je už skoro plnoletá. Kdo by to v tom roce 2004 řekl, že? Dnešní večer však není obyčejný. Je pondělí dvacátého třetího listopadu a já čekám na půlnoc, abych se vrhl do Říše mrtvých neboli Stínových zemí. Po dvou a půl letech máme konečně nové rozšíření. Blizzard si dal na čas a tak s dalšími nadšenými hráči stepuji nejprve v Orgrimmaru a následně i ve Stormwindu u sochy Krále Variana. Už jen několik hodin mě dělí od nového datadisku a já se nervózně klepu, aby to konečně Blizzardu vyšlo. Minutu po půlnoci se zjevuje Ebonový rytíř a posílá mě na vrchol Ledové koruny, kde jsme před nějakými deseti lety zabili Arthase. Bolvar nám zadává první úkol  - a ouha… Servery vypovídají službu. Jaký by to byl start nového datadisku kdyby nespadly servery, že?

OD BUGU PO GRAFIKU

Servery naštěstí po několika minutách znovu oživly a já se mohl vrátit do dobrodružství. Ostatně co taky jiného dělat s tím množstvím kafe, které jsem do sebe nalil. A do svítání daleko... Zhruba týden se do hry ještě přihlašovalo obtížně, v současnosti už ale všechno šlape jako hodinky. Co musím pochválit hned na začátek je fakt, že chyb a bugů je v novém startu naprosté minimum. Ano, párkrát se mi stalo že jsem úkol musel vzdát a sebrat ho znovu, ale v tom množství odehraných hodin jsem nenarazil na jediný, který by vůbec nešel dokončit. A kromě pomalého přihlašování jsem se žádných dalších problémů nedočkal.

Nové lokace jsou velmi pestré, hezké a díky stylizaci opět jakž takž drží laťku se současnými hrami. 

Bezproblémový start si pochvalovali kolem mě snad všichni. Jsem rád, že si tentokrát Blizzard dal záležet a vše proběhlo hladce. Hra běží jako hodinky a upřímně mě mrzí, že nemohu vyzkoušet na vlastní kůži ray-tracing, který prý vypadá fantasticky. Chci pochválit i grafickou stránku, nové lokace jsou velmi pestré, hezké a díky stylizaci opět jakž takž drží laťku se současnými hrami. Nových zemí připravených na prozkoumání máme pět, hned úvodní scénář nás provede lokací zvanou Maw. Zde se tyčí i pověstná věž Torghast – a o té až později. Každá z lokací tradičně vypadá zcela odlišně. Máme tu mapu jako z Oriho báječně prozářenou modrým světlem se stromem uprostřed. Všude poletují motýlci a běhají jednorožci. Pak je tu Maldraxxus, který vypadá jako nukleární pustina, kde najdete jen bažiny a samé kosti. A nakonec moje oblíbená lokace Revendreth, která působí jako z dávných gotických hororů. Vysoké věže, obrovský zámek, červený měsíc a divní upíři všude kolem. Do lokace vás samozřejmě uvede kočár jako z Van Helsinga. Zkrátka atmosféra, jak se patří. Navíc v této lokaci lze získat i jednoho (dle mého skromného názoru) z nejhezčích mountů v celém WoW - červeného koňského ducha Blanchy. No prostě pohádka!

HUDEBNĚ PŘÍBĚHOVÉ 

Příběh se částečně rozjel už v pre-patchi. Věrný pes Nathanos byl popraven Tyrande a temní služebníci z Shadowlands zajali všechny důležité hrdiny Azerothu. Jak na straně Hordy, tak na straně Aliance. S některými se potkáme hned během prologu, ovšem prakticky hned se stanou vězni děsivého „Žalářníka“. Ten kuje pikle se Sylvanas, která mu díky prolnutí realit přichystala nás (a všechny ostatní hráče) doslova na stříbrném podnosu. Více prozrazovat nechci, protože příběh velmi táhne a pro mě osobně jde o velké lákadlo nového datadisku. Zápletka se navíc bude rozvíjet celé dva roky a už teď se těším, jak vyvrcholí. I když celý nástup na scénu není tak epický jako byl u Legion, tenhle prolog rozhodně převyšuje Battle of Azeroth. 

Hudebně jsou Shadowlands naprosto parádní. Nový soundtrack dotváří skvělou atmosféru a nevtíravě provází levelováním a příběhem, samozřejmě i v raidech a dungeonech. I když si to často ani neuvědomujeme, mnoho her má fantastické hudební podkresy a Blizzard zrovna hudbu u svých her opravdu umí. Shadowlands nejsou žádnou výjimkou. 

GRIND, GRINDUJEŠ, GRINDUJEME

Z Warcraftu se pomalu, ale jistě stává Diablo. Můžeme si toho všimnout už několik let, jak se  procházení základních instancí stupňuje na stále těžší a těžší varianty. Důvod je prostý - takhle si totiž hru užije i hráč, který nehraje s bandou kamarádů. Ani už nevím, kdy přesně bylo představeno „náhodné seskupení hráčů do raidu“ - vím ale, že mnoho veteránů z této možnosti dodnes není příliš nadšeno. Na druhou stranu je to pro mnoho hráčů jediná možnost, jak se podívat do instancí pro dvacet či třicet lidí. Obtížnost je pak triviální a mnoho taktik u bossů chybí. Jedná se o jakýsi tutorial pro vyšší obtížnosti. Tím se hra otevírá mnoho hráčům, kteří jdou pouze po příběhu. Ani u této expanze tedy není kladen důraz na sociální složku a guildy jako tomu bývalo před léty. Jistě, hra vás k socializaci pořád nabádá a nabízí různé bonusy za hraní s ostatními, ale jinak vás nijak nepenalizuje za to, když chcete trajdat osamocení. A věřte, že takových lidí je v novém datadisku opravdu hodně. Sólo lze totiž projít jakýkoliv dungeon, aniž byste se zapotili. A podíváte se dokonce i do raidu. S tím se ovšem pojí ten fakt, že Heroic a Mythic obtížnosti podmiňuje brnění nasbírané v nižších obtížnostech. Hra vás tak nutí k procházení stále stejných instancí, dokud nejste dostatečně „vygearovaní“. 

Opět se mi vyplatilo vsadit na léčitele, protože jako tank a healer najdete skupinu hráčů o dost rychleji, než když hrajete roli damage dealera.  

Já už si na tento způsob zvykl, letos si ale všímám opravdu velkého proudu nových hráčů. Také si všímám, že jakmile si projdou obsah a nasbírají nějaké to vybavení, zase hru velmi rychle opustí. A to je přeci jen škoda. 

PRO SBĚRATELE MOUNTŮ

World of Warcraft: Shadowlands
i Zdroj: Hrej.cz


Tady vás musím trošku zklamat. Z nových dungeonů padá pouze jeden mount a to na obtížnost Mythic. To by bylo v pořádku - za předpokladu, že by jich bylo více jako v předchozím datadisku. Bohužel, v dungeonech Shadowlands zatím čeká opravdu jen Marrowfang's Reins.

S tím se pojí i moje další výtka - nových dungeonů je pouze osm. A přestože jsou nové, jsou vlastně všechny na jedno brdo. Kráčíte pořád jen dopředu a jednotlivé instance si jsou velmi podobné. I když jsem si našel nějaké svoje favority, rozhodně jsem si našel i své neoblíbence. Opět se mi vyplatilo vsadit na léčitele, protože jako tank a healer najdete skupinu hráčů o dost rychleji, než když hrajete roli damage dealera.  

Raid otevřel v době psaní své brány a vypukl tak další hon za lepším vybavením. Tady musím zmínit, že jsou bossové velmi nápadití a celý raid mě potěšil a bavil. Nejen že se objevuje v mé oblíbené upírské lokaci, ale celý hrad Nathria má parádní atmosféru a celkově raid velmi chválím. 

Poslední novou instancí je Tower of Torghast. Nekonečné vězení plné pokladů, lootu, monster a bossů. Je to vlastně nekonečná roguelike instance, která bude pokaždé jiná. Můžete ji absolvovat sami nebo v partě. A za mě osobně představuje jedno z největších a nejlepších překvapení nového datadisku. Je to zábava a opět se divím, proč s tím Blizzard přišel až teď.

COVENANT, ANEB PŘÍSAHEJ VĚRNOST

Po vzoru Garrison a Class Hall přichází další verze oblíbeného posílání poskoků pro suroviny. Tentokrát nic nebudujete - tedy ne tak docela. Jakmile si projdete příběhovou linku všech lokací - což vám všehovšudy zabere pár dní, pokud se flákáte - můžete si vybrat komu odpřisáhnete věrnost. Každá ze čtyř frakcí v podsvětí nabízí unikátní mounty, brnění a hlavně schopnosti. Bohužel, pokud chcete být úspěšným hráčem který se podívá do nejpokročilejších fázích hry, musíte si vybrat takové schopnosti, které se nejlépe hodí k vaší třídě postavy. K mé smůle se k šamanovi upíři z Revendrethu nehodí a musel jsem si tedy zvolit Necrolordy. Ti jsou naštěstí taky fajn, i když nejsou tak cool. Je tedy škoda, že není volba skutečně “svobodná”.

Když příběh dokončíte s jednou postavou, hra vám po dokončení prologu s další postavou  nabídne dva způsoby, jak pokračovat.

V dané lokaci vás pak čekají World Questy, další úkoly, a hlavně zde pokračuje příběh. Mimochodem, když příběh dokončíte s jednou postavou, hra vám po dokončení prologu s další postavou  nabídne dva způsoby, jak pokračovat. Znovu si můžete odehrát příběhovou linku, nebo si rovnou vyberete Covenant a vzhůru do boje. Šikovné? Určitě, pokud máte hromadu altů jako já a nechcete pomáhat všem těm nebožákům v lokacích znovu a znovu. 

DEVĚT HODIN V ZÁPŘAHU

U každého nového datadisku se sám se sebou vsázím, kolik v prvním týdnu odehraji hodin. Myšleno samozřejmě v kuse. První krůčky v nové expanzi mě totiž vždycky neuvěřitelně baví. Jedná se, doslova, o můj herní svátek, který přichází jednou za dva roky. Nabírání zkušeností, nacházení lepšího vybavení, první farmení mountů a tak dále… Nikdo mi nemůže tuhle moji srdcovku vzít. A tentokrát musím říct, že Shadowlands vše splnily na výbornou. Tyhle první hodiny byly opravdu šťavnaté a neuvěřitelně zábavné - a proto si nové expanze tak považuji, i když tentokrát jsem začal dostávat lepší kousky vybavení až kolem levelu 58. Což bylo pro mě samotného velké překvapení.  

END GAME? ALE NO TAK...

Zcela upřímně jsem rád, že Blizzard vydání Shadowlands odložil kvůli vypilování hry. Ne kvůli tomu, abych si stihl odběhnout pro Cyberpunk, ale protože si myslím, že to hře neuvěřitelně prospělo. Snadný start (rozhodně ano!), parádní kampaň a zábavné Covenanty. O zábavnosti dungeonů můžeme polemizovat, ale první raid to zdatně vyvažuje. A ačkoliv si často všímám, jak se celá hra proměňuje, moje srdce stále bije pro Azeroth. World of Warcraft je čím dál jednodušší, čím dál více diablovatí a komunita  se začíná tříštit na hardcore a sváteční hráče, kterým stačí malinko. Z masivní online hry je díky tomu místy téměř singleplayerový zážitek, což není každému po chuti.

World of Warcraft: Shadowlands
i Zdroj: Hrej.cz

Hra je taky výrazně dynamičtější než v případě předchozí expanze. Stačí si vyzkoušet Classic a hned pochopíte, o čem mluvím. Vidím obě strany mince, obě strany barikády a myslím, že je to tak správně. World of Warcraft se zase posunul o kousek doleva, o kousek couvnul, ale vlastně jede pořád dopředu. Dohání konkurenci a buduje si novou hráčskou základnu. To je po celých šestnácti letech prostě neuvěřitelné. Věřím, že v Shadowlands si každý najde to, co hledá. Skrývá se tu spousta zábavy a stačí si vybrat. Tím hru kritizuji a zároveň chválím. Jsou to prostě dvě strany mince, dvě ostří sekery, dva tábory… Zkrátka Aliance a Horda. Ostatně - tak to bylo vždy.

World of Warcraft: Shadowlands
Windows PC

Verdikt

Shadowlands mají za sebou velmi příjemný a kvalitní start a drží potenciál být jedním z nejlepších datadisků od dob Burning Crusade. Sám ho řadím po boku výborného Legionu. Za Azeroth!

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama