World of Warcraft: Mists of Pandaria Recenze World of Warcraft: Mists of Pandaria

World of Warcraft: Mists of Pandaria

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

13. 10. 2012 22:00 5
Reklama

Vydání nového datadisku ke snad nejúspěšnějšímu MMORPG všech dob je pokaždé svátkem pro každého pravidelného předplatitele, maličko odlišná situace ovšem nastala v případě čerstvých Mists of Pandaria. Ne všichni se totiž dokázali smířit s příchodem nové, do světa Warcraftu ne úplně zapadající rasy (ano, víme, Pandareni se objevili ve Warcraft III), onen pocit při sledování roztomilých pand, jak si pobíhají mezi zubatými orky nebo zakrslými gnomy, se dá přirovnat k dojmu z restaurované fresky Ecce Homo. Znáte ale ta dokola omýlaná přísloví o tom, jak je špatná povrchnost? Tak přesně ta můžete na "pandy" uplatnit.

Čína bez nudlí

Pandy, pandy, pandy! Článek o Mists of Pandaria bez mnohonásobného zmínění pand by v našem světě prostě existovat nemohl, aby taky jo, když už z obalu se na vás zubí největší Pandaren všech dob, sám Chen Stormstout. Právě toho si můžete pamatovat z kultovního Warcraftu III, konkrétně ze speciální kampaně, kde hlavním úkolem bylo vystavět orkský Orgrimmar. Pochopitelně na něj narazíte i v Pandarii a kromě úlohy rozdavače questů si střihl také hlavní roli v dosti odlehčeném intru, které již poněkolikáté vyvolalo řadu proseb o plnohodnotný celovečerák. Co bychom za něj dali...

Ale zpátky k pandám a kouzelnému slůvku "odlehčenější". V poněkud odlehčeném duchu se totiž nese celá expanze, nezvykle nestaví do role ústředního bastarda ani zhrzeného draka, ani hoška s páskou přes oči a ani veleslavný Lich King tentokrát neplatí za toho nejzlejšího. Tím se později má stát Gromův ostudný syn Garrosh Hellscream (který si nás opravdu nepřívětívým chováním k naší drahé pandě fakt nezískal), prozatím je však daleko víc prostoru uvolněno prozkoumávání a trochu pohodovějšímu hraní. To je po letech pochmurné atmosféry neskutečně osvěžujícím faktorem, jen se znovu musí počítat s tím, že tvrdé jádro se s tím zkrátka nesmíří. Nejde ale o tak drastický převrat jako v případě třetího Diabla, uf.

Mnich jako požírač bambusu

Jak jste už možná z názvu a základních charakteristik správně odhadli, novým kontinentem je sama Pandarie, která je pochopitelně domovem černobílých Pandarenů. A bylo by od nás krajně nezodpovědné, kdybychom novou rasu důkladně nevyzkoušeli, to samé pak platí i pro novou classu monka – mnicha. A jak, že se za sympatického huňáče s nadáním pro bojová umění hraje?
K našemu milému překvapení docela dobře. Než se ale pustím do popisování stěžejních novinek, raději přiznám, že osobně jsem se World of Warcraft až pozérsky vyhýbal od vydání Wrath of the Lich King, proto mohou být některé z mých postřehů maličko neaktuální.

Start za pandu – mnicha je stejně nudný jako každý začátek hraní World of Warcraft, samozřejmě s výjimkou toho úplně prvního. Znásilňování jedné, dvou kláves je zkrátka šílená otrava, obzvlášť pro hráče, co už je zvyklý bleskurychle za sebou metat kletby, jedy a jiné projektily. Prvotní nudu ale výrazně kompenzuje překrásná startovní lokace, která je plná pestrých barev, dokonale zelených stromů, průzračných jezírek a potůčků a v neposlední řadě také typicky asijsky stylizovaných staveb. Ne zrovna bohatou herní náplň se snaží zastupovat i průměrný pokus o dějovost, bohužel je příběh želvy, na jejímž krunýři Pandareni žijí, natolik předvídatelný a infantilní, že byste jej pro své dobro měli vnímat jen velmi okrajově. Nakonec jen doplníme to, co již pravděpodobně tušíte, a to fakt, že zápletka nakonec vede k rozhodnutí, zda posílíte krvelačné řady Hordy, nebo galantní Alianci. A ano, bez jakékoliv lítosti vás pak budou nutit řezat své chlupaté brášky a sestřičky. Život je zkrátka boj...

Samotný mnich je pak kombinací všeho, co v souvislosti s těmi skutečnými mnichy vnímáme jako typické. Jsou naplněni vírou až k prasknutí, bez ostychu využívají spirituální energie a hráče zaujmou svou univerzálností. Systém specializací z Cataclysmu nyní umožňuje výběr mezi třemi hodně odlišnými způsoby využití, konkrétně jde o Brewmastera, Mistweavera a Windwalkera, přičemž ve stejném pořadí zastupují funkci tanka, healera nebo ničící mašiny.
Z praxe můžeme potvrdit, že Windwalker se v dungeonových partách rozhodně neztratí, a pokud si dáte práci s vhodným načasováním jendotlivých úderů, snadno se v žebřičku uštědřeného poškození vyšplháte na vysoké příčky.

Mists of Pandaria znovu kompletně zbouraly už několikrát překopaný systém talentů a dovedností a to dost razantním způsobem. Sladká odměna v podobě talent pointu za každý dosažený level zmizela, nově na bodík musíte čekat dlouhých 15 úrovní. A to bolí, obzvlášť v pozdějších částech hry. Díky dokonale přístupnému dungeon systému se ale zdlouhavého, otravného a nudného levelování nemusíte příliš bát, cyklické řezání elitních příšer totiž vynáší uspokojivé množstí experience bodů a především kvalitní výbavy. Tomu nyní můžete věnovat o pár minut víc než dřív, protože ušetříte čas strávený nakupováním nových schopností – ty nyní přibývají a levelují automaticky, tak trochu po vzoru Guild Wars 2.

Varování: Je to staré!

Bez servítek a narovinu – World of Warcraft je zastaralá a z technického hlediska ošklivá hra. Ještě před pár lety tyhle nedostatky zamazávala nízkou hardwarovou náročností, jenže i ta s neustálým "vylepšováním" pomalu vymizela. Při maximálním nastavení grafiky se Mists of Pandaria dokáží docela hezky trhat, a to prosím na počítači, co si o 10 tříd hezčí Battlefield 3 dává k snídani a ještě k tomu stíhá přikusovat několik záložek internetového prohlížeče s příšerným Flashem. Zvláštní paradox. Alespoň ta hudba za něco stojí...

Tak si to shrňme. Jaká byla naše očekávání? Průšvih, průšvih, propadák. A pocity z vlastního hraní? Dobré, ale... Jednoduše se nikdo nemůže divit, že po téměř deseti letech toho samého si z nového obsahu někdo sedne na zadek, obzvlášť, když i blizzardí hardcore fans trpí vzácnou alergií na srst virtuálních pand. Mists of Pandaria jsou nakonec "jen" kvalitním rozšířením nejoblíbenější (a zároveň nejnenáviděnější) onlinovky všech dob, do světa Warcraftu přináší docela příjemnou zvířecí atmosféru a nedestruktivně mění některé herní principy. Jen už by to asi chtělo něco úplně nového, že? A ne, bitky petů na styl Pokémonů fakt nebudou prodejním faktorem číslo 1.

World of Warcraft: Mists of Pandaria
Windows PC

Verdikt

Co Cataclysm pokazil, to se Pandaria snaží napravit. A docela se jí to daří, jen už by si Blizzard měl uvědomit, že dnešní hráči jsou daleko náročnější než dekádu zpátky.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama