WipEout HD

Futuristická vznášedla se řítí neskutečnou rychlostí nad klikatou dráhou, bojují spolu, předjíždí, střílí rakety, pokládají za sebe bomby. Sebemenší chybička může znamenat propad z prvního místa na poslední a historii nezajímá, kdo čtyři kola vedl, když nakonec skončil kdesi vzadu, historii píší vítězové. Vize závodů budoucnosti se jeví neskutečně zběsile, nekonečně zábavně a ohromně návykově. Toto je WipEout HD, přátelé, ikona konzole Play Station, která si po dlouhém čekání našla cestu i na třetí generaci konzolí značky Sony.

Safra, to byl fofr!

Jedním ze základních kamenů hratelnosti WipEout HD je již zmiňovaná neskutečná rychlost, v níž je třeba vznášedlo ukočírovat. Dokonce bych se nebál tvrdit, že takovýto zážitek z rychlosti bychom napříč herním spektrem hledali jen velmi těžko, vznášedla se bez sebemenších problémů dostanou na rychlost přesahující tisíc kilometrů v hodině, přičemž na hráči je, aby se v tomto kalupu udržel ve spletitých zatáčkách. Pohled třetí osoby ještě tak extrémní není, ale když si vyberete kameru umístěnou na kapotě letounu, budete v jistých částech trati propadat lehké závrati způsobené okolo ubíhající futuristickou krajinou.

Dalším zásadním prvkem hratelnosti, jenž přidává závodům adrenalinu, jsou všudypřítomné power-upy. Tedy, ne všudypřítomné, na trati jsou pevně stanovena místa, po jejichž přejetí je pilot oceněn patřičným bonusem. Na výběr je z klasických útočných věciček typu kulometu či raketometu, vysávání energie z nepřátel se také hodí stejně jako autopilot, kterého je záhodno použit v nejzapeklitější části trati. Vedle červených křížků znázorňujících power-upy se trati vyskytují i modrá zrychlovala, přičemž tyto gamedesignové prvky povětšinou bývají blízko u sebe, ne-li přímo vedle sebe. V reálu to znamená, že je mnohdy třeba se v mžiku sekundy rozhodnout, zda raději letět kousek o něco rychleji, anebo trochu potrápit protivníky před sebou. Je to taková malá alchymie věku budoucího, dalo by se říct.

Hra samotná je rozdělena do kariéry a rychlého závodu, přičemž tratě a vznášedla se odemykají právě v režimu kariéry. Ta se skládá z osmi částí, či chcete-li lig, ve kterých je šest a více závodů, v nichž je nutné získat body potřebné k otevření další ligy. V jednotlivých závodech přitom můžete získat zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili, postup k jejich dosažení se liší podle daného módu. Pravidla klasického okruhového závodu jsou jasná, první tři místa zůstanou na bedně, dále jsou k dispozici dvě variace na časovku, kdy jednou musíte projet několik kol za daný čas, podruhé máte zase několik kol na to zajet letmé kolo za co nejlepší čas.

Obtížnost přitom byla stanovena takticky velmi správně. V počátečních fázích kariéry zvládne zvítězit i nováček v sérii, harcovníci si v těchto částech mohou během hraní bez problému objednat pizzu či jiný fastfood, to se ale poměrně záhy změní. Obtížnost se zvyšuje závod od závodu, získání medaile se pak stává obrovskou výzvou, čímž WipEout HD dostává punc návykovosti. Pakliže se nejvíce ze všeho těšíte na multiplayer, potěším vás rovněž. Hra obsahuje nejen podporu online hraní, ale i klasický splitscreenový multiplayer pro dva hráče u jedné konzole, což představuje snad ještě větší zábavu, než jakékoliv online klání.

Výprava do surreálna

To nejlepší z módů jsem si nechal na konec, osobně se mi nejvíc zalíbila Zóna, což je speciální mód na dojetí co největší distance, než se vaše vznášedlo rozpadne. Herní prostředí se v něm promění na jakési surreálno, vše je zahaleno do odstínů jedné barvy a vypadá neskutečně efektně. V Zóně není ani třeba přidávat plyn, automat to dělá za vás, a tak neustále zrychlujete a zrychlujete, prolétáte tratí a snažíte se netrefit mantinel a vydržet co nejdéle. Přitom se okolní prostředí jednou za čas jako mávnutím kouzelnou hůlkou promění do odstínů jiné, poddajné barvy a váš letoun zrychlí ještě víc. Změny prostředí, jež dokážou zpočátku Zóny upoutat nejednoho hráče, poté už nikdo nebude vnímat, bude se jen snažit udržet se na trati o zatáčku déle a nerozmlátit tak svůj letoun. Skvělé, nádherné, návykové.

Nový WipEout HD obsahuje osmičku map, které ale nejsou pro fanoušky série ničím novým. Ve skutečnosti jde o předělané úrovně z WipEout Pure a WipEout Pulse, jež známe z PSP. Pravda, autoři si s výběrem dali záležet a rozhodně sáhli po tom nejlepším, co minulé díly nabízely, ale absence nějaké novinky dokáže i tak zamrzet. Tratě jsou velmi členité a každá něčím specifická, takže je pokaždé třeba zvolit nejen jiný styl jízdy, ale i jiné vznášedlo. Těch se ve hře vyskytuje rovný tucet a odemykají se postupem času v kariéře, přičemž každé má jiné, sobě vlastní atributy jako maximální rychlost, zrychlení, odolnost štítů apod. Žádné nemá absolutní výhodu ve všem, takže je třeba pro každý závod dobře zvážit, s jakým strojem se do něj pustit, a to je jen a jen dobře.

Na úplný závěr recenze jsem si nechal jeden ze základních rysů série WipEout, čímž bezesporu je technické zpracování. Nebudu chodit okolo horké kaše, zvěsti poslů z herních výstav nelhaly, opravdu je na co se dívat a jako celek působí jedním slovem úchvatně. HD rozlišení se předvádí v plné kráse, nádherně ostré a propracované detaily každičkého zákoutí jen umocňují výsledný dojem z hraní. To vše ještě podkreslené pro WipEout tak typickou elektronickou muzikou, jenž klasicky výborně doplňuje samotné hraní. Za technické zpracování si tvůrci zaslouží jedničku sedmkrát podtrženou, za výsledný celek rovněž.

Těžko hledat slova pro shrnutí, většinu superlativů jsem si vyčerpal již v předchozím textu. Vyšperkovanost, s jakou se WipEout HD po všech směrech prezentuje, z něj dělá jasný hit letošního podzimu, a to i přes minimum novinek.