Wing Island

Hlavní hrdinou Wing Island je jistý Sparrow Wing Jr., což je pták. Pravda, poněkud antropomorfizovaný, ale pořád pták. Který, shodou okolností, po dědečkovi zdědil firmu. Letecká první pomoc by byl asi nejpříhodnější popis její činnosti – hangár na začátku se dvěma slabými modely a několika pomocníky se stěhuje mezi ostrovy, kde čekají úkoly nejrůznějšího druhu. Tu je třeba uhasit oheň, tam pochytat rozeštvané kraví stádo, jinde zase prasknout řadu balónků. Když se daří, ptačí společnost utěšeně roste, letadla se vylepšují, nakupují nová a vůbec je v tom podivuhodném světě šťastno, veselo.

Pí, píp, pí, píp, pí, pí, píp, píp, pí. Píp.

Na myšlence ušetřit prostředky vyprávěním příběhu formou statických kreslených obrázků není v zásadě nic špatného. Tedy pokud jsou doopravdy hezké – ty ve Wing Island jsou stylizované, ale je jich zoufale málo a navíc je rychlostí namydleného blesku (a ještě s řádnou běhavkou) znechutí dabing. Řeč hlavních hrdinů je totiž ztvárněna formu jakéhosi nablblého pípání. To ani nezní jako ptačí hlas, protože je posazeno příliš hluboko a připomíná spíš strojové "beep" z PC Speakeru. I zcela mírumilovní jedinci budou mít po dvou třech příběhových briefinzích chuť prohodit wiimote televizí. Dát si pečené kuře k obědu je jen poloviční satisfakce.

A když už byla prezentace nakousnuta, nezůstaňme vprostřed sousta. Grafické zpracování je totiž atraktivní jen tu a tam, výjimečně. Většinou hráči létají nad velkými zeleno-šedými plochami ostrovů, či průměrně efektní vodní hladinou. Celkový dojem nezachrání ani hluboce průměrné kouřové efekty a výbuchy. Ano, u Wii her není a nikdy nebude právě grafika to nejdůležitější, ale Wing Island zkrátka hnusný je...

Gyroskopické létání

Wing Island připomíná hry ze série Pilotwings, a to jak konceptem arkádového létání, tak i tím, že je to spíš jen technologické demo než hra. Musí se mu přesto přiznat k dobru, že si s wiimote ví rady. K letu stačí právě jen "dálkové ovládání". Naklápění ovladače logicky znamená i stejný náklon křídel a tedy zatáčení. Směrový kříž slouží k úpravám rychlosti. Leteckou akrobacii zastupuje boost nebo naopak rychlé brždění prováděné intuitivně rychlým pohybem wiimotu vpřed nebo vzad. "Cukání" do stran pak vede k užitečné akrobacii – rychlé otočce o 180 stupňů. Ve většině misí hráč ovládá celou letku, a ty lze ještě s pomocí tlačítka A a vhodných pohybů seskupit do tří různých formací. B slouží k provádění různých akcí, pouštění předmětů, házení sítí, vrhání bomb, hašení atp.

Rozložení ovládacích prvků je dokonale předvídatelné a fungovalo by prakticky dokonale, nebýt občasných výpadků odezvy. Stává se, že chce pilot provést rychlou otočku doleva. Cukne ovladačem, první pohyb se ale nezaznamená – a jak hráč vrací wiimote do původní polohy, letadla se pustí do otočky v opačném směru. Vůbec nejkrizovější je tohle ve spojitosti se změnami formací. Maličko frustrující chyby se prominout dají, to už ale neplatí o celkovém pocitu z létání. Těžko říci, jestli za to může přehnaná snaha o maximální přístupnost, každopádně Wing Island je neskutečně pomalá hra. I když se vezme v úvahu zrychlení a zdánlivě krkolomná akrobacie, stejně je výsledek jenom o maličko rychlejší, než doprava na pražské magistrále kolem půl deváté ráno. U Muzea se auta štosují a člověk má pocit, že by na koloběžce dojel do práce dřív a s menší dřinou. A přesně tak je to i tady.

Báječní ptáci na létajících strojích

Necelá třicítka misí singleplayerové kampaně Wing Islandu je spíš než mírumilovnou leteckou zábavou nuda, která se musí přetrpět. Ještě tak nejzábavnější je bombardování skalních útvarů, vyvažují je ale zase vysloveně debilní mise hasičské. A když se potřetí za sebou v krátkém sledu opakuje něco jako "doleť tam, tam a tam na mapě a zmáčkni tlačítko B" (ať už jde o hledání ztracených krav nebo doručování zásilek), jeden se neubrání unavenému povzdechu. Pohříchu málo je misí akrobatických, kde má hráčovo letadlo prolétávat kruhy ve vzduchu nebo kde celá letka praská balónky. I u nich ale překvapí, jak se do omrzení (do brzkého omrzení) opakují.

Je přitom trochu s podivem, že do multiplayerové nabídky se dostal právě jen balónkový mód. Létání ve dvou na jedné konzoli (druhý přitom letoun ovládá nunchukem) je docela zábavné, jen málo variabilní. Právě zde by určitě prospělo, kdyby se tvůrci vzdali stoprocentní mírumilovnosti a nabídli také nějaký ten dogfight v rozdělené obrazovce. O možnosti online multiplayeru ani nemluvě. V tomhle směru nezbývá, než jako na smilování čekat na Mario Strikers: Charged Football.

Na ptáky jsme krátký

Na ptáky jsme krátký. To by si měli za trest do notýsku nejméně stokrát opsat vývojáři z Hudsonsoftu, kteří jsou za Wing Island zodpovědní. Jejich pokus o Pilotwings nové generace selhal, a selhal prakticky dokonale. Je stereotypní, nezáživný, pomalý, krátký a ke všemu bídný graficky. Solidně implementované Wii ovládání nemůže spasit hluboce podprůměrnou hru.