Wing Commander Saga

Pradědeček vesmírných simulátorů a jedna z kultovních herních sérií se dočkala comebacku. Nejde ovšem o velkolepý návrat s mnohamilionovou marketingovou kampaní. Tahle hra vychází tak trochu v tichosti. Nejde totiž o oficiální pokračování, nýbrž o fandovský počin, který byl ve vývoji téměř deset let. Jak tedy dopadla hra, kterou vyrobili sami hráči, a může vůbec takový titul oslovit někoho, kdo se ságou Wing Commander nemá předchozí zkušenost?

Návrat do starých časů

Na jednu stranu je Wing Commander Saga jasnou úlitbou starým časům, a tak se můžete těšit na celou řadu archaismů v oblasti herního designu, rozhodně se ale nedá říct, že jde o ubohý amatérský počin několika nadšenců. Hra je kompletně dabovaná, grafiku pohání engine z druhého Freespacu a příběh zasazený mezi druhý a třetí Wing Commander je velmi dobře napsaný. Celý tenhle balík s 55 misemi a více než devadesáti minutami renderovaných filmů je navíc šířený zcela zdarma. Vývojáři dělali hru s láskou, nešlo jim o zisk, chtěli jen další Wing Commander a přesně to se jim povedlo. Tahle hra není nějakou volnou adaptací původního materiálu, tohle je plnohodnotný Wing Commander se vším všudy, a tak si budete většinu času připadat jako ve stroji času. V jednu chvíli sedíte u počítače v roce 2012 a najednou klikáte na předpotopní animované menu, jako před dvaceti lety. Grafická stylizace, zvukové efekty, renderované cutscény, to všechno jako by vypadlo z minulého století. Skoro to vypadá, jako kdyby tvůrci nepřišli s novou hrou, ale spíš v nějakém šuplíku objevili nikdy nevydané a zapomenuté pokračování Wing Commanderu.

Pouze pro otrlé

Pokud tedy patříte mezi zaryté staromilce, kteří proklínají současné rádoby realistické vesmírné simulátory, je tenhle nový Wing Commander přesně pro vás. Pokud ale nejste znalí téhle herní série, čeká vás menší šok. Tutoriál je spartánský a okénka s nápovědou mizí příliš rychle. Většina z nás je tak odkázána na strohé menu, kde se můžeme přehrabovat v desítkách povelů a klávesových zkratek. Wing Commander totiž nabízí opravdu velké množství funkcí. Budete distribuovat energii mezi zbraně a štíty, všelijak regulovat tah motoru a vzhledem k tomu, že má hra v názvu slovo Commander, také velet. Svým soudruhům můžete nařídit návrat na základnu, poprosit je o krycí palbu nebo munici, popřípadě jim stanovit cíl, který pak jednotka zničí, zneškodní, anebo zajme.

Taková spousta funkcí si samozřejmě vybrala svou daň. Většinu povelů najdete pod dvojmístnými, až trojmístnými klávesovými zkratkami, což není to nejintuitivnější ovládací schéma pro příležitostného hráče. Co se týče herního stylu, doporučil bych připojit joystick. Udávat směr vaší stíhačky pomocí numerických kláves je možné, ale joystick vám usnadní nejednou bojovou situaci. Komplexní hratelnost na takovéhle úrovní tedy rozhodně není pro každého, věřím ale, že se najdou tací, kteří se při představě metodického přerozdělování energií tetelí blahem.

Tentokrát bez Luka Skywalkera

Samotná náplň hry je vcelku standardní záležitostí. Zúčastníte se průzkumných letů, během nichž se nic nestane, ale i průzkumných letů, které se ošklivě zvrtnou. Nechybí ani všemi oblíbené eskortní mise, kde musíte chránit nákladní loď před dotírajícími stíhačkami. Především ale půjde o spoustu střílení, sledování nepřátelských letounů na radaru a samozřejmě: nebyl by to Wing Commander, kdyby každá vaše mise nezačínala a nekončila v hangáru spojeneckého křižníku. Herní náplň se tedy příliš nerůzní a na ploše 55 úrovní se to málo velmi rychle rozmělní. Už po prvních deseti misích tak máte pocit, že jste viděli všechno.

Do jisté míry si vaši pozornost získá příběh, který vyplňuje hluché místo mezi původní dvojkou a trojkou, ovšem vypravěčské schopnosti hry naráží na nízkorozpočtový charakter celého projektu. Hra je sice vybavená hodinou a půl renderovancých videí, ovšem většina z nich slouží jako briefeng před každou misí a vyloženě příběhových filmečků se dočkáte jen v opravdu vyhrocených situacích. Všechno ostatní, jako například vztahy mezi postavami a celou řadu druhořadých konfliktů odehrávajících se na pozadí války, hra suše odvypráví skrz zdlouhavé texty. Nikdo z nás nečekal že se v tomhle nezávislém pokračování vrátí Mark Hammil coby hvězda dnes již kultovních FMV sekvencí minulých dílů, ale prokousávat se několika stránkami mrňavého textu můžou jen opravdu zarytí fanoušci tohoto sci-fi univerza.

Wing Commander je zkrátka pozoruhodnou časovou kapslí, skoro až muzejním artefaktem, který, ačkoliv vybaven relativně slušným grafickým hávem, je v jádru poctou dvacet let starým hrám. Ti kteří se těšili na nějaký zdarma šířený oddychový Freespace tvrdě narazí, ale oddaní fanoušci ochotni investovat svůj čas si rozhodně přijdou na své.