Werewolf: The Apocalypse - Earthblood Recenze Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Miroslav Václavík

Miroslav Václavík

8. 2. 2021 23:00
Reklama

Co byste řekli, kdyby do relativně suchého videoherního období přišla hra od vývojářů, kteří mají na svědomí Blood Bowl, Styx nebo nedávné Call of Cthulhu, a nabídli vám inovativní akční RPG zasazené do oblíbeného univerza? Já jsem řekl: „Werewolf plus, hodnocení mínus!“

Werewolf na vás skočí pěkně zhurta – příběhové pozadí vychází ze stolní hry Werewolf: The Apocalypse, jež spadá do světa World of Darkness (kam patří třeba i Vampire: The Masquarade). Jestliže však lore ani trochu neznáte, jste pěkně namydlení. Dozvíte se sice základní informace o tom, kdo je hodný, kdo je zlý a kdo jste vy, ale to je všechno. Ani náhodou nejde o dostatečný základ pro to, abyste do role hlavního hrdiny Cahala a celého příběhu více ponořili. První desítky minut se proto budete snažit zorientovat na základě mělkých dialogů a strnulých animací. 

Označení animace je přitom možná až přehnané slovo. Jestliže jste v posledních deseti letech zkusili alespoň jedno akční RPG, pochopíte, že v procítěných emocích a srdceryvném projevu postav síla Werewolf: The Apocalypse – Earthblood netkví. Ostatně celé grafické zpracování vypadá trochu jako bychom skočili ne na minulou, ale spíše předminulou generaci konzolí. Větší pozornosti se dočkal možná jen hlavní hrdina, ostatní účastníky pak vývojáři poskládali z bezplatné banky postav pro rok 2004.

PLÍŽENÍ: ROK 2002

Dobře, když už se nemůžeme těšit pohledem na Werewolfa, pomůže snad hratelnost samotná. Ta je rozdělena na dva základní pilíře: plížení a boj. Osobně patřím mezi hráče, kteří se ve stealthu vyžívají, proto jsem s ním začal i tady. První překvapení nastane, když zjistíte, že se sami nemůžete skrčit. Hra rozhodne za vás, kdy půjdete vzpřímeně a kdy v podřepu. Dostanete se k první oblasti, skrz níž se musíte proplížit a vida, jaksi chybí více variant řešení. Ano, v každé místnosti můžete vypnout kamery nebo zkratovat přístup posil, ale to je asi tak všechno. 

Werewolf jednoduše dává pryč všechno, co vás na opatrném přístupu ve hrách baví, a nechává jen surový základ bez možnosti voleb.

Nepřátelé jsou po lokacích předem jasně rozmístění, většina stojí strnule na stejném místě, pár dalších chodí tam a zpátky po předem vyznačené cestičce. Pro vyřešení situace tak máte opět prakticky jen jedno linearní řešení. Werewolf jednoduše dává pryč všechno, co vás na opatrném přístupu ve hrách baví, a nechává jen surový základ bez možnosti voleb. Navíc se stejný scénář opakuje pořad, a pořád, a pořád, a pořád… až je konec. Vrcholem špatného designu je potom fakt, že nemůžete přenášet těla zneškodněných nepřátel. Často pak plížení končí odhalením padlého druha.

SOUBOJE: ROK 2006

Inu, není každý den posvícení, jistě všechno zachrání bojový systém. Jste přece jen pořádný vlkodlak, který si s nějakou korporátní chátrou poradí raz dva. Hned na první dobrou je evidentní, že vývojáři se této části věnovali o kus víc. Je to paradoxní, protože od prvních minut vám hra jasně naznačuje, že plížení je tou správnou cestou. Když se dostanete do souboje, máte k dispozici dva hlavní způsoby boje – agilní a těžký. V prvním postoji skáčete z jednoho nepřítele na druhého, ladnými útoky srážíte lehkou pěchotu a nemáte problém s úhybnými manévry. Naopak u těžkého postoje rozdáváte rány, které trhají hlavy, ideální na těžké obrněnce. A… to je zase všechno. 

Hra ve skutečnosti není ani natolik obtížná, aby vás nutila pravidelně způsob boje měnit. Prostě si vyberete jeden a s ním vydržíte pěkně až do cíle. Občas trochu plánujete své speciální útoky, někdy skočíte do berserkového šílenství, ale to je všechno. Po pár soubojích se možnosti vyčerpají, a i když postupně odemykáte nové a nové útoky, hra vás k nim nenutí a samy o sobě nepřinášejí moc zábavy navíc, takže je jen tak pro radost používat nebudete. Ani bossové moc osvěžení nenabídnou.

DIALOGY: ROK 2000

Nutno ale říct, že Werewolf: The Apocalypse – Earthblood rozhodně nedělá vše úplně špatně. Během hraní narazíte na pár prvků, které by, v režii nějakého velkého studia s dostatkem času a financí (jako první se nabízí Ubisoft), představovaly zajímavé zpestření aktuální nabídky žánru. Například pracujete s jednotkou Vzteku. Jako vlkodlak totiž nemáte své emoce stoprocentně pod kontrolou, což může být špatná, ale i dobrá vlastnost. Začneme pozitivy – když se pořádně naštvete, dokážete o to snadněji bojovat a využívat své speciální útoky. Chcete tedy neustále udržovat hladinku Vzteku dost vysoko, abyste v případě boje měli výhodu. Děláte tak pomocí lahviček nebo tichým odstraňováním nepřátel. 

Jakmile pak přeteče kalich trpělivosti, rozhovor se okamžitě ukončí a měníte se v krvelačného vlkodlaka.

Vztek vám naopak nehraje do karet ve chvíli, kdy musíte zachovat chladnou hlavu, konktrétně ve vypjatých rozhovorech. Pokud reagujete správně, Vztek vám neroste, jestliže ale reagujete špatně, o něco se vám hladinka posune. Jakmile pak přeteče kalich trpělivosti, rozhovor se okamžitě ukončí a měníte se v krvelačného vlkodlaka. Škoda, že je podobných momentů ve hře jen několik, takže nemusíte konstantně balancovat mezi výhodou do boje a klidem do rozhovorů. Navíc, co je nakonec nejhorší, i když dialog ukončíte zabitím druhé strany, příběh se dál vyvíjí úplně stejně.

VLK: PŘÍTOMEN

Dalším příjemným prvkem je možnost přeměny na vlka, a to prakticky kdykoliv se vám zachce. Takhle z textu se to nemusí zdát, ale hře to dává příjemný šmrc. Pokud jsem mohl, prakticky pořád jsem se pohyboval v této formě. Ano, animace by opět zasloužily trochu více péče, zejména při skákání vypadáte jako vycpaný vlk z dědečkovy půdy. Ale člověk si během těch cca 10 hodin příběhů říká: „Alespoň něco.“

Werewolf: The Apocalypse – Earthblood na papíře mohl vypadat jako nadějný nápad, jenž do aktuálního herního prázdna přinese trochu invence, zajímavý lore a vlkodlaky. Nakonec splnil jen poslední bod a zůstává tak u nenaplněného přání.

Málokterá hra dokáže tak přesně definovat škatulku, v níž se pohybuje. Werewolf: The Apocalypse – Earthblood je „supermarketová hra“ od začátku do konce. Kdyby titul vyšel někdy na začátku nového tisíciletí, byli bychom z něj nadšení. Jenže teď k nám mluví spíš jako nechtěný skanzen her z předminulé, v některých momentech i předpředminulé generace konzolí. Jestliže máte po ruce jakékoliv jiné akční RPG, sáhněte raději po něm. Ledaže by k Werewolfovi byl v supermarketu nabízen alespoň ten tuzemáček a dvacet deka gothaje zdarma.

Werewolf: The Apocalypse - Earthblood
PlayStation PlayStation 5
Xbox Xbox One
Windows PC
Xbox Xbox Series X | S
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Werewolf: The Apocalypse – Earthblood k nám dorazil z jiné časové roviny, kde sklízel absolutní hodnocení a obdiv hráčů. Jenže v roce 2021 působí nepatřičně, asi o dvacet let.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama