Watch Dogs 2 Recenze Watch Dogs 2

Watch Dogs 2

Pavel Makal

Pavel Makal

14. 11. 2016 11:01 46
Reklama

Po prvním spuštění Watch Dogs 2 jsem prožil takové menší osobní déjà vu. Opět po velmi krátké době hraji městskou akci se snědým hrdinou v hlavní roli, který se svými společníky páchá neplechu pro dosažení nějakého vyššího cíle. Jenomže zatímco Mafia III v očích hráčů spíše selhala a nakonec si nedokázala urvat pozici špičkového titulu, druhý díl hackerské akce se důrazně poučil z chyb debutu a servíruje porci zábavy a dobrých nápadů, které přesvědčily i takového starého bručouna, jakým je moje maličkost. Opusťme tedy na okamžik listopadové přízemní mrazíky a pojďme se vydat na výlet do slunného San Francisca. Vezmeme to ale ještě objížďkou přes Chicago.

TAK JDE ČAS

Na první Watch Dogs si jistě vzpomínáte. Dlouho očekávaný titul, který nakonec na obrazovky dorazil na jaře 2014, měl nabídnout mnohé. Špičkovou grafiku, temný příběh samozvaného ochránce společnosti, který skrz svůj mobilní telefon dokonale ovládá své okolí, nevšední multiplayer, ve kterém se hráči mohou navzájem infiltrovat a škodit si a také živoucí město s fungujícími mechanismy a společností, která bude reagovat na vaše činy. Dopadlo to ale všelijak a přestože si Watch Dogs nakonec v Jirkově recenzi odnesly nadprůměrné hodnocení a Ubisoft vlastně svůj první zářez do žánru městských akcí v zásadě zvládl, bylo velmi těžké zbavit se pachutě zklamání z nenaplněných slibů. Letošní červnové představení pokračování tak vzbudilo především zvědavost, jak dokáže studio Ubisoft Montréal přetavit bezesporu zajímavou látku do kvalitní hry. Je zjevné, že do Watch Dogs 2 vkládají tvůrci velké naděje, jedná se o výkladní skříň francouzského vydavatele pro letošní podzimní sezónu, titul, který má pro letošek nahradit každoroční přírůstek do série Assassin's Creed. A jak zdá, vsadili na správného koně.

Hra nabízí poměrně skličující pohled na blízkou budoucnost (možná i současnost), ve které dobrovolně platíme firmám za to, aby přeprodávaly naše data dál.

Watch Dogs 2 nadále rozvíjejí otázku kybernetické bezpečnosti. Zatímco první díl spíše klouzal po povrchu a nabízel pohled na technokratickou společnost, která je po vzoru Orwellova 1984 neustále pod dohledem všudypřítomných kamer a systému, který ovládá prakticky celé město, pokračování jde ještě dál. Snaží se poukázat na to, jakým způsobem nakládají obří korporace s osobními údaji obyvatel, které dokázaly posbírat z jejich chování na internetu. Hra nabízí poměrně skličující pohled na blízkou budoucnost (možná i současnost), ve které dobrovolně platíme firmám za to, aby přeprodávaly naše data dál. Každé vyhledané heslo v prohlížeči, každý nákup přes internet, každá objednávka jídla domů je pečlivě archivována a postupně tvoří digitální osobnost jedince, poukazuje na možná rizika a dopředu kalkuluje s jeho potenciálním zdravotním stavem nebo schopností ohrozit veřejnou bezpečnost. To vše pod zástěrkou přátelských log a líbivých sloganů, jako je například „chytrá domácnost“.

JAK JSEM BYL DONUCEN ZMĚNIT NÁZOR

Jedním takovým občanem, který dojel na nový systém, je i Marcus Holloway. Mladík, kterého systém na základě jeho počítačových dovedností vyhodnotil jako možnou hrozbu a bez velkých cirátů mu přisoudil nálepku nebezpečné a nežádoucí osoby. Vymazání a nahrazení svého vykonstruovaného digitálního já je pro Marcuse iniciačním rituálem pro přijetí do skupiny DedSec a prožijete si jej v úvodních minutách hry. Poté, co se protagonista osvobodí od jha nespravedlivých obvinění, je oficiálně přijat a poznává nové přátele, s nimiž se následně pokusí svrhnout prohnilý systém.

Malinko odbočím. Po oznámení Watch Dogs 2 a představení jeho hrdinů jsem měl dojem, že Ubisoft dělá vše pro to, abych místní osazenstvo z celého srdce nenáviděl. Všichni ti „free“ a „cool“ lidičkové ve velmi alternativním oblečení mi působili kopřivku a útržky trailerů, které představovaly jejich vzájemné interakce, mě dokonale odpuzovaly. Přeci jen už mám pubertu nějaký ten pátek za sebou a řádění nezvedených teenagerů na veřejnosti mi zvedá krevní tlak. Nemohl jsem se ale ve svém soudu mýlit víc. Celá pětice, která tvoří páteř DedSecu v San Franciscu, mi během několika okamžiků přirostla k srdci a už nepustila. Důvod je nasnadě. Oni totiž nejsou tou očekávanou tlupou namyšlených a nevychovaných fracků. I přes svůj extravagantní zevnějšek jsou to totiž prostě… nerdi. Mladí idealisté, kteří za pomoci dostupných zdrojů chtějí bojovat proti zdánlivě neporazitelnému nepříteli, ale mezitím se chtějí bavit, snaží se zapůsobit na sociálních sítích a často jim to moc nejde. Marcus působí jako hlas rozumu a tmelič party. Pološílený Wrench s maskou na obličeji a zálibou v třaskavinách je zdrojem mnoha humorných situací. Introvert Josh toho moc nenapovídá a většinu času žije ve svém vlastním světě, je však absolutním přeborníkem ve všem, co se týká počítačů. Sitara je umělkyně, která DedSecu pomáhá získat image a hlas na ulicích. A navíc má hezké nohy a získala si mě díky podkolenkám. Skupinu uzavírá Horatio, který může působit spíše nevýrazně, díky své barvě pleti však s Marcusem velmi často a poměrně nekorektně vtipkují. Později se k vám ještě připojí známá hackerská legenda Raymond Kenney alias T-Bone, kterého si jistě pamatujete z prvního dílu a který omladině vysvětlí, jak to ve skutečnosti na světě chodí.

PŘEVÁŽNĚ NEVÁŽNĚ

Jak vám asi z popisu osobností došlo, Watch Dogs 2 se od prvního dílu výrazně odklonily. Ten tam je nemastný a nesladný Aiden Pearce s banálním, ale překombinovaným příběhem o osobní mstě, ta tam je temná atmosféra podzimního Chicaga. Pokračování je barevná, hlasitá a uvolněná jízda. Základní téma je sice velice závažné, to ale neznamená, že by vás herní náplň prováděla jen špínou postranních uliček a horkem serverových farem. Je to přesně naopak. Zábava je na prvním místě, a to jak pro hlavní hrdiny, tak pro vás. A jak už jsem zmínil, v okamžiku, kdy jsem přistoupil na pravidla hry a nechal se unést povahou zdejšího vyprávění, ani na okamžik mi nebylo trapně. Změna stylu a pojetí byla tím nejlepším nápadem, který mohl vývojáře potkat. Těžíme z toho především my jako hráči. Watch Dogs 2 sice nesklouzává do roviny totální parodie, jakou je například GTA V, vypůjčuje si z ní ale to nejlepší. Humor je svěží, obsahuje spoustu popkulturních odkazů na ostatní hry, filmy nebo seriály, nebojí se zabrousit k nepříjemným tématům a hlavně ještě více ukotvuje hru v reálním světě.

Vtipné momenty ze hry přímo tryskají a je velmi dobře, že sebe samu nebere příliš vážně.

Povšimnete si toho hned v začátcích, kdy vás jedna z misí pošle do centrály Ubisoftu San Francisco, abyste ukradli a vypustili do světa dosud neuveřejněný trailer na neoznámenou chystanou hru. Na budově visí billboard, lákající na prosincovou premiéru filmového Assassin’s Creedu a zkoumání kanceláře přes kameru nabídne spoustu sebereferenčního a sympatického humoru. Navíc bych se v této atmosféře vůbec nedivil, kdyby krátký trailer skutečně souvisel s některou z budoucích her společnosti a právě skrz Watch Dogs 2 došlo k jeho odhalení. Vtipné momenty ze hry přímo tryskají a je velmi dobře, že sebe samu nebere příliš vážně. Často v rámci příběhu vydá DedSec veřejné prohlášení, které si svým zpracováním v ničem nezadá s tvorbou známých Anonymous. Celá řada odborníků může říct, že místní představa o hackování je přinejmenším pomýlená. Jenže v rámci tohoto světa to vůbec nevadí, protože jen chcete vidět, s jakou další hračkou se autoři vytasí.

HVĚZDA SOCIÁLNÍCH SÍTÍ

Středobodem vaší interakce s prostředím je opět mobilní telefon. Děláte přes něj vše, od vyhazování plynového potrubí do vzduchu, poslouchání hudby nebo objednávání aut. Aplikací je celá řada, například díky té s vtipným názvem Driver: San Francisco se můžete na okamžik stát taxikářem. Velmi podstatný je ale také fotoaparát, se kterým můžete pořizovat snímky zajímavých míst nebo vtipná selfíčka, která vám následně přinesou nové fanoušky. O fanoušcích je totiž vaše snažení především. Nahrazují tu zkušenostní body a jedná se o množství lidí, kteří si stáhli aplikaci DedSec a vědomě vám tak vyjádřili podporu a zároveň propůjčili výpočetní výkon svého zařízení. Po dovršení určitého počtu fanoušků si pak můžete odemykat nové schopnosti, které jsou, podobně jako v prvním díle, rozřazeny do několika skupin. Můžete například na někoho uvalit falešný zatykač a nechat policii, aby váš problém vyřešila za vás, nebo si můžete potřebné body nacpat třeba do přesnější střelby, větší kapacity baterie telefonu, kterou pak využijete pro další nezbednosti. Podstatné je, že vám hra nabízí hned několik variant, jak se s misemi popasovat a na střelbu vůbec nemusí dojít. Je to skoro zvláštní, ale vůbec jsem v Marcusově kůži neměl chuť nepřátele zabíjet, naopak jsem využíval omračující schopnosti koule na gumě a taseru, snažil jsem se hlídky odlákávat šikovným hackováním prostředí nebo jejich vlastních mobilních telefonů a mizet z místa činu jako duch. Na druhou stranu vám ale také nic nebrání vytisknout si na 3D tiskárně zbraňový arzenál a stát se panem Kropičem.

Novinkou je pak ovšem dvojice dronů, kteří jsou velkým pomocníkem zejména tam, kam se Marcus buď vůbec nedostane, nebo by cesta znamenala nemalé obtíže. Jumper má sice možná jen dvě kolečka, protáhne se ale lecjakou škvírou, umí sbírat potřebné předměty, manipulovat s okolím a samozřejmě hackovat, co se mu zlíbí. Létající dron vám zas poskytne často tolik zásadní nadhled a v pozdější fázi může například nepřátele bombardovat výbušninami. Tato dvojice je vynikajícím nápadem, který nabídne další možnosti plnění misí a Marcus si často vůbec nemusí špinit ruce. Zároveň ale drony nejsou přílišným zjednodušením, na něco prostě nestačí a spíše připraví scénu na váš nástup.

TOHLE ASI NĚKDO HACKNUL

Co se týče obecné interaktivity, měl bych poměrně podstatnou výtku. Ovládání je poměrně komplikované a alespoň zpočátku budete mít trochu problém se zorientovat. Hra vám sice vždy ukáže, jaké tlačítko máte použít, bude ovšem trvat, než si zvyknete určité úkony dělat automaticky bez zvýšené pozornosti. Platí to zejména v situacích, kdy na vás tlačí čas a není zrovna prostor pro váhání, zda je teď na řadě čtvereček nebo trojúhelník. Souvisí s tím i občasný problém při hledání cíle mise, který sice vidíte na mapě, můžete jej sledovat přes speciální "hackerský" pohled, ani s pomocí navigace a samotného Boha však nemůžete přijít na to, jak se na místo určení dostat, a to je otrava. Podobně je na tom i nutnost občas hledat složité způsoby, jak se dostat na střechy některých domů, abyste splnili úkol, na který je létající dron krátký. Na druhou stranu musím jednoznačně pochválit ovládání samotného Marcuse. Přes pravý trigger ovládáte parkour, který si odnesl to nejlepší od mistrů asasínů a navigace přes překážky je naprosto parádní. Kvituji i náhodné pohyby, jako je občasné efektní salto nebo kotoul.

Watch Dogs 2
i Zdroj: Hrej.cz

Určitě vás zajímá, jak dopadl jízdní model, tolik kritizovaný aspekt prvního dílu. Řízení ve Watch Dogs 2 je příkladem totální arkády a ačkoli fyzika občas zazlobí a vaše vozidlo se zejména při plachtění vzduchem někdy dostane do bizarních poloh, samotné ovládání aut je skvělé, a honičky s nepřáteli nebo policií si tak můžete skvěle užít. Samozřejmě i během nich máte město pod kontrolou, a můžete tak své pronásledovatele oblažit celou řadou pastí, ať už je to zmiňované plynové vedení nebo třeba změna světel na křižovatce. Umělá inteligence má na druhou stranu rozhodně prostor ke zlepšení. Někdy se z úkrytu nebudete stačit divit, co pátrající panáci provádějí za vylomeniny. Pokud vás ale zmerčí, stanou se z nich okamžitě stroje na zabíjení. Jakmile osamělou stráž neodpravíte během zlomku sekundy, přivolá pomoc a zburcuje celou oblast. Marcus rozhodně není muž z oceli, moc toho nevydrží a větší přestřelky je nutno dobře naplánovat. Plížení, které si hra vypůjčila od The Division, funguje skvěle a intuitivně. Používání zbraní je pak stejně příjemné, jako tomu bylo v případě prvního dílu.

IF YOU'RE GOING TO SAN FRANCISCO...

Co se týče grafiky, rozhodně vás neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Autoři se vystříhali chyby z prvního dílu a hru po celou dobu prezentovali tak, jak skutečně vypadá. Při hraní jsem nenarazil na žádné zásadní chyby, engine umí vykouzlit poutavé scény a i animace postav vypadají skvěle. Bohužel se hře nevyhnula potíž v podobě kolísavého framerate. Neděste se, nejedná se o nic tragického, povšimnete si toho však zejména v okamžicích, kdy se budete vysokou rychlostí hnát ulicemi. Právě tehdy se hra zadýchá nejvíce, i tak to ale na hratelnost nemá zničující vliv. Nejraději jsem si stejně město prohlížel při chůzi. San Francisco je krásné, nabízí celou řadu ikonických míst a osobitou atmosféru, která dýchne i na člověka, který jej nikdy nenavštívil. Centrum s mrakodrapy, spoustou kaváren a luxusních čtvrtí, venkovský Oakland, Marin plný jacht a samozřejmě i Sillicon Valley, které oplývá krásou a elegancí korporátních budov technologických společností. Město je tak akorát velké, aby byla radost objevovat jeho zákoutí, ale mise vás prakticky nikdy nenutí jet otravně dlouho na druhý konec mapy, kde se vlastně nic pořádného neděje, jako tomu bylo v případě třetí Mafie. Tady se můžete něčemu věnovat na každém kroku, zúčastnit se závodů motokár, lodí nebo dronů, zajezdit si motocross, hledat cennosti, které následně směníte za nákup nového vybavení nebo laků na auta či zbraně. Nemalý důraz je tu kladen také na módu. Ty tam jsou baloňáky z prvního dílu. Svým vzhledem reprezentujete DedSec a fantazii se skutečně meze nekladou. Od motorkářského oblečení, punkových otrhaných džín, luxusních obleků až k outfitu, který jsem si pro sebe nazval „Taťka od rodiny“ a sestává z krátkých džínových kraťasů, zasoukaného trička neurčité barvy a samozřejmě sandálů s ponožkami. Jde o drobnost, ale i já, který na podobné věci většinou nedám, hlavní postavu co chvíli převlékal a měl neustále dojem něčeho nového. A to je klíčový motiv celých Watch Dogs 2.

Líbí se mi i fakt, že většina misí sestává z více samostatných částí a nemusíte je plnit celé naráz. 

Ty tam jsou hloupé a otravné minihry z prvního dílu. Vývojáři je osekali až na kost. I okamžiky, kdy bylo nutné pohybovat se mezi desítkami kamer, abyste konečně našli to, co hledáte, zde byly omezeny na nutné minimum. Jediné, co mě mírně zamrzelo, je nepřítomnost AR miniher. V obřím mechanickém pavoukovi si už bohužel nezajezdíte. Nenaleznete zde ale ani pro Ubisoft typické věže, kterými byste si odhalovali další část mapy. Hráči nic nebrání v tom, pustit se do aktivity, která ho v tu chvíli nejvíce baví. Líbí se mi i fakt, že většina misí sestává z více samostatných částí a nemusíte je plnit celé naráz. Chce se najednou věnovat něčemu úplně jinému? Rozehrát další část příběhu a k vedlejšímu úkolu se vrátit až za chvíli? No prosím. A propos, vedlejší mise jsou skvělé. Hra vám je představuje velice organicky, buď na základě již splněných úkolů, nebo třeba tím, že vyslechnete rozhovor na ulici nebo se někomu nabouráte do telefonu. Úkoly jsou vážně zábavné, hned na začátku vás hra vrhne do parodie na kultovní seriál Knight Rider, budete řešit mobilní zombie virus nebo čmárat graffiti na vysoká místa. To vše za doprovodu parádního soundtracku, který pamatuje na rozličné styly, nečerpá jen z extrémně známých interpretů a navíc si jej budete postupně rozšiřovat o písničky, které zaslechnete na ulici a identifikujete skrz mobilní aplikaci. Co se hlavního příběhu týče, nebudu vám mnoho prozrazovat. Podstatné je, že skupina brzy dostane velice schopného a dost slizkého protivníka, který se jmenuje Dušan a cvičí jógu, nic není jen tak černobílé a na řadu přijde například i náboženský kult.

SLOVO O MULTIPLAYERU

Součástí Watch Dogs 2 je i multiplayer, díky němuž můžete opět napadat ostatní hráče v jejich vlastním světě, pořádat hon na psance anebo řešit speciální mise v kooperaci s kamarádem. Bohužel, v době recenzování procházela tato složka hry jistými problémy a nebylo možné ji pořádně vyzkoušet a zhodnotit. Mohu poskytnout pouze své dojmy z letošního Gamescomu, kde jsem si mohl vyzkoušet jak režim Bounty Hunt, ve kterém na vás při páchání zločinů může být vypsána odměna a další hráči se pokouší vás ulovit, tak kooperaci s druhým hráčem. Oba tyto režimy fungují přesně tak, jak byste čekali a zejména kooperativní řešení úkolů je poměrně zábavné. Týká se však pouze předem určených, speciálních misí, nelze tímto způsobem projít celý příběh. Nezbývá než doufat, že do vydání hry budou problémy odstraněny a hráči dostanou kompletní balík zážitků.

Watch Dogs 2
i Zdroj: Hrej.cz

Je načase to celé uzavřít. Letos na jaře jsem na konci recenze na The Division vyjádřil velké zklamání, které mě vede ke ztrátě důvěry v Ubisoft. Watch Dogs 2 mě přesvědčily o opaku. Je to hra, z níž je každým coulem cítit jasný cíl autorů. Co slíbili, to splnili a výsledkem je špičková městská akce plná zábavy a skvělých nápadů, nejlepší od tři roky starého GTA V, kterému zdatně konkuruje. Jakou lepší pochvalu lze vyslovit?

Watch Dogs 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Nejlepší městská akce od vydání GTA V. Postupy, známé z prvního dílu, prošly celou řadou vylepšení a výsledkem je velice zábavná hra s překvapivě sympatickou skupinou hrdinů. Můj osobní favorit letošní podzimní sezóny a titul, který byste neměli nechat bez povšimnutí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama