Warriors Orochi

Jsou hry, které počítačoví hráči těm konzolovým oprávněně závidí. Tyto hry jsou na PC zkrátka nedostatkovým zbožím a mezi takovéto patří žánrově mimo jiné bojovky, japonská RPG a „rubačky“. Do poslední jmenované skupiny se řadí i dnes recenzovaná Warriors Orochi. Je zde ale stále co závidět? Distributor je zjevně přesvědčen, že ano, a tak se rozhodl tuto konzolovou akci převést a s půlročním zpožděním vydat i na osobní počítače.

„Týmová“ hra

Japonská mytologie je pro hráče jistě lákavá a již úvodní intro (hezké, dojem ovšem kazí nevkusná hudba) naznačuje, že akce bude ve hře víc než dost a mrtvoly, jak už to u podobných her bývá, budeme počítat v řádech tisíců.

Příběh se drobně liší podle toho, za kterou ze čtyř skupin bojovníků se rozhodnete hrát. Každá skupina obsahuje opravdu velké množství postav, nicméně pasují k sobě pouze předem určené trojice postav, které utvoří váš tým, za který budete hrát. Tým je potom pro vyvážení rozdělen do tří větví - každý z týmu má jiné kategorické zařazení, to znamená, že jedna vaše postava bude silově založená, druhá ponese v popisu rychlost a síla posledního tkví v jeho schopnosti taktizovat. Většina hráčů mužského pohlaví však nejspíš bude volit tým podle toho, která z bojovnic se mu bude líbit nejvíc, neboť všechny týmy jsou veskrze podobné.

V předešlém odstavci často padalo slovo „tým“. Padalo až moc často na skutečnost, že žádný tým vlastně řídit nebudete. Postavu ovládáte vždy jen jednu, a i když se rozhlédnete kolem, zbylé dvě nikde nezahlédnete. To je dáno tím, že v ostatní postavy se můžete libovolně a kdykoliv proměnit. Má to donutit hráče přemýšlet, která postava by mu v dané situaci jejími schopnostmi nejvíce a co nejefektivněji pomohla. Záměr se ale minul účinkem a způsob boje s jakoukoliv postavou je vždy téměř stejný.

AI – špatný vtip?

Hlavním úkolem v bojích na otevřeném bojišti bude většinou ukončit život velitelům nepřátelské armády. Hezky ovšem působí fakt, že to nebude boj jednoho proti všem, jak to většinou v takových hrách bývá. Na vaší straně totiž stojí celá armáda válečníků, jejíž generálové musejí za každou cenu přežít – to bude mimo jiné váš další úkol. Umělá inteligence jak spojenců, tak i protivníků je však bohužel naprosto a opravdu otřesně zoufalá. Rubete, rubete, něco se vám nezdá, tak vás napadne rubat přestat a ono vážně není něco v pořádku – jste obklopeni nepřáteli, a ti jen udýchaně pobíhají v bojovém postoji a oněměle zírají k vašemu hrdinovi. Útočit (pakliže to tak můžeme nazvat) začnou až po cca deseti sekundách. Nepamatuji se, že bych se s něčím podobným ve hře kdy setkal. Je možné, že autoři chtěli dosáhnout toho, aby měl hráč pocit, že je při kosení nepřátelských vojsk nepřemožitelný a tak trochu polobůh. Možná opravdu ano, ale takhle se to určitě nedělá.

K samotnému boji budete potřebovat tři až čtyři akční tlačítka, na nichž jsou namapovány různé druhy útoků a speciální schopnosti postavy. Při všem tom řezání, mlácení, sekání či kácení ohromných shluků postav (a vůbec jimi projíždíte jako horký nůž máslem) mnohdy ani nepoznáte, zda máte tu čest se spojencem, nebo s protivníkem. Naštěstí však vaše rány spolubojovníkům nijak neubližují. Opravdu odpuzující je fakt, že můžete kdykoliv bez varování prohrát, neboť hra na ohrožení vašich generálů nijak neupozorňuje, a když je generál mrtvý, je už pozdě a hra končí.

Technicky slabší

Většina her, portovaných z konzolí má problém s ovládáním, respektive ten problém mají kvůli nevyladění a obecnému nezvládnutí ovládání samotní hráči. Často potom pomůže připojení gamepadu k počítači, ale ne každý hráč takový gamepad má a musí se tedy s ovládáním poprat na klávesnici (v takových případech se rodí častá a nepřekonatelná herní frustrace). Warriors Orochi se na klávesnici dají vcelku obstojně uhrát, ovšem co bude zde zdrojem mírných frustrací, je kamera. Ta je totiž umístěna příliš blízko postavy a zároveň nezvykle nízko. Bohužel se ale s kamerou nedá žádným způsobem manipulovat.

Konverze neoslní ani graficky, naopak, hra je na dnešní poměry (i na poměry konzolí předešlé generace) vizuálně podprůměrná a - stejně jako samotná bojiště - poněkud vyprahlá. Naštěstí ale není nijak náročná na výkon vašeho stroje.