Warhammer 40,000: Squad Command
Svět Warhammeru je atraktivní, rozsáhlý a nabízí mnoho a mnoho prostoru pro páchání herních nepravostí. Stejně tak svět Warhammeru 40,000, který je futuristickou projekcí věčného střetu Řádu a Chaosu (a orků, ti zelení zmetci jsou prostě věční, WAAAGH!). Nyní se konečně tenhle atraktivní, krajně militantní svět dostává i na PSP tahovou taktickou 3D strategií Warhammer 40,000: Squad Command (trocha inovace v rámci názvů by neškodila). Tato informace je potěšující nejen proto, že se na vaše displaye dostanou ti nejlepší válečníci Říše, ale i proto, že tahových strategií je na PSP jako šafránu.
Jak rád bych nyní začal básnit o dokonalosti WH40K:SC, leč nemohu. Svůj hymnický hold naleštěné poctě císařských jednotek bych totiž musel prostřídávat chropotným jekotem Khornových obětí, sténajících ve věčných mukách. Jinými slovy, Squad Command je hra plná protikladů a nenaplněného potenciálu. Jak bývá v poslední době dobrým zvykem u her z tohoto světa, intro je krásné, rozmáchlé, bombastické a adrenalin do žil vhánějící. Bohužel později zjistíte, že je víceméně poskládáno z cut scén mezi jednotlivými misemi, které nejsou nejdelší, a tak jste si vlastně všechnu animovanou nádheru užili hned na začátku. Druhou věcí je příběh, který zde jaksi absentuje. Což o to, ne že by byly ony warhammerovské silácké heroické eposy a proklamace něčím extrémně originálním (napadá mne, že ve světě Warhammeru jde paradoxně vývoj postojů hrdinů od „středověkého“ racionálního cynismu až k pompézní nabubřelosti „budoucnosti“), ale aby zde nebyl příběh opravdu žádný, to jsme si snad nezasloužili. Sice občas uslyšíte hlas říkající moudra o tom, že „síly Chaosu útočí, je třeba je zastavit“/ „je čas zničit síly Chaosu, nesmí nás zastavit“, ale z anonymity to vás ani vaše svěřence nevyvede. Nemusím asi podotýkat, že ti, kdo nemají o světě Warhammeru 40,000 ani ponětí, nebudou tušit která bije.
Číslo 5 už nežije. A nikomu to nevadí.
Tak, teď buď popoběhnu o tři kroky, skrčím se, vystřelím skrz okno a mám slušnou šanci, že ho trefím. Nebo tam prostě vystřelí tank a srovná ten barák se zemí.
Akčními body se dostáváme k sympatičtějším vlastnostem WH40K:SC, mezi něž patří samotná taktická stránka. Boj probíhá na tahy ve stylu „nejdřív odtahám se všemi já a pak zase ty“. Vojáci jsou omezeni svými akčními body, které můžete spotřebovat na chůzi a střelbu. Každá zbraň má minimální počet bodů, za který lze vystřelit. Ovšem za cenu dalších bodů můžete déle mířit a mít tak své projektily přesnější. Tady už se dostává ke slovu víc oné taktiky. Vsadím na přesnou ránu, po níž ale nic nestihnu, a nebo se budu modlit a zkusím vše vyřídit kropením od boku? Dalším sympatickým prvkem je, že mezi vojáky jde přepínat i během jejich akčnění, a tak není problém popojít Číslem 1, odpálit raketu na stěnu domu, přiběhnout druhým, který už může ostřelovat obnaženého protivníka, a podle výsledku pak s oběma buď postupovat dál, nebo se stáhnout. Ano, zdi jdou ostřelovat a nejen zdi. Zničitelnost prostředí je takřka stoprocentní a opět rozšiřuje taktické možnosti. Domnívá-li se zplozenec Chaosu, že se za pěti domy schová, mýlí se. Soustředěnou palbou těžkých zbraní v jednom kole můžete vystřílet půl již tak rozbombardovaného města a do náhle volného výhledu na padoucha mohou vaši snipeři začít umisťovat své pozdravy. Přidejte k tomu fakt, že pokud si nějaké akční body schováte do zásoby, vaši svěřenci v úhlu kam vidí automaticky při spatření protivníka, který jim vběhne do rány střílí a další významný taktický prvek je na světě.
Chá, chá, nevidíš mě, nevidíš! Tzeentch buď pochválen!
Hodně jsem chválil, přišel čas na malou negativní protiofenzivu. Vojáci Chaosu jsou jediní z Warhammerovského universa, s nimiž se utkáte, a hlavně, zřejmě mají někde schovány ultrasilné radary. Jakmile se totiž přiblížíte do jejich oblasti aktivity, začnou se stahovat vaším směrem, a to poměrně chytře a přesně dle vašich pozic, které ale nemají reálně šanci takto detailně znát. Navíc jim napomáhá dvojí zmatení a Chaosem posedlá kamera. Při jejich akcích se kamera nelockuje na akčního vojáčka a pokud si chcete udržet přehled o dění na bojišti, minimapa je váš kamarád, přítel a skoro i milenec. Kamera navíc kašle na vaše snahy jakkoliv ji natočit. Pokud se někde skrývá padouch za zdí, opět musíte použít minimapu a pak jej zoufale hledat kurzorem. Proč nejde zarotovat kolem bojiště mi není jasné a přináší to hře mnoho mínusových bodů. Pár jich nabere i délka hry (15 misí je zatraceně málo), která je navíc kombinována s relativní snadností – jen výjimečně musíte sáhnout po loadování. Jelikož ale císařovi mariňáci vítězí, závěrečná ofenziva bude kladná.
Co musím pochválit, je grafika. Nad troskami zdevastovaných měst se vznášejí oblaka prachu a dýmu, která vám občas zakryjí kurzor a vteřinku či dvě musíte počkat, než je vichr odežene dál. Graficky krásné jsou i exploze, jichž je ve hře nepočítaně a když jsem poprvé spatřil cestu lemovanou těly mariňáků nabodaných na kůly, dýchla na mne skutečná atmosféra tohoto světa. A hlavně: je to sice krátké, má to mnoho nedostatků, ale přes to všechno je to návyková a zábavná hra.
Verdikt
Taktická strategie, která na nějakou dobu určitě zabaví, ale měla rozhodně na víc. I tak ale pozitiva převažují nad negativy.
