Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr
Posledních několik let mají fanoušci světa Warhammer opravdu žně. Krom úspěšných strategií série Total War a multiplayerové řežby Vermintide se fanoušci dočkali dalšího přídavku do sci-fi univerza Warhammer 40K jménem Warhammer 40K Inquisitor: Martyr. Jak se s tímto bohatým vesmírem tedy vývojáři z maďarských Neocore Games poprali?
ŠPANĚLSKÁ INKVIZICE
Zatímco stolní hra Inquisitor byla založena na principech RPG a hře za inkvizitora s jeho rozličnou družinou, její videoherní adaptace vše o poznání zjednodušila. Namísto velké družiny podivínů z Lidského císařství je hráči dán do rukou sám inkvizitor. Důraz na opatrný postup temným světem rovněž zmizel, místo toho je Martyr veskrze tradičním akční RPG a la Diablo. Zůstal ale charakteristický svět plný násilí, kde neexistuje dobrá strana a spravedlnost nahradila hrubá síla. Pokud něco této hře opravdu jde, tak to je vykreslení vesmírného sektoru Caligari jako zlovolné pustiny plné démonů Chaosu a rozkládajících se měst. Nikoho proto nepřekvapí, že je právě na vašem hrdinovi tento sektor řádně očistit ve jménu samotného Císaře. A o pokojnou misii rozhodně nepůjde.
Martyr si na hluboký příběh plný dilemat nehraje, dialogy mezi postavami jsou správně béčkové a každý z inkvizitorů řádně fanatický.
Přestože by slovo inkvizitor možná naznačovalo, že tempo hry bude oproti jiným titulům pozvolnější, o akci opravdu není nouze. Původní vyšetřování podivného korábu se velmi rychle zvrhne v čistku celého sektoru, ať už jde o zkorumpované legie Chaosu nebo povstalce. Martyr si na hluboký příběh plný dilemat nehraje, dialogy mezi postavami jsou správně béčkové a každý z inkvizitorů řádně fanatický. Na dlouhé hovory ostatně není čas, když celý vesmír podléhá nekalé korupci.
ARZENÁL
Podobně jako v jiných Diablovkách má hráč na výběr z několika postav za kterou se proseká démony Chaosu. Krom typického vesmírného mariňáka lze hrát i za psykera, čaroděje využívajícího temných sil Warpu, a za vražedkyni z řad tajných služeb Císařství. Krom rozsáhlého stromu dovedností každá postava disponuje jinými schopnostmi a speciální zbrojí. Zatímco takový mariňák dokáže pomocí jetpacku neúprosně drtit pohůnky Chaosu jak pomocí zbraní, tak svého brnění, hra za vražedkyni spočívá ve využití maskovacích technologií a útoky zezadu. Nelze však hovořit o stealth prvcích, prim tu hraje především přímočará akce. Výjimkou proto zůstává hra za psykera, kde se musí hlídat využití warpové magie, která společně s útoky způsobuje nebezpečné anomálie. Strom dovedností však neodemyká nové schopnosti, nýbrž je jen dále vylepšuje. Martyr totiž klade důraz na druhy zbraně a speciální útoky, které lze provést s jednotlivými zbraněmi. Přestože si hráč na začátku hry vybere specializaci svého inkvizitora, ať už to je vražedkyně s jehlovými meči nebo mariňák s plazmovou puškou, vše lze rychle změnit vystřídáním zbraní.
Právě různorodost arzenálu udržuje boj zábavným. Jednotlivé typy zbraní jako takové totiž nabízí pouze dva druhy útoku a dva ničivé speciální útoky. Je jedno, jestli jde o plamenomet, ikonický „chainsword“ či odstřelovací pušku, po chvíli vás přestanou bavit. O speciálních útocích řeč ani být nemůže, vyjma psykerových „kouzel“ a efektního teleportu vražedkyně. Zbylé útoky totiž lze popsat jako krátkou dávku nebo dlouhou dávku z pušky, či menší a větší útok na blízko. S dalšími úrovněmi naštěstí hráč odemyká nové třídy zbraní, kterými může dále drtit hordy nepřátel. Pokud se něco v Martyru povedlo, tak to je boje s masami příšer. I základní útoky dokáží s nepřáteli nadělat paseku, a po chvíli začnete počítat zabité nepřátele v řádech tisíců. Střelbu z těžkých kulometů nebo plamenometu provází efektní výbuchy a výživné detaily explodujících démonů.
VÁLKA V ZÁKOPECH
Problém však nastane ve chvíli, kdy řadová monstra vystřídají elitní jednotky a bossové. Zde si lze poprvé pořádně všimnout nedostatku speciálních schopností, které by pomohli v bojích se silnějšími soky. Takové souboje se velmi rychle mění v nudné uždibování dlouhého políčka životu protivníka. Vývojáři zmiňovaná taktičnost se rovněž někde zapomněla. Vyjma speciálních schopností zbroje lze i využít systém krytí, který bohužel přináší více škody nežli užitku. Přestože ve většině případů nepotřebuje kryt ani slabší psyker či vražedkyně, v soubojích s bossy jsou nutností. Toto by nebyl problém, kdyby vás hra nezavalila hordami nepřátel, které nejde efektivně zneškodnit, a navíc vás často zasáhnou i v úkrytu. Vrcholem frustrace však je systém „suppressionu“, debuffu, jež se pomalu načítá při vřavě mimo úkryt. I ten sebedrsnější mariňák se pod náporem tlaku dokáže velmi rychle sesypat. Tento debuff by samozřejmě nebyl vůbec špatným prvkem, pokud by fungoval systém krytí a pokud by hráč dostal možnost, jak se z něj rychle dostat. Nyní se několik takových debuffů rovná rychlé smrti.
Stejně iritující je i způsob, kterým hra znepříjemňuje hru s dalekonosnými zbraněmi. Zatímco u takového meče nejsou záplavy škodné veliký problém, s jakoukoli střelnou zbraní se boj s legiemi Chaosu zvrhá ve frustrující zážitek. Samozřejmě, hráčova postava má s sebou vždy dva různé typy zbraní, v ideálním případě by tudíž stačilo vystřídat zbraň a s démony by byl amen. Problém bohužel je, že toto je chyba zpracování střelby jako takové, kdy nelze plošně útočit na místo s nepřáteli. Ve výsledku vás nejenom trefí, přestože jste v úkrytu, ale zároveň se pomalu nestihnete efektivně strefit do shluku monster.
Po úvodní hodině se sice hráč může vydat plnit mise na různých vesmírných stanicích a planetách v sektoru Caligari, přílišného rozdílu mezi úkoly si ale nevšimne.
Namísto slibovaného systému procedurálně generovaných misí, který by hráčům nabídl "nekonečnou hratelnost", se rovněž dostavilo hořké a repetitivní zklamání. Většinou nezajímavé příběhové mise jsou vrcholem originality v porovnání s vedlejšími úkoly. Po úvodní hodině se sice hráč může vydat plnit mise na různých vesmírných stanicích a planetách v sektoru Caligari, přílišného rozdílu mezi úkoly si ale nevšimne. Tomuto nepomáhá ani využití procedurální generace v mapách vedlejších misí, kde se po chvíli opakují ty samé chodby vesmírných korábů a ty samé pustiny. Nudné vedlejší mise by ale rozhodně nebyly takovým problémem, kdyby vás Martyr nenutil do jejich plnění. Levelling a odemykání nových tříd zbraní zde totiž v pozdějších částech hry trvá opravdu dlouho.
A?
Chvílemi si nelze nepomyslet, že velké ambice vývojářů z Neocore Games byly spíše na škodu. Bohaté reálie světa Warhammer 40K tu sráží k zemi procedurálně generované mapy. Efektní boj zabředává do frustrace s pokusy o větší taktičnost. Třídní systém sice slibuje odlišnou hratelnost a systém speciální výbavy, většinu času však postačí základní útok. Výjimkou zůstává kooperativní režim, kde lze zkombinovat speciální schopnosti jednotlivých tříd při postupu obtížnými pasážemi.
Verdikt
Jako jednoduchá Diablovka Martyr baví. Bohužel chce být mnohem víc a selhává.