Warhammer 40 000: Dawn of War II Recenze Warhammer 40 000: Dawn of War II

Warhammer 40 000: Dawn of War II

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

27. 2. 2009 23:00 24
Reklama

Příznivci RTS po několika slabších letech prožívají znovu příjemnější období. Mnozí tvůrci již pochopili, že se nelze neustále držet principů nastolených stařičkou Dunou 2, a pokoušejí se stagnující žánr oživit různými inovacemi. Po hlasově ovládaném EndWar jsme tu nedávno měli designově vyladěné Halo Wars a po Dawn of War se na nás chystá další válka v Empire: Total War – a ani tu nelze podezírat z touhy opakovat mnohokrát viděné principy. Dnešním předmětem zájmu je však strategie, která, ač má v názvu číslovku dvě, je již pátým titulem ze série Dawn of War. První díl totiž sklidil takový úspěch, že na něj tvůrci navázali hned třemi datadisky, přičemž ten poslední, Soulstorm, není ani rok starý. Obavy, že se vývojáři tvorbě druhého dílu nemohli naplno věnovat, však nejsou na místě. S vývojem Soulstormu totiž pomáhal studiu Relic, které má DoW na svědomí, dnes již zaniklý tým Iron Lore, tudíž Dawn of War II mohl v klidu zrát v kancelářích zkušených autorů série Homeworld a Company of Heroes. A dozrál ve vynikající herní chuťovku.

Největší tma je těsně před úsvitem

Není náhodou, že na krabici Dawn of War II není žádná zmínka o příběhové kampani, zato o možnostech multiplayeru se lze dočíst hned několikrát. Kvality obou herních složek jsou totiž, jak je u této série zvykem, značně rozdílné. Příběhový režim (a záměrně nepoužívám slovo singleplayer, jelikož hra nabízí i možnost kooperativního postupu se živým spoluhráčem), zahrnující kampaň za Vesmírné mariňáky, je již tradičně o hodně slabší. Těžko bychom přitom autorům mohli vytýkat, že ho odbyli – kampaň je dlouhá a nabízí poměrně slušné množství animovaných sekvencí, rozhovorů jednotlivých hrdinů i náznak příběhu, který je však nudný a obsahuje jen minimum (většinou očekávatelných) zvratů. Hlavní hrdina má nejprve za úkol s jednotkou vesmírných mariňáků odrazit orčí hrozbu, aby ji posléze vystřídalo ještě mnohem větší nebezpečí Tyranidů, kterému se samozřejmě bude muset rovněž postavit. Na pomoc přijde i starý známý Gabriel Angelos, ovšem dialogy jednotlivých hrdinů jsou tak plytké, že si k nim na základě zážitku z kampaně jen těžko utvoříte hlubší vztah.

Tvůrci Dawn of War II pochopili moderní trend a omezili práci s budovami a surovinami, aby si hráči více užili samotné akce. V kampani je však toto omezení dovedeno až do extrému – hráč si na každou misi vybere několik skupin jednotek, se kterými posléze absolvuje celou bitvu, většinou bez jakýchkoliv možností povolávání posil. Neděste se, úroveň obtížnosti kvůli tomu nijak výrazně nestoupá (padlé vojáky lze oživovat u speciálních majáků), ovšem spíše než strategii připomíná Dawn of War II v příběhovém režimu akční RPG. V sérii stereotypních misí jde totiž prakticky ve všech případech o průzkum celé mapy, pozabíjení všech nepřátel, na něž narazíte, a sebrání všech předmětů, co z nich vypadnou. Kampaň je tak zábavná někam do poloviny, než se vám opakující se náplň misí omrzí.

Strategie 21. století

Samotné RPG prvky jsou však příjemným zpestřením. V průběhu kampaně budete získávat lepší vybavení a především sbírat zkušenosti, za něž lze poté vylepšovat dovednosti jednotlivých hrdinů. A určovat tak jejich budoucí vývoj – uděláte ze svého velitele raději silného bojovníka na blízko, rychlého zvěda s puškou nebo obrněného experta přes těžké zbraně? Ani získané schopnosti však nejsou úplně rozhodující pro využití jednotlivých vojáků. Obměňováním jejich výbavy se lze přizpůsobit určitým druhům nepřátel, a tak si lze na jednu misi vzít více granátů proti hloučkům pěchoty a jindy zase raketomety a miny na boj s těžkou technikou. Ano, přesně toto jsou prvky, které kvalitně nahrazují nudný stereotyp se stavěním základen a sbíráním surovin známý z jiných strategií, a Relic si zaslouží pochvalu, že se nebál je v Dawn of War II použít.

Jeden hráč nestačí

Ještě více však kvality hry vyniknou v multiplayeru. I příběhový režim nabere jiné obrátky, pokud se do něj pustíte v kooperaci – určitý problém spočívá jen v rozdělování zkušeností a získaných předmětů. Nasbírané věci totiž po skončení zůstanou pouze hostiteli hry, zatímco ostatní odejdou s prázdnou. To je však jen malý nedostatek, který by vás od vyzkoušení tohoto režimu neměl odradit.

Skirmish, tedy rychlé bitvy, si lze vyzkoušet buď proti počítači nebo s živými soupeři. K dispozici je sedm map, což není příliš mnoho, ale můžeme doufat, že v budoucnu se situace s případnými datadisky zlepší. Utkat se můžete buď jeden proti jednomu nebo tři proti třem, přičemž hrát lze jednak na kompletní vyhlazení protivníka nebo na kontrolu vítězného bodu. Na rozdíl od kampaně si ve skirmishi můžete vybrat ze čtyř ras: Vesmírných mariňáků, Orků, Eldarů a Tyranidů. Odlišnost jednotlivých ras ještě umocňuje nutnost výběru jednoho ze tří hrdinů, který zásadním způsobem určí herní styl pro danou bitvu. Strategií je mnoho: můžete se spoléhat buď na rychlé přesuny a výpady, čelní boj, využívání podpůrných schopností a další varianty, vyplývající právě ze schopností zvoleného reka. Každá hra tak nabízí nový zážitek. Než se však pustíte do bitev se živými soupeři, je lepší nejprve poznat důkladně všechny hrdiny a rasy v boji proti slabšímu počítači.

V multiplayeru dojde i na práci s budovami a surovinami, byť ve velmi omezeném měřítku. Hlavní budova, již máte od začátku k dispozici, slouží k produkci jednotek a vylepšování těch stávajících a je jediná, kterou v průběhu bitvy nezbytně potřebujete. Další, většinou obranné stavby, mohou pokládat přímo vojáci. Právě na jednotkách však visí klíč k úspěchu – jejich obratné ovládání, využité k pokrývání co největšího prostoru na mapě, je pro vítězství nad soupeřem rozhodující. Suroviny pro tvorbu dalších jednotek totiž dostáváte jako odměnu za zabírání kontrolních bodů, tudíž sedět na zadku v základně a čekat na nepřítele se vskutku nevyplácí. Díky tomuto systému jsou bitvy velice akční, na mapách se neustále něco děje a zejména při zápasech většího množství hráčů se jednotlivé armády potkávají každou chvíli. Zážitek z multiplayeru je zkrátka s tím z příběhového režimu nesrovnatelný.

Krůček k dokonalosti

Relic Entertainment patří potlesk - takto se dělá moderní strategie. A to ještě nepřišla řeč na brilantní audiovizuální zpracování, kterému vévodí kromě krásné grafiky také propracovaná fyzika. Může to znít masochisticky, ale vidět vašeho dreadnoughta, jak si pohazuje s jednotkami nepřátel či pozorovat kolaps budovy, na kterou právě dopadl granát od vašich mariňáků, je zábava sama o sobě. Jediné, co zamrzí, je skutečnost, že se tvůrci zaměřili v příběhovém režimu pouze na jednu kampaň s hromadou stereotypních misí, místo aby

a) ji udělali kratší, ale s úrovněmi si více vyhráli,
b) vytvořili více kratších kampaní za různé rasy, čímž by rovněž variabilita stoupla,
c) se na příběhový režim úplně vykašlali a raději věnovali ještě více pozornosti multiplayeru.

Pak by mohla být z Warhammeru 40 000: Dawn of War II excelentní strategie, které by nešlo téměř nic vytknout. Takto jde „jen“ o vynikající záležitost, jež však v rámci žánru velmi obtížně hledá konkurenci. Symboličtější název úsvit realtimových strategií nést nemohl.

Warhammer 40 000: Dawn of War II
Windows PC

Verdikt

Povedené pokračování úspěšné strategie, které potěší především příznivce multiplayeru. Ale těmi fanoušci Dawn of War stejně povětšinou jsou…

Co se nám líbí a nelíbí?

Výborné audiovizuální zpracování, odlišný přístup k žánru RTS, zapracování RPG prvků, vynikající multiplayer.
Slabá a stereotypní kampaň, málo map v multiplayeru.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama