Warbirds 2012

Těžko pohledat na válce něco dobrého. Minimálně dvě věci snad ale zmínit můžeme – rychlý vývoj nových technologií, jež nakonec naleznou uplatnění i mimo armádu, a letadla, nádherné stroje plující nekončící oblohou. Stejně jako já jsou z těchto dominantních dravců u vytržení asi i vývojáři již vcelku staré série Warbirds, jejíž kořeny sahají až do roku 1995. Od téhle doby jde vývoj počinu neustále kupředu: přibývají nová letadla, další lokace či se vylepšuje technická stránka hry. Jak si tedy vede nejnovější díl, který by měl být teoreticky po všech těch letech takřka dokonalý?

Nemůžeme vše vyzradit hned na začátku, ale jedno je jisté – taková paráda to není. Reklamní průpovídky okolo nádherné grafiky, široké palety lokací a letadel, masivním zpracování simulátoru a tak dále zní hráčským uším neuvěřitelně líbezně. Co je to však platné, když samotná realita je v mnoha ohledech někde jinde. Ale pěkně popořádku. Warbirds 2012 si můžete zahrát ve čtyřech rozdílných módech. Základní návyky pochytíte v tréninku, který je rozdělen po jednotlivých úkonech pilotování. A vězte, že pokud je někde tutoriál jen na okrasu a zbytečně zabírá místo, tak tady se bez něj veliká část hráčů neobejde. Dalšími offline módy jsou pak rychlá akce, kdy si zvolíte předdefinovanou misi a míříte bojovat, a volné létání. A jakmile se vám všechny potřebné návyky dostanou pod kůži, můžete přes internet vyrazit na oblohu s hráči z celého světa (u hry je ale jen časově omezená ukázka online módu, jinak musíte provětrat peněženku znovu). To vše primárně z epochy druhé světové války, ale nejen jí!

Hurá na moře ... v leteckém simulátoru!

Co možná také překvapí, je fakt, že v leteckém simulátoru neosedláte pouze kokpit nějakého z mnoha desítek letadel, ale i tank či vojenskou loď. Základní koncept se však neliší, a to buď v podobě provedení precizní obrany před dotírajícími nepřáteli, respektive naopak zničujícího útoku. A protože naprostá většina času se skutečně bude odehrávat mezi oblaky, pojďme si promptně projet nejznámější zástupce z hangáru. Zaprvé nemůžeme opomenout doslova legendu druhé světové války, jíž jsou modely britských Spitfire. O moc pozadu nejsou ani Messerschmitty z německé výroby či americká chlouba známá pod jménem Mustang. To však neznamená jediné letadlo daného druhu, ale prakticky všechny verze modelových řad a k tomu i o fous méně známé kusy. Tak třeba Yak, Spad, Mosquito, Lavochkin, Hurricane, Focke-Wulf, Fokker a nebo třeba Albatros. Stroje jsou navíc vypracovány i z pohledu interiéru, přičemž u některých letadel můžete měnit svou bojovou pozici. Ve výsledku tak jde o možná vůbec největší plus celého počinu.

Už tak slavné to však není se samotným herním modelem. Sérii Warbirds doprovází pověst jednoho z těch realističtějších simulátorů. Já měl ze hry dojem sice o něco lepší, než jaký nabízejí tuctové letecké arkády, přesto však ne kdovíjaký. Musím ale hned dodat, že nastavit si lze ledasco. Primárně zpracování fyziky každopádně zaspalo dobrých pár let, neb třeba některé manévry by těmto (z dnešního pohledu) starým herkám mohly závidět i sportovní speciály ze závodů Red Bull Air Race. Volba možnosti nekonečna munice nebo třeba řízení autopilotem je pak už jen a pouze na vás. Počítejte však s tím, že se tímto krokem můžete připravit o pořádný kus hratelnosti. Ono je sice pěkné vysypat tuny olova na vše, co se hýbe, nebo si nechat vozit zadek a jen stiskávat spoušť kulometu, leč dojem je rázem tutam.

Tobruk, Midway, Ardeny? Kam si budete přát.

Warbirds jsou primárně single-playerovým titulem. Po většinu doby vám tak bude soupeřem počítač, a to na některé z okolo dvacítky lokací. Zanícencům do války pravděpodobně začne znovu tlouct srdce blahem, neboť co jiného by si také mohli přát než právě Ardeny, Tobruk, Filipíny, Maltu, Belgii nebo třeba Midway? Herní náplň se pak odvíjí docela obligátně, přestože běžného hráče koncept dost možná neuhrane. Většinou až po vzlétnutí je potřeba se dostat na kýžené místo, přičemž ona štreka může trvat i několik (pro někoho nudných) minut. Následuje plnění dalších bodů mise, což většinou znamená eliminaci předem stanovených nepřátel. Postačí odpravit na onen svět například tři tanky a dílčí vítězství je v kapse.

Velkým … vlastně obrovským problémem Warbirds 2012 je technické zpracování. Stesk na prapodivnou fyziku už zazněl, ale to bohužel není vše. Na dnešní dobu vpravdě mírné technické požadavky se odráží hlavně na nepříliš pohledné grafice. I na maximální nastavení vypadají textury rozplzle, barvy jsou mdlé, modely jednoduché až primitivní a hrany obrázků jemné jako zubatá pila. Nějaké objekty dostaly od vývojářů větší péči než jiné, protože jen mezi jednotlivými letadly je vidět znatelný rozdíl. Vůbec nejtragičtěji však vypadá již vzpomínaný tank, dále loď či samotný povrch země. Ve vlastním zájmu se držte ve vzduchu a ze svých pozic nesestupujte, pokud to nebude nevyhnutelně nutné. Změřit výši IQ by pak potřeboval autopilot, jenž při pronásledování soupeřů (příklad situace, kdy ponecháte řízení na počítači a jen střílíte) dokáže vyvádět psí kusy. Strach o život tak poněkud netradičně máte právě tehdy, řídí-li umělá inteligence a ne vy sami - a to jak na joysticku, tak i trochu neohrabaně na klávesnici s myší.

Hodnocení Warbirds 2012 je vskutku obtížné. Pro běžného hráče (třebaže má rád letadla a simulátory) tahle hra není, neb by z ní byl docela jistě zklamán. Titul zabaví opravdu snad jen zaryté fanoušky, jež mají se sérií už nějakou zkušenost, respektive hráče, kteří nedají na žádný letecký simulátor dopustit. Pokud to mám vyjádřit číselně, tak pro klasického hráče za 4, pro fandy za 6 – ve výsledku tedy zaokrouhleno na 5. Každopádně i v tomto nepříliš rozšířeném žánru naleznete kvalitnější počiny!