War, The Game

Válka – Hra = stylizace + konzolizace => pseudo-DEFCON + gamepad + glóbus + manévrovací orgie – variabilita jednotek – logistika – ergonomie – technické problémy a zabugovanost – (zábava na n-tou) = stěží průměrný strategický experiment = koupí jen hipster (a bude litovat).
Ehm...
Pane recenzente?
Vy... vy hovořit řečí našeho kmene?

JAK JSEM VYHRÁL VÁLKU

ENDEROVA HRA

i Zdroj: Hrej.cz

Nevědomé vedení válečného konfliktu a fantastický psychologický román – to je Enderova hra (v roce 2013 také obstojně zfilmována); tematický tip pro všechny sci-fi pozitivní čtenáře.

War, The Game se podle všeho snaží být real-timovou strategií osekanou o všechny otravné a zdržující prvky; namísto realismu sází na symboly a pocit štábního řízení globální války v duchu klasického snímku Válečné hry. Na rovinu je ale podobně naivní jako dvaatřicet let starý snímek a devět let starý DEFCON od Introversion Games dokázal mnohem lépe abstraktní stylizací navodit napětí i hororový dojem vědomí, že hráč za monitorem několika málo kliknutími spouští globální apokalypsu a odsuzuje miliony lidí k smrti.

War, The Game obsazuje hráče do role nájemného komandéra, který plní rozmanité mise po celém povrchu Země. Tu si ho najme Francie, aby konečně smetla z povrchu německé sousedy, tu Británie, aby umravnila Jižní Afriku, jindy zase Čína nebo Tchaj-wan – získané frčky a peníze umožňují kariérní postup a otevírají nové povinné i nepovinné mise v pavučině světové války; včetně ultimátního scénáře, který do dění zapojuje opravdu celou planetu. Jednotlivé mise tvoří tu více tu méně realistické předpovědi, kde se třecí plochy změní v hořící plamen válečného konfliktu; bez zdržovacích prvků typu diplomatických zábran, předepsaných spojenectví nebo okolků s konvenčními zbraněmi či lidskými právy (a životy).

Samy boje pak probíhají ve vcelku pomalém reálném čase (který lze jedním kliknutím urychlit) a sází na výrobu několika málo typů jednotek (dohromady jich je asi sedm) a dobré manévrování pěchotou, tanky či loděmi po kulatém povrchu planety. Ani už zmíněný DEFCON nedisponoval velkým množstvím techniky nebo bohatostí ovládacích prvků – v čem tedy War, The Game oproti zaprášené konkurenci selhává?

Síla jednotek je absolutní a sto pěšáků se v bitvě neliší od stovky tanků. Divné? Bezpochyby...

ČTYŘI V TANKU A BĚS

ZÁBAVA S VLAJKAMI?

i Zdroj: Hrej.cz

Na místě, kde se odehrává bitva, může hráč sledovat přes sebe naplácané ikony jednotek; přehlednost dodává koláčový graf s vlajkami, který symbolizuje sílu jednotlivých účastníků souboje.

Řada zvláštních designových rozhodnutí otravuje hraní a snaha o osekání nudných či zdržujících prvků v žánru RTS je u War, The Game důsledná asi jako všechny vlády historie, když dojde na snižování schodku rozpočtu. Tedy: síla jednotek je absolutní a sto pěšáků se v bitvě neliší od stovky tanků. Divné? Bezpochyby – jednotky tak odlišují jen jejich manévrovací a jiné vlastnosti. Tanky jsou rychlejší, ale nemohou obsazovat města. Letadla jsou bleskurychlá, ale mají omezený rádius působnosti. Pěchota zabarikádovaná ve městě má dvojnásobnou sílu. To spolu s další podivnou vlastností hry dělá z veškerého boje futuristické tancuj-tancuj-vykrúcaj. Protože, a teď si opět mnozí asi budou klepat na čelo, jakmile se do sebe kdekoli na mapě pustí alespoň dvě znepřátelené jednotky, není možné z takové bitvy jakkoli ustoupit; pouze na místo střetu posílat posily a doufat, že na konci z neovladatelné mely vyjdou vítězně ty správní barvy. Vzhledem k tomu, co bylo napsáno výše, je zřejmé, že rozhodují víceméně hrubé počty, a tak je veškeré strategie zúžena na kroužení kolem hodně obsazených měst k těm, která by se snad dala zdolat, číhání na chyby AI, kdy pošle nějakou jednotku příliš osamoceně po mapě, a frenetické šoupání stíhačkami a bombardéry na místa, kde už se konflikt rozhořel.

Každé obsazené město k tomu hráči generuje určité množství peněz v pravidelných intervalech a v budovách typu kasárna, přístav či letiště je možné dovyrobit další jednotky. Symboly těchto budov jsou jednak malé, jednak mizerně odlišené od povrchu, a tak je rychlé naklikávání fronty výroby leckdy utrpení. Stěží pochopitelnou obstrukcí ve hře daného typu je pak nutnost výroby transportních lodí k přesunu pozemních jednotek (na druhou stranu, naloďování už pak probíhá automaticky, kdy se po zadání příkazu k zámořské cestě ujme jednotky nejbližší volná kocábka.

Dojem kazí i v mnoha směrech nestandardní a leckdy neergonomické ovládání. Autoři se snažili hráči pomoci, ale ve skutečnosti vše zkomplikovali – kombinovat při označení jen některých jednotek z balíčku držení tlačítka myši a kurzorové šipky je typickým příkladem takové "finesy," kterou hráč udělá jednou a právě jednou, když mu to předepisuje tutorialový scénář a jinak se nejde dostat dál. Dobrým nápadem je na druhou stranu odznačování jednotek zatřesením myši krom obligátního stisku levého tlačítka.

VÁLKO, JDI DOMŮ

VÁLKA NA KOULI

i Zdroj: Hrej.cz

War, The Game nabízí možnost odzoomovat tak, že hráč před sebou přehledně vidí celou planetu; hra dokonce simuluje i střídání denní a noční doby a při maximálním zoomu je tak ke spatření jak Slunce, tak i Měsíc.

War, The Game nabízí pouze singleplayerovou kampaň středního rozsahu. Řada misí v úvodu hry je silně předskriptovaných a plní úlohu rozšířeného tutorialu, takže jsou spíše hádankou k rozlousknutí než strategickou výzvou. I ty pokročilejší ale brzdí průměrná AI, která dělá hloupé chyby, jež by člověk neudělal. Je pravda, že tyhle chyby umožňují leckdy vůbec mít šanci na vítězství, protože už drobná převaha při omezenosti pravidel a možností taktizovat by v souboji proti chytrému protivníkovi byla rozhodující. A možná i právě z tohoto důvodu War, The Game vůbec nenabízí multiplayer, ale pouze singleplayerové scénáře s tu větší, tu menší měrou volnosti.

Oproti DEFCONu pak situaci nemůže zachránit ani stylizace a atmosféra. Grafické zpracování je podprůměrné a nejzajímavější na něm je fakt, že se vše odehrává na sférickém povrchu – nic z věcí, které budovaly tíseň a braly hráčům dech v DEFCONu (zvukové efekty, odpočítávání, čísla počtů obětí po dopadu jaderných pum), War, The Game nenabízí ani v náznaku, chybí spád, dramatičnost, a po pravdě při pohledu na amébovité fleky vyznačující místa šarvátek – také krása.

War, The Game je sice k dispozici za nízkou cenu několika málo eur, ani tak se ale do technicky zanedbané a designersky nezvládnuté RTS nevyplatí investovat. Šoupání zelenými plastovými vojáčky mezi zázemím dřezu a frontovou linií plynového sporáku zabaví lépe a na delší dobu.