Virtua Tennis 4 Recenze Virtua Tennis 4

Virtua Tennis 4

Vladislav Burian

Vladislav Burian

23. 7. 2011 22:00 2
Reklama

Máte-li původně havajskou Segu spojenou výhradně s modrým pichláčem Sonicem a jeho kamarády, samozřejmě se nemýlíte, ačkoliv firma toho má (a hlavně v předešlých letech měla) na svědomí o pořádný kopec více. S ohledem na dnešní sportovní kontext zmiňme například spoluúčast u přípravy oficiálních olympijských her z posledních let, případně tvorbu již roky ověřené tenisové série Virtua Tennis, jejíž nové pokračování s číslovkou čtyři na konci si dnes blíže představíme.

Co s prvními doušky trkne do očí nejvíce, je přehledné menu a hned poté fakt použité licence (netýká se turnajů), díky které nebudou po kurtech běhat třeba Habal či Zharphova, ale skutečně Nadal a Šarapovová, a na propagačních panelech lze nalézt reklamy reálně existujících značek. Věrné zpracování však začíná pokulhávat hned s dalším důležitým aspektem, jímž je hratelnost, aspoň preferujete-li realistickou simulaci. U série Virtua Tennis se stalo už jakýmsi koloritem, že právě tyto počiny jsou výstavní skříní arkádovosti, což se potvrdilo i pro tentokrát. Jedni budou skuhrat, vyznavači jednoduchého ovládání (v případě PC postačí šipky + čtyři další klávesy) a svižné hratelnosti naopak jásat. Brána tohoto gentlemanského sportu je tímto otevřena i nezkušeným hráčům prakticky jakéhokoliv věku.

Bude libo trénink, nebo snad turnaj?

Titul nabízí hned několik režimů, mezi nimiž nechybí obligátní rychlá hra, která je zde vyhotovena hned ve dvou typech: Arcade – což je menší turnaj s postupnou účastí hned na čtyřech zastaveních a Exhibition – vypadající prakticky totožně, akorát ve formě jediného utkání. Pro trénink dovedností slouží Practice s několika lekcemi procvičování, běžně vídaný multiplayer a také zajímavě znějící mód nazvaný Party. Právě posledně zmiňovaná forma hry je důkazem toho, že Virtua Tennis 4 směřuje spíše na nenáročné jedince pro večery po boku kamarádů a rodinných příslušníků než na ortodoxní hráče. Náplní jsou totiž všelijaké skopičiny, mezi nimiž nechybí například pinkání míčkem o zeď, kde otáčíte pokerovými kartami pro dosažení některé ze známých kombinací, sbírání mincí během kamarádského mače, přihrávání si s odtikávající bombou, pálení kopačákem na branku střeženou gólmanem a zdí atd.

Jako u každého podobného počinu, také zde je důležitá šíře portfolia nabízených sportovců. A bohužel právě tahle skutečnost není nejsilnější stránkou titulu. Na výběr je relativně úzká devatenáctka hráčů obou pohlaví dohromady. Zato lze mezi nimi najít skutečně ty největší persony současného sportu s přerostlou plácačkou v rukou. Chcete sledovat ruskou krásku Šarapovovou, jež neztratila nic ze svého šarmu a nezapomněla vřískat při každém odpalu, nenápadnou Dánku Wozniackou, anebo snad dáte přednost vlasatému fenoménu s helvétským křížem na prsou, Federerovi? Je to jen na vás, byť se na české borce bohužel nedostalo. Pošramocenou reputaci aspoň částečně napravuje možnost volby mezi zápasem v singlu/doublu u nejběžnějších módů, či důraz na individuální styly jednotlivých hráčů, jejichž praktikováním se nabíjí měřič pro jakousi superstřelu.

Hurá do světa

Hlavní důraz z celé plejády módů je kladen na kariéru jménem World Tour, v níž je úkolem ze subjektivně vymodelovaného jelita udělat tenistu par excellence, aby vám nakonec ležel svět u nohou. Po vytvoření charakteru, jehož fyzické dispozice (vlasy, obličej, míry, …) a další základní parametry jsou čistě ve vašich rukách, začínáte na malých hřištích vesnického rázu proti hráčské spodině s vizí úspěchů a plynulého šplhání světovou tabulkou. Na tom by nebylo nic neobvyklého, jen kdyby herní prostředí až na samotné zápasy a tréninky nepřipomínalo některou z deskových her, nejvíce snad Dostihy či Člověče, nezlob se. Na obrazovce se objevuje zeměkoule protkaná cestičkami, jež vedou centry světového tenisu. Postupnými kroky, jejichž počet se odvíjí od vámi držených „pohybových“ kartiček, se vydáváte do světa, přičemž nepravidelně našlapujete na různá interaktivní pole. Své místo zde mají hotely, kde regenerujete, události zvyšující popularitu, tréninky podobného rázu jako Party mód, kdy pálíte míčky pod tíhou umělého větru, rozšlapáváte vajíčka a z nich vylíhlá kuřátka směřujete do kurníku a podobně. Tím vůbec nejdůležitějším jsou ale samotná utkání, která se od těch klasických prakticky neliší. Snad jen zarazí situace, kdy vás jako neznámého tenistu na samotném počátku kariéry vyzve k exhibičnímu mači nějaká ze světových star, přičemž jí bez ostychu vypráskáte kožich a pošlete s debaklem domů.

Zpracování zápasů je nesmírně jednoduché. Vždycky začínáte podávat, a to krátkým pozdržením stisku klávesy, což ovlivňuje intenzitu střely. Pohyb po kurtu je bezproblémový a údery taktéž neskrývají žádné složitosti. Svěřence stačí nasměrovat do blízkosti letícího míčku a pak jednou ze čtyř variant poslat míček zpět na druhou stranu. Trošku mě mrzí, že v základním konceptu nenacházím výraznějších změn ani v porovnání s téměř deset let starým počinem Agassi Tennis Generation 2002, který si rád z nostalgie čas od času spustím. Nejlepší vizitku nedělají ani situace, kdy zdánlivě ztracený míček dokáže tenista na poslední chvíli kolikrát s až bleskovým zrychlením doběhnout, jako by mu za patami hořelo, případně jediným, kdo dokáže trefit míček do outu nebo udělat dvojchybu, je samotný hráč, soupeř nikoliv. Obtížnost se i proto od minule poněkud ztížila, přestože lze polemizovat, zda se tak stalo tím nejvhodnějším způsobem.

Suma sumárum

Nespornou kvalitou Virtua Tennis 4 je poměrně zdařilý audivizuální hábit. Grafika je velice slušná jak do zpracování prostředí, tak do modelů známých tváří, jež doznávají během zápasu viditelné únavy a zvyšujícího se lesku pod náporem přibývajícího potu. Efekty jsou decentní, přestože objevující se zpomalování obrazu a rychlé prostřihy při povedených odpalech spíše ruší jinak plynulou zábavu. Hudební doprovod je dynamický a dění pěkně doplňuje. V tomto ohledu proto na naší straně vládne celkem spokojenost.

Virtua Tennis 4 určitě není pro každého. Jedná se o sympatický nudu zahánějící titul pro nenáročné hráče, ale už ne o simulátor věrně kopírující svou reálnou předlohu. Sečteme-li klady a zápory, na nic lepšího jak mírný nadprůměr to bohužel není. Zvlášť když hře v mnoha ohledech dokáží zdatně sekundovat i postarší tituly a jedinou výraznější odchylkou je vlastně jen netradiční kariéra, jež stejně nemusí zaujmout každého.

Virtua Tennis 4
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation Vita Vita
Wii Wii

Verdikt

Příjemně se ovládá, odsýpá, vypadá pěkně, ale ve finále jde pouze o obyčejný tenis s vylepšeným faceliftem. Především ortodoxní špílmachry pak nepotěší výrazně arkádové pojetí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama