Vessel

Současná záplava indie her je zkrátka nekonečná a hledání skutečně výjimečných titulů je stále náročnější. Tvůrci velice zajímavého Vesselu na to jdou od lesa a celou úlohu hráčskému publiku ještě znesnadňují, protože úroveň jeho propagace je takříkajíc "veškerá žádná". Proto jsme tu ale my, nikdy nespící herní hlídka, která (skoro) pravidelně představuje ty nejzajímavější a nejkvalitnější tituly. A nejenže k nim Vessel bezpochyb patří, ale klidně by jim mohl z kapitánského můstku šéfovat.

Fluro!

Němé intro, které alepsoň částečně nastíní použitý námět, záhy následují první krůčky v kůži zamlklého idealisty, jehož láska k technologii a chuť pomáhat světu se odráží i v roztodivných vynálezech. Tím stěžejním jsou ale zvláštní organická semínka, která se vzájemně přitahují s různými tekutinami a za těchto okolností vytváří zcela nový organismus – Fluro. Ve zkratce jde o nevinně vypadající, kráčející útvar kapaliny, a jediným údělem těchhle roztomilých potvůrek je vypomáhat člověku v zapeklitých situacích. Ale to platilo kdysi...

Pak se jednou celá továrna zbláznila, milovaná fluroidí semínka přichystala neorganizovanou vzpouru a ve spojení s hektolitry smrtelně nebezpečné lávy vesele kazí všechnu doposavadní srandu. A vaším úkolem je, jak jinak, celé běsnění zastavit, zachránit nepostaradelnou fabriku, vše vrátit do původního stavu, nadobro odstranit příčiny nepokojů a zprovoznit tzv. Akcelerátor. Jak facka! Nebo ne?

Teče voda, teče...

Elegantně se chytnu té facky a rovnou si odškrtávám poznámku "nepříliš násilí". Dosáhnout smrti je totiž několikanásobně náročnější, než samotné přežití, a ačkoliv jsou lávoví Flurové nesnesitelně otravní, zrovna moc síly fakt nepobrali. Hlavní aktér je dokonce takový frajer, že bez jakýchkoli obtíží zvládne volný pád z jakékoliv výšky, takže riziko úmrtí znovu klesá .Pravděpodobnost je tedy nízká, ale když už si vás v nějaké hodně prekérní chvilce Smrťák vyhmátne, nemusíte zoufat. Jednoduše vás hra vyplivne u nejbližšího checkpointu a hurá znovu.
O nešťastné zakrvácení obrazovky se ovšem může postarat některý z bugů, například nemyslná klouzavost postavy nebo lehké selhání ovládání. To jinak dopadlo docela dobře – kontrola postavy skrze tradiční klávesnicovou nabídku funguje, a když se později přidá i ona myška, není si nač stěžovat.

Ale konečně k tomu důležitému. Doteď jsem ještě vůbec nezmínil, co že je tou hlavní náplní světem opěvované, takřka desetihodinové herní doby. A když to není klišovité zabíjení, pak to můžou být jenom zapeklité rébusy, hádanky či hlavolamy. Nazvěme je jakkoliv, ale v případě Vesselu rozhodně nemohou být označeny za neoriginální, hloupé nebo snad příliš snadné. Zpočátku vás sice uvítají ty z kategorie jednodušších, které jsou založené pouze na systematickém spouštění přítomných mechanismů, ale mobilní fluroidí semínka několika druhů a později i přenosné vodní dělo znamenají pro hratelnost zásadní zlom.

Především jde o samostanost – zhruba první hodinku hra doslova vyzývá k jednoduchým řešením, poté však hráče s radostí nechává na holičkách a napospas četným nástrahám. Jednou je zapotřebí zničit přebytečné Flury, podruhé zkombinovat lávu a vodu a vykouzlit oblak páry, a potřetí třeba klasicky přeskákat přes chytře rozmístěné platformy. Nikdy se ale nezbavíte té nutnosti využití alespoň některé z tekutin, takže jestli náhodou trpíte nějakou prazvláštní fóbií, ruce pryč, protože právě sofistikované použití veškerých druhů kapalin a jejich vlastností je hlavní výsadou celé hry.

Docela brzy se do výbavy připojí i nádobka na téměř magickou protoplazmu a pokud budete obzvláště pozorní, najdete jí skutečně spousty. Motivací budiž možnost vyrábět nové trysky pro kanón, které samozřejmě umožňují stříkání různých kapalin různými způsoby, například automatické vyplivnutí některého z Flurů bez nutnosti položení semene.

Steampunk a inteligentní elektronika

Určitě se nedá říct, že by si Vessel hrál na nějakou extrémně roztomilou ptákovinu, spíše staví na docela jednoduchém ztvárnění steampunkovitého prostředí, ale jde mu to sakra dobře. Grafika nijak nezaskočí svojí technickou ani uměleckou stránkou, ale pro své účely je plně dostačující a mírné nedostatky anuluje fantastická hudba z produkce fenomenálního Jona Hopkinse, jehož skladby jsou velice pečlivě vybrány pro jednotlivé úseky hry. Do místního zasazení zapadají až překvapivě dobře a mnohé z vás určitě přesvědčí k tomu, abyste si některou z jeho desek (samozřejmě legálně) stáhli.

Ačkoliv se o Vesselu zrovna moc nemluví, je třeba si přiznat, že takhle dobrá logická hra tu nebyla minimálně měsíce, ne-li roky. Svou maximální přístupností a hravými kapalinami jistě osloví mnohé, část z nich by ale mohla být zklamána či znechucena velice strmě rostoucí obtížností. Přestože je docela náročné se u řešení houstnoucích hádanek udržet několik hodin v kuse, audiovizuální stránka věci se naprosto spolehlivě postará o to, aby se od Vesselu nikdo nedokázal odtrhnout na déle, než na pár desítek minut.