Verdun

Po více než roce v programu předběžného přístupu se na světlo světa vyklubal projekt Verdun – prvoválečná FPS zasazená do okolí stejnojmenného francouzského městečka. Během desetiměsíční bitvy u Verdunu padlo 700 000 vojáků a vy se připravte na to, že budete zmíněnou hranici úmrtí atakovat taky. Hra z rukou M2H a Blackmill Games vám nedá ani kousek prostoru navíc a příjemně vás potrápí ve světě bezmoci, bahna a smrti.

METR SEM, METR TAM

Bezradnost celé bitvy u Verdunu, jež se odehrávala zejména v zákopech, na vás padne od prvních okamžiků. Ještě ani nevíte, kde jste, co byste měli dělat nebo jak moc nepomáháte týmu, a čepicí vám proletí první kulka, která s sebou vezme i kus vašeho mozku. Po respawnu zkusíte pár dalších kroků, opět se ale dostanete jen pár metrů od bezpečí zákopu a funebrák už zase hledá rakev vaší velikosti. Chce to zpomalit, pochopit, a až pak se vydat na zteč.

Verdun nabízí pouze dva herní módy, z toho klasický Rifle Death Match rozhodně není tím, čemu se budete věnovat zejména. Ostatně se zde pohybuje jen zlomek hráčů, jež máte na serverech možnost potkat. Tím hlavním je mód Frontlines – zákopová válka, jak ji pamatujete z hodin dějepisu. Souboj dvou týmů po maximálně šestnácti hráčích, bojujících proti sobě o udržení a obsazení zákopů. Tady začíná ta pravá zábava!

Jestliže nejste odborník na nuance jednotlivých uniforem, občas poznáte soupeře jen podle toho, že běží z druhé strany.

A pokud jste hodiny dějepisu pravidelně neprospali, případně netrhali rekordy v piškvorkových bitvách, jistě si vzpomenete, že ona zákopová válka je stav, kdy v bezmocném zápolení obě strany posílaly své vojáky jako do mlýnku na maso, zatímco se dobyté území měřilo na metry. Ve Verdunu si vše vyzkoušíte na vlastní virtuální kůži. Velká část her končí remízou, obsadit nepřátelský zákop je nadlidským výkonem, ztratit vlastní pak stejným uměním. Jasnou výhru jedné či druhé strany uvidíte opravdu málokdy, a to i přesto, že zde v podstatě nefunguje pořádné balancování. Pokud má jedna strana velkou početní převahu (hráči se v průběhu dlouhých bojů odpojují nebo volně přeskakují mezi stranami), nepřijde na řadu žádné automatické přeházení některých hráčů. Objeví se jen systémová hláška ve stylu: „Mohl by se, prosím, někdo připojit na druhou stranu?“ Sázka na dobročinnost bojovníků ale nevychází a nezřídka kdy se bitva dohrává s několikanásobnou převahou jedné strany.

POMALOUČKU, POLEHOUČKU…

Jednotlivá kola trvají i několik desítek minut, během kterých jsou strany útočníků a obránců neustále střídány a vy se tak dostáváte co chvíli do jiné pozice. Na obsazení zákopů máte vždy jen několik málo minut, což vás v kombinaci s postupným přesunem z jednoho zákopu do druhého dostává pod tlak. Díky tomu hra neztrácí na tempu a jako útočník nemůžete zrovna dvakrát vyčkávat. Neustále stojíte před rozhodnutím, zda z díry po výbuchu granátu (navržené vývojáři, prostředí zničitelné není) vylézt, nebo vydržet do příchodu dalších spolubojovníků. Útočníci jsou oživováni ve vlnách po 25 vteřinách, údernost linií je tak nejsilnější vždy v tom samém okamžiku. Naopak obránce se oživujerelativně ke své smrti, což je jediná šance, jak rozhodit sílu obranných valů.

Tím nejsložitějším, čím si budete ve hře procházet, je jednoznačně přesun z jednoho zákopu do druhého. Na většině ze šesti map je sice dost míst, kde se dá bezpečně schovat, ale přesun mezi nimi je náročný. Vše vám navíc budou krom všudypřítomné palby nepřátel ztěžovat i hustě rozeseté ostnaté dráty. Jakmile se do nich hráč jednou zamotá, je po něm – buď ho kvůli obrovskému zpomalení někdo zastřelí, nebo sám zemře na četnost řezných ran. Heslem dne tak bude postupný a promyšlený útok, bez kterého to zkrátka nejde. Situaci neulehčuje ani systém smrti po jedné ráně z pušky. U zásahu z pistole, samopalu či kulometu sice občas máte možnost bleskového reparátu, většinou však ani tam ne. Rychlost, s jakou budete umírat, se ze začátku nebezpečně blíží četnosti - pořád - postupem času a s osvojením důležitých mechanismů se úmrtnost nicméně posune do velice pozitivního - skoro pořád. V tomto směru máte realismus naservírován surově, ale jasně a zábavně. Stejná pravidla totiž platí i pro vaše soupeře.

Ty však bývá obtížné rozeznat v tom zlomku vteřiny, jež máte na rozmyšlenou. Jestliže nejste odborník na nuance jednotlivých uniforem (jen Francouzi to svými modrými kabáty ulehčují), občas poznáte soupeře jen podle toho, že běží z druhé strany nebo na vás střílí a u soubojů v zákopech se z toho tak stává pořádný chaos. Naštěstí zde vývojáři z realismu trochu upustili a své spolubojovníky zranit nemůžete, díky čemuž frustrace z mrtvé fronty povražděné vlastním vojákem nepřichází.

BOJOVÉ PLYNY A NÁLETY

Na soupeře, které správně identifikujete, si budete moci počíhat s jednou z jednadvaceti zbraní, u nichž si rychle uvědomíte, že se skutečně nacházíte v první světové válce – pomalé nabíjení, mrňavé zásobníky, extrémně omezený počet nesených zbraní. S arzenálem pušek, pistolí, samopalů, kulometů, nožů, pálek, lopatek a granátů se bude pořádně šetřit. Většinou se těšte pouze na jednu pušku s bajonetem či lepšími mířidly... A to je všechno. Ve chvíli, kdy si budete moci dopřát mít po ruce i nějaký ten granát či pistoli, se budete cítit jako pánové všeho lidstva.

Na stranách Dohody a Centrálních mocností existuje možnost tvorby družstev různých národností s tím, že zaměření, vybavení a vlastně všechno ostatní je doplněno levelováním jak vytvořeného mužstva, tak hráče samotného. Za každou úroveň dostává družstvo vylepšení pro všechny členy týmu, naproti tomu hráč obdrží body sloužící k odemknutí různé výbavy přímo pro něj. Nic tady každopádně není úplně jednoduché, a pokud chce hráč Verdun opravdu pochopit, musí se buď začíst do obsáhlého návodu, nebo strávit dost času hloubáním nad tím, proč má soupeř na pušce optiku a mně nejde nikde zvolit?!

Proti náletu a odhalení nemůže nepřítel kromě útěku udělat nic, plynu se ale může bránit maskou.

Každé družstvo je tvořené čtveřicí hráčů různých úloh, unikátnější pozici má velitel. Ten může kromě střílení udávat i rozkazy, případně žádat o leteckou podporu v podobě náletu, průzkumu pozic nepřátel či svržení bojového plynu. Podle zaměření skupiny pak disponuje celý tým i dalšími výhodami. Proti náletu a odhalení nemůže nepřítel kromě útěku udělat nic, plynu se ale může bránit maskou. Ta po nasazení zachrání život, značně však ztíží rozhled po bojišti, což je v kombinaci s hustým zeleným plynem silně ochromující.

Verdun, běžící na Unity, si čas od času neodpustí nějakou tu chybičku v podobě chybné animace či neviditelné aury kolem předmětů (např. střelbu těsně vedle stromu zastaví neviditelná překážka), přesto jde v rámci možností první světové války o příjemný zážitek. Těšit se můžete na dnešní dny nezvyklou realističnost, jež dává hře výhodu v očích všech, kteří něco podobného hledají a nechtějí se opět vracet do dvoustého odvaru konfliktu z blízké budoucnosti. Ten, kdo si bude chtít bezmoc, zmatek a zmar zákopové války vyzkoušet, se nad občas pokulhávajícími produkčními hodnotami dokáže povznést a dost dobře se pobavit. Škoda jen, že je toho na vyzkoušení tak poskrovnu, dva módy a šest map je prostě málo.