Vane

Frustrace se může projevit různými způsoby. Pro dva vývojáře, kteří dlouhá léta pracovali ve studiu Team Ico na hře The Last Guardian se například projevila tím, že se rozhodli odejít, založit vlastní studio Friend & Foe a udělat svoji explorační adventuru. Nyní, po pěti letech od prvního oznamovacího traileru, je jejich prvotina Vane hotová a je na místě se ptát, zda to čekání stálo za to?

Vane je bohužel v mnoha ohledech ve svém žánru neoriginální hra, která brnká na ty stejné struny jako spousta her před ní. Opět se setkáváme s dítětem v hlavní roli, opět se nacházíme v rozbořeném a ne tak docela opuštěném světě, opět je prezentace hry o řád lepší než její náplň. Indie titul každým coulem, Vane se řadí po bok her jako Toren nebo Submerged, které se v rámci možností omezeného rozpočtu snaží naplnit jasnou tvůrčí vizi, ale i ve finální podobě mají příliš ostrých rohů na to, aby stanuly po boku nezávislých her, které prorazily do mainstreamu.

ZBYTEČNÝ BOJ

Hraní Vane spočívá v cestování po většinou poměrně velkých úrovních, ve kterých se řeší různé enviromentální hádanky. Jen někdy není zprvu úplně jasné, jak dosáhnout cíle a místy ani co je vlastně ten kýžený cíl. Inu, proto je třeba vyrazit na průzkum a obhlédnout okolí, neboť se v něm většinou nachází nějaký svítící či osvětlený bod, který má přilákat vaší pozornost a představuje tak cestu dál. Průzkumu napomáhá schopnost protagonisty se proměnit v havrana při skoku z vyšší výšky, přičemž některé hlavolamy vyžadují lidskou podobu, některé tu opeřenou.

Ve Vane se létání budete chtít spíše vyhnout.

Bohužel, ani v jedné podobě se nehraje úplně nejlépe. Jak dítě, tak havran se ovládají trochu těžkopádně. Nepochopitelně pak při hraní příliš často zápasíte s tvrdohlavou kamerou, která nesnáší natáčení při pohybu postavy a především pasáže v havraní podobě trpí na tento boj nejčastěji. Je to ironické, neboť pro mnoho umělců je ptačí let symbolem svobody - ve Vane se létání budete chtít spíše vyhnout.

JAKO Z OBRÁZKU

Zhruba čtyřhodinové dobrodružství zkrátka klade větší důraz na to, jak vypadá, než jak se hraje. To však není výtka! Vane má překrásný vizuální styl připomínající úchvatné concept arty. Takové ty skicy, kterými ilustrátoři pro vývojáře a tvůrce prostředí a modelů určují vzhled hry a které osobně naprosto zbožňuju. Co screenshot, to by mohl být obrázek v nějaké knize o moderní ilustraci.

A jak nádherně to vypadá, když je to ještě v pohybu. Pohupující se větvičky mrzkých stromků, jež rostou kolem louží ve vyprahlých pouštích. Blesky bičující ocelové město, které roztrhává nadpřirozená bouře. Nejlépe na mě zapůsobila část, ve které před sebou tlačíme velkou zlatou kouli, která kolem sebe mění čas. Prostor v okolí pravidelně pulzuje a struktury plynule po vláknech rostou či mizí, jak kolem nich kouli válíme. Audiovizuálním vrcholem této epizody je chvíle, kdy skupina dětí svým hulákáním posílí efekt koule, čímž vyroste zborcený viadukt, po kterém musíte přebehnout za zvuků modulovaného dětského hlasu procházející napříč časem. I soundtrack hry je velmi netradiční a povedený - osmdesátkové syntezátory byste u takovéto hry asi nečekali, ale ono to nějakým způsobem velmi dobře funguje.

TAJEMNÝ NEZNAMENÁ DOBRÝ

Navzdory problémům s kamerou je hraní Vane místy skutečně působivé, především díky tomu, jak nádhernou stylizovanou pastvu pro oči a uši dokázali Friend & Foe připravit. Nicméně, radost ze hry dokážou zkazit časté problémy týkající se plynulosti. Možná za to může Unity Engine, který mívá na konzolích problémy s udržením výkonu. Možná je to něčím jiným. Nicméně Vane je překvapivě nenasytný žrout výkonu. Dosud jsem se nesetkal s tím, že by u nějaké hry měla moje základní PS4 tak časté problémy udržet plynulý framerate. Vane vypadá dobře, ale v žádném případě ne tak dobře, aby se mi většinu času obraz zadrhával.

i Zdroj: Hrej.cz

Ještě víc než propady frameratu mě však mrzí zarputilé odhodlání vývojářů nic ve Vane nevyprávět ani textem, ani dialogem. Herní svět je na pohled docela zajímavý a prostředí, která při jeho průzkumu navštívíme, by měla co říct. Nicméně bez vysvětlení, co se ve hře stalo a co se to vlastně právě děje, nezbývá hráči než hádat. Horší je to v případech, kdy mlčení vývojářů má dopad na hratelnost. Již jsem zmínil, že některé herní mechanismy Vane objasní, některé ale ne. Řešení několika z hrstky puzzlů by pak bylo snazší, kdybychom alespoň věděli, nad čím máme přemýšlet a s čím můžeme počítat.

Vývojáři z Friend & Foe si zkrátka ukousli příliš velké sousto a na hráčích je, aby ho nějak přežvýkali. Není to úplný propadák, ale zároveň si nedokážu představit, že by Vane dokázalo oslovit i hráče, kteří exploračním adventurám vyloženě neholdují. Zřejmá inspirace u her jako je Ico či Journey nestačila, aby Vane vystoupilo ze stínu těchto kolosů.