Urban Empire

Mám rád stavitelské strategie. Málokterý jiný žánr dá hráči takový pocit moci, jako když pouze on rozhoduje o podobě antického polis, moderního města, lunaparku nebo třeba jen rodinného domečku. Urban Empire přináší trochu jiný, nový pohled na městský simulátor. Místo stavění urbanistického zázraku se spíše soustředí na politiku, která za správou města stojí. Bohužel, místo otevření stavidel hráčovy představivosti a tvořivosti přináší pouze restrikce, rutinu a nudu, nudu, nudu.

LEKCE DĚJEPISU

Začněme ale optimisticky. Rozhodně nelze studiu Reborn Games upřít snahu udělat městkou strategii trochu jinak a naroubovat na tradiční systémy příběhovou kampaň. Co víc, rovnou čtyři příběhové kampaně. Na samotném začátku hry si můžeme zvolit jednu ze čtyř rodin, které dostanou v první polovině 19. století od rakousko-uherského císaře svolení založit hlavní město státu Swarelia. Nicméně, velký vliv na hru tato volba nemá. Pouze se tím určí, která ze čtyř “příběhových linií” se bude prolínat naší snahou o správu města. Ať už si vybereme aristokratické konzervatice Von Pfilzeny nebo třeba Kilgannony, selfmademany z dělnického lidu, cílem kampaní vždy bude provést město a potažmo i celý národ od počátků až do moderního věku.

Starosta bohužel podléhá něčemu, co se nazývá demokracie, což je pro člověka s velkými plány naprosto odporný systém.

Podobně jako v posledním Tropicu, i v Urban Empire se sleduje vývoj města a vlastně i společnosti napříč časem, přesněji řečeno pěti historickými obdobími. Začíná se vždy na zelené louce, bez elektřiny, kanalizace i základních lidských práv. Jak roste vaše město, vzdělané hlavy pracují na technologickém a sociálním pokroku a vymýšlejí, jak do města zavést vodu, telefon, výrobní linky, a později i myšlenky jako je zákaz dětské práce, dobrovolné mateřství či transplantace orgánů. Každá technologie přináší do města novinky v podobě nástrojů ke správě, nových obchodů nebo třeba jen vyhlášek vy stylu prohibice alkoholu nebo spuštění městské hromadné dopravy zdarma pro dělníky. Jejich zaváděním můžete zlepšovat úroveň života ve městě, o což se budete samozřejmě snažit. Jen spokojené město je výdělečné město a výdělečné město znamená, že i starosta si přijde na své.

PITOMÁ DEMOKRACIE

Urban Empire totiž přichází s dvojí pokladnou - městskou a starostovou. Z té první se financuje obecní výstavba, z té druhé pak osobní projekty, které se nemusí zdát občanům. Starosta má sice při správě města silné slovo, ale bohužel podléhá něčemu, co se nazývá demokracie, což je pro člověka s velkými plány naprosto odporný systém. Každý starostův návrh musí projít schválením v městské radě, kde sedí zástupci zvolených stran. Ti pak o návrhu hlasují podle svého přesvědčení. Levicové strany tak podpoří každé zvednutí daní, pravice zase ráda uvítá posílení práv korporací, liberálům se bude líbit rozšíření práv žen a minorit, a tak dále. Samozřejmě, někdy starosta ví, že je pro město (nebo pro jeho vlastní peněženku) dobré určité nařízení a může proto během projednávacího období ovlivnit názory jakékoliv strany. Ať už po dobrém, či výhrůžkami a vydíráním. Ovlivňování ale stojí trochu přízně a čím větší nátlak vytváříte, tím více ji ztrácíte. Pozor, abyste si tak neudělali nepřátele, kteří v období voleb vyberou vašeho protikandidáta, což by znamenalo váš okamžitý konec.

Jako nápad na oživení standardní hratelnosti to nezní špatně, jenže schvalování téměř čehokoliv bylo povýšeno na centrální herní mechanismus a obrazovku se sedící městskou radou uvidíte snad častěji než pohled na vaše rostoucí město. Schválením totiž musí projít každé starostovo upšouknutí - od výstavby nových čtvrtí, infrastruktury, obecních služeb a budov, zvyšování či snižování daní, zavádění dekretů, manipulování s dotacemi až po navrhování nařízení a rozšiřování práv občanských skupin. Chceme-li prosadit stavbu nové knihovny, právo dětí na vzdělání nebo pouze 10hodinnový pracovní den pro dělníky (což ve skutečnosti asi není zrovna na starostovi jakéhokoliv města), musíme nejprve přesvědčit konzervativní strany o tom, jak tato nařízení pomohou budoucnosti našeho města, několikrát si promluvit s jejich lídry, vyjádřit se do novin, poprosit je o laskavost, nebo jim vyhrožovat, pokud váš návrh nepodpoří. Zní to možná zajímavě, ale ve skutečnosti vlastně jen mačkáte stále stejné čudlíky. Neustálé přetahování o hlasy zástupců, které navíc stejně vždy probíhá podle stejného scénáře, se rychle omrzí a v pozdějších fázích začne zvýšenou frekvencí otravovat, neboť neustále hru přerušuje a vynucuje si pozornost.

SVÁZANÉ RUCE, ZAVÁZANÉ OČI

Kdyby to alespoň bylo lepší, když přijde na samotnou stavbu města. Jenže Urban Empire zbytečně svazuje možnosti, jak uvolnit řetězy vašeho vnitřního Oscara Niemeyera a ve hře se město staví po jednotlivých čtvrtích s primárně čtvercovým rozložením bloků a rozlohou mezi 20 a 25 ha. Už jen toto omezení je nepříjemné, neboť vytváří nudná a hlavně stále stejně vypadající města. Ve vašich rukou je sice rozhodnutí, v jakém poměru budou ve čtvrti zastoupeny parcely pro rezidenční, komerční a průmyslové budovy, ale už ne jejich rozmístění. Brzy navíc zjistíte, že vlastně nemá ani cenu měnit základní nastavení, které zaručeně přidá 20 tisíc každý měsíc do městské pokladny. To je poměrně důležité, neboť provoz i nejzákladnější obecní školy nebo policejní stanice stojí měsíčně zhruba stejně, u železniční stanice nebo univerzity počítejte až s čtyřnásobkem. Chcete-li později do čtvrti zavést vodu, kanalizaci, plyn nebo nedejbože telefonní přípojku, porostou pravidelné náklady na provoz závratně nahoru. Jenže čím vybavenější je čtvrť, tím více jsou její obyvatelé ochotní platit vyšší daně a zároveň se tím zvyšuje její atraktivita pro bohaté korporace.

Urban Empire má spoustu propletených systémů, ale tragicky špatně o nich hráče informuje.

Příliš brzy se Urban Empire stává hrou o rozpočet, což by samo o sobě nemuselo být problematické, ale prodělávající město nebývá vždy způsobeno rozhodnutím hráče. Ubíhající roky sledují historický vývoj střední Evropy spolu se skutečnými událostmi, jako byly hospodářské krize, světové války nebo vzestup extrémní pravice i levice, a všechno to má vliv na tradiční poptávku po rezidenční, komerční a průmyslové výstavbě. Může se stát, že navrhnete výstavbu nové čtvrti, přemluvíte radu k odsouhlasení, ale přijde krize, poptávka se propadne a město začne prodělávat kvůli drahé a prázdné nové čtvrti. Tu navíc ani nelze zničit, neboť i to stojí na souhlasu představenstva a tomu se při červených číslech nelíbí žádný finančně nákladný projekt, což zrovna demolice čtvrti je. Nezbývá než doufat, že se ujme kompletní přezónování, nebo projde odsouhlasení zvednutí daní obyvatel a společností. Především v meziválečném období je to ale prakticky nemožné, když většinu rady obsadí krajní pravice, která nemusí mít radost z vašich dřívějších snah o zlepšení postavení žen nebo dělníků.

A KOBLIHU K TOMU NEMÁTE?

Následky určitých rozhodnutí nemají často jasně zřetelný vliv. Některé věci lze vytušit pomocí hráčské intuice, jako že například růst třídy elit je závislý na vzdělání dělnické třídy, jejichž potomci pak mají po letech šanci prorazit skleněný strop. Jiné, banální rozhodování, zda pouliční osvětlení bude ve stylu Vídně nebo Paříže, má pak neodhadnutelný vliv na smýšlení lidí, národní hrdost a popularitu konzervativních či liberálních stran, které následně získají více křesel v radě. Urban Empire má spoustu propletených systémů, ale tragicky špatně o nich hráče informuje. A nejen o nich. Při hraní se například nad budovami objevují různé ikony, jejichž významy však nejsou nikde vysvětleny. Indikátory sedmera základních potřeb obyvatel, jako je bezpečí, zdraví, radost nebo sebenaplnění, se často pohybují tak nějak samy od sebe. Vyhlášky, které by dle odhadu měly čelit vzdoru u určitých stran, pak ve skutečnosti od nich dostávají podpůrné hlasy. Prostě spousta věcí se děje, aniž byste tušili proč, a hra to nevysvětlí. Ostatně, ani hře věřit nemůžete - hned v tutoriálu vás zavede do ekonomické katastrofy doporučením postavit nákladnou železniční stanici, jež zasadí ránu nepřipravenému městskému rozpočtu.

i Zdroj: Hrej.cz

Ve výsledku je Urban Empire naprosto špatný pokus, jak vzít městskou strategii trochu z jiného úhlu. Zbytečně složité a neprůhledné systémy, restrikce tvořivosti a k uzoufání stereotypní proces schvalování ubíjejí jakoukoliv myšlenku na zábavu. Zcela nevyužitý potenciál čtyř ideově rozdílných rodin nedělá z hlediska znovuhratelnosti nic a stále stejný historický vývoj světového hospodářství a politiky tomu samozřejmě nepomáhá. Trojice předpřipravených scénářů pak jen přeskakuje repetitivní začátky, ale nepřekvapivě nic jiného a zajímavého nepředstaví. Četné bugy, které mi hraní doprovázely, odstraní patche, ale samotné nepovedené základy nic nenapraví. Jestli máte rádi stavění měst, Urban Empire se velkým obloukem raději vyhněte.