Untold Legends: The Warrior's Code

Nikomu pravděpodobně nemusím zdlouhavě vysvětlovat, co je zač Diablo, proč se stalo kultem a v čem spočívá tajemství jeho nekonečné hratelnosti. To, že se jeho koncept používá dodnes svědčí buď o tom, že byl naprosto geniální nebo o tom, že vývojáři jsou líní vymýšlet něco nového. Nebo možná oboje.

Chtěl tu někdo příběh?

Pokud ano, tak pro něho mám dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že hra příběh má. Ta špatná je, že při hraní si ho vůbec nevšimnete a jeho význam pro samotnou hru je nulový. V jakési říší je mocný a krutý císař, který svojí krutovládou sužuje prostý lid. Na odpor se mu mohou postavit pouze zvláštní bytosti se schopností proměny v monstrum. Těch už ale mnoho nezbylo a císařská vojska po posledních z nich jdou jako slepice po flusu. A pokud hádáte, že se vžijete do role jednoho z posledních přeživších měňavců, tak hádáte správně. Příběh je ve hře prezentován pomocí enginových sekvencí, které jsou velmi pěkně nadabované, nicméně tak trochu o ničem. Naštěstí kvality druhého dílu Untold Legends leží někde úplně jinde.

Lovcem pokladů na cestě do práce

Nalijme si čistého vína. Stejně tak jako všechny hry na enginu Dark Alliance, i UT:TWC snaží navázat na geniální hratelnost nepřekonatelného Diabla 2 a tak si hra celkem bezelstně od mistra žánru vypůjčila celou řadu charakteristických prvků. V žádném případě to ale není na škodu. Na výběr budete mít z pěti hrdinů. První je hromotlucký Guardian, se kterým si moc kouzlení neužijete a tupý výraz v jeho obličeji dává tušit, že jeho nejlepší přítelkyní je pořádně velká sekera. Pravým opakem je Disciple, který je tak tlustý, že sotva udrží zbraň, nicméně destruktivní magie je mu nejlepší partnerkou. Posledním mužským charakterem je Prowler, tichý zabiják používající gigantické čepele. Výčet hrdinů doplňují dvě slečny - hbitá Scoutka, která si hodně rozumí s kuší a na boj zaměřená a velice sličná Mercenary. Kromě toho, že každý hrdina má svůj jedinečný skill-tree, svůj způsob boje, své vlastní třídy předmětů (např. wrist blade může používat pouze Prowler), každý má i svou unikátní proměnu, do které se může transformovat po určitém počtu zabitých nepřátel. Ve zvířecí podobě je vaše postava extrémně silná, a má nové, zdrcující útoky. Bohužel tak vydržíte jenom chvíli a není nic horšího než zběsile naběhnout do hloučku nepřátel a v jejich středu se proměnit zpátky. To potom jeden nestačí mačkat tlačítko pro pití uzdravujících lektvarů. Cestou narazíte i na množství nejrůznějších drahých kamenů, které si můžete vsadit do zbraně či do brnění a získat tím efekty jako ohnivý či ledový útok, omráčení nebo sražení nepřítele. Zkrátka a dobře levelování a nekonečný hon za lepšími předměty zde plní svou roli více než dobře a pokud mu jednou propadnete, už se od PSP neodtrhnete.

Vizáž temné aliance

Hra na první pohled připomíná své předchůdce z PS2 jako Champions of Norrath či Baldur’s Gate: Dark Alliance. Věřte, že to není náhodou, neboť o grafický háv se stará stejný engine, byť notně modifikovaný pro kapesní účely. Vizuální zpracování je impresivní po všech stránkách. 3D model vašeho hrdiny je propracován do nejmenších detailů a každičká změna vybavení se na něm okamžitě projeví, od nových kouzelných polobotek, až po roušku přes ústa. Hra hodně sází na RPG prvky spojené s velkou variabilitou všemožných úprav vaší postavy a nutno říci, že se to vyplácí. Už na začátku si můžete kromě jména a povolání zvolit i účes, barvu vlasů nebo barvu kůže. Neméně dobře vypadá i zbytek hry, přes tuny monster, které vám půjdou po krku, až po obrovské lokace, ve kterých je budete likvidovat. Atraktivitu, jenž nabízí grafika, trochu sráží design jednotlivých úrovní, který není nejnápaditější. Alespoň tak nijak výrazně nehrozí zdlouhavé bloudění. Vizuální stránka však, i přesto, že je velmi povedená, nedokázala uhnout z cesty chybce svého předchůdce a to nepříjemnému padání frameratu. Abychom si rozuměli, ve hře se vám nikdy nestane, že by se hrubě škubala, jako když si pustíte Oblivion na maximální detaily s GeForce 5200. Pouze když se na vás ze všech stran vyřítí hordy nepřátel, je vidět, že buď PSP (nebo programátoři) je na hranici svého výkonu, či přesněji už těsně za ní.

Jsme online! Jsme šik!

Untold Legends je bezesporu výjimečnou hrou díky multiplayer. Kooperativní procházení příběhu si sice užijete jenom ve dvou, zato ale i online! Možnosti Infrastructure módu nezná lépe nikdo než Sony Online Entertainment a využívá je více než dobře. Hra však nezůstává u kooperativního módu a jde mnohem dál. V deathmatch režimu Hunter i v jeho následovnících si to můžete se svým nabušeným hrdinou rozdat až proti třem dalším hráčům. Ve Frenzy budete likvidovat monstra na čas a zvítězí hráč s nejvyšším skóre. V módu Gold Rush budete po levelu na čas sbírat poházené peníze, přičemž vyhraje nejhrabivější hráč. Survive! je obdobou klasického Last man standing. V módu Miser musíte co nejdéle udržet relikvii před ostatními a Capture the Flag snad ani představovat nemusím. Jak vidno, jedná se na poměry PSP o vyslovený nadstandard. Untold Legends: The Warriors Code je hra, která sice překonává svého předchůdce ve všech směrech, vrcholu žánru se však bohužel nedotýká. I tak se jedná o skvělou hack&slash RPG zábavu, navíc okořeněnou výborným multiplayerem, se kterým hra získává nekonečnou hratelnost.