Unmechanical Recenze Unmechanical

Unmechanical

Vilém Koubek

Vilém Koubek

5. 9. 2012 22:00
Reklama

Nezávislá scéna nás pravidelně zaplavuje celou řadou logických rychlovek, které se snaží svou roztomilostí a zatížením na chytrost a vynalézavost získat přízeň co možná nejširšího publika. Vývojáři ze studia Teotl Games se také rozhodli rozšířit stávající žánr svým počinem, který se v mnohém minimálně principielně podobá konkurenci. Proč byste ho tedy měli chtít hrát?

Prvotina

Nelehká otázka, obzvláště, pokud jste už podobných her pár vyzkoušeli a perly logických hříček jako Portal, Quantum Conundrum nebo snad Q.U.B.E. znáte nazpaměť. Všechny tyto hry nasazují laťku zatraceně vysoko ať už svým zpracováním, „vyprávěním“ příběhu, nebo jen čirou chytrostí hádanek a následným uspokojením z jejich plnění. Unmechanical se mezi ně vrhá s horlivostí hodnou prvotiny vývojářů a nutno podotknout, že v lecčem se jimi rozhodně nenechá zastrašit a dokonce s nimi i drží krok.

V prvé řadě za to může technické zpracování, které těží z Unreal 3 enginu, takže čistě esteticky hra nezapře jistou míru detailu a efekty jsou v rámci jednoduchosti působivé. Na druhý pohled je ale třeba vyzdvihnout styl, do jakého autoři hru "oblékli". Je temný, kovový a nijak zásadně nespoléhá na křiklavé odstíny barev. Namísto toho nabízí hluboké scenérie příslušné hlubinnému objevování jeskyní spojených s organickou masou a technologií - do nichž byl náš hlavní hrdina v samém počátku hry unesen. „Kulička“ s očima daleko od sebe, přitahujícím paprskem a vrtulí, díky níž létá, na jedné straně stylově „nevyčnívá“ z okolí, je šedá a do jisté míry temná. Na straně druhé je ale roztomilá a její sténání při narážení do skalních stěn a stropů mile a černohumorně vyplňuje jinak docela statický prostor, jímž se bude pohybovat. Něco ji uneslo z běžného života a uvěznilo v něčem, co se chvíli tváří jako předem připravená laboratoř a chvíli zase jako problémy zmítaný komplex podzemních chodem a jeskyní. Neví, proč tam je, ani jak se dostane ven, a tak letí kupředu a řeší jednu logickou hádanku za druhou.

Něco navíc

Což je vlastnost, kterou mají s Unmechanical společnou i výše zmíněné tituly, jenže ony se u ní nezastavují a rozvíjejí ji dál. Bez GLaDOS by byly laboratoře prázdné a bezcharakterní, nebýt strýčka, nemělo by šílené sídlo z Quantum Conundrum ani zdaleka tolik šarmu a i Q.U.B.E., byť postrádalo vypravěče a nemělo ani jeden řádek textu, působilo tísnivě a vytvářelo pocit, že se na pozadí děje něco, čeho jste součástí. Unmechanical to do jisté míry nedělá. Zkrátka jste, kde jste a děláte, co děláte, protože vám to autoři nakázali. Chybí zde jakýsi vyšší smysl, něco, co zajišťuje, že neřešíte hádanky jen pro jejich řešení. Což pro někoho může být docela zásadní nedostatek, pokud jste zde ale pouze kvůli logickým problémům, směle pokračujte dál.

Hádanky těží z jednoduchého faktu, že „kulička“ létá a má onen přitahující paprsek. Může tedy přenášet malé objekty a manipulovat s okolím. Což sice není moc, ale autoři se k takto omezeným možnostem postavili hrdinně a vyrobili puzzlíky, které vsázejí na vaše logické uvažování, načasování a fyziku. Někde je třeba mačkat tlačítka, jinde bombičkami ničit tkáně, vyvažovat několik vah, aby se vám otevřela cesta, zabránit, aby se vám naopak zavřela a tak dále. Paleta je pestrá a řešení občas skutečně zapeklité.

Ztraceni v podzemí

Hra totiž nemá něco jako propracovaný systém nápovědy. V podstatě si jen tlačítkem můžete vyvolat bublinu s myšlenkami vaší kuličky, která vám buďto dopomůže ke kompletnímu vyřešení, nebo naopak nepomůže ani trochu, protože nebude moc dávat smysl. Řešení některých hádanek se proto může zvrhnout v dlouhé přemýšlení a zjišťování, co vlastně máte dělat - když ne ve snahu o řešení metodou pokus-omyl. Což rozhodně není úplně ideální a v krajních mezích vás to může přimět na hru zanevřít, nebo si vyhledat návod na internetech. Hádankám se nicméně musí nechat, že mají své kouzlo a vyjma pár skutečně zákeřných vám nabídnou solidní, ale férovou výzvu, po jejíž splnění se dostavuje onen úžasný pocit z dobře odvedené práce, který vás bude hnát dál.

Do jisté míry ztraceni si občas budete připadat i v herním světě, který sice není kompletně otevřený, ale plochy, na nichž jsou hádanky rozmístěny, nejsou z nejmenších a můžete v nich ztratit cestu. Zkrátka si nebudete místy jistí, kam máte jít. Což je rozhodně zásluha vývojářů, kteří si prostě vymysleli, že když máte obrovskou lokaci, v určitém momentě vás napadne jít na určité místo. Pak třeba po dlouhém bloudění a několikerém obletění celé úrovně dokola zjistíte, že když teď máte možnost létat pod vodou, ta mělká louže, která už navíc jednou sehrála svou roli, je ve skutečnosti hluboká a dovolí vám pokračovat dál. Takových míst je ale naštěstí málo. Většinu herního času budete vědět, kam máte letět a co tam dělat a hra bude tak plynulá, jak jen jí to vaše řešitelské dovednosti dovolí. Přesto toto drobné zakopnutí může mrzet.

Unmechanical je zkrátka smělý počin začínajícího studia, který funguje a jako odrazový můstek poslouží skvěle. Hraje se dobře, krásně se na něj kouká a baví. Má nicméně pár nedostatků a postrádá jakýsi hlubší smysl, takže osloví spíše hráče, kteří si na hru brousí zuby hlavně kvůli jejím hádankám a ono „něco navíc“ pro ně není tolik podstatné.

Unmechanical
Windows PC

Verdikt

Prvotina vývojářů, jakou by jí leckterá ostatní studia mohla závidět. Až na pár drobností se hraje výborně, vypadá dobře a nabízí krátkou (5 hodin) ale solidní porci řešitelské zábavy.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama