Umbrella Corps

Jednu věc si ujasníme hned na začátku. Japonci naprosto neumí dělat střílečky. Umí leccos, ale tohle vůbec. A zejména to platí pro ty multiplayerové. Je celkem jedno, jestli tím myslíme 3rd person akce, anebo klasické FPS. Ticho tam vzadu! Ano, já vím, co chcete namítnout. Moc se mi tu s tím Splatoonem neohánějte. To je jen výjimka potvrzující pravidlo. Na každý takový zázrak najdete deset naprosto marných pokusů, jakým byl třeba titul Devil's Third. Jistě, existují i sub-žánry, které japonští vývojáři ovládají docela obdstojně - třeba kolejnicové střílečky. Ale ve zbytku beznadějně plavou, nerozumí mu a ani se o to zpravidla nesnaží. Ostatně Japonci ani first a third person akce skoro nehrají, tak proč se namáhat něčím, po čem v zemi vycházejícího slunce skoro neexistuje poptávka.

RESIDENT NE, EVIL ANO

Přesto čas od času někdo ve vedení japonských vydavatelů zešílí a rozhodne se do klasické akce pustit. Jako by nestačilo, že se samotný Resident Evil stává v posledních letech čím dál akčnějším, jako by se Capcom nepoučil předchozím nezdarem v podobě Operation Raccoon City od dnes už neexistujícího kanadského studia Slant Six Games. Pustil se do akce v kulisách slavné hororové ságy znovu a tentokrát se k dílu postavil snad ještě hůř, než jsme se obávali. Nebýt nedávného oznámení Resident Evilu 7, museli by se fanoušci nutně sami sebe ptát, proč se vydavatel chová ke své nejcennější značce tak macešsky. Umbrella Corps je titul bez fantazie, neambiciózní, postrádající jakoukoli osobnost. A pranic na tom nemění skutečnost, že se hra prodává za 30 eur (v přepočtu asi 812 korun) na Steamu a 819 korun na PlayStation Storu, tedy přibližně polovinu obvyklé ceny. Polehčující okolností není dokonce ani fakt, že se spin-off na Západě “zbavil” jména Resident Evil, zatímco v Japonsku stále vychází pod tamní značkou Biohazard.

Je to slovy těžko vyjádřitelný slepenec všemožných prvků, které vývojáři odkoukali od západní konkurence, ale do hry je navršili zcela bez rozvahy a hlubšího smyslu.

Ale vezměme to hezky popořadě. Hra působí neuvěřitelně laciným dojmem. Můžete mi věřit, že mi nedělá nejmenší radost ji takto sepsout, obvykle se vyhýbám nějaké zdrcující kritice, ale tady je zcela zasloužená. Když jsem prvně hru s Pavlem spustil, bez jakékoli nadsázky nebo zesměšňování jsem měl pocit, jako bych se díval na nějaký projekt, který má na svědomí skupina nadšenců a nikoli ósacká centrála Capcomu. Umbrella Corps na první pohled vypadá a hraje se jako modifikace inspirovaná známou sérií, která má ale zatím před sebou docela dlouhou cestu. Je to slovy těžko vyjádřitelný slepenec všemožných prvků, které vývojáři odkoukali od západní konkurence, ale do hry je navršili zcela bez rozvahy a hlubšího smyslu. Hráči tak zcela uniká třeba smysl cover systému. Krycí akce jsou bezpochyby populární, ale umíte si představit, k čemu by vám podobný mechanismus byl ve hrách jako Unreal nebo Quake? Umbrella Corps je navzdory taktickému pozlátku frenetická zběsilá akce, kde se životnost hráčů počítá na sekundy. Nějaké krytí nemá ve hře místo a ani smysl, protože jste permanentně obklopeni a obklíčeni nepřáteli ze všech stran.

PO STOPÁCH T-VIRU

Podobně se to má se schopností z perspektivy třetí osoby při střelbě přepnout do FPS módu. Určitě si řeknete, že možnost volby ještě nikoho nezabila, ale to by nesměla být celá procedura tak neohrabaná a v daném tempu zcela zbytečná. Konkurenční týmy se utkávají v soubojích tři na tři v neskutečně klaustrofobických arénách, jež představují vlastně jediné skutečné pojítko s celou ságou. Hráči se coby žoldáci vypravují do známých lokací, jakými jsou ulice Raccoon City, laboratoře korporace Umbrella, proslulá úvodní vesnice ze čtyřky nebo africké slumy z pátého dílu. Hra je zasazena dva roky po událostech Resident Evilu 6 a soupeřící korporace lační po biologických zbraních a dalších tajemstvích Umbrelly. Vaším úkolem a prvořadým cílem je získat je ve prospěch svého týmu. V celé hře existují vlastně jen dva kompetitivní módy, což je na lacinou kopii Call of Duty bez špetky invence zatraceně málo. V prvním nazvaném One-Life Match jde vlastně jen o to vybít konkurenční trojici dříve, než ona zlikviduje vás. Neexistují respawny a vzhledem k omezené rozloze map během minuty kolo končí. Už v případě tohoto módu si člověk musí nutně položit otázku, co vedlo vývojáře k rozhodnutí postavit proti sobě jen tříčlenné týmy. Ať už je to dáno technickým omezením, nebo nějakým vyšším cílem, výsledek působí přinejmenším rozpačitě.

Protože prvně jmenovaný režim se velké oblibě zrovna netěší a budete mít popravdě řečeno problém najít nějaké parťáky do hry, nezbude vám než se spokojit s populárnější variantou nazvanou Multi-mission. I když i tady si díky nedostatku hráčů na připojení řádnou chvíli počkáte, jednoznačně jde o lepší volbu. Hráči se utkávají v zápasech na kola. K vítězství potřebujete vyhrát třikrát, přičemž po každém kole se mírně obmění pravidla hry. Tentokrát nejste nijak limitování životy, i když respawn chvíli trvá a vy mezitím můžete sledovat dění na mapě. Důležitější než počet zabitých nepřátel je ale zpravidla splnění nějakého úkolu. Jednou sbíráte kufříky s cennými daty, jindy se oba týmy přetahují o jediný ve snaze udržet ho po předem stanovenou dobu. Z dalších variant hry pak můžeme jmenovat třeba hon na umělou inteligencí řízené nepřátele, ať už jde o základní havěť, anebo nějakého minibosse, jejichž DNA musíte získat. A světě div se, když budete hrát dost dlouho, začnete tomuto módu i pomalu přicházet na chuť. Zejména proto, že většina hráčů podobně jako v Battlefrontu skutečný cíl daných misí zatvrzele ignoruje a zpravidla prohraje tým, který se pyšní nejvyšším počtem fragů. Jen proto, že se nikdo z dané trojice neobtěžoval plnit banální zdání.

ČLOVĚK VERSUS ČLOVĚK VERSUS ZOMBIE

Jak jste z předchozích řádek už určitě vytušili, v Umbrella Corps není nouze o zombíky, vesničany s vidlemi a pochodněmi ani nemrtvé psy. Naneštěstí tato “třetí strana” není tak atraktivní kartou, jak by se mohlo zprvu zdát. Hordy příšer vnáší do soubojů neuvěřitelný zmatek a výsledný chaos přesahuje rámec toho, co by šlo považovat za autorský záměr. I když základní premisa neustálého ohrožení, kdy vám jdou po krku soupeři i počítač, zdánlivě funguje, znovu celá koncepce naráží na nepochopitelně malé mapy. Další technické omezení, nebo jen špatný úmysl? Autoři, kteří se netajili obdivem k esportovým střílečkám, pochopitelně nezanevřeli ani na povinný levelovací systém, který vám umožní pohrát si s výbavou svého svěřence. Na výběr je solidní zbraňový arzenál a sada vzájemně lehce zaměnitelných oblečků, které můžete znetvořit divokými barevnými kreacemi, případně je ještě dorazit množstvím nášivek a samolepek. Naneštěstí nic z toho si nepřenesete do jediného singlového režimu v celé hře, pokud nepočítáme dvoufázový tutoriál.

Problém spočívá v tom, že zabíjení nekonečných zástupů a vln nepřátel nejenže není bůhvíjak zábavné, ale především to není nic nového pod sluncem.

Hra neobsahuje klasickou kampaň, natožpak nějaký příběh, a namísto ní vývojáři hráči nabízí jen variaci na oblíbenou hordu o 20 misích, kde plníte v podstatě totéž jako ve výše popsaném druhém multiplayerovém módu. Jde tak spíše o trénink, který vás má připravit na střet s živými soupeři. Tomu odpovídá i jeho podoba. Nemůžete si zvolit vlastní výbavu, natožpak použít tu, kterou jste odemkli v on-line části. Při hraní režimu The Experiment, jak se tahle věc jmenuje, nesbíráte ani XP. Můžete si jen odemknout nějakou další samolepku, kterou ozdobíte svého borce ve hře pro více hráčů. Problém spočívá v tom, že zabíjení nekonečných zástupů a vln nepřátel nejenže není bůhvíjak zábavné, ale především to není nic nového pod sluncem. A to ani v případě série Resident Evil. Jde o další inkarnaci oblíbeného módu Mercenaries, který ale na druhou stranu, a to si otevřeně přiznejme, vždy fungoval spíše jako milý bonus než styčný prvek hry. A pokud bych měl být úplně upřímný, vždy mi přišlo, že jde o trochu nemotorný pokus skloubit něco, co docela dobře funguje třeba v Gears of War, se světem, kterému nikdy svižná akce příliš nesvědčila.

LACINÁ HRA S LACINÝM OBSAHEM

Zdaleka nejhorší je ale podání celého režimu. The Experiment je vlastně tou nejlacinější podobou Mercenaries za dlouhou dobu. Nenabízí on-line kooperaci ani split-screen. Nedovoluje vám hrát podle vašich vlastních pravidel a namísto toho vás jen pedantsky jednou učí používat cepín v boji na blízko a jindy zase být efektivní při spotřebě munice do pistole. Není bohužel ani zdaleka tak propracovaný nebo komplexní jako jeho loňský ekvivalent v Resident Evil: Revelations 2, který nepředstavoval žádnou velkou revoluci, ale umožnil vše, co The Experiment neumí, jak bylo řečeno výše. A to samo o sobě s mnohem pestřejší skladbou map i nepřátel a větší variabilitou pravidel bohatě stačí. O celých Umbrella Corps pak lze naneštěstí prohlásit jen to, že výsledek dokonce není ani tak dobrý jako už zmíněná Operation Raccoon City, což nebyla zrovna podařená hra. I když už tehdy se Capcom snažil hráčům vnutit něco, po čem reálně neexistovala žádná poptávka, a vývojáři ve svém snažení trestuhodně selhali, základ hry dával alespoň nějaký smysl. To bohužel o Umbrella Corps prohlásit nejde.

Autoři hru označují za taktickou akci, ale to je jen nálepka bez hlubšího smyslu. Jde o zběsilou střílečku, kde jde jakékoli taktizování stranou, customizace je jen na ozdobu a vrchol strategie představuje pro většinu hráčů momentálně natřít se v temných arénách načerno, plazit se někde v rohu a čekat na to, až vám nějaké nebohé jehně naběhne do zaměřovače, abyste ho z bezpečí kempu podřízli. Navzdory tomu není nijak obtížné stát se ve hře přeborníkem, protože jak už bylo řečeno, drtivá většina vašich kolegů se absolutně neohlíží na cíl jednotlivých misí. Což vám může přinést masochistický požitek z vědomí, že jste skutečně dobří ve skutečně špatné hře.

NEVYPADÁ NIC MOC, ALE FUNGUJE

Při vší té bídě lze o hře alespoň prohlásit, že uspokojivým způsobem funguje. I když enginu Unity nedělá nejlepší možnou reklamu, je znát, že už i na PS4 funguje tato technologie velmi slušně. Na druhou stranu z estetického hlediska jde o propadák na úrovni rozpracovaného modu, který působí jako by mu chyběl jednotný styl a společné vedení. Pokud si z nějakého důvodu koupíte Upgrade Pack za 409 korun nebo deluxe edici za 1099 korun, jejichž součástí jsou nové zbraně, nášivky nebo skiny, určitě se nezapomeňte podívat na bonusové obličeje. Je totiž vážně umění vydat hru podle vlastní značky, kde si ani proslulí hrdinové jako Chris, Leon, Barry nebo Wesker nejsou vůbec podobní a poznáte je jen podle typických účesů nebo doplňků. To ale můžeme jen stěží vyčítat enginu Unity, který jinak šlape, jak má. Jedinou výjimku představují v on-line režimu zpožděné zásahy nepřátel řízených AI, které ale přičítáme spíše bídnému síťovému kódu anebo obecně děsivé konektivitě, protože drtivou většinu hráčů tvoří Japonci a podle toho to se spojením s opačnou stranou zeměkoule také vypadá.

Byla by to lepší hra jen proto, že byste za ni nemuseli zaplatit? Budete hrát špatnou hru jen proto, že je zdarma? Na to si já svého času moc vážím, než abych ho ztrácel s hloupostí. Byť třeba stojí polovinu běžné ceny.

Umbrella Corps není nejhorší hra na světě, ale s ohledem na její původ a využitou mytologii jde o slušnou katastrofu. Přesto má titul i světlé chvilky a v některých momentech dokáže hráče pobavit. Takových okamžiků je ale jako šafránu. Někdo se mě ptal, zda by bylo řešením, kdyby hra vyšla zdarma nebo jako free-to-play titul. Upřímně řečeno tomu nevěřím. Byla by to lepší hra jen proto, že byste za ni nemuseli zaplatit? Budete hrát špatnou hru jen proto, že je zdarma? Na to si já svého času moc vážím, než abych ho ztrácel s hloupostí. Byť třeba stojí polovinu běžné ceny. Capcom se pokusil napodobit úspěch západních on-line akcí, ale odnesl si z nich jen to nejhorší a z Umbrella Corps se stal povrchní plagiát bez vlastního výrazu, který na každém kroku křičí: “Pomoc, děláme první multiplayerovou střílečku, nemáme s tím žádné zkušenosti a vůbec nevíme jak na to.” Třeba ve chvíli, kdy to hned po respawnu koupíte brokovnicí do ksichtu z bezprostřední blízkosti poté, co váš soupeř vystřelí na zombíka, před nějž vás hra vyplivla.

U NÁS PROPADÁK, V JAPONSKU HIT

Mapy jsou špatně navržené a je jich málo. Autoři zcela bez rozmyslu splácali dohromady všemožné prvky, které odkoukali jinde, ačkoli dohromady nedávají žádný smysl. Výsledkem je generická střílečka, která jako Resident Evil jen vzdáleně vypadá, ale nemá s ním vůbec nic společného a jde o naprosto zbytečný spin-off. To asi nejlepší na celé věci ale je, že téhle slátanině udělil prestižní japonský magazín Famitsu hodnocení 36/40, tedy přesněji čtyři devítky, což nejlépe ilustruje, jak moc jsou tamní hráči mimo, pokud jde o tento žánr.