UEFA Euro 2012

Pro sportovní fanoušky představuje letošní přelom jara a léta opravdový ráj, kdy se obrazovky televizorů jen tak nevypnou, do chřtánů natečou hektolitry vychlazeného zlatavého moku a v sázkových kancelářích se budou točit obrovské peněžní obnosy. Mezi mistrovstvím světa v hokeji ve Finsku a Švédsku, které začíná právě v těchto dnech, a letní olympiádou, jíž bude hostit metropole slavného Albionu, Londýn, si na své přijdou i fanoušci kopané. Jakkoli mohou za běžných okolností znít státy jako Ukrajina či Polsko nepříliš lákavě pro turisty, za měsíc se zrovna sem budou upírat oči všech příznivců fotbalu – slavné EURO se po čtyřech letech opět vrací na scénu. A spolu se šampionátem se můžeme těšit na celou řadu doprovodných událostí a programů, které se budou snažit ze všeobecného boomu vytěžit co nejvíc chechtáků. Pánové z EA Sports jsou známí tím, že se podobným akcím velmi rádi věnují a letošek není výjimkou, nicméně jistou změnu pozorovat můžeme.

DLC = Docela levnej cajdák

Zatímco při předchozích velkých mistrovstvích vycházely čistokrevné tituly, tentokrát se tvůrci snaží držet krok s dobou a vydávají EURO jakožto DLC k poslednímu ročníku FIFA 12. Tato nízkonákladová alternativa si s sebou nese hned několik výhod pro samotné autory a nevýhod pro hráče – zatímco dřívější postup nutil k větším zásahům do hratelnosti předchozího ročníku a de facto přicházel speciál jakožto velmi kvalitní titul s vyšperkovanými vlastnostmi předchozího ročníku FIFA, případně doplněn o prezentování několika zamýšlených novinek pro ročník následující, vydání stažitelného datadisku znamená pouhé vytvoření oficiální grafiky šampionátu, zjištění soupisek mančaftů a vymyšlení několika zajímavých režimů, jež by doplnily hlavní turnaj. Možná jsem škarohlíd, možná už nejsem tak naivní, jako jsem býval dřív, ale už samotné oznámení formy distribuce jakožto DLC mi v hlavě zrodilo pomyslný vykřičník – zde bude něco špatně. A ono je, a ne málo…

Můj ty Tondo licencovanej!

Snížený rozpočet pro oficiální hru šampionátu totiž způsobil hned několik škrtů, mnohdy i citelných, které se hráčské komunitě zkrátka nemohou líbit. Začněme u licence – do kvalifikačních bojů o mistrovství se zapojilo rovných 53 mužstev, která najdeme i v novém EURU. Bližší přezkoumání však odhalí nemilý fakt – u rovných 24 nároďáků se reálných jmen a dresů zkrátka nedočkáte. Dalo by se pochopit, že autoři nechtějí licencovat San Marino, Andorru a jiné fotbalové trpaslíky, ale že se zapomnělo na pořadatelské země, to už je opravdu na pováženou. Krom Polska a Ukrajiny není licencované ani Slovensko, což zcela nepochybně nepotěší naše východní bratry, my však můžeme být rádi, že Bílkova jedenáctka se mezi vyvolené přeci jen dostala. Tvář licenci se snaží vrátit alespoň přítomnost stadionů, sponzorů a celkově grafiky v menu a další serepetičky, jenže člověku během hraní až naskakuje do hlavy oblíbená hláška klasika Cimrmana – „A není to málo, Antone Pavloviči?“

Expedice Ydykseb

Prachbídně málo je i herních režimů, chtěli byste provést svůj oblíbený stát skrze nástrahy kvalifikace a podívat se na závěrečný šampionát? Ostatně – kvalifikovat se s takovým Lucemburskem by byla solidní výzva! Jenže ejhle, zde má EURO další trhlinu. Lze si totiž projít pouze finálový turnaj, který bychom si ale mohli naklikat i v původní verzi FIFA, byť pravda – bez všech těch pozlátek, oficiálních stadionů a několika málo hlášek komentátorů navíc. Vedle EURA je možné si vyzkoušet nějaké výzvy, kdy hráči dostanou do rukou tým v naprosto nezáviděníhodné situaci s prostým úkolem – obrátit výsledek, udržet náskok bez dvou hráčů v poli, atp. Myšlenka skvělá, nicméně provedení bídné – výzev totiž není v nabídce několik desítek, jak by někdo čekal, nicméně vždy pouze a jen jedna, aby za pár dní uvolnila místo nějaké jinačí. Poněkud okatý pokus o přimění hráčů k návratu ke hře i po několika dnech, nemyslíte? Posledním (opravdu posledním, nekecám) režimem v tomto DLC je Expedition a ani nevíte, jak rád bych zde uvedl, že jsem si to nejlepší nechal na konec. Expedice skrývá budování týmu okolo TOP hráče od totálních nýmandů po suprové profíky a jejich putování po Evropě tak, aby hráč postupně porazil všechny národní mančafty. Dobývání Evropy však ztratí náboj i šťávu prakticky okamžitě po spuštění a do finálního cíle se dostanou jen ti nejotrlejší jedinci – pomalý postup a vylepšování týmu, špatně vyvážená hratelnost, zkrátka a dobře žádný med.

Možná si říkáte, proč jsem ještě neuvedl žádné detailnější info o samotných zápasech. V tomto případě bych vás odkázal na půl roku starou recenzi FIFY 12 od Jardy Möwalda, ve které naleznete vše podstatné. Základní jádro totiž krom grafických pozlátek nedoznalo žádných větších změn – vysoký standard doplněný o skvělý multiplayer tak nalezneme i v oficiální hře mistrovství Evropy.EURO má však celou řadu obsahových nedostatků, které nejen, že nelze přehlížet, nelze je ani trpět – oficiální hra s licencí na polovinu týmů?! Pouhá trojice režimů, absence kvalifikace a prakticky nic „navíc“, co by hře vnuknulo ducha? Ať se na mne pánové z EA Sports nezlobí, ale zvolená cesta rozhodně není z nejšťastnějších. Kde jsou ty časy skvělých EURO 2008 nebo FIFA 10 World Cup South Africa…