Two Worlds II Recenze Two Worlds II

Two Worlds II

Ondřej Švára

Ondřej Švára

23. 11. 2010 23:33 25
Reklama

Kdysi jsem poslouchal ticho a hladil vzduch. V Antalooru je totiž možné snad úplně všechno. Plesnivé čarodějnice se tu mění v zachovalé čtyřicítky, tlustí pavouci zkoušejí tahat lidi na pomyslný hajzlík a stánkaři vypisují paragony bez vyžádání. Antaloor je opravdovým gulášem života. A to samé platí o jeho prostředí. Jeden ostrov tu připomíná asijský středověk, na dalším se turista vtělí do zaprášeného Afghánce a v jiném padne do močálové iluze zapomenuté zakarpatské vesničky. Ani chameleon by se v Antalooru necítil doma! A mně v jednom zdejším hradu právě sundali pouta. Křikli, poběž! Pětiletá potupa pod Gandoharem, co vysál z mé sestry moc boha Aziraala a teď si hraje na císaře, právě skončila. Že si teď Antalooru užiju, je jistá věc. Musím tu holku zachránit a i když leží de facto jen několik pater nade mnou, budu muset projít celý svět, abych získal sílu ji odtud bezpečně dostat. Řekli mi to oni. Mí dávní nepřátelé - orci a… ještě někdo. Mám jim věřit? Děsné. A tak tedy jdu. Já a moje sestra. Dva lidé. Dva osudy. Two Worlds II.

Hra jako výpravný film

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, natož kdybys měl máčet nohy v zanícené kaši koryta Styxu, ale ten v Two Worlds II zaprvé neteče a za druhé: tuhle hru z naprosto objektivních důvodů stojí za to hrát. Polští Reality Pump totiž nelhali a díky tomu, že se inspirovali výtkami hráčů k prvnímu dílu, stvořili nyní dobrodružství, které se již vyrovná veškeré špičce v žánru. A to i příběhem. Hlavně ten dostal konečně punc profesionality a i když bylo v úvodním odstavci prozrazeno jen velmi málo, může se hráč doopravdy těšit na solidní dějovou linku včetně překvapivého finále. S Two Worlds II bude po této stránce spokojen každý, kdo u současných akčních RPG očekává dobrý standard. Není tu mnoho textu ani záplava životní filozofie, neřeší se tu otázky jsoucna ani smysl bytí, není tu v podstatě nic, co by cvrkot příběhu ve svižném dobrodružství nějak brzdilo. TW2 tím splňuje vše očekávatelné.

A to zpracování! Reality Pump ocejchovali příběh Two Worlds II in-game scénami té nejvyšší jakosti. Skvělá kamera, dynamický zoom, střih a důraz na detail - to je přesně to, co z dnešních nejlepších her dělá poloviční film a přesně tohle nová polská hra má. Ohromí hlavně ze začátku. Je to technologická sexbomba. Málokdy se vidí tak plynulé přechody hry do videa a zpět, málokdy se vidí tak ladné pohyby všeho živého. Alespoň v RPG ne. Grafika hry je vůbec celkově na výši. Až se proběhnete hustou trávou, která kolem vás bude uhýbat takřka přesně dle fyzikálních zákonů, uznáte sami, že Two Worlds II je s enginem Grace extrémně silné. Snad jen některé povrchové textury, hlavně skály, mohly být možná trošku ostřejší a autoři si také zcela jistě mohli odpustit přehnaný blur při rychlém pohybu postavy. To vše snad ale nakonec omlouvá až překvapivá nenáročnost hry na hardware. Pravda, terén je tvořen tak, aby horizont nikdy nebyl pozorovateli příliš vzdálený (na způsob Zaklínače), ale i tak se nové Two Worlds překvapivě chová jako tři roky stará hra. Na to, jak vypadá, klobouk dolů. A ten bleskový loading! Výtečně (ruce se vzpínají pod bradou).

Hodně zvířat, méně nápadů

Novinka, stejně jako první díl, se  hodně inspiruje sérií The Elder Scrolls a je to pozitivně vidět především na celkové mohutnosti hry. Two Worlds II máte v počítači jako najedeného orka. Pro představu obrovitosti herního světa vám asi nepomůže prostý fakt, že celková plocha souostroví, na kterém se přesunujete teleporty, čítá cca šedesát kilometrů čtverečních. O Two Worlds je lepší vědět, že v něm hráč najde dohromady plochu Drakensangu, Gothicu a snad i Divinity. A s tím souvisí nejen počet kilometrů, které lze urazit pěšky a koňmo v  rozmanitém prostředí od pouští á la Střední východ až po deštný prales, ale také vpravdě grandiozní změť monster, co v těch oblastech pobíhá. Tím, že Reality Pump situují Antaloor na oddělené ostrovy, mohli tvořit faunu pokaždé jinak a přitom se pohodlně vyhnout slovanské fantasy, kterou tak půvabně se svými polednicemi využil CD Projekt pro Zaklínače. Aby Reality nebylo obviněno z vykrádání sousedů, vykradlo raději všechny ostatní a stvořilo totální mix všeho, co už někde bylo k vidění. Ovšem se svým vlastním kouzlem. Je libo ještěry z Turoka? Máte je mít. Přerostlé štíry? I ti budou. Žertovné hyeny? Čuníky? Pštrosy? Prasata? Zubaté koule? Takhle by se dalo pokračovat do aleluja.

S velkou rozlohou a rozmanitostí světa souvisí i vpravdě oblivionovský počet hlavních a vedlejších questů ke splnění. Two Worlds je po této stránce zcela svobodné a obsahově naddimenzované. Záleží zcela na vkusu každého z vás, zda stráví u obrazovky příběhových dvacet hodin, či celoquestových padesát a víc. V takovém případě ale pozor. Mohou nastat chvíle, kdy se avatar překvapivě začně nudit, zívat či dokonce nadávat. Pokud se totiž někdo vydá zkoumat Antaloor opravdu do hloubky, zjistí, že questům něco chybí. Ačkoliv je docela často můžete chytře plnit ze dvou perspektiv a nacházet tím alternativní řešení, jsou stále dosti šablonovité. Zajdi tam, přines mi tenhle šutr, cestou zabij tamto a vrať se pro body. Zatímco na začátku je hlavně v příběhové části patrná snaha autorů o jistou invenci, s každou novou ze čtyř kapitol úroveň questů klesá, aby v druhé polovině hry málo zajímavé záminky a dialogy na celé čáře zachránila všudypřítomná akce.

Šikovný válečník s nepraktickým batohem

A ta je skvělá. Boj byl oproti prvnímu dílu vylepšen o smrtící údery zkombinovanými s permanentní obranou a patří věru k tomu nejlepšímu, co mohou dnešní RPG nabídnout. Je to výborný kompromis mezi zábavou a složitostí. Poměrně široká skladba úderů, ve kterých lze dále levelovat, se ve hře dělí nejen dle osobnostního zaměření (mág, bojovník, ostrostřelec) ale i podle zbraní, jež mají rovněž své unikátní statistiky (třeba drtící, sečné) a také podle toho, zda avatar zrovna bezhlavě útočí, nebo provádí výpad ze zajištěné obrany. V první variantě jsou jeho chvaty rychlejší, v druhé je zas méně zranitelný. Ale obě taktiky se především dají vhodně kombinovat, čili není problém útočně švihnout mečem a pak ze zajištěné obrany spustit drtící fatalitu kladivem po zmáčknutí příslušného tlačítka v pravou chvíli. Zní to sice složitě, ale věřte, že výsledek je až překvapivě intuitivní a rychlý. Skvělé zpracování! Veškeré nadšení z boje ještě násobí povedené efekty (prolomení soupeřovy pevné obrany vypadá jako zemětřesení) a způsobované damage, které si libuje ve vysokých číslech. Ubrat příšeře 3126 bodů místo jednatřiceti je sice jen taková hra s čísly, ale uznejte sami, že to vypadá dobře.

Jestliže v questech Two Worlds II mnohdy nesplňuje nejvyšší nároky a musí si pomáhat bojem, pak těžko říct, co může nahradit vyloženě tragický herní interface. To je totiž největší bolest hry. Boj a míchání lektvarů z různých ingrediencí je asi tak jediné, co se dá časem dobře zvládnout. Dál už je to těžší. Jistě, přišly zajímavé a praktické změny. Například se nyní dají zbraně rozebírat na základní materiály jako dřevo, železo či ocel a ty společně s drahokamy používat na vylepšování nejdůležitější výbavy,což je asi lepší, než hotové zbraně slepovat v nové, jako se to dělo v jedničce. Jenže ta práce s tím! Vlastně se vším. Co by se v jiné hře dalo vyřešit dvěma kliky, to v Two Worlds II musíte ošetřit čtyřikrát. Všechno to potvrzování již potvrzeného a naprosto zbytečné příkazy dovádí jednoho k myšlence, že se stane herním designérem. Už to, že nelze přetahovat věci z tlumoku do rychlých slotů, působí archaicky. A že třeba pro doplňování zdraví slouží klávesy z rychlého slotu, ale i jedna „hlavní“, která ovšem dost často v pravou chvíli nefunguje? I to je znak polského přístupu k ovládání.

Sprint na nula metrů vyhrává bezhlavý mutant

Tak a budeme končit. Ovšem než se tak doopravdy stane, je ještě nutné zmínit multiplayer, který Two Worlds jako jedno z mála příběhových RPG nabízí. Je mu vyhrazen největší ostrov ve hře a obsahuje deatmatch, kooperaci a Village mod. Zatím je ale obtížné online hraní nějak objektivně hodnotit. Musí se totiž počkat na větší počet hráčů. Zatím se dá jednoduše říct: je to celkem nuda. Nováčci ať hlavně nečekají žádný MMO styl hraní, ani možnost převést si do online módu hotového hrdinu ze singlu. Navíc je síťová hra ještě dost nestabilní, systém potřebuje několik patchů.

O Two Worlds II by se dalo psát a číst ještě dlouho. Má ještě spoustu drobných  kladů i záporů. Například loot se pokaždé hezky mění, taktika a povaha zbraně se musí přizpůsobovat jednotlivým typům protivníků, ale na druhou stranu zas hráče trápí chybějící bestiář, nepřehledný a stručný quest log, či málo interaktivní mapa. A hlavně celková demence nepřátel. Nejde ani tak o nezáživné boje s bossy, ale připadalo mi, že čím víc jsem se blížil ke konci a bojoval se silnějšími a většími protivníky, tím větší stín debility na ně padal. Hlavně co se týče pohybu. Okovanec sprintující s hlavou ve zdi bohužel ve finále nebyl ničím neobvyklým. Spíš standardem. Pokud chtěli vývojáři naznačit, že silné příšery nemusejí mít vždy pod čepicí, měli to udělat jinak. Třeba je nechávat v běhu zakopávat o vlastní nohy. Aspoň by byla sranda.

Když ale sem tam zakopne celé Two Worlds II, rychle se zvedne, oklepe a hráče těší. A to je důležité. Má své chyby, ale ty celkový dojem z dobře odvedené práce autorů neničí.  Vypadá to, že značka Two Worlds je i přes stále jisté nedokonalosti na dobré cestě. Zlepšit questy, interface a AI a trojka může být naprosto dokonalá. Věřím tomu.

Two Worlds II
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Two Worlds II je téměř po všech stránkách výborné RPG. Nechybělo mnoho a stalo by se letošní jedničkou v žánru. V nablýskané fasádě jsou ale drobné trhliny.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama