Tropico 6 Recenze Tropico 6

Tropico 6

David Plecháček

David Plecháček

16. 4. 2019 22:00 3
Reklama

Každá strategie je něčím odlišná. Některé se soustředí na boj, jiné na ekonomiku. Tudíž některé se soustředí na ničení, jiné na budování. Některé jsou tahové, jiné real-time. A pak se také odlišují dobou, v níž se odehrávají. Těch kombinací je poměrně dost, ale vytvořit unikátní titul je v dnešních dnech poměrně složité. Už v roce 2001 „někoho“ (Phila Steinmeyera) napadlo, aby vytvořil budovatelskou strategii, která se bude soustředit na politiku. Vidina týmu PopTop více méně vycházela z historie Kuby, na níž za dob studené války stačilo málo a její vývoj by se ubíral úplně jiným směrem. Tehdy spatřil světlo světa El Presidente vůbec poprvé, jenže od té doby se vrátil ještě čtyřikrát. A teď je zpět po šesté. 

YOU RULE

Má však milovaný panovník Tropikáncům co nabídnout i tentokrát? Pochopitelně ano i ne. Za ta léta se dynastie Los Presidentos natáhla až do koloniální éry, která už tehdy mohla leccos napovědět o tom, zda se na ostrově udrží nějaký despota nebo charismatický vizionář, který si bude syslit dolary pro sebe a na obyvatelích mu záležet nebude. Problém je, že tohle už jsme viděli několikrát. Ze studené války jsme se velice rychle posunuli do minulosti a s každým dílem prožívali prakticky to samé v bledě modrém. Skoro bych se nebál tvrdit, že mezi třetím a pátým dílem jsme prožívali stagnaci v přímém přenosu. Bulharské studio Haemimont Games, které tehdy dostalo od vydavatele z Kalypso důvěru, se posouvalo jen malými krůčky a spíše jako by cizelovalo svůj klenot, než aby hledalo nový. To není vyloženě na škodu, především ve chvíli, pokud uvážíme, že se ani jedné z jejich her nedalo moc vytknout, ale někteří s každým dalším dílem mohli namítnout, že sérii dochází dech.

Šestý díl je jiný. Haemimont se vydali jiným směrem (směrem na Mars), a tak otěže převzalo studio Limbic. Jako každý, kdo převezme nějaký projekt, měli i vývojáři posledních Heroesů na výběr, co s „vyčpělou“ sérií udělat, jestli ji pojmout po svém, nebo jestli se věrně držet odkazu, ale riskovat, že se neubráníte nevyhnutelnému srovnání. Zato máte jistotu, že toho příliš nezkazíte. A tak si vývojáři vybrali variantu B.

Ačkoliv by mohlo být Tropico 6 rájem na zemi, není jím. Rozhodně není tím karibským pokladem, který by se před hráči blyštil a čekal, až si jej stáhnout pro sebe. Tropico je takovým... Chorvatskem, chceme-li použít geografický příměr. Ta země je hezká, ale většina Čechů jí vidí rok co rok a zevšední. A jestli se do ní vracíte opakovaně, tak je sice možná rok od roku modernější, ale vesměs moc dobře víte, kam jedete. A přesně tak působí i šestý díl – zase stejně. Je to ostrov, který jste již jednou (dvakrát, třikrát, čtyřikrát) navštívili, a stejně jako ve skutečnosti, i tady si musíte najít místa, která ještě neznáte. Ale jde to čím dál tím hůř. Limbic si zvolilo mnohem jednodušší volbu, která vyústila v to, že má člověk pocit, jako by hrál definitivní edici celé série. Pokud jste do ní ještě nevkročili, teď je ten správný čas. Vy ostatní zřejmě víte, na co se připravit. Neznamená to ale, že bychom se na poli těchto několika odstavců neměli o čem bavit.

CUKR A BITCH

Těch změn, které se ve hře staly, není mnoho. Jak už zaznělo, opět bude El Presidente vládnout Tropikáncům přes čtyři světová období. Jak je již pravidlem, první érou je období kolonií, kdy ostrovu vládnete coby královský zmocněnec. Naneštěstí je vaše vládnoucí doba omezená vaším mandátem, a tak je potřeba jej neustále prostřednictvím úkolů prodlužovat, ale zároveň zasévat první semínka nacionalistického smýšlení mezi vašimi obyvateli. Pokud se vám povede provést revoluci, prožijeme si meziválečné období, kdy se svět rozdělil mezi Osu a spojence, studená válka na tom je podobně, jen jde o východ a západ, no a v moderní éře na vás bude vyvíjen politický tlak ze všech směrů. Vedle nadnárodních zájmů veškerých mocností ale musíte řešit i domácí politickou scénu. Nejde jen žít z úspěšného převratu na začátku 20. století, ale je potřeba balancovat mezi jednotlivými frakcemi, kterých postupně přibývá. Kéž bychom jen řešili, jestli ustoupit komunistům a stranit militantní frakci, ale ve finále je těchto stran mnohem více, od ekologických aktivistů až po kapitalisty.

Prakticky pokaždé, pokud chcete jít do nějakého extrému, vám vaše postavení dá určité výhody, ale má vždy i následky, s nimiž se musíte vypořádat.

Možná to zní, že řešit každodenní problémy prezidenta není radost, ale vlastně je to přesně naopak. Právě politika odlišuje veškeré hry od Tropica, které se i přes radostné rytmy samby a cha-chy noří hluboko do problematiky světového vládce. Jednotlivé frakce můžete vždy držet na uzdě a být diplomatem, který se chce politickými kličkami udržet u moci co nejdéle, ale také můžete být hlubokým zastáncem jedné z nich a ostatní utlačovat. Míra svobody je v Tropicu pro místního prezidenta nezměrná, naopak pro jeho oponenty může být něčím, co v životě nepoznají. Svými kroky můžete svůj stát řídit do ekonomické krize stejně tak jako k obecné prosperitě, a zároveň jej můžete řídit od moderního prozápadního státu až po totalitní diktaturu, v níž prakticky neexistuje svoboda slova. Záleží jen na tom, jak máte silný žaludek.

Základní směr vám udává plnění úkolů. Zbytek je na vás a na vašem panování, které se rozvíjí na základě vašich nařízení a ediktů. Jako El Presidente rozhodujete o všem, o elementárních volbách, svobodě, armádě a tak podobně, ale i o detailnějších a konkrétnějších vyhláškách, které sice neovlivní všechny, ale o to citelněji na jednotlivé obyvatele dopadnou. Prakticky pokaždé, pokud chcete jít do nějakého extrému, vám vaše postavení dá určité výhody, ale má vždy i následky, s nimiž se musíte vypořádat. Jestli kritiky umlčíte jednou pro vždy nebo jestli jim jednorázově zalepíte ústa balíkem peněz, je na vás. Musíte ale myslet na to, že oponenty můžete vytvořit i zdánlivě nedůležitou změnou ve fungování dílčích budov, která se lidem nebude líbit. Nikdy tak nevíte, kdo kuje kejkle a nakonec se vás pokusí svrhnout, a především která akce může být tím posledním hřebíčkem, který spustí kaskádu řetězových událostí.

TROPICO: EVERYBODY LOVES PRESIDENTE

Pokud nemáte náturu počítat s nejhorším a být neustále ve střehu, můžete se tvářit nekonfliktně. Na druhou stranu, lenoši na sluncem rozpáleném ostrově nebudou nikdy spokojení. A nebudou-li spokojení a vy dostatečně silní, ve volbách si zvolí nového vůdce. Do šestého dílu se vrací předvolební sliby, ale ty prakticky okamžitě vedou k momentu, kdy musíte situaci zlepšit. Dostáváme se tak k tomu druhému, co dělá Tropico Tropicem – ke stavění. To, co postavíte, taktéž ovlivňuje směr a styl, kterým budete vládnout. Jestliže máte za ušima a chce zbohatnout na majetných turistech, zřejmě vám bude jaderný program k ničemu, leda byste to hráli i v tomto ohledu na dvě strany. Spíše ale budete stavět hotely, vytvářet zábavu a tvářit se, že právě ten váš stát je pro dovolenou zemí zaslíbenou. Jenže turismus je drahá sranda, na kterou je potřeba si vydělat, takže mu předchází produkce základních surovin a jejich zpracování v továrnách.

Žádná revoluce – a tak je to se vším.

Málokdo se vyhne tomu, aby se jeho země stala banánovou republikou a stejně jako země Castrů rájem doutníků a rumu. Produkční strom není nijak zvlášť bohatý a standardně ke zpracování surovin stačí jedna, maximálně dvě komodity. Na cigarety a doutníky nepotřebujete nic jiného, než tabák, na rum nic jiného, než cukrovou třtinu. Ano, chcete-li vyrábět auta, už je potřeba ocel (železo a uhlí) a guma, ale nic složitějšího se na ostrově vyrábět nebude. Ani výzkum atomovky není tak složitý, stačí mít pár tisíc dolarů, uran k obohacení a dostatečnou zásobu „znalostí“, které za její výzkum spotřebujete.

Když jsme u těch komodit. Vedle surovin, výrobků, vědomostí a především standardních dolarů najde uplatnění i vaše osobní konto ve švýcarské bance To už se ale pomalu dostáváme ke změnám, kterých jste z této recenze příliš nevyčetli. Ani bankovní účet v instituci země helvétského kříže není novinkou, přeci jen se ale finance pro „vlastní účely“ získávají a utrácí jinak. Vedle všech frakcí je s vámi v kontaktu tzv. Broker, který též hraje na všechny strany a národní zájmy přítomných zemí mu nic neříkají. Peníze získáváte jako odměnu především od něj, zároveň je u něj ale utrácíte. Někdy za zlepšení vztahů, jindy však za stavby nebo další drobnosti, které vám přijdou vhod. Ne, to není žádná revoluce – ale tak je to se vším.

AHOJ MAMI, CO JE NOVÉHO?

Výzkum je též předělaný a klade mnohem větší důraz na politický aspekt hry, ale opět vás zdejší strom nemotivuje k větší angažovanosti než postupně klikat na položky a čekat, až je vyzkoumáte a pak se možnostmi přehrabat. Rozdíl tak poznají jen nejvěrnější. Lehký úsměv na tváři vám vyvolá pozměněná doprava: Přibyly totiž mosty a tunely. Metro, které novinkou není, doplnily autobusy a lanovka. Je to hezké, ale pokud čekáte vytváření linek, tak bohužel. Cities: Skylines je na trhu jen jedno. Tak například autobusy mají depo, díky němuž vytvoříte start coby jednu zástavku a cíl coby druhou. Druhá linka = druhé depo. Meh. Staveb je také tak nějak víc, navíc jsou v rámci záložek podle zaměření malinko zpřeházené, ale výsledek je ten, že místo desíti jich v určitém bloku naleznete o tři více. Ano, Tropico tak má největší počet budov v historii série, to znamená i více možností a je to rozhodně dobře a ku prospěchu, nikdy to ale nebylo něco, kde by vývojáře (potažmo hráče) tlačila pata.

Noví autoři vědí, v čem tkví kouzlo série a jen ho přenáší zase o chloupek dál.

Nepochopitelně hráči nezakládají dynastii, ale vytvoří si jednoho nesmrtelného vládce, s nímž projdou hru od začátku až do konce. Mohou si jej jako vždy upravit, stejně tak, jako mohou upravit podobu vašeho sídla, ale i když se jedná o něco navíc, nemyslím, že by to Tropico posouvalo někam dál. Stejně tak možnost ukrást si nějaký div světa. To je však alespoň vtipné. To naopak ze hry zmizely náhodné události typu „narodilo se ti nemanželské dítě, co s tím“, které alespoň oživovaly celkovou hratelnost a navíc krásně dotvářely iluzi podivné republiky či jiného režimu s potrhlým vládcem a ještě potrhlejším rádcem, Penultimem, který je zpět i tentokrát. No a multiplayer by byl fajn... ale nikdo jej nehraje. Ostatně tak jako vždycky.

Prosím, neříkejte mi, že z recenze nepoznáte, co je nového, a že popisuji standardní díl jako z let minulých.

Řeknu vám tajemství: Já to vím.

Jenže bohužel nedisponuji znalostmi, díky kterým bych dokázal situaci změnit. Kde nic není, ani smrt nebere. Ty drobné úpravy, které se těžko do takového textu přenášejí, protože je ocení jen znalci série, nestojí příliš za řeč. Tak nějak plynule zapadly do konceptu svérazné politicky-motivované strategie a působí naprosto přirozeně. Na jednu stranu je to dobře, protože noví autoři evidentně vědí, v čem tkví kouzlo série a jen ho přenáší zase o chloupek dál. To ze šestého dílu nedělá špatnou hru; jen poněkud nepřekvapivou hru. Pokud nad sérií dlouhodobě přemýšlíte, nic komplexnějšího a lepšího zřejmě nenajdete, šestka má vše, co mít měla, a pár úprav navíc. Druhá strana mince je ale temnější, protože pokud předchozí díly máte, tak máte v podstatě i tento. Jestli si ale ve všech zákoutích správy souostroví libujete, možná vám drobné úpravy přijdou vhod. To už je bohužel hodně individuální. Nikoho však rozhodně neurazí, ale ani neposadí na vlastní sedinku.

Tropico 6
Xbox Xbox One
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Herní průmysl je o další Tropico bohatší a svět se kvůli tomu nezboří, jen jeho přítomnost laxně přijme. Proč by se také zajímal, když na stůl předkládá opět tu samou, byť sebelepší, nabídku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama