Trine 3: The Artifacts of Power Recenze Trine 3: The Artifacts of Power

Trine 3: The Artifacts of Power

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

27. 8. 2015 11:40 10
Reklama

Původní Trine od finských Frozenbyte byla svého času jednou z nejvýraznějších vlaštovek vzlétající nezávislé scény. Takhle krásnou 2D hopsačku si do té doby nikdo neuměl ani představit, zasloužený úspěch ale sklidila i díky fyzikálně založené hratelnosti a boží lokální kooperaci až ve 3 hráčích. Zatímco dvojka přinesla vydatnější porci toho samého a přidala podporu online multiplayeru, Trine 3 bere trojku ve svém názvu zcela vážně a přidává do hry třetí dimenzi. Převod úspěšné 2D série do 3D ale nikdy nebyl jednoduchý, že, modrý ježečku?

RISK NENÍ ZISK

V období, kdy 2D plošinovky zažívají obří renesanci, je vytvoření 3D hopsačky docela riskantním krokem, zvláště pokud za sebou máte takové úspěchy jako právě Frozenbyte. Kamera je sice fixovaná, ale jinak se hráč může po úrovni pohybovat zcela volně, aniž by narážel do podivně umístěných neviditelných bariér. Hned polohování kamery ale přináší první výrazný problém, a tím je špatná perspektiva. Občas prostě nemáte šanci rozpoznat, jak blízko či daleko která plošinka je, a nakonec vám nezbude nic jiného než hádat, padat a úplně zbytečně umírat. S tím se ale dá žít, neboť sankce za vyplýtvání veškeré životní energie jsou téměř nulové, pokud se ovšem nebavíme o náročnějších Challenge úrovních. Tam vás v případě neúspěchu hra pošle až na samotný začátek levelu, které však naštěstí bývají tak akorát krátké, aby vás několikerý návrat na start nerozpálil doběla. V praxi jde o celkem chytrý způsob, jak suplovat plnohodnotné příběhové kapitoly a natáhnout hrací dobu.

Čaroděj, zlodějka i rytíř umí to samé od začátku do konce, a co je nejsmutnější, mají i tak méně schopností než dřív.

Výzvy ale nejsou jedinou částí Trine 3, která je krátká. Trine 3 je totiž obsahově nejchudším dílem ze všech. Nabízí pouhých 8 příběhových úrovní, které by se klidně daly proběhnout za hodinu čistého hraní. Jediné, co hráče tlačí k pomalejšímu postupu, je nutnost sbírat magické jehlany, které jsou v hojném množství potřeba k odemčení dalších úrovní. Možná si matně vzpomínáte, že v předchozích Trine hrách sběratelské předměty sloužily k vylepšování dovedností jednotlivých postav. Trine 3 nic takového nemá. Čaroděj, zlodějka i rytíř umí to samé od začátku do konce, a co je nejsmutnější, mají i tak méně schopností než dřív. Amadeus umí vyčarovat jedinou kostku, Zoya přišla o magické šípy a Pontius si někde zapomněl svoje válečné kladivo. S tím souvisí i mnohem jednodušší hádanky, které, ač mají své světlé momenty, lze obvykle vyřešit až děsivě jednoduchým způsobem.

JAK PŘEJÍT DO DRUHÉHO SVĚTA?

Otázku: "A co teď," si musel klást snad každý, kdo přemohl závěrečného bosse. Spoilovat nebudeme, ale příběh Trine 3 je zakončen tak nešťastným způsobem, že mu můžeme s klidem na duši předat žezlo, které dodnes pevně třímala druhá Mafia. Hádáte správně, přesně v okamžiku, kdy se děj začíná zajímavě vyvíjet, hra spustí závěrečné titulky, aby se nakonec nestalo vůbec nic. Že přijdou DLC? Pravděpodobně ne. Tvůrci potvrdili, že pokud Trine někdy dostane pokračování, stane se tak formou regulerního čtvrtého dílu. Přes to všechno se ale nedá říct, že by se Trine 3 hrálo špatně, ba naopak. Hratelnost založená na využívání pěkně zpracovaného fyzikálního modelu je stále stejně zábavná, jen bohužel výrazně ubylo magických momentů, které vám při hraní jedničky a dvojky dokázaly vyčarovat ten nejupřímnější úsměv na tváři.

NEJKRÁSNĚJŠÍ KÝČ

Co se však třetímu Trine nedá upřít, je bezesporu fantastická grafika. Přepálená barevnost je možná trochu kýčovitá, ale co bychom od tak pohádkově stylizovaného titulu mohli čekat. Prostředí je tentokrát ještě nápaditější, modely postav detailnější a špičkové osvětlení posouvá vizuální stránku hry na absolutní vrchol. Bez nadsázky říkáme, že každý druhý screenshot je hoden stát se tapetou vaší pracovní plochy. Jasně, Zaklínač nebo Metro na tom jsou z technického hlediska o poznání lépe, ale ani tyhle vysokorozpočtové pecky neumějí svou grafiku tak skvěle prodat. Podstatně menší chválu si zaslouží repetitivní hudební doprovod, který sice neurazí, ale nemá žádný nosný motiv, který by hráč či posluchač měl chuť držet v uších.

Prostředí je tentokrát ještě nápaditější, modely postav detailnější a špičkové osvětlení posouvá vizuální stránku hry na absolutní vrchol.

Málokdy se stává, že by nám bylo tak líto nevyužitého potenciálu. Trine 3 totiž mohla být fantastická hra, protože samotný přechod do třetího rozměru jí nijak výrazně neublížil. Vyhrazený rozpočet se kvůli tomu ale rozplynul jak pára nad hrncem a na ostatní herní prvky prostě nezbyly peníze. To není žádná naše domněnka, ale slova vývojářů, kterými odůvodňují, proč Trine 3 není ta vynikající plošinovka, kterou všichni očekávali. Nezachránil ji ani program Early Access. I přes docela negativní vyznění recenze se však nebojíme hru doporučit - máte-li žánr opravdu rádi a láka vás spolupráce s kamarády, rozhodně se u Trine 3 budete bavit. Jen ne moc dlouho.

Trine 3: The Artifacts of Power
Windows PC

Verdikt

Zjevně nedokončený projekt, který se mohl stát hitem léta. Takhle jde jen o velmi průměrnou plošinovku s překrásnou pohádkovou grafikou.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama