Trauma Center: Under the Knife Recenze Trauma Center: Under The Knife

Trauma Center: Under The Knife

Farid

Farid

25. 5. 2006 22:25 2
Reklama

Trauma Center je jednou z těch her, které si nelze představit na žádné jiné konzoli než Nintendo DS. Míněny jsou samozřejmě existující konzole, pokračování je ohlášeno na Wii. Jinými slovy je to hra, která vznikla jako odpověď na možnost využít unikátní interface DS. O tom je koneckonců současná filosofie Nintenda – vytvořit platformu jako základnu jedinečných , chcete-li revolučních, příležitostí a čekat, že se někdo chytí. Trauma Center je jasným důkazem, že taktika funguje. Nejde o žádný first-party produkt, nýbrž dílko Atlusu, známého výrobou RPG a tahových strategií pro PS2, které jsou si většinou podobné jako vejce vejci.

Chirurgický žabař

Ujmete se role doktora Stilese. Ježaté vlasy a manga stylizace statických obrázků (podobně jako u Phoenix Wright) hned od začátku naznačují, že se autoři rozhodně nechtěli omezit na pouhopouhou chirurgii, půjde tu o docela hutně vyprávěný příběh, který začíná jako typická epizoda z Chicago Hope a končí ve vyšinutých končinách japonské fantasmagorie. Stiles pochopitelně začíná jako naprostý zelenáč, po kterém se vozí nejen starší kolegové ale dokonce i přepečlivá zdravotní sestra. Zkrátka, fackovací panák, kterému jsou přesto hned od začátku svěřovány dosti náročné a riskantní operace (neřešte to, jo?). Brzy se však, jak se postupně učíte rozpoznávat medicínské problémy a rychle je řešit, Stiles proměňuje ve zdatného, oblíbeného a nakonec i slavného chirurga, kapacitu se vším všudy. A co víc, starý šéf nemocnice ve vás vypozoruje mimořádný talent, dar takzvaného „uzdravujícího dotyku“, který Stilesovi umožňuje vykonávat zákroky s nadlidskou rychlostí (makáte pořád stejně, ale čas se subjektivně zpomalí). Zbytek příběhu si užijte sami, dodejme jen, že byl místy příjemně překvapivý a jindy poněkud zdlouhavý či zbytečně podrobný. Ale celkově patří Atlusu dík za pokus chopit se věci poctivě a neomezovat se na pouhý technický „simulátor“ chirurga.

Otázka života a (klinické) smrti

Operace jsou ale přeci jen tím hlavním, co vás k Trauma Center přitáhne a udrží. Vše podstatné se odehrává na dotykovém displeji. Po stranách máte ikonky různých chirurgických nástrojů a pomůcek – skalpel, pinzeta, injekce, laserový nůž, ultrazvukový detektor, odsávačka, jehla na šití a zázračný antibiotický gel, který je schopen menší zranění okamžitě dezinfikovat a zahojit. V centru obrazu je samozřejmě detail pacienta. Váš první případ bude obyčejný úraz, kdy budete muset vytáhnout pinzetou střepy z loktu a ošetřit zranění. Většinou však začínáte rázně vedeným řezem, který otevře přístup k místu zákroku. Postupem času (a to dosti rychle) začne podstatně narůstat obtížnost a množství věcí, o které se musíte neustále starat. Musíte hlídat puls (a vpíchnout modrou ampulku, pokud klesne na nebezpečnou úroveň), musíte odsávat krev, aplikovat hojivý gel, odřezávat otoky ze zduřených žil v slinivce břišní, zašívat, znovu odsávat, masírovat, řezat, aplikovat gel, přecházet z jednoho místa na druhé pomocí funkce zoom... to vše téměř bez ustání a současně. U takové desáté, jedenácté operace, není problém propadnout panice, od které je pouze krůček k nezdaru (exitus). Navíc jste pod tlakem časového limitu a prudký pokles životních funkcí při každém přehmatu vám taky zrovna moc nepřidává na optimismu. Chceme zkrátka říci, že se Trauma Center velmi prudce a bez varování promění v dosti náročnou záležitost (prakticky nehratelné při jízdě v kodrcajícím se dopravním prostředku). Naštěstí máte v záloze „hojivý dotek“. Když vám teče do bot, vyberete si příslušnou ikonu, na displej rychle naškrábete magický symbol a voilá, čas se zpomalí a život je zase o něco veselejší. Ovšem ani s použitím tohoto „cheatu“ nejsou některé operace žádná legrace (například výše naznačený pankreas) a, pokud nemáte hráčský dar od boha, připravte se na mnohonásobné opakování téže úrovně.

Hojivý dotyk

Nejde ani tak o základní úkony. Většinou vykonáváte s dotykovým perem naprosto jednoduché operace, zašívání je ve tvaru cikcak, řez skalpelem vedete po naznačené úsečce, odsávání je otázkou přiložení na místo a tahu směrem nahoru. Jde o nutnost tyto jednoduché úkony střídat ve frenetickém tempu a správném pořadí. Během náročnější operace klikáte na ikony nástrojů v tempu jednou za dvě až tři sekundy po dobu téměř celého několikaminutového limitu, přičemž mezi tím čmáráte, ťukáte, kroužíte po displeji.

Pětiminutová traumata

A to je největší „trauma“ Trauma Centeru. Časové limity a náročnost operace jsou místy tak nemilosrdné, až to přestává být zábava. Obzvláště frustrující jsou operace, kde musíte manuálně zoomovat a vzdalovat pohled. Klidně se vám při tom může stát, že se nějaké problematické a nebezpečné místo ocitne mimo záběr. Pak najednou praskne nějaký nádor, krev se začne valit jako z vola, puls letí dolů a vy musíte nejdřív vybrat lupu, odzoomovat, zjistit, kde se co děje, zazoomovat na správné místo a rychle věc řešit (a mezitím do pacienta šlehnout pár injekcí antibiotického gelu, protože jinak není šance, aby přežil). Jakkoli je využití všech nástrojů velmi přesné a pohodlné, neplatí to bohužel pro lupu. A tak se panické zoomování často mění v proces, který musíte mnohonásobně zuřivě zopakovat.

Tlachání s hlavní sestrou

Drobnou výtku bychom ještě měli ke struktuře hry. Hlavní režim je rozdělen do kapitol. Každá z nich obvykle obsahuje jednu akci na operačním sále, některé jsou však jen jakousi klikací anime, ve které se pouze konverzuje bez sebemenší možnosti interakce, žádná volba z několika odpovědí ani jiný typ herně adventurní činnosti. Prostě si projedete dialogy a uložíte pozici s podivně prázdným pocitem, že jste byli redukováni na roli cvičené opice. Vedle příběhu máte k dispozici už jen režim Challenge, kde si můžete zopakovat jednou provedené operace a pokusit se vylepšit skóre.

Skalpel, prosím

Celkově však převažují pozitiva. Tím největším je samozřejmě téma „simulace“ chirurga (ve skutečnosti o žádnou realistickou simulaci nejde, akce má mnohem víc společného s logickými rychlíky). Hra šitá na míru Nintenda DS je naprosto jedinečná a znamenitě dokáže navozovat napínavou atmosféru, kdy lékař bojuje o život člověka, který se mu s důvěrou svěřil do péče. Panický pocit, že by vám pacient mohl skonat pod rukama, musí být v reálu strašně stresující, v Trauma Center se to podařilo alespoň trochu naznačit. Základní design hry je vynikající – akce nabízí dostatek možností a pokrývá všechny základní činnosti, o kterých může chirurg při práci uvažovat, přitom není přehnaně složitý, takže se skalpelu dokáže ujmout po krátkém zácviku každý. Že se díky brutálnímu tempu a limitům záhy promění v místy příliš náročnou záležitost, je jiná věc. Pro svou strmě stoupající křivku obtížnosti a nevyváženou strukturu příběhu zůstává „jen“ velmi pozoruhodnou kuriozitou.

Trauma Center: Under the Knife
Nintendo DS
Wii Wii

Verdikt

Perfektní téma, originální nápady, dokonale padnoucí provedení herních mechanismů. Pod úroveň nejvyšších známek však hru sráží diskutabilní náročnost, jednostranné zaměření a absence vedlejších činností, které by zvyšovaly trvanlivost.

Co se nám líbí a nelíbí?

Pestrá nabídka chirurgických nástrojů a velmi zábavné scénáře (co byste řekli střepům v srdci?), stylová manga prezentace, výborné využití dotykového ovládání.
Obtížnost některých operací má za následek frustraci, máme podezření že se tím jen natahuje nepříliš dlouhý příběhový režim.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama