Transistor

Supergiant Games měli před sebou nelehký úkol. Jejich prvotina Bastion se stala synonymem pro nezávislý hit a nasadila laťku ostatním hrám neskutečně vysoko. Transistor je jejich druhý titul, v mnoha ohledech se jedná o spirituální pokračování a pokud jste Bastion hráli, jeho vliv ve hře pocítíte. Na druhou stranu je Transistor velice osobitý, jeho příběh je epický i intimní zároveň, jeho grafická i hudební složka fantastická a jeho bojový systém komplexní a nesmírně zábavný.

Celá hra se točí kolem tajemného mluvícího meče Transistor, jeho původu a roli v hrozivé události, která ničí futuristické město Cloudbank a jeho obyvatele. Zdejší populace si komfortně žila v přepychu umožněného vyspělou technologií, díky které byly za den postavené krásné obytné čtvrti, počasí změněno dle chuti a o barvě nebe se hlasovalo ve veřejné anketě. Pak ale teroristická skupina Camerata vypustila do ulic ničivý Process, který likviduje jak lidi, tak i prostředí a vypadá to, že jedině Transistor může robotický Process zastavit.

Ten se však dostává do rukou rusovlasé zpěvačky Red poté, co se jí Camerata pokusí zabít. Red ztratí svůj hlas, ale jinak vyvázne bez zranění, což se však nedá říct o jejím příteli, kterého vržený Transistor probodne a on se tak dostává dovnitř meče. Abyste totiž věděli, Transistor není jen tak obyčejný meč – dokáže vstřebat esenci člověka a přetvořit ji na určitou funkci, což Camerata chce ve svém plánu využít... Příběh začíná velmi silně: tajemství meče, záměrů Cameraty a vlastně i celého města se postupně odkrývají ve zmínkách místního zpravodajství a především v komentářích samotného Transistoru, který stejně jako vypravěč v Bastion aktuálnímu dění na obrazovce dodává šťávu. Jenže příběh i jeho pozadí jsou poměrně komplexní a bohužel, stejně jako v Bastion, je obojí podáváno velmi útržkovitě, v náznacích a bez pozorného naslouchání, čtení textových záznamů a vlastní dedukce se v ději rychle ztratíte. Je docela možné, že budete mít nad čím přemýšlet třeba i po dohrání hry, na druhou stranu je ale stejně tak možné, že vám motivace důležitých postav zůstane skryta.

DÍVKA S MEČEM

Co se naopak od Bastion změnilo, je bojový systém, který je neskutečně hluboký a přitom extrémně jednoduchý na pochopení, nabízí široké taktické možnosti a nebývalou svobodu volby vlastního stylu. Každá z funkcí, kterou Transistor dostane z absorbovaných lidí, lze používat jako útok. Začínáte nejdříve se dvěma funkcemi, středně silným útokem na blízko a silným na dálku, ale brzy dostanete jiné jako třeba možnost rychlého běhu, časovaný granát, chvilkové zneviditelnění, přeprogramování nepřátel, aby krátce bojovali za vás nebo střelu, která se od nepřátel několikrát odrazí.

i Zdroj: Hrej.cz

Jenže funkce nemusejí být pouze útoky, dají se použít jako upgrady jiných funkcí nebo pasivní schopnosti. Lze tedy například nastavit základní seknutí mečem tak, aby Red trochu uzdravilo nebo aby hozený granát roboty v dané oblasti na chvíli postavil na vaši stranu. V případě pasivní funkce pak můžete dojít k tomu, že se v pravidelných intervalech objeví u Red výbušné jádro, které lze po nepřátelích hodit. Bezpočet kombinací různých funkcí vám umožní si vybrat bojový styl, který vám sedne, ať už se jedná o rychlé ostřelování nepřátel z dálky, zaměření se na likvidaci více protivníků najednou nebo na oslabení jedince a urubání ho zblízka. Osobně jsem si oblíbil odrážené střely, které při kontaktu vybuchovaly společně s možností rychlého úniku, když se ke mně začali nepřátelé příliš rychle stahovat.

Poměrně brzy zjistíte, že taktická výhoda pozastavení času vám ve většině případů ušetří vrásky na čele i hladinu zdraví.

Společně s přizpůsobováním schopností staví sytém na možnosti zastavit čas a naplánovat si útoky i pohyb po bitevním poli. Střety se tak stávají hybridem mezi tahovými a real-time souboji, kdy uštědříte pár zásahů v reálném čase, následně zastavíte čas, naplánujete komplexní kombo několika útoků a trasu k úkrytu, odkud následně celou akci spustíte. Ta je pak provedena v rychlém sledu a poté musíte s Red chvíli počkat, dokud se jí možnost zastavení času a užití funkcí opět nenabije. Občas lze souboje vyřešit pouze mlácením v reálném čase, ale poměrně brzy zjistíte, že taktická výhoda jeho pozastavení vám ve většině případů ušetří vrásky na čele i hladinu zdraví. Nicméně ani v případě, že o zdraví přijdete, není nic ztraceno. Jedna z vybraných funkcí se na pár soubojů stane nepoužitelnou a hra vás tak vlastně chytře nutí k častému experimentování s různými kombinacemi.

Boje jsou nejsilnějším prvkem hry a vděčí tomu i dobře navržené, leč trochu nepočetné skupině příslušníků Processu. Každý z robotů má jedinečný styl a funkci ve skupině a během hry se jejich schopnosti upgradují – narazíte tak na typy jako masivní Jerky se spoustou zdraví, rychlé Houndy, kteří se zneviditelní, doběhnou k vám a supersonickým štěkem vás na chvílí omráčí, otravné Snapshoty, jež vás budou zpovzdálí fotit a zabraňovat ve výhledu anebo třeba obrněné Cheerleaders, které dokážou druhé učinit nezničitelnými. V závěrečné části hry však robotům tak trochu dojde dech a obtížnost soubojů začne spoléhat na množení vln nepřátel, kteří se postupně objevují na scéně. Nepomáhá tomu ani poslední typ Processu, jehož naváděný útok dokáže okamžitě vymazat jednu z vašich funkcí a souboje s ním vrávorají na hranici mezi výzvou a nastavovanou obtížností.

i Zdroj: Hrej.cz

I kvůli tomu jsem se často vracel k nepovinným arénám mimo dění ve hře, které k soubojům přistupují téměř jako k logickým hádankám. Zde se Red potýká s Processem za určitých podmínek – zlikvidovat roboty během jediného kola, porazit nepřátele s danými funkcemi, nebo jen přežít v aréně po určitou dobu. Právě tady narazíte na zajímavé kombinace funkcí, na které byste třeba sami nepřišli a můžete je tak využít i během příběhových soubojů.

ZLATÝ SLAVÍK V KATEGORII OBJEV ROKU

POVĚDOMÝ HLAS

i Zdroj: Hrej.cz

Charismatický hlas mluvícího meče má na svědomí Logan Cunningham, který propůjčil hlas i vypravěči v Bastionu. V Transistoru není tak chraplavý jako ten Rucksův, ale i tak si ponechává svojí sametovou hebkost. Propůjčuje nehybnému předmětu až nečekanou lidskost a bezpochyb si ho oblíbíte nejen kvůli sympatickému fandění při soubojích, ale i něžným promluvám k němé zpěvačce.

Za odměnu po splnění úkolu v aréně se vám navíc odemknou k přehrávání jednotlivé písničky ze soundtracku, který měl opět na starosti Darren Korb a opět společně s Ashley Barrett nahráli několik fantastických skladeb, které jsou nedělitelnou součástí samotné hry. Podkresová hudba je modifikována podle dění na obrazovce – při soubojích a průzkumu hraje plná skladba, při plánování kola pak jen basová linka doprovázená broukáním samotné Red, které můžete za pomoci jednoho tlačítka poslouchat, jak se vám zlíbí a v doprovodu jakékoliv písničky. Instrumentální zbytek soundtracku je v místech neskutečně chytlavý (např. úvodní Old Friends), většinou však pouze dokresluje futuretro atmosféru hry. Ta vizuálně míchá dekorativnost secesního stylu 20. let se sytými neony, ale spíše než na BioShock si při průchodu Cloudbankem vzpomenete na filmového Blade Runnera.

Transistor nabízí lidem, kteří si hru chtějí vychutnat do poslední kapky, mnoho dobrého obsahu. Kromě zmíněných nepovinných arén jsou to i biografie absorbovaných lidí, které vám poskytnou hlubší pohled do politikaření a významných osobností Cloudbanku. Biografie jsou rozděleny do tří částí a odemykají se postupně, v závislosti na tom, jak danou funkci přiřazujete do útoku, upgradu nebo pasivní schopnosti. Opět je to chytrý způsob jak podpořit již zmiňované míchání skladby útoků a hraní si s kombinacemi arzenálu sesbíraných funkcí.

Návratu se dočkalo také volitelné zvyšování obtížnosti, které v podobě limiterů činí nepřátele silnější nebo jim dodá extra štít proti zranění výměnou za procentuální bonus zkušeností získaných po bitvě. Po dohrání hry, což zabere zhruba 6 hodin, se také otevře rekurzní mód, který vás potěší pokud nebudete mít soubojového systému dost (a troufám si říct, že nebudete). Rekurze nabízí možnost průchodu hrou s nasbíranými funkcemi a se složitějšími boji, avšak od tradičního módu new game plus se liší i změnami v obsahu a na rozdíl od jistých pokusů z poslední doby nabízí skutečnou znovuhratelnost.

Celkově je Transistor „pouze” skvělou hrou, v jednotlivých ohledech výjimečnou, ale místy jaksi nedotaženou. Příběh Red a Transistoru je dojemně pohnutý, ale jeho pozadí je schováno pod hromadou náznaků, a byť jsem se nad souboji královsky bavil, první – tedy ten hlavní – průchod hrou ke konci v bojích trochu ztrácí dech. I přesto, že se lidem ze Supergian nepovedlo naplnit všechny své ambice, které se svojí druhou hrou měli, je Transistor nádherně vypadajícím a výtečně se hrajícím příkladem, jak po všech stránkách vylepšit původní koncept. Pokud se vám Bastion líbil, Transistor si zamilujete. Pokud ne, dejte mu alespoň tu šanci podmanit si vás.

i Zdroj: Hrej.cz