Transformers: Rise of the Dark Spark

Kvality této hry v podstatě vystihuje už text na krabičce, který upozorňuje na to, že můžete měnit zbraně, jak se vám zlíbí. Prostě zmáčknete tlačítko a lup - máte novou zbraň. Jednu, nebo druhou, wow. Ovšem, i kdybyste je měnili do úplného zblbnutí, zábavy z toho příliš nedostanete. Je přitom bizarní, že ačkoliv se noví Transformers zcela jasně chtějí svézt na vlně popularity nového filmu od Michaela Baye, namísto adrenalinové jízdy s roboty, kteří se umí měnit v různé dopravní prostředky, jsme dostali rozvleklou slátaninu, kterou z dějového hlediska pochopí jen oddaní fandové.

VÍC NENÍ VÍC

Už od první minuty to skutečně vypadá, jako by dostali vývojáři jasný úkol – udělejte co nejvíc hry. A je úplně jedno jaká bude, prostě jí na tom DVDčku musí být hodně, jinak nebude na výplaty. I triviální úkoly typu „pusť generátor v místnosti, kde je potřeba zapnout generátor“ plníte několikanásobně déle, než by se slušelo. Samo o sobě by to ani tak nevadilo – i ve skvělých hrách máte občas za úkol zapnout tři tlačítka na různých koncích úrovně – ale zde se jedná o ústřední hlavní náplň.

i Zdroj: Hrej.cz

Jako by autoři ani nedokázali vymyslet něco zajímavějšího, než střílení na stále stejné nepřátele, mačkání tlačítek a používání specifických transformeřích schopností. Zbystřili jste? Ano, všichni transformeři (ve hře jich je přes 40, takřka všechny typy si vyzkoušíte v kampani) mají svou specifickou vlastnost, ať už bojovou, nebo podpůrnou, kterou většinou potřebujete k překonání určité pasáže. Své nadšení ale můžete zase schovat do kapsy, i tyto potenciálně zábavné úseky budete nuceni opakovat stále dokola, dokud se vám i slušný nápad jednoduše nezprotiví.

Příběh, jak už bylo řečeno, je pak zcela o ničem. Vyskytuje se v něm hodně roboticky znějících jmen, všichni pasou po něčem, co se jmenuje Dark Spark, napříč kapitolami se děj přesouvá klidně z planety na planetu, jednu chvíli hrajete za hodné, o pět minut později za špatné a všichni znějí úplně stejně. Dokonce ani mnemotechnická pomůcka, kdy se robotům díváte do očí (červené = zlo, modré = dobro) tu moc nefunguje, protože si málokdy v nepřehledných animacích vůbec všimnete, kde ty oči ve změti různobarevného kovu jsou. Jména jako Optimus Prime, Megatron a Starscream by možná z rukávu vysypali i ti, kteří o Transformerech naposledy pořádně slyšeli před patnácti lety na pouti ve chvíli, kdy jim o rok starší spolužák zabořil hlavu do cukrové vaty. Za ty si ale zahrajete jen na chviličku, protože už je třeba utíkat k dalšímu robotovi, aby byli uspokojeni úplně všichni.

VIVA LA ŠEDIVÁ KRABICE

A i kdyby se jednalo o hru s nejpromyšlenějším příběhem na světě, dost možná by vás stejně odradila grafická a zvuková prezentace. Ať už jste na Zemi nebo Cybertronu, obě dvě planety se skládají ze šedých, černých a zelených ploch, na kterých jsou ZCELA náhodně rozmístěny krabice různých tvarů a velikostí. Grafický editor musel mít v tomto případě hodně blikajících šoupátek s názvy zašednout a zkrabicovatět, protože jinak si lze tu nudnost a nezajímavost jen steží vysvětlit.

i Zdroj: Hrej.cz

A zvuky? No, ty jsou ještě zábavnější. Kromě toho, že je občas neslyšíte vůbec, protože prostě na chvíli vypadnou (bez jakéhokoliv důvodu), vyznačují se zejména maximálním množstvím dutého odstínu. Člověk by doufal, že když už bojuje s robotem proti robotům za pomoci robotických zbraní, tak všechny ty plechové části budou správně řinčet, cvakat, bouchat, zkrátka něco dělat, když se do nich střílí. Ne. Duní to. Jako v kýblu. Pořád. Jediné, co zní jakž takž uspokojivě, jsou rotační kulomety. I návštěva nefunkční kovárny je proti této mizérii větší zábava.

AUTOBOTI POSPOLU

Transformers: Rise of the Dark Spark ale nabízí přece jen jednu věc, kvůli které se vyplatí věnovat ji pozornost. Jedná se o mód Escalation, kdy se až ve čtyřech lidech musíte postavit neustále silnějším vlnám počítačem řízených nepřátel. Pochopitelně jde o napodobeninu hordy z Gears of War, ale díky tomu, že doslova za každé upšouknutí zde dostáváte bonusy v podobě nových transformerů, upgradů pro zbraně a bonusů pro rychlejší získávání zkušeností, je hraní výrazně uspokojivější. Z nepochopitelných důvodů (menší arény? jiný tým? UFO?) zde hra nejen vypadá o trochu lépe (a zvuky vůbec nevypadávají), ale dokonce se i zábavněji hraje. Ne, není to důvod ke koupi, ale pokud byste se k této hře z nějakého důvodu přeci jen dostali, alespoň Escalation vyzkoušejte. Díky tomu, že za hrou stojí Activision, který téměř u žádného svého titulu nevypíná online servery, bude dost možná vše funkční nejen v době vydání. To, že na nich ale za pár měsíců potkáte i jiné hráče, vám nezaručí nikdo...