Transformers DS – Decepticons & Autobots

Už jsme tu měli nespočet válečných her, příběhů kde figurovali mimozemšťané a stejně tak super hyper herních scifi světů. A protože filmařům přestává stejně jako herním scenáristům fungovat smysl pro soudnost, máme tady i hru podle filmu o obrovských autonomně myslících super vyvinutých robotech. Ba co víc, v našich končínách tu máme tuhle hru pro PSP a nyní i pro Nintendo DS dřív, než samotný film. Pořád ale nekončím s bombastickými prohlášeními, protože zrovna Transformeři pro DS jsou jich plné. No představte si to, Transformers DS totiž není jedna, ale rovnou dvě hry! Takže si buď koupíte verzi s podtitulem Autobots, kde hrajete za ty dobré, nebo Decepticons, kde se chopíte role zlounů. No není to báječné?

Žil byl jednou jeden robot

Teď už ale konečně ke hře, případně ke hrám, chcete-li. Protože se děj filmové linie, pokusíme se nevyzradit z něj příliš mnoho, sami si nejsme totiž moc jistí nakolik hra prozrazuje pro film důležité informace, ještě jsme ho neviděli. Musíme se tedy spokojit s informací o dvou znepřátelených robotických frakcích, které spolu kvůli něčemu pro ně velmi důležitému bojují, jejichž válka se v menším měřítku dostala na naši modrou planetu. Obě strany se ženou za stejným cílem, ovšem každá z nich trochu jinak a pro jiný účel. Autoboti jako pořádní správňáci dávají majzla, aby neublížili pozemským domorodcům, oproti tomu Decepticoni ničí vše kolem sebe a neberou si servítky s nějakým schováváním. Obě verze hry se snaží z této rozdílnosti přístupů vymáčknout maximum. Ano, je to sice jedna hra distribuovaná za dvojnásobnou cenu na dvou nosičích, používá stejnou grafiku, stejné zvukové efekty, pouze modely robotů se trochu liší, ale pokaždé sledujete opačnou stranu děje a jste vedeni k použití poněkud odlišných postupů, stejně tak i v online multiplayeru se ocitáte výhradně na jedné straně barikády. Dalo by se tak říci, že úplný zážitek ze hry se dostaví, až po zahrání obou produktů, takže tady je dvojitá recenze.

A tak se robo vydal na cestu

A jakže tyto rozdílné postupy aplikovat? Inu, ovládání je stejné v obou případech - trochu nepříjemné, někdy pomalé a občas slušně řečeno k naštvání. Hlavním kamenem úrazu je kamera a fakt, že roboti nejen že můžou, ale často i musí měnit formu z robota na auto, z auta na robota a pak zase na vrtulník, tank nebo kdoví co. Snímání vašeho hrdiny okem kamery pak dostává pořádně zabrat a tuto krizi se tvůrci pokusili vyřešit manuálním otáčením pohledu kolem hrdiny skrze tlačítka. Ano, to by šlo, kdyby to bylo pouze jako pomocné doladění, ale tak tomu zde není. Manuální otáčení kamery je zde nutnost, která vám zaručí frustraci a desetinásobné opakování mnohých misí.

Jednotlivé úkoly jsou v singleplayeru řazeny striktně lineárně, od prvopočátečního tutorialu, přes cvičné mlátičky až po důležitá zadání na objednávku vašich robotických nadřízených je vám vždy v dobře a plně nadabované příběhové scéně sděleno kam máte jet, letět nebo utíkat, proč, co tam budete dělat a jak to celé zapadá do sebe. Tvůrci v tomhle případě nenechali uniknout ani jednu myš a příběh je tak opravu motivující a žene hráče kupředu, ačkoliv vaše herní úkoly samotné a hlavně jejich provedení často škobrtá.

Ale cesta byla hrbolatá

Úkoly jsou různorodé a pokud se vše točí kolem města, máte ještě k dispozici jakýsi freeplay, kdy můžete jen tak jezdit městem, skenovat si různé automobily, jejichž formy a hlavně jízdní vlastnosti (ty se liší hlavně v rychlosti a držení v zatáčkách) rozhodně využijete napříč hrou, a zkoušet vedlejší mise typu rozmlať co nejvíc popelnic ve městě, nebo vytrhej lampy na pravé straně každé ulice a jiné. V závislosti na výběru strany, tedy i jedné ze dvou samostatných her, budete v různých úrovních nakopávat zadnici náhodně kolemjdoucím nepřátelským robotům, ničit případně bránit pozemské domorodce a jejich majetek, získávat informace, dobývat informace, odlákávat pozornost, bojovat s pozemskými ozbrojenými silami, schovávat se nebo třeba nahánět důležitého robota z druhé strany barikády. K tomu využijete nejen své kovové pěsti, ale i několik střelných zbraní a hlavně prostředí. Můžete zde vyrvat strom, lampu, nebo zvednout automobil a mrštit jím po nepřátelích, nebo se jimi ohánět jako zbraní. Bohužel ale výčet použitelných předmětů v herním světě není tak sáhodlouhý jako výčet různých misí.

Ale frustrace je zřejmě starší sestřička Transformers pro NDS, protože ono nepříjemné ovládání kamery není jedinou mouchou na kráse. Absence jakýchkoliv obraných možností vašeho hrdiny a častá přesila slabých, ale otravných lidských vojenských a policejních sil, vede spolu se zmateným ovládáním k úmrtí a restartu vašeho transformera až příliš často, aby to každého pořád bavilo.

Cestou viděl mnoho podivných věcí

Obě hry mají stejné grafické zpracování, které se snaží jako v případě PSP verze držet určité volnosti herního prostředí, kterou nám slibují vývojáři Transformers pro velké konzole. V Transformers pro Nintendo DS tento prvek zůstal alespoň co do onoho freeplay módů a několika vedlejších misí, naopak určité speciální oblasti jsou dosti tvrdě ohrazeny, třeba taková vojenská základna na blízkém východě. Obojí má něco do sebe, ale hlavním společným jmenovatelem obou je zde množství viditelných kompromisů, co se technického zpracování týče. Roboti dělají po výskoku na zemi pěkně popraskaný kráter, autíčka vybuchují, policejní autíčka houkají, ale to je asi tak všechno. Stejně jako omezená vzdálenost výhledu, kterou lze snadno využít jako takový štít posledního úkrytu, neboť když vy nevidíte nepřítele, nepřítel nevidí vás. Tyto kompromisy vám dávají silný pocit neúplnosti a některé bugy, jako pevně daný strop pro vaše létající proměny, to pak jenom potvrzují.

Ale nakonec dorazil do cíle

Nebýt několika chyb způsobujících častou frustraci a zvedajících takzvaný koeficient naprděnosti, byla by Transformers pro Nintendo DS dobrá akční hra. Děj je i přes veškerou svou robotí uhozenost poutavý, dokud vyhráváte, jsou i souboje zábavné, obzvlášť pak honičky v různých proměnách robotů, stejně tak je velice cool možnost seskočit z budovy, ve vzduchu se změnit v Chevrolet a dopadnout s protočenými koly připraven odfrčet na vozovku. Ono pojetí jedné hry jako dvou má taktéž velice zajímavý dopad v multiplayeru, kdy se tváří v tvář můžou hráči setkat pouze lokálně, ale skrze online hraní jsou k dispozici aktualizované zvláštní mise v jejichž nejrychlejším plnění soutěží majitelé Decepticons verze a Autobots varianty, aby se pak sčítalo score a válka zuřila alespoň číselně. Vývojáři tak vlastně staví hráče dvou her proti sobě a využívají to jako motivačního principu. Je veliká škoda, že relativně dlouhá a občas i zábavná singleplayer kampaň trpí nemálo chybami, které donutí většinu hráčů Transformers pro Nintendo DS odložit předčasně.