Train Sim World 2

S ohledem na to, že se simulátorům zase tolik nevěnujeme a já rozepisuji recenzi na už druhý Train Sim World, si připadám malinko jako exot. Svým způsobem se ale leccos od minulých let změnilo. Během uplynulých měsíců se totiž o jeden podobný titul začali zajímat nejen mainstreamoví hráči, ale i široká veřejnost. Microsoft Flight Simulator tak v mých očích alespoň na chvíli změnil pohled na kdysi stigmatizovaný žánr. A i nehráči, kteří dosud zůstali myšlenkově někde před 15 lety u „tupých“ stříleček, najednou civí s úžasem na obrazovky a nedokáží stoprocentně rozeznat, jestli koukají na skutečné záběry přistání v Los Angeles, nebo jestli sledují virtuální kokpit a letadlo pilotované nějakým hráčem. Třeba tak bude letošní recenze simulátoru vláčků zajímat i je.

MOHLA BY, ALE NEMUSELA

Pokud se svého více než důstojného (to skoro zní v případě MSF jako urážka!) simulátoru dočkali i videoherní piloti, proč by svůj důstojný simulátor mašinfírů nemohli dostat milovníci vlaků? Jakkoliv nechci práci Microsoftu nijak snižovat, tak trochu mám pocit, že v případě letadel má o něco snazší situaci. Nebo jak se to vezme. Stoprocentně mnohem složitější je nasimulovat všechny proměnné, které zasahují do ovládání letadla. Rozjet vlak dokáže s trochou pomoci kdejaký jouda. Ale jakmile se s letadlem odlepíte od země, sledujete naši matičku Zemi jen seshora, odkud se kdeco ztratí. Iluze Microsoft Flight Simulatoru je naprosto jedinečná, a to, co Asobo Studio dokázalo, snese ta nejpřísnější měřítka a obdiv všech hráčů i nehráčů. V mých očích je ale mnohem těžší a nákladnější vytvořit stejně uvěřitelný svět sledovaný očima tady na zemi, především bavíme-li se o hře, v níž budete nejčastěji cestovat vysokými rychlostmi a urazíte tak poměrně velké vzdálenosti. Vytvořit věrnou repliku okolí by si tak vyžádalo velké náklady, ale pořád bychom měli tak akorát okolí jedné kolejové trati, nikoliv celé bohaté železniční sítě.

Train Sim World se bude opírat jen o nejvěrnější hráče, kteří zkrátka touží usednout do kabiny a odjet vlakem někam do dálavy. Bohužel ale ani v tomto směru nemá moc co nabídnout.

Kdyby někdo chtěl, asi by to šlo. Microsoft do vývoje MSF také musel investovat nemalé prostředky, tak velké, že kdekdo by před oznámením hry řekl, že dost možná nemá ani takovou investici za potřebí. Do vlaků ale už investovat nechce a sehnat podobně štědrého donátora asi není tak snadné. Proto vypadají vlakové simulátory tak, jak vypadají – lehce unyle, nevěrohodně, očima zhýčkaných hráčů nehezky. A to je bohužel něco, co se jen tak nezmění.

Začínat recenzi vlakového simulátoru zrovna grafikou zřejmě nedává smysl, ale přiznejme si, že jediný důvod, proč Flight Simulator zajímá i hráče, kteří s letadly nemají nic společného, je ten, jak hra vypadá. Train Sim World (potažmo zřejmě ani žádné další podobné hry) nikoho takového už z toho důvodu nezaujme a bude se opírat jen o nejvěrnější hráče, kteří zkrátka touží usednout do kabiny a odjet vlakem někam do dálavy. Bohužel ale ani v tomto směru nemá TSW moc co nabídnout. Nejdelší trasu ujedete v rychlovlacích ICE v Německu. Ta nejvíce připomíná to, na co jsme zvyklí z minula, ale i z předešlých vlakových simulátorů. Nasednete do vlaku, musíte s ním projet trasu, otočit se a vyrazit stošedesátikilometrovou rychlostí zase zpět. Trasa (respektive výchozí a cílová stanice) se samozřejmě liší dle scénáře, navíc můžete kromě ICE využít i pomalejší jednotky, která bude stavět v každém zapadákově. Co se týče ovládání jsou si ale oba vlaky poměrně podobné. V určitém slova smyslu je ale zajímavější ten zbytek, alespoň na papíře – můžete totiž zapřáhnout olbřímí náklad a vyrazit do průsmyku Sand Patch Grade, nebo se ponořit do tunelů a projet si jednu linku londýnského metra.

S NÁKLADEM V ZÁDECH

Začněme tím tradičnějším – Sand Patch Grade reprezentuje nákladní dopravu, která samozřejmě nemůže chybět v žádném vlakovém simulátoru. Jak se kdekoliv dočtete, jedná se o 160 mil dlouhou, na východním pobřeží Spojených států zřejmě nejprudší trasu, která se line napříč pohořím Allegheny mezi Marylandem a Pennsylvánií. Na této trase vám bude tradičním pomocníkem slavná dieslová lokomotiva AC 4400, která reprezentuje tu nejhrubější sílu. Jedině kolos schopný vyvinout sílu v podobě čtyř a půl tisíc koňských sil by si měl teoreticky poradit s trasou s příkrým stoupáním a nákladem o několika stech tun v zádech.

Není vždy úplně jasné, v čem je problém, proč souprava odmítá akcelerovat na rovině i bez nákladu, a proč někdy dokáže zastavit na pětníku a jindy je to téměř nemožné.

Realita je ale bohužel trochu jiná. Hraní této části hry není příliš zábavné, jelikož velkou část času strávíte na seřaďovacím nádraží srovnáváním kýžené soupravy, což samo o sobě může být i zábavné, kdyby nebyla správa přehazování výhybek a plánování trasy tak hloupě a nepřehledně udělaná. Asi bych se naučil vyznat v tom, jak hra pracuje, problém je však s ovládáním celé lokomotivy, respektive soupravy. Možná je to mnou, možná je to hrou, ale ovládání tohoto vlaku působí zabugovaně. Není vždy úplně jasné, v čem je problém, proč souprava odmítá akcelerovat na rovině i bez nákladu, a proč někdy dokáže zastavit na pětníku, zatímco jindy je to téměř nemožné. Skoro bych si vsadil na to, že něco míjím já, ale jestli jste už podobnou hru někdy hráli a malinko pochytíte ovládání podobných strojů, tak celé schéma zase tak složité není a sestává se jen z několika pák a přepínačů. Přesto mi často celá souprava přišla prazvláštně zabrzděná. A když už nebyla zabrzděná, absolutně nechápu nastavení některých rychlostních limitů, díky nimž se k některému bodu trmácíte třeba pět minut rychlostí rovnající se chůzi. Takto si projížďku po jinak atraktivní trati hráči asi nepředstavují.

KRTEK JE SLEPÝ, VÍTE TO?

Narovinu se ale přiznám, že mě problémy s ryze nákladní trasou kdesi v horách nijak zvlášť netrápí. Pokud je právě tento typ dopravy váš šálek kávy, stejně budete mít k dispozici jen jednu jedinou mapu, která se vám dříve či později ohraje. Proto si myslím, že TSW2 ocení mnohem více jiní. Novinka totiž přichází se zajímavou novinkou, která vás zavede pod zem. Už první TSW představilo částečně jízdu tunely v okolí Kolína nad Rýnem na příměstských tratí, tentokrát se ale vrhá pod zem úplně. Jak už jsem řekl dříve, konečně (!) se někdo vrhnul na zpracování metra. Ve hře je jen jedna londýnská linka – Bakerloo, prvně otevřená už v roce 1906, aktuálně s 25 stanicemi. Linka protíná město ze severozápadu na jihovýchod, přičemž část jí vede nad zemí. To zajímavější se ale logicky odehrává pod ní.

Stejně jako v případě první Německé trati, i podzemka se ovládá poměrně jednoduše a je ideální i pro začátečníky. Přesto, ani v tomto případě nemůžu říct, že by byl zážitek bezchybný. Může za to absolutní banalita: světlo. To je pod zemí samozřejmě klíčové, problém je, že jej vývojáři neudělali dobře. Kdekoliv na povrchu nebo ve stanicích je všechno viditelné přesně tak, jak má, jakmile ale zamíříte do tunelů, vidíte tak maximálně metr, možná dva před sebe. A to je trochu nuda. Možná že se mi vysmějete s tím, že člověk stejně jede v tunelu, tak na co by asi chtěl koukat…, faktem ale je, že jakmile nevidíte ubíhající skruže tunelu, nemáte pocit rychlosti, nemáte přehled, netušíte, kde se z jednosměrného tunelu stává tubus i pro protijedoucí vlaky, a to je samozřejmě špatně. Opět jsem původně myslel, že je chyba ve mně, ale přestože má vlak asi sedm druhů světel, situace se nedá zlepšit. Je to asi takový pocit, jako kdyby nějaký výrostek posprejoval světla soupravy černou barvou. Možná něco decentně prosvítí, ale rozhodně ne dost. Nabízí se též, že je problém třeba v zobrazovacím zařízení – tedy TV – ale jakmile vjedete do stanice, případně nad zem, vidíte všechno dostatečně světle. Skoro bych řekl, až moc. Ve hře samozřejmě chybí nastavení jasu, tudíž je situace (minimálně na konzolích) neřešitelná. Škoda. Jinak bych si projížďku lehce liduprázdným Londýnem i užil.

MICROSOFT FLIGHT SIMULATOR JE SPÍŠE ZÁZRAKEM

Jelikož jsou dvě ze tří map minimálně problematické, těžko lze druhý Train Sim World doporučit. Přitom nemůžu říct, že by šlo o vyloženě špatnou hru. Okolí sice nevypadá bůhvíjak vábně, natož živě, samotné soupravy jsou až překvapivě dobře vymodelované a snesou ta absolutně nejpřísnější měřítka. Když budete chtít a dáte si práci, budete schopní vytvořit vážně krásné wallpapery, pokud se tedy zaměříte na samotné vlaky a ne na to, kde se zrovna pohybují. Ale je zkrátka vidět, že studio Dovetail nemá takové prostředky, aby se mohlo soustředit i na něco jiného, než na to hlavní.

Už první TSW představilo částečně jízdu tunely v okolí Kolína nad Rýnem na příměstských tratí, tentokrát se ale vrhá pod zem úplně.

Je to trochu začarovaný kruh. Než se něco nezmění, Train Sim World se těžko stane jakousi variací když ne na Flight Simulator, tak třeba na tuzemský Euro/American Truck Sim, který lze s trochou benevolence označit za mainstreamový. Dokud jím ale nebude, těžko může taková firma investovat do větší produkční hodnoty. Celkovému obrazu ani příliš neprospívá monetizační model. Za cenu hry dostanete tři mapy, další si ale můžete postupně dokupovat. Za třicet eur si už teď můžete pořídit Tees Valley Line z Darlingtonu do Saltburnu, případně severní část trati Ruhr-Sieg za stejnou cenu. A to si můžete dokoupit i další vozy, protože ani těch v TSW2 není tolik. Na příležitostné hraní to však stačí. Na nic víc aktuálně Train Sim World není…