Total War: Warhammer II Recenze Total War: Warhammer II

Total War: Warhammer II

Adam Zámečník

Adam Zámečník

6. 10. 2017 12:15 13
Reklama

Kdo by byl čekal, že Alexandra Velikého nebo Napoleona Bonaparta jednoho dne vystřídají hordy krys a ještěrek. S přechodem do fantasmagorické fantastiky univerza Warhammeru prošla série Total War malým obrodem. Omezující historický kontext nahradil groteskní svět Mallus, lehké RPG prvky a různorodé rasy. Druhý díl Total War: Warhammer slibuje toto všechno a ještě mnohem víc. Co se tedy skrývá za Velkým oceánem?

CESTA KOLEM SVĚTA

Zatímco první Warhammer byl především o osudovém boji lidského Císářství proti zrůdným silám Chaosu s jen tak přitakávajícími tlupami připitomělých skřetů a kdesi zahrabaných trpaslíků, druhý Warhammer vypráví mnohem větší příběh. Vše se doslova točí okolo Vortexu, víru nabitého temnou magií, kterou je každá rasa zcela posedlá. Lehce jednotvárný „Starý svět“ vystřídalo hned několik kontinentů „Nového světa“, ať už se jedná o tropickou Lustrii, pustý Naggaroth, lakonicky nazvané Southlands a magický elfí ostrov Ulthuan. Každý z těchto kontinentů je plný strategicky významných míst, které přímo vybízejí k velkolepé bitvě. Bohužel i tentokrát se všechny boje konají na souši, Velký oceán tu slouží jako překážka nutná k překročení a také zdroj mocných artefaktů. A že takové artefakty tentokrát přijdou vhod.

Lehce jednotvárný „Starý svět“ vystřídalo hned několik kontinentů „Nového světa“, ať už se jedná o tropickou Lustrii, pustý Naggaroth, lakonicky nazvané Southlands a magický elfí ostrov Ulthuan.

Už teď je zjevné, že Total War: Warhammer II není pouze lehce přerostlým datadiskem pro první díl. Přesto si zachovává ucelenost menších datadisků ze série Total War, jakým byl The Fall of Samurai pro Shogun 2. Klíč k této ucelenosti se skrývá právě v zuřivém Vortexu, víru odsávajícího temnou magii chaosu vprostřed elfího ostrova Ulthuan. Společně s tradičním dobytím všech protivníků může totiž hráč plnit všemožné úkoly spojené s ovládnutím tohoto víru. Ačkoliv se zájmy jednotlivých stran mohou výrazně lišit, vidina rychlého vítězství z kampaně dělá mnohem akčnější a dynamičtější zážitek. Implementace paralelního vítězství se sice může zprvu zdát jako způsob, jak přeskočit sáhodlouhé dobývání několika kontinentů, přitom hráče motivuje k mnohem větším invazím a objevování celého světa skrze nutnost získání takzvaných vortexových bodů.

V prvním Total War: Warhammer questy často nezaujaly ani štědrou odměnou, zde se však hráč požene ke každému možnému způsobu, jak získat body. Po nastřádání dostatečného počtu bodů je mu totiždána možnost vykonání jednoho z pěti rituálů, při kterých vypustí do světa krvelačné hordy Chaosu. S pocity zoufalosti a rychle se blížící zhouby si série Total War už pohrávala v dílech Attila či prvním Warhammeru, právě v tomto díle ale dosáhla zdatného kompromisu mezi frustrací a pravou obtížností, kde jste donuceni k obraně tří měst před zuřivými vojsky po dobu deseti tahů. Namísto obrany světa před náhlou invazí démonů se do všeho mohou připojit i vaši protivníci, kteří pochopitelně chtějí překazit možné vítězství ostatních stran. Ctižádost umělé inteligence zrovna v této sérii příjemně překvapí, při mnohých bojích a situacích mě surovost protivníka na těžké obtížnosti až udivila. Z obvyklé kampaně zakončené dobytím ostatních stran se proto často stává lítý boj o přežití, kde se na vaše pečlivě vybudovaná města řítí vojska ze všech možných směrů a stran.

O MYŠÍCH A ELFECH

Častou výtkou historických titulů ze série Total War byl nedostatek opravdu rozdílných stran. S přechodem do nesmírně bohatého světa Warhammeru už však nemohla být o nějaké monotónnosti řeč, ať už se jednalo o všestranné lidské Císařství, kočovné stvůry Chaosu, zuřivé skřetí hordy, zakopané trpaslíky, zdánlivě nezničitelné nemrtvé či maskované lesní elfy. Jinými slovy, každá ze stran měla své silné stránky a skutečně záleželo pouze na hráči, zda-li se dokáže naučit rozličných strategií jednotlivých stran. Nový svět druhého Warhammeru částečně vzbuzoval lehké obavy z nedostatku odlišných stran a celkové nevýraznosti – šest ikonických ras vystřídaly pouhé čtyři rasy, totiž vysocí elfové, jejich nasupení rivalové temní elfové, tajemní ještěři a poťouchlí skaveni. Zatímco nemrtví neměli žádné palné jednotky a skřeti pro změnu žádné čaroděje, všechny čtyři rasy druhého Warhammeru oplývají všestranným arzenálem bez výrazných schopností či slabin.

Na rozdíl od vysokých elfů se sadističtí temní elfové ze zuřivých bitev přímo radují, obzvláště, když při nich zotročí davy přeživších.

Přesto je hra za každou z nich až překvapivě odlišná a zajímavá. Příkladem může být duo odvěkých elfích rivalů. Zdánlivě typičtí fantasy klaďasové vysocí elfové upřednostňují menší, ale kvalitnější jednotky s důrazem na pečlivé formace kopiníků, elegantní šermíře a vznešené fénixe. Pokud toužíte po velkolepých obranách před hordami démonů s použitím několika set šermířů, tak jsou vysocí elfové rozhodně ideální rasou. Snobská elfí šlechta zároveň dokáže zpovzdálí ovlivňovat diplomacii mezi jinými říšemi – válku tudíž lze vyhrát, aniž by elfové vytáhli své pozlacené paty z rajského ostrova Ulthuan, což se projeví jako nesmírně praktická dovednost při vykonávání vortexových rituálů.

Jakožto dekadentní a pokřivené verze svých pyšných soků nejsou temní elfové zrovna těmi nejloajálnějšími veliteli, místo povýšení v žebříčku armády se jednotliví velitelé musí držet v tvrdé atmosféře strachu, jinak si budou chtít utrhnout kus světa pro svá sobecká já.

Na rozdíl od vysokých elfů se sadističtí temní elfové ze zuřivých bitev přímo radují, obzvláště, když při nich zotročí davy přeživších. Bohatství v zamrzlých pustinách příliš není, veškerou výstavbu měst a trénink jednotek lze tudíž urychlit použitím otroků, kteří se také dokáží vehnat do obřích černých arch. Jakožto dekadentní a pokřivené verze svých pyšných soků nejsou temní elfové zrovna těmi nejloajálnějšími veliteli, místo povýšení v žebříčku armády se jednotliví velitelé musí držet v tvrdé atmosféře strachu, jinak si budou chtít utrhnout kus světa pro svá sobecká já. Unikátní mechanismus otroctví dále předkládá hráči klíčové dilema mezi navýšením zisků a konstantními obavami z povstání početných otroků. Není tudíž třeba se obávat přílišné podobnosti mezi elfími rasami, odlišná atmosféra a unikátní mechanismy z nich dělají skutečně rozdílné strany a ne pouze to samé v zlaté a fialové.

LEPŠÍ ZŮSTANOU

Přestože temní elfové rozhodně nejsou pouhou gotickou variací, pravým hřebem večera jsou nepochybně hlodavčí skaveni a ještěři. Jakožto obří mumraj krys a podivných zmutovaných hlodavců nejsou skaveni zrovna budovateli velkolepých měst, zároveň nejsou ani pouhou kočovnou hordou. Pokud základem společnosti temných elfů jsou otroci, tak pro skaveny to je rozhodně jídlo. Obrovské kupy jídla. S prázdným břichem je jeden takový krysí válečník pouhým slabým odvarem svého najezeného já, kde se dokáže bít za deset hladových kolegů. Krom nutného výkrmu hladových krysích krků je jídlo třeba k dalším vylepšením polorozpadlých měst. Slovo polorozpadlé je v případě skavenů vskutku klíčové, protože ostatním rasám tyto osady z vpovzdálí připadají jako pouhé trosky – hlavní krysí metropole tudíž může celou dobu zůstat v naprostém klidu a bezpečí, pokud se do trosek někdo nepodívá.

Hra za skaveny však už tak jednoduchá není. Na rozdíl od skřetů jsou to důmyslná a zrádná stvoření, která si obzvláště libují v bizarních jedovatých technologiích. Nazelenalé výpary přirozeně nikomu příliš dobře nedělají, skaveni tudíž musí svá zamořená města často opouštět a nastěhovat se do jiných. Zde opět přichází do hry unikátní prvek jídla, s dostatkem potravy totiž skaveni dokáží vybudovat plnohodnotné město během chvilinky. V tak vážném světě plným hrozeb a konců světa je boj za tuto stranu čirou trhlou radostí, kde se obří houfy krys vrhají naproti vznešeným elfům v čele s plamenometníky a katapulty střílející ty nejodhodlanější myši. Možnost střílet fanatické válečníky z praku se sice může zdát jako zcela jednoznačný důvod, proč hrát jen a pouze za ně, avšak i ještěři mají mnohé do sebe. Spíše nežli o unikátní schopnosti, které jsou v jejich případě spíše mdlé – možnost propojit ekonomiku různých regionů skrze magickou síť a okamžité trénování několika jednotek – vynikají ještěři svými jednotkami. Zde Warhammer možná neznalé celkem překvapí, protože ještěří jednotky zahrnují i levitující žáby či dokonce dinosaury. Ano, v této hře lze proti sobě postavit zmutované myši a dinosaury. Kde jinde to jde?

POJEDENÁCTÉ A ZADOBŘE

Vzhledem k tomu, že od prvního dílu Total War: Warhammer uplynuly necelé dva roky, je až překvapivé, kolik obsahu druhý Warhammer nabízí. Krom nových podmínek vítězství, světa a ras se dále rozvětvil strom technologií, který se nyní vrátil k podobné košatosti jako v Empire: Total War. Ucelení kampaně zároveň posílilo RPG prvky, postavy nyní disponují mnohem větším počtem dovedností a mnohé vyžadují splnění questů. Celkově svět druhého Warhammeru působí mnohem živějším dojmem, kdy je skutečně možné najít malé příběhové medailonky v zapadlém koutě oceánu či zdánlivě prázdném koutě mapy, čemuž také dopomáhá naprosto překrásná mapa strategického režimu.

Problém tedy nepřekvapivě zůstává v typicky totalwarovské diplomacii, která s výjimkou nových mechanismů vysokých elfů nedosáhla výrazného zlepšení, podobně jako systém obchodu. 

Příběhové animace jsou pro sérii rovněž značným postupem do neprobádaných končin a příjemným osvěžením po dokončení kampaně, která dříve skončila lehce naprázdno. Soustředění vývojářů na stránku hratelnosti samozřejmě ve výsledku nepřineslo nijak výrazný grafický posun, což však příliš nevadí, když i první díl stále vypadá více než dobře, a navíc je dobře optimalizován. Stejně tak tomu je i v případě soundtracku, který při pořádné obraně dokáže navodit atmosféru jako v Minas Tirith. Problém tedy nepřekvapivě zůstává v typicky totalwarovské diplomacii, která s výjimkou nových mechanismů vysokých elfů nedosáhla výrazného zlepšení, podobně jako systém obchodu. Přesto se jedná o opravdu silné pokračování ságy Total War: Warhammer a osobně se opravdu nemohu dočkat chvíle, kdy budu moci celý tento „Nový svět“ ovládnout bohem posvěceným císařem lidstva.

Total War: Warhammer II
Windows PC

Verdikt

Total War: Warhammer II je v každém směru lepší nežli svůj už tak znamenitý předchůdce. Doufejme v blízké dokončení trilogie a stvoření jedné obří mapy, to bude teprve něco.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama